U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2016 o dovolání
obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015
sp. zn. 5 To 246/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně
pod sp. zn. 1 T 104/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Obviněný J. K. byl nejprve uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 8.
2014 sp. zn. 1 T 104/2014, jenž byl na základě jím podaného odporu zrušen.
Okresní soud v Novém Jičíně pak po provedení hlavního líčení vydal rozsudek ze
dne 6. 11. 2014 sp. zn. 1 T 104/2014, jímž obviněného podle § 226 písm. c) tr.
ř. zprostil návrhu na potrestání za skutek, v němž byl spatřován přečin podvodu
podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek
spáchal obviněný. Poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Teplická
874/8, Děčín IV - Podmokly, IČ: 24729035, byla podle § 229 odst. 3 tr. ř.
odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek napadl odvoláním státní zástupce v neprospěch obviněného a z
jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že usnesením ze dne 27. 1.
2015 sp. zn. 5 To 474/2014 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c)
tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu
prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Okresní soud v Novém Jičíně v novém hlavním líčení rozsudkem ze dne 16. 4. 2015
sp. zn. 1 T 104/2014 uznal obviněného J. K. vinným přečinem podvodu podle 209
odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době ode dne
1. 4. 2011 do 22. 8. 2012 ve S., okres N. J., na ulici M. S., v odběrném místě
energie nacházejícím se v komerčním objektu, při odečtu spotřeby elektrické
energie za období 1. 4. 2011 do 22. 8. 2012 a při následné úhradě plateb za
odebranou elektrickou energii v úmyslu obohatit společnost FLORENTINA, s. r.
o., IČ: 25323342, jejíž byl jednatelem, zatajil dodavateli elektrické energie
neoprávněnou manipulaci a zásah do měřící soustavy tam nainstalovaného
elektroměru, spočívající v násilném přetočení obou kotoučů číselníků tarifů I.
a II. ze strany nezjištěné osoby, které vedlo k ovlivnění měření spotřeby
odebírané elektrické energie, kdy odečet vykazoval nižší než skutečně
spotřebovanou elektrickou energii, čímž tak uvedl v omyl distribuční
společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, a
způsobil této společnosti škodu ve výši nejméně 18.679,867 Kč.
Za to mu byl podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v
trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a čtyř měsíců. V
souladu s § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo omezení spočívající v
povinnosti vyvinout úsilí k náhradě způsobené škody podle finančních sil již v
průběhu zkušební doby. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena
povinnost nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem
Teplická 874/8, Děčín IV - Podmokly, IČ: 24729035, škodu ve výši 18.680 Kč. Se
zbytkem nároku byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Toto usnesení napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolatel napadá postup odvolacího soudu,
který první rozsudek nalézacího soudu, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby a v
němž se nalézací soud plnohodnotně vypořádal s důkazní situaci, přiléhavě jej
odůvodnil a posoudil a hodnotil důkazy v intencích § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
zrušil a formálně zavázal nalézací soud k doplnění dokazování. Soud prvního
stupně posléze vázán právním názorem odvolacího soudu, aniž se zásadně změnila
důkazní situace oproti jeho původnímu rozsudku, dospěl k protichůdnému
rozhodnutí oproti předchozímu stavu dokazování. Ignoroval své předešlé závěry
včetně provedených důkazů a nesprávně zjistil skutkový stav věci. Nevzal v
potaz okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, nevyhodnotil okolnosti
příčinných souvislostí mezi jednáním obviněného a následkem, nesprávně právně
posoudil skutek a odvolací soud se posléze odvolacími námitkami obviněného
nezabýval. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že nemohl
tušit, že pracovníci ČEZu kontrolující elektroměr nepojmou podezření o
manipulaci s ním, že bude vyměněn a podroben znaleckému zkoumání, neboť je
nelogické, aby obviněný provedl montáž jističe a zároveň neoprávněně zasahoval
do elektroměru a poté si zavolal pracovníky z ČEZu a mohl se naivně domnívat,
že si jeho domnělé manipulace nevšimnou. Právě naopak musel předpokládat, že
první, co tito pracovníci učiní, bude vizuální kontrola elektroměru a
neporušenosti plomb, jímž snadno odhalí neoprávněný zásah obviněného. Nalézací
soud dále ničím nepodložil změnu ve svém původním závěru, že obviněný s ohledem
na svou finanční situaci neměl potřebu vyvíjet trestnou činnost se ziskem
18.000,- Kč na tvrzení, že pro obviněného jako důchodce není tato částka
zanedbatelná. Obviněný je naopak zajištěným sedmdesátníkem, třebaže se léčí s
rakovinou, a nemá potřebu si přivodit morální a společenskou ostudu, aby na něj
bylo pohlíženo jako na zloděje. Dovolatel se domnívá, že soud nesprávně
posoudil jeho motiv k manipulaci s elektroměrem (neboť v podstatě žádný neměl),
když nebyla spolehlivě vyloučena možnost zásahu do elektroměru jinou osobou se
zlým úmyslem poškodit obviněného. Kupříkladu již v minulosti odsouzený svědek
M., jako jednatel společnosti Teano Holding s. r. o., jíž byla předmětná
nemovitost pronajata, dlužil společnosti FLORENTINA spol. s r. o. nájemné ve
výši 50.000 Kč, kdy si byl vědom, že jej po něm bude obviněný požadovat. Mohl
tudíž chtít zpochybnit odběr elektrické energie a dosáhnout přefakturace odběru
pro jeho obchodní společnost anebo tak mohl učinit ze zlomyslnosti vůči
obviněnému, kdy je obecně známo, že těžiště odpovědnosti za stav elektroměru
primárně nese odběratel. Soud nelogicky dospěl k závěru, že pronajímatel je
vlastník nemovitosti a má proto větší důvod manipulovat s elektroměrem, což
zakládá vadu rozsudku pro jeho nejasnost. Zároveň nesouhlasí se závěrem soudu,
že obviněný dovodil ze skutečnosti, že společnost Teano Holding s. r. o.
je
zadlužená, že neuhradí odběr elektřiny a soudní vymáhání této pohledávky bude
nerentabilní, tudíž se obviněný chtěl „zahojit” na dodavateli elektrické
energie. Nalézací soud tím dotvořil skutkový děj a motivaci obviněného, neboť
fabuloval s náhradním výkladem svého předchozího závěru, že obviněný neměl
důvod provést zásah za účelem, aby jeho nájemce měl nižší spotřebu, když musel
důvodně předpokládat, že mu odebranou elektřinu nájemce uhradí. Nerentabilnost
vymáhání dlužného nájemného zmínil obhájce obviněného až v závěrečné řeči v
hlavním líčení, tedy v jiném období, než došlo k instalaci elektrického
jističe, tedy soud prvního stupně zaměnil časovou osu mezi manipulací s
elektroměrem a rozhodnutím obviněného po poradě s právním zástupcem o
nerentabilitě žaloby. Zároveň dospěl k chybnému závěru, že obviněný měl mnohem
silnější motiv provést zásah do elektroměru než svědek M., zejména s ohledem na
to, že obviněný v objektu počítal s dalším provozem, což je v rozporu s
výpovědí obviněného, který uvedl, že léta objekt neprovozoval, neboť nemohl
sehnat nájemce či kupce a společnost FLORENTINA spol. s r. o. z pronájmu neměla
užitek, tudíž obviněný nechal snížit kapacitu jističe. Nadto rozvodová
elektrická skříň byla neuzamčená a volně přístupná ve veřejném prostoru. Obviněný považuje za zvláštní, že obvodní montér ČEZu zjistil zásah do plomb
elektroměru, avšak věc je řešena až po tři čtvrtě roce, kdy není zřejmé, co se
s elektroměrem dělo, což obecné soudy chybně považovaly za irelevantní. Obviněný má rovněž za to, že byla porušena zásada subsidiarity trestní represe
podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť poškozená se mohla náhrady škody domáhat
v civilním řízení, když zároveň nelze pominout výši škody, kterou poškozená
společnost vypočítala podle tabulek.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 23. 9. 2015 sp. zn. 5 To 246/2015 a jemu předcházející rozsudek Okresního
soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. 1 T 104/2014 zrušil a taktéž
zrušil rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil postupem podle
§ 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně s příslušnými
závaznými pokyny k novému rozhodnutí. Zároveň souhlasil s projednáním svého
dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s
obsahem dovolání obviněného rozhodla k němu věcně nevyjadřovat. Podle § 265r
odst. 1 tr. ř. však vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání,
a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. 5 To 246/2015 je
přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí
bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené
v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací
důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného
dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1
Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí
zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou
správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu,
že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl
podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání
jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí
dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5.
2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo
uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace
hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně
právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich
hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné
právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2
odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy
dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné
hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně
z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal
vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Z postulátů blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění
vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i
další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného
práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
K námitce obviněného ve vztahu k postupu nalézacího soudu po vrácení věci,
který se po zrušení svého zprošťujícího rozsudku řídil pokyny odvolacího soudu,
je třeba nejprve uvést, že se v žádném případě nejedná o námitku, kterou by
bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Přesto dovolací soud na ni alespoň ve stručnosti reaguje a konstatuje, že
okresní soud, pokud tak učinil, postupoval v intencích ustanovení § 264 odst. 1
tr. ř., podle něhož je soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a
rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil odvolací soud ve svém
rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací
soud nařídil. Odvolací soud se ve zrušovacím usnesení nevyjadřoval k právní
kvalifikaci skutku, ani nedával nalézacímu soudu pokyny k hodnocení důkazů, ale
toliko nalézací soud zavázal provést výslech svědka P. M., jednatele
společnosti Teano Holding s. r. o. a vyžádat si podrobné vyúčtování od
společnosti ČEZ Distribuce, s. r. o. za roky 2009 až 2013 pro odběrné místo M.
s., S. Zároveň mu uložil povinnost tyto důkazy vyhodnotit ve spojení s dosud
již provedenými důkazy a vypořádat se s argumentací uvedenou v odůvodnění
odvolání státního zástupce, což následně nalézací soud učinil, když uvedené
úkony a doplnění nařízené odvolacím soudem provedl, tudíž postupoval plně v
souladu s trestním řádem.
Z další obsáhlé dovolací argumentace obviněného pak plyne, že své námitky
zaměřil výlučně ke zpochybnění skutkových zjištění učiněných oběma soudy
nižších stupňů, jíž brojí proti hodnocení důkazů a vůči soudem prvního stupně
zjištěnému a konstatovanému skutkovému stavu. Tedy fakticky nenamítá
nesprávnost právního posouzení skutku, ale z charakteru jeho námitek je
evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží
primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho
poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou
ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nepřijatelné a dovolací soud
proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Další, související námitkou dovolatele bylo též jeho tvrzení, že se mezi ním a
poškozenou ČEZ Distribuce, a. s. jednalo o soukromoprávní vztah, neboť
poškozená se mohla domáhat náhrady škody v civilním řízení. Učinil tak s
poukazem na porušení zásady subsidiarity trestní represe, která jako jedna ze
základních zásad trestního práva vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky
trestního práva zdrženlivě, a to především tam, kde jiné právní prostředky
selhávají nebo nejsou efektivní.
V daném ohledu je nutno především poukázat na to, že celý skutek obviněného
vykazuje známky trestné činnosti proti majetku, tedy skutkové podstaty
trestného činu podvodu, kdy dochází k úmyslnému zásahu do objektu trestného
činu, jímž je ochrana majetkových práv. Podstatou popsaného případu bylo
úmyslné protiprávní jednání obviněného, které vybočilo z rámce civilních vztahů
a stalo se natolik společensky škodlivým, že bylo třeba na něj reagovat
prostředky trestního práva. V takové situaci je naopak potřebné na spáchaný čin
reagovat bezodkladně a nikoli vyčkávat, až poškozený marně vyčerpá ke své
ochraně prostředky práva civilního. V takovém případě by se totiž jednalo o
nepochopení principu ultima ratio, tedy užití trestního postihu jako krajního
prostředku, podle něhož trestné činy mohou být pouze nejzávažnější případy
protispolečenských jednání. Toto pojetí řeší v obecné poloze vztah hierarchie
odpovědnosti od odpovědnosti disciplinární přes odpovědnost civilní a správní
až k odpovědnosti trestní. Lze přitom konstatovat, že sama existence jiné
právní normy umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněným ještě
nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na citovanou zásadu
bez možnosti aplikace trestně právních institutů. V nyní posuzovaném případě
tudíž byla trestněprávní represe užita jako proporcionální zásah do základních
práv obviněného. Dovolací soud tak dospěl k závěru, že výše citovaný důvod
dovolání nebyl obviněným ani v této části uplatněn opodstatněně.
Pokud jde o další uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř., ten je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v písm. a) - k). Dovolatel jej zjevně uplatnil v jeho druhé
alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod posledně zmíněný důvod dovolání ale, jak vyplynulo shora, obviněný
podřadil převážně námitky, které nebyly s to tento dovolací důvod naplnit (ani
jiný důvod dovolání - § 265b tr. ř.), když se nejednalo o argumentaci týkající
se nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně
právního posouzení, ale výlučně o námitky procesního a skutkového charakteru.
Pokud pak jde o námitku týkající se porušení zásady subsidiarity trestní
represe, tak ta byla, jak vyplynulo již shora, uplatněna zjevně neopodstatněně.
V důsledku tohoto zjištění proto nezbylo než konstatovat, že i druhý z
uplatněných dovolacích důvodů byl uplatněn nedůvodně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) proto
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2016
JUDr. František
Hrabec
předseda
senátu