4 Tdo 324/2024-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2023 č. j. 55 To 39/2023-564, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 159/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
1. V řešené trestní věci byl obviněný M. P. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) v pořadí druhým rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022 č. j. 6 T 159/2020-534 uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za něj byl podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, jehož výkon nalézací soud podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce patnácti měsíců. Poškozená společnost M. H., s. r. o., byla výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Následné odvolání obviněného proti výše uvedenému rozsudku Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 8. 2023 č. j. 55 To 39/2023-564 zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
3. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný M. P. dovoláním, v němž formálně uplatnil důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V jeho odůvodnění vytkl odvolacímu soudu, že se při svém rozhodování řídil převážně vlastními domněnkami, které však neměly žádnou oporu ve spisovém materiálu. Dokazování navíc podle jeho mínění nebylo provedeno v potřebném rozsahu, když některé návrhy obhajoby na jeho doplnění byly nedůvodně
zamítnuty. Nesprávné právní posouzení pak dovolatel spatřoval v závěru soudů, že poškozenou společností byla v posuzované trestní věci M. H., s. r. o. Ani tento názor se totiž neopíral o relevantní důkazy. Dovolatel interpretoval jejich obsah ze svého vlastního pohledu a svůj výklad shrnul v tvrzení, že pokud by se vůbec dopustil jednání, které by bylo možno považovat za trestné, pak by jím poškodil společnost spíše M. T. C., s. r. o. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2023 č. j. 55 To 39/2023-564 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022 č. j. 6 T 159/2020-534 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému mimořádnému opravnému prostředku v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. podrobně zhodnotil charakter námitek obviněného a konfrontoval je s obecnými výkladovými východisky k oběma deklarovaným dovolacím důvodům. Po takto provedené analýze konstatoval, že z pohledu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze dovolání přiznat žádnou právní relevanci a z pohledu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postrádají skutkové výhrady obviněného jakékoli opodstatnění. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud předložené dovolání jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak projevil i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněný M. P. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjela od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
6. Nejvyšší soud ale zároveň zkoumal i zda dovolání bylo podáno včas, tedy v zákonné lhůtě. Po prostudování předloženého procesního spisu přitom dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. V uvedené souvislosti je nutno nejprve v obecné rovině připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání před jejím uplynutím podáno přímo u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který ve věci rozhodl ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. 8. Zároveň platí, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, shora uvedená dvouměsíční dovolací lhůta běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.).
9. Z dokladů založených na č. l. 570 verte a č. l. 579 procesního spisu přitom vyplývá, že opis dovoláním napadeného meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně byl obhájci obviněného Mgr. Radimovi Ševčíkovi doručen do datové schránky dne 20. 10. 2023. Obviněnému M. P. bylo usnesení odvolacího soudu doručováno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb do vlastních rukou (§ 64 odst. 1 písm. b/ tr. ř.) dne 19. 10. 2023, a to na adrese XY, kterou sám k dotazu samosoudkyně u hlavního líčení dne 25. 3. 2021 označil za svoji adresu pro doručování (č.l. 391 verte spisu), aniž by později tento údaj změnil či korigoval. Protože na zmíněné adrese nebyl poštovním doručovatelem zastižen, byla příslušná zásilka téhož dne uložena a připravena k vyzvednutí na poště. O tom byl obviněný podle dokladu založeného na č. l. 578 spisu vyrozuměn způsobem předpokládaným v § 62 odst. 2 tr. ř. Na výzvu k vyzvednutí zásilky přesto v desetidenní úložní lhůtě odpovídajícím způsobem nezareagoval, a proto ke dni 30. 10. 2023 (pondělí) došlo k doručení písemnosti tzv. fikcí podle § 64 odst. 4 tr. ř., která v tomto případě nebyla vyloučena ani rozhodnutím předsedy senátu doručujícího soudu ve smyslu § 64 odst. 5 písm. b) tr. ř.
10. Právě k posledně uvedenému datu bylo u obviněného nutno vztáhnout počátek běhu dovolací lhůty, jejíž konec tak připadl na den 2. 1. 2024 (úterý). Skutečnost, že si napadené usnesení krajského soudu osobně vyzvedl i dne 9. 11. 2023 přímo v budově Okresního soudu v Olomouci (č. l. 580 spisu), na tomto závěru nic nemění.
11. Pokud tedy obviněný prostřednictvím obhájce podal dovolání teprve dne 9. 1. 2024 (č. l. 594 spisu), učinil tak zjevně po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, jejíž navrácení není podle 265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
12. Z výše rekapitulovaných důvodů proto Nejvyšší soud předložené dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu