4 Tdo 290/2023-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2023 o dovolání obviněné I. B., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 14 To 153/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 130/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 5 T 130/2022, byla obviněná I. B., uznána vinnou ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. f) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 25. 4. 2022 v XY, okres XY, ulici XY v domě č. p. XY, v bytě obývaném poškozeným P. B., narozeným XY, poté, co je poškozený v odpoledních hodinách na základě jejich žádosti pozval do bytu, kde v průběhu večera popíjeli alkohol, kolem 21:30 hodin poškozeného společným jednáním napadly a to tak, že I. B. vzala do pravé ruky z kuchyňské linky nůž o délce čepele 12 cm, kterým poškozeného bodla se slovy: "Naval všechno, co máš!" do stehna levé nohy, poté vzala do levé ruky z kuchyňské linky druhý nůž, oba nože pak držela ostřím proti P. B., poté oba nože přendala do jedné ruky a druhou ho uchopila pod krkem, v důsledku čehož P. B. I. D. vydal z peněženky částku nejméně 5 939 Kč, přičemž ho stále I. B. ohrožovala noži a I. D. z bytu za této situace dále odcizila nejméně mobilní telefon zn. Samsung L 51 se SIM kartou telefonního čísla XY s pouzdrem, ve kterém měl P. B. vloženou hotovost ve výši 200 Kč, mobilní telefon zn. Huawei se SIM kartou T-mobile telefonního čísla XY, mobilní telefon zn. emporia, mobilní telefon zn. myPhone PRIME 2, notebook zn. Fujitsu Siemens, ovladač od televizoru zn. Sharp, dále se pokusila odcizit televizor zn. Sharp, který odpojila v obývacím pokoji od konektorů a donesla do kuchyně, kde ho zanechala, klíč s dálkovým ovládáním od vozidla WV Passat, I. B. dále strhla P. B. z krku stříbrný řetízek a z pravé ruky korálkový náramek, přičemž dále z bytu odnesly i jeden kuchyňský nůž, kterým I. B. P. B. ohrožovala, čímž P. B. způsobily škodu na odcizení třech mobilních telefonů, notebooku, televizoru, nože, řetízku, náramku, hotovosti ve výši 200 Kč a televizního ovladače v celkové výši 7 090 Kč, dále škodu na poškození riflových kalhot ve výši 200 Kč a M. P., narozenému XY, škodu na odcizení finanční hotovosti ve výši 5 939 Kč, klíčů od automobilu a SIM karty T-mobile telefonního čísla XY v celkové výši 11 645 Kč, dále pak P. B. způsobily bodnou ránu na zevní straně levého stehna o hloubce 3 cm, dále příčný přerušovaný škrábanec na krku vpravo vpředu a dva šikmé a jeden svislý škrábanec na hřbetní straně pravého předloktí, poté před odchodem z bytu I. B. přiložila P. B. ke krku nůž a za situace, kdy I. D. celou věc nahrávala na mobilní telefon, ho donutily k tomu, aby řekl, že jim věci, které mu při loupeži odcizily, dobrovolně dal, což P. B. v obavě o svůj život učinil.“.
Za uvedené jednání byla obviněná I. B. odsouzena podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tři) roky nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. REDMI IMEI XY, IMEI XY v silikonovém obalu, uloženého v depozitu OOK XY.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému M. P., nar. XY, bytem XY č.p. XY, XY, částku 5 465 Kč a poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ 47114321, se sídlem Roškotova 1225/1, 140 00 Praha 4, částku 3 121 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. P. odkázán se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněné I. D.
Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 5 T 130/2022, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 14 To 153/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu odnětí svobody, který byl uložen obviněné I. B. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou I. B. při nedotčených výrocích o vině, trestu propadnutí věci a náhradě škody odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 4 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 14 To 153/2022, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Domnívá se, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k uložení nezákonného trestu, stejně tak k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. Namítá především, že v předmětné trestní věci došlo k situaci, kdy jí byl uložen stejný trest jako spoluobviněné D., a to při zcela rozdílných podmínkách pro ukládání trestu.
Spoluobviněná byla v dané věci souzena za celkem tři trestné činy, v opise rejstříku trestů má celkem 6 záznamů, z toho ve čtyřech případech se jedná o odsouzení pro trestný čin loupeže. Dotčenou trestnou činnost navíc spáchala v době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Oproti tomu obviněná byla v řízení souzena za dva trestné činy. V opise rejstříku trestů má sice také šest záznamů, ale šlo o trestnou činnost, co do své závažnosti diametrálně odlišnou od trestné činnosti spoluobviněné D.
Namítá, že odvolací soud ve svých úvahách nezohlednil osobu obviněné, její trestní minulost, stejně tak jako možnost její nápravy. Žádný ze soudů také nezohlednil roli spoluobviněné D., tj. osoby v dané oblasti trestné činnosti přinejmenším zkušené. Domnívá se proto, že důvod disproporce mezi tresty uloženými oběma spoluobviněným zakládá důvod pro přezkum uloženého trestu, který nelze považovat za zákonný. Disproporce mezi uloženými tresty je bezesporu založena i prohlášením viny spoluobviněné D., čímž došlo k výraznému snížení trestu ve vztahu k její osobě.
Otázkou tedy je, zda užití institutu prohlášení viny, coby okolnosti polehčující, resp. její nevyužití, může vést k uložení výrazně přísnějšího trestu. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 14 To 153/2022 z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolání obviněné I. B. se výslovně opírá o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. s tím, že namítá, že uložený trest je nepřiměřeně přísný s ohledem na stejný trest, který byl uložený spoluobviněné I. D. při zcela rozdílných podmínkách pro ukládání trestu u obou obviněných. Státní zástupkyně upozorňuje na to, že dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. by byl dle ustálené judikatury naplněn pouze tehdy, když by trest uložený obviněné byl extrémně nepřiměřeně přísný. To se v daném případě nestalo. Je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že v neprospěch obviněné svědčí několik přitěžujících okolností. Obviněná spáchala více trestných činů, nešlo pouze o užití pohrůžky bezprostředního násilí, ale násilí bylo přímo vykonáno. Za okolnost přitěžující je proto nutné považovat také užití zbraně, spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti a spáchání trestné činnosti s další osobou. Trest uložený obviněné I. B. odvolacím soudem je proto třeba považovat za trest zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestů. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření proto uvedla, že výhrady uplatněné dovolatelkou není možno mít za důvodné. S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Uvedla, že jí uložený trest je nepřiměřeně přísný s ohledem na stejný trest, který byl uložený spoluobviněné I. D. Ve vztahu k námitkám ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud uvádí, že při ukládání trestů je nezbytné v každém konkrétním případě vyhodnotit všechny zvláštnosti případu (zásada individualizace trestu). O volbě druhu a výměry trestu nerozhodují tedy pouze zákonné znaky trestného činu, které jsou vlastní každému trestnému činu, ale individuální způsob a intenzita naplnění konkrétních znaků trestného činu popsaných v jeho skutkové podstatě. Zvláštnosti povahy a závažnosti daného trestného činu, jakož i skutečnosti zjištěné k osobě pachatele, je třeba vždy pečlivě posoudit z hlediska míry zavinění pachatele, jeho osoby, jeho přístupu k trestnímu řízení, způsobu provedení trestného činu, jeho následků i okolností činu.
Lze shrnout že obviněná I. B. byla odsouzena podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 4 let. Není sporu o tom, že v neprospěch obviněné svědčí několik přitěžujících okolností. Obviněné byl uložen úhrnný trest za dva trestné činy. Je však třeba zdůraznit, že jde o dva velmi závažné zločiny, z nichž jeden (zločin loupež podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku) je podle § 14 odst. 3 tr. zákoníku dokonce zvlášť závažným zločinem, neboť horní hranice trestní sazby u něho činí deset let odnětí svobody. Pokud jde o trestní minulost obviněné, tato má již celkem 6 záznamů ve svém opise rejstříku trestů. Obviněná tedy již v minulosti byla ve výkonu nepodmíněných trestů odnětí svobody, ale tyto tresty byly prozatím spíše krátkodobého charakteru, ostatně byly ukládány za méně závažnou trestnou činnost, než za nyní projednávanou. Nyní se jedná o velmi závažnou a společensky nebezpečnou trestnou činnost. Nešlo zde pouze o užití pohrůžky násilí, ale násilí bylo přímo na poškozeném realizováno. Okresní soud v Táboře v odůvodnění svého rozhodnutí tak správně poukázal na to, že způsob provedení zločinu loupež podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku v posuzované věci vybočil z jiných případů loupežných zločinů jím projednávaných, neboť šlo o přímé násilí na poškozeném. Poškozený byl zraněn bodnutím do nohy a ze zjištěného průběhu událostí v bytě poškozeného bylo evidentní, že výraznější roli při páchání trestné činnosti zastávala právě obviněná I. B., která poškozenému zranění způsobila. Za okolnosti přitěžující je nutné považovat také užití zbraně, kterou obviněná způsobila poškozenému zranění a kterou zdůraznila pronášené pohrůžky. Dále také spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti a spáchání trestné činnosti s další osobou. Je nezbytné také dodat, že obviněná, byť se z počátku k činu doznávala a opakovaně projevovala lítost nad svým jednáním, svou výpovědí vinu nakonec zpochybnila. Tuto výpověď tak nelze považovat za bezvýhradné doznání, jež by mělo obviněné výrazněji polehčovat. Lze proto uzavřít, že trest, který byl obviněné I. B. uložen ve výši jedné čtvrtiny zákonné trestní sazby, je trestem přiměřeným a odpovídá všem zjištěným okolnostem.
K námitce obviněné, že uložením nezákonného trestu došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do práv obviněné neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněné, včetně práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto Nejvyšší soud dovolání obviněné I. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 4. 2023
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu