4 Tdo 358/2023-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného V. M., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 6 To 214/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 44/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 20 T 44/2021, byl obviněný V. M. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 13. 2. 2021 kolem 23:15 hodin v obci XY, soudní obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s vědomím, že je tímto ovlivněn, motorové vozidlo BMW X3, rz. XY (vlastníku L. M. způsobil škodu ve výši cca 90.000 Kč), když na ulici XY ve směru na ulici XY při průjezdu levotočivé zatáčky nezvládl řízení vozidla, vyjel vpravo mimo komunikaci, kde přední části vozidla narazil do oplocení domu č. XY (vlastníku A. D. způsobil škodu cca 40.000 Kč), při vycouvání narazil zadní části vozidla do oplocení domu č. XY (vlastníku F. J. způsobil škodu ve výši 4.000 Kč), z místa dopravní nehody ujel a následně provedenou dechovou zkouškou bylo zjištěno, že podezřelý řídil motorové vozidlo přesto, že dne 14. 2. 2021 v 00:25 hodin měl hladinu alkoholu v dechu 2,13 promile a dne 14. 2. 2021 v 00:31 hodin měl hladinu alkoholu v dechu 2,16 promile. Za uvedené jednání byl obviněný V. M. odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb po 200 Kč, tedy 20 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2 roky.
Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 20 T 44/2021, podal obviněný V. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 6 To 214/2022, tak, že dovolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení v Ostravě ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 6 To 214/2022, podal následně obviněný V. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž jako důvod slovně vytkl „nesprávnost právního posouzení skutku“ a nesprávnou kvalifikaci skutku. Dovolatel namítl, že soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikovaly skutek. V této souvislosti namítl porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a citoval nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 2142/11 ze dne 8. 8. 2013 týkající se presumpce neviny. Dále uvedl, že nebylo v hlavním líčení prokázáno, že by řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo a zopakoval tu skutkovou verzi, podle které požil před jízdou pouze dvě piva, když alkohol (nápoj Jägermeister) začal masivně požívat až po nehodě ve svém bydlišti, kde nalezl v lednici láhev tohoto nápoje. Rovněž polemizoval s tím, z jak velké láhve alkoholický nápoj požíval, a vyjádřil názor, že mu soud ohledně velikosti láhve položil návodnou otázku. Dále dovodil, že kdyby soud vycházel z litrové láhve, mohla dle znaleckého posudku být hladina alkoholu v krvi dovolatele v době dopravní nehody 0,93–1,02 promile „či klidně méně“. Konstatuje, že žádný ze zasahujících policistů nebyl schopen vyvrátit jeho tvrzení, neboť žádný z nich nebyl přítomen při nehodě a první dechová zkouška proběhla až v bydlišti obviněného více jak hodinu po nehodě. Obviněný na závěr konstatoval, že nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by usedl za volant po předchozím požití alkoholu a že by řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Jeho nezpůsobilost k řízení motorového vozidla nelze dovozovat ze způsobení dopravní nehody, neboť nepříznivý stav vozovky pokryté sněhem ve spojení s řidičskou nezkušeností dovolatele mohly způsobit dopravní nehodu i ve zcela střízlivém stavu, přičemž obviněný uváděl, že před jízdou ještě požil dvě piva. Tímto došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Namítl, že nebyl při jízdě zastaven policisty a že zde byl velký časový prostor, kdy mohl pít a také pil alkohol po „střízlivé“ jízdě až v odstaveném vozidle.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 20 T 44/2021, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel namítl, že skutek mohl být posouzen pouze jako přestupek, většina jeho námitek však směřuje do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel na základě vlastního hodnocení důkazů vede polemiku o množství alkoholu zkonzumovaného po nehodě a o míře svého ovlivnění alkoholem v době řízení motorového vozidla. Jeho argumentace je při tom rozporná, hovoří o požívání alkoholu nalezeného v lednici v místě bydliště, na jiném místě však zmiňuje požívání alkoholu v odstaveném vozidle. Poněkud neadekvátní je zdůrazňování skutečnosti, že dechová zkouška byla provedena až s určitým časovým odstupem po nehodě; došlo k tomu totiž proto, že dovolatel z místa nehody ujel. Takovéto skutkové námitky jsou irelevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Se značnou dávkou tolerance lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitku, podle které nelze nezpůsobilost obviněného k řízení motorového vozidla dovozovat ze způsobu jeho jízdy, resp. ze způsobení dopravní nehody. Odvolací soud totiž v bodě 10. odůvodnění svého rozhodnutí připustil (spíše v hypotetické rovině), že hladina alkoholu v krvi obviněného v době nehody mohla činit „pouze“ 0,93–1,02 promile, což by odpovídalo tvrzení dovolatele o vypití čtvrtiny litrové láhve Jägermeisteru po nehodě; mohla tedy tato hladina činit méně než jedno promile, což je hodnota, kdy již žádný, ani nadprůměrně disponovaný řidič není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Výše uvedené ovšem neznamená, že měl-li řidič v době řízení vozidla v krvi menší množství alkoholu než 1 promile, byl způsobilý k řízení vozidla. V obecné rovině totiž platí, že každé ovlivnění alkoholem snižuje způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla, neboť řidič pak není schopen správně a včas vnímat situaci v silničním provozu a pohotově na ni reagovat. Proto je pro odpovědnost pachatele za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku důležité, k jak výraznému snížení těchto schopností došlo vlivem požitého alkoholu, když na nezpůsobilost řidiče k řízení motorového vozidla lze usuzovat i ze způsobu jeho jízdy. V tomto směru pak má ve shodě s odvolacím soudem za to, že způsob jízdy obviněného, když nezvládnutím řízení a vyjetím mimo vozovku zapříčinil s ohledem na výši vzniklých škod nikoli bagatelní dopravní nehodu a při snaze z místa odjet způsobil další kolizi, svědčí o tom, že nebyl způsobilý vozidlo bezpečně ovládnout. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítal výhradně nesprávné
právní posouzení skutku. Fakticky tedy uvedeným slovním vyjádřením označil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je však nutno podotknout, že ač bylo formálně namítáno nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a to, že skutek měl být posouzen pouze jako přestupek, fakticky byla veškerá dovolací argumentace vystavěna na polemice se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Na tomto místě je nutno připomenout, že v rámci zvoleného dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Zvolenou dovolací argumentaci by však nebylo možné podřadit ani pod (neuplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Ohledně námitek zpochybňujících skutková zjištění soudů a jejich hodnocení důkazů je potřeba uvést, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpověď obviněného (který se k uvedenému jednání doznal – až na množství před jízdou požitého alkoholu) a výpovědi svědků F. J., A. D., O. P., které korespondují s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to především důkazy listinnými. Lze zmínit protokol o nehodě v silničním provozu, pořízenou fotodokumentaci, záznamy o dechové zkoušce, úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy. Zjištění jsou podporována rovněž závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného RNDr. Marií Staňkovou, Ph. D. V provedených důkazech (nahlíženo v jejich souhrnu) nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se obviněný dopustil shora popsaného jednání. S ohledem na provedené důkazy je možné učinit skutkový závěr, že obviněný skutečně řídil osobní motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, o čemž také svědčí způsob jeho jízdy a dopravní nehoda. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily jím předestírané verzi, podle níž většinu alkoholu nepožil před jízdou, nýbrž až následně, která byla provedenými důkazy vyvrácena.
Lze stručně zopakovat, že ovlivnění obviněného alkoholem bylo verifikované provedenou opakovanou dechovou zkouškou po příjezdu policejní hlídky dne 14. 2. 2023, bylo potvrzeno naměřenými hodnotami hladiny alkoholu v dechu 2,13 promile v 00:25 hod. a posléze 2,16 promile v 00:31 hod. Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje s názorem odvolacího soudu o účelovosti tvrzení obviněného o konzumaci tvrdého alkoholu po nehodě, když tuto verzi obhajoby vyvrací i fakt, že obviněný policejní hlídce nesdělil, že po dopravní nehodě požil daný alkohol v daném množství (čtvrtina lahve Jägermeister o objemu 0,7 l). Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci nelze shledat žádný, natož zjevný rozpor (jenž by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.), který by případně mohl opodstatnit jeho zásah do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy pak svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení rovněž nebylo porušeno.
Lze tedy uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ostravě, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není zjevný rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku (viz zejména body 17.–18. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil (viz odstavec 7. a 9. odůvodnění jeho usnesení). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný či extrémní rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nebyla podřaditelná ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu