4 Tdo 256/2024-1078
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2024 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 7 To 94/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 7/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 2 T 7/2023, byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 2. listopadu 2022 v době mezi 01:11 hodin a 01:38 hodin v XY, okres XY, blíže nezjištěným způsobem vysunul petlici ze zajišťovacího oka umístěného na vnitřní straně zadních vstupních dveří do rodinného domu číslo XY v XY ulici, kde v předešlých letech bydlel společně se svojí matkou a majitelem domu, poškozeným R. H., a věděl, na jakých místech poškozený schovává finanční prostředky, se záměrem se jich a jiných cenných předmětů zmocnit, bez vědomí a souhlasu poškozeného vnikl do domu, v jeho přízemí vešel do ložnice, kde nalezl spícího poškozeného, na kterého zaútočil opakovanými údery skleněnou lahví s přípravkem Alpa, kterou nalezl na místě, zasazovanými do obličejové části hlavy poškozeného, čímž mu způsobil tržně zhmožděné rány na různých částech obličeje, přičemž nejméně jedním úderem vedeným silou střední intenzity jej zasáhl do lokality nosu a způsobil mu tříštivou zlomeninu nosních kůstek a zlomení přední třetiny nosní přepážky, poškozený se jeho útoku snažil bránit a při vykrývání úderů směřujících na obličejovou část ho zasáhl do levé paže a levého předloktí, čímž mu způsobil na těchto místech krevní výrony; poté poškozeného ležícího na lůžku zasedl obkročmo v oblasti trupu a se záměrem jej usmrtit, aby se mohl zmocnit shora uvedených věcí, nejprve jej rukama rdousil, poté vzal pěnový polštář, který měl poškozený pod hlavou, a tento mu přiložil přes obličej a jeho tisknutím na obličejovou část hlavy a přilehlou část krku, jehož intenzitu posiloval opřením pravého stehna a kolena o levou boční plochu hrudníku, se snažil poškozenému zabránit v dýchání, když tento způsob útoku byl plně způsobilý přivodit smrt poškozeného udušením, tohoto jednání zanechal, až když poškozený přestal vyvíjet aktivní obranu a přestal se hýbat, čímž se mu podařilo v obžalovaném vyvolat domněnku, že ho usmrtil, ač se tak ve skutečnosti nestalo, při této fázi útoku poškozenému způsobil krevní výrony na hrudníku v oblasti levé klíční kosti, na levé boční ploše hrudníku, na vrcholu levého ramene, na vrcholu pravého ramene, na levé tváři a za levým ušním boltcem směrem na krk a vpředu na krku, a poté co nabyl přesvědčení, že poškozeného udusil, zmocnil se kovové krabice ležící na zemi u postele o rozměrech 40 x 30 x 10 cm s odklopným víkem obsahující různé osobní dokumenty a písemnosti na jméno poškozeného, když předpokládal, že zde bude mít poškozený uloženy nejméně finanční prostředky, a dále z nočního stolku vedle postele duálního mobilního telefonu Samsung bílé barvy, v němž se nacházely SIM karty s volacími čísly XY a XY v hodnotě nejméně 1 000 Kč, s těmito věcmi pak dům poškozeného opustil, poškozenému se podařilo zajistit přivolání pomoci a dne 2.
listopadu 2022 v 03:00 hodin byl Zdravotnickou záchrannou službu Karlovarského kraje po ošetření na místě převezen do Karlovarské krajské nemocnice, a.s., Nemocnice v Chebu, kde byl hospitalizovaný od 02. 11. 2022 do 04. 11. 2022“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný J. B. odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnáct a půl (16,5) let. Podle § 56 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Plzeň, pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj, Žižkova 22, České Budějovice, škodu ve výši 13 614 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% od 27. 6. 2023 do zaplacení,
- R. H. nemajetkovou újmu v penězích – bolestné, ve výši 34 055 Kč.
4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený R. H. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 2 T 7/2023, podal obviněný J. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 7 To 94/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.
6. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 7 To 94/2023, podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítá, že skutková zjištění pojatá do odsuzujícího rozsudku jsou s obsahem provedených důkazů ve zjevném rozporu. Za důležitou považují soudy obou stupňů skutečnost, že obviněný zná poškozeného a jeho bydliště. V řízení však bylo prokázáno, že takovou znalost mají i jiné osoby s pochybnou pověstí, které poškozeného navštěvovaly.
Poškozenému se navíc podle jeho výpovědi ztrácely peníze z plechové krabice a byl opakovaně vykraden neznámými osobami, které mu odcizily televizi, DVD a jiné přístroje. Nebylo přitom prokázáno, že by tyto krádeže spáchal obviněný. Jistě existuje i někdo jiný, kdo má dobrou místní znalost, nepohyboval se v bytě poškozeného náhodně a poškozeného zřejmě zná. Obviněný je sice zaznamenán na kamerových záznamech, hájí se však, že krabici nalezl před parkem. Tato obhajoba je podpořena tím, že v době 1:35 hod.
až 1:37 hod. ze směru od parku vchází do ulice vysoký muž s kapucí. Nelze vyloučit, že jde o pachatele, který mohl odhodit krabici a následně též telefon u kontejnerů na konci parku. Tento důkaz podporuje obhajobu obviněného, že krabici našel předtím, než vstoupil do parku. Podle záznamů kamer se neznámá osoba pohybovala v docházkové vzdálenosti od parku pouhé tři minuty předtím, než vstoupil do parku obviněný. Dodává, že na místě činu v obydlí poškozeného ani na osobě poškozeného navíc nebyly nalezeny žádné stopy spojující s činem obviněného.
Obviněný neměl na těle ani žádné stopy po zápase či štípání ze strany poškozeného. Odvolací soud rovněž pochybil, když nepřipustil provedení důkazu výpovědí spoluvězňů obviněného P. D., M. R. a P. P., kteří mu měli sdělit, že svědci Č. s D. nemuseli vypovídat pravdivě. Přitom i o výpovědi svědků Č. a D. opřel soud prvního stupně své rozhodnutí o vině. Namítl rovněž, že nebylo postaveno na jisto, že čin byl spáchán lahvičkou od alpy. Úvahy a odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně zcela vybočují ze zásady in dubio pro reo.
Rozhodnutí podle obviněného proto spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, když z provedených důkazů nevyplývá, že by skutek spáchal. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů (správně rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu druhého stupně – pozn. Nejvyššího soudu) ve všech výrocích a vrátil věc zpět k dalšímu řízení, kde bude dokazování doplněno o výslech navržených svědků a následně bude znovu rozhodnuto.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ačkoli obviněný výslovně namítl, že napadá všechny výroky z odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni, ve skutečnosti brojí jen proti výroku o vině, aniž by uvedl jakékoli výhrady směřující proti výroku o trestu a náhradě škody. Jestliže obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., předpokládá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Pokud však obviněný spatřoval nesprávné hmotněprávní posouzení ve skutečnosti, že z provedených důkazů nevyplývá, že spáchal žalovaný skutek, tak primárně rozporoval skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů a teprve prostřednictvím alternativního pohledu na ně hodlal usilovat o vyloučení vlastní trestní odpovědnosti. Takové námitky však neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce neshledává ani žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu záběru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Lze zdůraznit, že poškozený R. H. nebyl schopen pachatele útoku identifikovat, protože v místnosti byla tma a byl v noci probuzen náhle ze spánku. Z výpovědi poškozeného je však zřejmé, že pachatel musel mít znalost o uspořádání v jeho domě, zmocnil se v místnosti kovové krabice, do které si poškozený v předchozí době ukládal peníze a která se nacházela u jeho postele. Na stolku u postele se nacházel též jeho mobilní telefon, který mu byl spolu s krabicí odcizen. Byl to právě obviněný, kdo disponoval odpovídající znalostí, neboť v domě poškozeného jako syn partnerky poškozeného žil řadu let a do tehdejší doby měl v tomto domě nahlášenou adresu trvalého bydliště.
Klíčovou úlohu zaujímají i kamerové záznamy, které adresněji zachycují osobu obviněného a dokládají jeho pohyb v inkriminovaném čase a lokalitě.
8. Jestliže obviněný naznačoval potřebu aplikace zásady in dubio pro reo, je nutno konstatovat, že má procesní charakter a týká se otázek skutkových. K porušení uvedené zásady by mohlo dojít tehdy, pokud by důkazní situace skutečně vyzněla tak, že by nebylo možno se důvodně přiklonit ani k jedné z více v úvahu připadajících skutkových variant a soudy by zvolily variantu pro obviněného méně příznivou. Jen za této situace, tj. skutečně existujícího patového důkazního stavu, neodstranitelného dalším možným dokazováním, který je s ohledem na uplatňující se princip presumpce neviny (čl.
40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 trestního řádu) třeba řešit přijetím pro obviněného nejpříznivější skutkové varianty, by přijetí jiné varianty soudy znamenalo porušení obviněným zmiňované zásady. Sama skutečnost, že soud v situaci, kdy žádné pochybnosti nemá, přijme řešení, které obviněný nesdílí, porušení zásady in dubio pro reo nezakládá. Rozdílnou verzí skutkového děje, kterou se hájil obviněný, se Krajský soud v Plzni zabýval dostatečně a vyloučil jím takto uplatňované námitky.
Přiléhavé není rovněž tvrzení obviněného, ve kterém zvýrazňoval polemiku o provedení útoku zrovna za užití skleněné láhve s přípravkem Alpa. Odvolací soud se zabýval náhledem na identifikaci tohoto nástroje jen na pozadí nadnesené kritiky týkající se výpovědi svědků J. Č. a D. D., když obviněný požadoval ještě doplnit dokazování o výslech spoluvězňů. Odvolací soud neučinil zásadní obrat ve výkladu dopadajícím na mechanismus vedoucí k usmrcení poškozeného. Nadto skutková věta výroku o vině z odsuzujícího rozhodnutí zachází se složitějším mechanismem spáchání pokusu vraždy, v němž po opakovaných úderech skleněnou lahví s přípravkem Alpa následovalo další určující jednání obviněného.
Poškozený se útoku obviněného snažil bránit a při vykrývání úderů směřujících do obličejové části jej obviněný zasáhl do levé paže a levého předloktí, čímž mu na těchto místech způsobil krevní výrony. Následně zasedl ležícího poškozeného obkročmo v oblasti trupu, nejprve jej rdousil, poté vzal pěnový polštář, položil mu ho na obličej a snažil se poškozenému zabránit v dýchání, přičemž takový způsob útoku byl plně způsobilý přivodit smrt poškozeného v důsledku udušení.
9. Ohledně části dovolací argumentace obviněného, která se vztahovala k neakceptování návrhů na doplnění dokazování, tj. ohledně výslechu spoluvězňů obviněného – P. D., M. R. a P. P., kteří mu sdělili, že svědci J. Č. a D. D. nemuseli vypovídat pravdivě, by bylo možné jen teoreticky uvažovat o třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která předpokládá neprovedení navrhovaných důkazů k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Úvaha vedená tímto směrem ovšem naráží na fakt, že výslech jmenovaných svědků nemůže zakládat podstatný důkaz, neboť obviněný je usvědčován dalšími důkazy, které se jeví být daleko významnější z hlediska potřeby objasnění skutkového děje a role obviněného v něm. Celkově po zvážení rozvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
13. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. B.
14. Obviněný J. B. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. O zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy se jedná v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů.
15. K namítanému nesouladu mezi provedenými důkazy, následným hodnocením jednotlivých provedených důkazů a zjištěným stavem věci Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů zejména z výpovědi poškozeného, který uvedl, že je zcela zřejmé že pachatel musel znát uspořádání v jeho domě, především musel vědět, jak se do domu může dostat, musel mít povědomost o uložení věcí v místnosti, kde poškozený spal, zejména o tom, kam si poškozený ukládal peníze. Stěžejním důkazem jsou také kamerové záznamy, které byly pořízeny ať již od Města XY či od provozovatele herny XY či herny XY. Z těchto záznamů je bezpečně monitorován pohyb obviněného od doby dne 1. 11. 2022 od 17:39 až do dne 2. 11. 2022 do 02:52:12 hodin, kdy opustil hernu XY, kde krátce předtím prodal svědkyni V. L. mobilní telefon poškozeného. Ačkoli obviněný násilnou trestnou činnost popíral, je usvědčován na podkladě existence nepřímých důkazů, které na sebe navazují a tvoří v trestněprávní nauce předvídaný, logický a ucelený řetězec vypovídající přesvědčivě o jeho vině. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Lze doplnit, že se obviněný svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů.
16. Provedeným dokazováním tak byl opatřen uzavřený řetězec nepřímých důkazů, z nichž lze bez důvodných pochybností učinit závěr, že to byl právě obviněný, kdo dne 2. 11. 2022 způsobem popsaným ve skutkové větě výroku tohoto rozsudku napadl poškozeného, způsobil mu poranění a zmocnil se jeho věcí. Verze obhajoby, že útok na poškozeného spáchala neznámá, dosud neustanovená osoba, která zanechala v parku krabici, kterou posléze obviněný před vstupem do parku našel, nemá oporu ve skutkových zjištěních. Obviněný jednak rozporuplně uváděl dvě možná místa nálezu, ale především je z kamerových záznamů vidět, že obviněný vchází do parku z ulice od místa činu a krabici již nese. Nabízí se také připomenout, že v rámci útoku na poškozeného byla odcizena nejen krabice jako taková, ale rovněž mobilní telefon, který ležel na stolku vedle postele poškozeného. Z výpovědi svědkyně V. L. poté vyplynulo, že tento mobilní telefon koupila od osoby jménem P. Při rekognici pak svědkyně jednoznačně identifikovala obviněného jako osobu, od které koupila mobilní telefon. Průběh prodeje mobilního telefonu je zachycen na kamerových záznamech umístěných v herně XY, a to v noci krátce po útoku na poškozeného.
17. Obviněný dále vytkl odvolacímu soudu, že nepřipustil provedení důkazu výpovědí spoluvězňů P. D., M. R. a P. P. Nejvyšší soud k této námitce pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť Vrchní soud v Praze v bodě 13 odůvodnění svého usnesení vysvětlil, proč neakceptoval tento návrh na doplnění dokazování. Odvolací soud také uvedl, že výpovědi D. a Č., které měly být navrhnutými svědky, spoluvězni, vyvráceny, nehodnotí ani zdaleka jako důkazy rozhodující.
18. Obviněný také namítl, že na místě činu v obydlí poškozeného ani na osobě poškozeného nebyly nalezeny žádné stopy spojující s činem právě obviněného. K tomu Nejvyšší soud dodává, že k útoku proti poškozenému došlo dne 2. 11. 2022, přičemž prohlídka těla obviněného byla provedena až s odstupem času, konkrétně dne 16. 11. 2022. Obviněný navíc v době, kdy útočil na poškozeného, měl dlouhé kalhoty, takže i kdyby měl poškozený pocit, že obviněného při obraně štípl, pravděpodobnost, že tato stopa po štípnutí přes kalhoty bude na těle obviněného znatelná po uplynutí dvou týdnů je velmi malá. K námitce ohledně spáchání činu lahvičkou od Alpy Nejvyšší soud odkazuje na závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, která tuto označila jako předmět, jímž mohla být způsobena zranění v obličejové části poškozeného.
19. Obviněný J. B. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuvedl však žádné námitky ryze hmotněprávního charakteru. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
21. Nejvyšší soud k námitkám obviněného pro úplnost dodává, že odlišná zjištění soudů, která se míjí s jeho představami, nemohou být důsledkem porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.
22. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný J. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky jednak pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku a jednak přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
23. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 4. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu