4 Tdo 373/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2010 dovolání obviněné V. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 13 To 297/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 57/2008, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné V. V. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 2 T 57/2008, byla obviněná V. V., roz. S., uznána vinnou pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se dopustila tím, že
přestože, vzhledem k ekonomické situaci a majetkovým poměrům jako podnikatelka – fyzická osoba v Ch., H. (dříve N.), věděla, že nebude schopna objednanou dopravu uhradit, v období od 1. 4. 2004 do 27. 7. 2004, objednávala přepravní služby, a to:
- nejpozději dne 2. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 22.000,- Kč, - nejpozději dne 2. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 20.000,- Kč, - nejpozději dne 5. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 23.000,- Kč, - nejpozději dne 5. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 19.000,- Kč, - nejpozději dne 6. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 34.000,- Kč, - nejpozději dne 6.
4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 16.000,- Kč, - nejpozději dne 6. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 20.500,- Kč, - nejpozději dne 6. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 27.210,- Kč, - nejpozději dne 6. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 21.000,- Kč, - dne 13. 4. 2004 od Ing. J. Š., se sídlem J., P. za částku 8.640,- Kč, - nejpozději dne 23. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D.
K. n. L. za částku 26.570,- Kč, - nejpozději dne 26. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 23.500,- Kč, - nejpozději dne 26. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 22.500,- Kč, - nejpozději dne 26. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 25.310,- Kč, - nejpozději dne 26. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. za částku 25.000,- Kč, - nejpozději dne 23. 4. 2004 od V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n.
L. za částku 22.500,- Kč, - dne 9. 4. 2004 od společnosti HDB TRANS s.r.o., se sídlem T., B. za částku 10.945,- Kč,
- dne 3. 5. 2004 od společnosti PAP TRUTNOV s.r.o., se sídlem P., T. za částku 19.159,- Kč,
- dne 7. 5. 2004 od společnosti EXPIM spol. s.r.o., se sídlem T., Č. T. za částku 35.700,- Kč, - nejpozději dne 12. 5. 2004 od společnosti ASKENT INTERNATIONAL, se sídlem P., P. za částku 29.750,- Kč, - dne 10. 5. 2004 od J. B., se sídlem H., V. P. za částku 9.520,- Kč, - dne 11. 5. 2004 od společnosti MARS TRANSPORT s.r.o., se sídlem Š., U. za částku 25.585,- Kč,
- dne 11. 5. 2004 od společnosti EXPIM s.r.o., se sídlem T., Č. T. za částku 20.230,- Kč,
- dne 11. 5. 2004 od společnosti MARS TRANSPORT s.r.o., se sídlem Š., U. za částku 26.180,- Kč,
- dne 24. 5. 2004 od J. V., se sídlem K.za částku 17.850,- Kč, - nejpozději dne 25. 5. 2004 od V. K., se sídlem 17. l., M. B. za částku 4.284,- Kč,
- dne 26. 5. 2004 od J. V., se sídlem K. za částku 22.610,- Kč, - nejpozději dne 27. 5. 2004 od společnosti ASKENT INTERNATIONAL, se sídlem P., P. za částku 26.180,- Kč, - dne 24. 5. 2004 od V. B., se sídlem S. – Š. za částku 9.520,- Kč, - dne 2. 4. 2004 od společnosti VIDOS TRANS s.r.o., se sídlem M., V. za částku 17.850,- Kč,
- dne 18. 5. 2004 od společnosti MÁTRA TRANSPORT a.s., se sídlem E., B. za částku 26.180,- Kč, - dne 10. 6. 2004 od Z. Š., se sídlem S., M. za částku 6.545,- Kč, - dne 31. 5. 2004 od M. Č., se sídlem M., V. za částku 20.230,- Kč, - nejpozději dne 14. 6. 2004 od společnosti LNC GROUP s.r.o., se sídlem P., P. za částku 44.030,- Kč,
- nejpozději dne 17. 6.
2004 od společnosti FCC BETASYS s.r.o., se sídlem O., S. za částku 27.000,- Kč, - dne 2. 7. 2004 od společnosti CONNY, se sídlem V Ch., L. u H. za částku 32.130,- Kč,
- dne 20. 7. 2004 od L. F., se sídlem H.-B. za částku 9.520,- Kč, - nejpozději dne 27. 7. 2004 od společnosti LNC GROUP s.r.o., se sídlem P., P. za částku 29.750,- Kč,
- dne 18. 7. 2004 od V. B., se sídlem S. – Š. za částku 9.520,- Kč, - nejpozději dne 12. 7. 2004 od společnosti LNC GROUP s.r.o., se sídlem P., P. za částku 29.750,- Kč,
- nejpozději dne 28. 6. 2004 od společnosti GREK-TRANS s.r.o., se sídlem A.H., Č. za částku 27.000,- Kč,
- nejpozději dne 22. 6. 2004 od společnosti GREK-TRANS s.r.o., se sídlem A.H., Č. za částku 23.000,- Kč,
- dne 1. 7. 2004 od společnosti FCC BETASYS s.r.o., se sídlem O., S. za částku 27.000,- Kč,
- dne 20. 5. 2004 od společnosti TRANSSPED MV s.r.o., se sídlem Ch., K. za částku 17.850,- Kč,
avšak žádnou ze shora uvedených vyfakturovaných částek neuhradila a způsobila tak škodu následujícím subjektů,:
- ASKENT INTERNATIONAL s.r.o., se sídlem P., P. ve výši 55.930,- Kč, - CONNY CZ s.r.o., se sídlem V Ch., L. u H. ve výši 32.130,- Kč, - EXPIM spol. s.r.o., se sídlem T., Č. T. ve výši 55.930,- Kč, - FCC BETASYS s.r.o., se sídlem O., S. ve výši 54.000,- Kč, - GREK-TRANS s.r.o., se sídlem A.H., Č. ve výši 50.000,- Kč, - HDB TRANS s.r.o., se sídlem T., B. ve výši 10.945,- Kč, - Ing. J. Š., se sídlem J., P. ve výši 8.640,- Kč, - J. B., se sídlem H., V. P. ve výši 9.520,- Kč, - J. V. A. CZ, se sídlem K. 214 ve výši 40.460,- Kč, - LNC GROUP s.r.o., se sídlem P., P. ve výši 103.530,- Kč, - L. F., se sídlem H.-B. ve výši 9.520,- Kč, - MARS TRANSPORT s.r.o., se sídlem Š., U. ve výši 51.765,- Kč, - MATRA TRANSPORT a.s., se sídlem E., B. ve výši 26.180,- Kč, - M. Č., se sídlem M., V. ve výši 20.230,- Kč, - PAP TRUTNOV s.r.o., se sídlem P., T. ve výši 19.159,- Kč, - TRANSSPED MV s.r.o., se sídlem Ch., K. ve výši 17.850,- Kč, - V. K., se sídlem 17. l., M. B. ve výši 4.284,- Kč, - VIDOS TRANS s.r.o., se sídlem M., V. ve výši 17.850,- Kč, - V. B., se sídlem S. – Š. ve výši 19.040,- Kč, - V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L. ve výši 348.090,- Kč, - Z. Š., se sídlem S., M. ve výši 6.545,- Kč.
Za tento pokračující trestný čin podvodu byla obviněná odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit - poškozenému V. K., se sídlem 17. l., M. B., na náhradě škody částku 4.284,- Kč, - poškozené společnosti GREK-TRANS s.r.o., se sídlem A.H., Č., na náhradě škody částku 50.000,- Kč, - poškozenému Z. Š., se sídlem S., M., na náhradě škody částku 6.545,- Kč, - poškozenému J. B., se sídlem H., V. P., na náhradě škody částku 9.520,- Kč.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. M. – D.S.A.D., se sídlem H., D. K. n. L., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený L. K., se sídlem S., F., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V zákonné osmidenní lhůtě podala obviněná V. V. proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 13 To 297/2009, napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné V. V. za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle § 250 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody na dva roky.
Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva roky a šest měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněná V. V. podala prostřednictvím svého obhájce včas, tedy ve lhůtě podle § 265e tr. řádu, proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve spojení s označeným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi dovolání, ve kterém napadla výrok o vině s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že jejím jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, resp. že nebylo prokázáno, že podvodné jednání bylo od samého počátku pácháno s úmyslem sebe nebo jiného obohatit a nebyla tak prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu. Důvodnost námitky dovolatelka podpořila poukazem na některé skutkové okolnosti, ze kterých má vyplynout, že neměla v úmyslu své obchodní partnery jakkoliv zkrátit na jejich právech. Rozhodnutí soudů obou stupňů o existenci subjektivní stránky označila za spekulativní a neprokázané, když k těmto závěrům dle jejího názoru nebylo možno dojít ani na podkladě závěrů znaleckého posudku, jemuž dovolatelka rovněž ve svém dovolání vytkla některé vady.
Dovolatelka současně poukázala na nedostatečný rozsah dokazování, absenci některých důkazů - konkrétně neprovedení důkazu jejím účetnictvím, ačkoli provedení tohoto důkazu obviněná opakovaně navrhovala. Opakovaně akcentovala okolnost, že jejím úmyslem v rozhodném období nebylo kohokoliv podvést, a to ani v eventuálním úmyslu, naopak její snahou bylo vyvést své podnikání z přechodného útlumu a řádně dostát všem svým závazkům. To podle jejího názoru zpochybňuje závěr o úmyslném zavinění.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby.
K dovolání obviněné V. V. se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedla, že převažující argumentace dovolatelky je založena na zpochybnění právního závěru obou soudů, že jednala v podvodném záměru a zčásti její námitky směřují proti skutkovému podkladu zjištěného rozsahu způsobeného škodlivého následku. Státní zástupkyně neshledala žádný extrémní rozpor mezi opatřenými skutkovými zjištěními na straně jedné a na jejich podkladě vyvozeným právním závěrem o trestní odpovědnosti obviněné ve smyslu vysloveného výroku o její vině na straně druhé. Konstatovala, že skutková zjištění se mohla stát spolehlivým podkladem pro navazující závěr, že za daného stavu své absolutní finanční nepřipravenosti dostát svým smluvním závazkům, přistupovala dovolatelka k poškozeným smluvním partnerům minimálně se srozuměním, že své platební povinnosti vůči nim nebude schopna včas a řádně plnit. Státní zástupkyně označila za podstatné, že použité dovolací námitky směřují pouze ke zpochybnění výchozích skutkových okolností, na jejichž podkladě došlo k rozhodnutí o vině obviněné, a že se takto zaměřené námitky míjejí jak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak i z ostatnímu (neuplatněnými) zákonnými dovolacími důvody. Státní zástupkyně proto navrhla, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice na jedné straně výslovně uvedla, že výrok o vině nenapadá a že pouze tvrdí, že učiněná skutková zjištění nebyla soudy obou stupňů správně posouzena v souladu s platnými trestně právními předpisy, na druhé straně však celým obsahem svého mimořádného opravného prostředku zpochybňuje právě skutková zjištění a skutkové závěry soudu prvního stupně – převzatá i soudem odvolacím – vztahující se k prokázání subjektivní stránky trestného činu podvodu. Obviněná svým dovoláním nikterak nevysvětlila, k jakým nesprávnostem při právním posouzení skutku či jiném hmotně právním posouzení mělo dle jejího názoru dojít, veškeré její námitky směřují proti skutkovým zjištěním a závěrům týkajícím se naplnění subjektivní stránky jako znaku skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Dovolatelka předložila vlastní verzi hodnocením provedených důkazů a vlastní konstrukci skutkového stavu, přičemž zpochybnila nejen hodnocení provedených důkazů soudem, ale i samotný rozsah dokazování. Znamená to, že nezaložila svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamovala, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhala přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatelky založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud se poté zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněné, a to i v té části, kde obviněná napadala – obdobně jako u nyní posuzovaného dovolání - neexistenci subjektivní stránky trestného činu podvodu argumentovala obdobným způsobem. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč námitkám obviněné v tomto směru nepřiznal právní relevanci.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné V. V. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. dubna 2010
Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á