4 Tdo 377/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2010 dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 23 To 323/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 162/2008, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. R. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 6 T 162/2008, byl obviněný J. R. uznán vinným
I.) trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že
dne 29. 4. 2008 v době kolem 21.30 hodin v Č. B. na D. l. v objektu bývalé sodovkárny požadoval po J. K., zaplacení finanční hotovosti ve výši 500,- Kč nebo poskytnutí 2 ks Subutexu a zaplacení finanční hotovosti ve výši 200,- Kč nebo alespoň předání lékařského receptu na Subutex s tím, že pokud mu požadované nedá, tak jej zbije, přičemž když mu poškozený J. K. řekl, že mu nic nedá, vzal do ruky smeták s dřevěnou násadou dlouhou 135 cm s tím, že pokud mu nic nedá, než napočítá do deseti, tak ho zbije, poté, co napočítal do deseti, udeřil poškozeného J. K. dřevěnou násadou do lýtka pravé dolní končetiny, přičemž násada v důsledku úderu praskla, poté vzal do ruky plastovou trubku hnědé barvy o průměru 3,5 cm a délce 118 cm se zahnutými konci a opět po poškozeném požadoval předání finanční hotovosti nebo Subutexu a když znovu napočítal do deseti, udeřil poškozeného J. K. přes pravé ucho a obličej, poškozeného chytil jednou rukou pod krkem a druhou rukou mu vyndal z kapsy kalhot peněženku, z níž mu odcizil 2 ks Subutexu v hodnotě 121,60 Kč.
Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zákona, pro který již byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2008, č.j. 6 T 37/2008-40, byl obviněný podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2008, č.j. 6 T 37/2008-40, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pod bodem II.) odsuzujícího rozsudku byl uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona dílem ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona, kterého se obviněný dopustil tím, že
1) dne 25. 7. 2008 v době kolem 12.00 hodin v Č. B., N. u., v prostoru rampy zvláštních účelů Depa kolejových vozidel Českých drah a.s. odcizil se zištným záměrem a po předchozí společné domluvě s P. N. a S. Z., celkem 34 ks kovových brzdových zdrží o celkové váze 170 kg, které společně naložili do připraveného osobního automobilu tov. zn. Škoda 130M a pokusil se prodat ve výkupu a prodeji druhotných surovin, čímž společnosti České dráhy a.s. Depo kolejových vozidel P., N. S., P., provozní jednotka České Budějovice, způsobil škodu ve výši 935,- Kč,
2) dne 30. 8. 2008 v době kolem 20.45 hodin v Č. B., L. u. přelezl na jižní straně areálu Budějovického měšťanského pivovaru, a.s., drátěný plot o výšce 2,4 m a z areálu vzal 4 ks prázdných plastových přepravek na pivo, v hodnotě 400,- Kč, které odnesl k plotu v úmyslu je přes plot přehodit a z místa odnést, přičemž byl vyrušen zaměstnancem ostrahy objektu, který jej vyzval, aby se zastavil, načež J. R. přelezl plot a utekl,
a těchto jednání ad 1), 2) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 2/2007 ze dne 24. 1. 2007, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a byl odsouzen k úhrnnému a společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 31 PP 233/2007, se stanovením zkušební doby v trvání šesti let a současným vyslovením dohledu.
Podle § 37 tr. zákona bylo upuštěno od uložení dalšího trestu podle § 36 tr. zákona.
Naproti tomu byl obviněný citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 6 T 162/2008, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby z trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, kterého se měl dle obžaloby dopustit tím, že dne 10. 1. 2008 v době kolem 23.50 hodin v Č. B. v N. u. v herna baru P. W. zakoupil za částku 200,- Kč od M. L., mobilní telefon zn. Nokia 1112, modrobílé barvy, ačkoli věděl, že mobilní telefon pochází z trestné činnosti spáchané M. L. téhož dne na vlakovém nádraží v Č. B.
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný J. R. proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 23 To 323/2009, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výroku o uloženém souhrnném trestu za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona uložil obviněnému za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 6 T 37/2008, podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2008, č.j. 6 T 37/2008-40, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 23 To 323/2009, dovolání, ve kterém napadá rozsudek v plném rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž na nesprávné posouzení viny pak navazuje i nesprávné posouzení trestu.
Obviněný ve svém dovolání opětovně uváděl, že se trestného činu loupeže nedopustil, což uvedl již ve svém odvolání, a proto měl být obžaloby pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona zproštěn. Podle názoru obviněného neexistuje žádný objektivní důkaz svědčící o jeho vině, tudíž rozhodnutí soudu, který jej tímto trestným činem uznal vinným, je založeno pouze na domněnce. Výrok o vině nemá oporu v provedeném dokazování a není podložen správnými skutkovými zjištěními. V návaznosti na to pak vznesl námitku i proti výroku o trestu, který mu neměl být uložen, je nesprávný a neoprávněný.
Dále v odůvodnění svého dovolání obviněný uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů podal svůj řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně. Poté, co dovolatel opsal výrok odvolacího soudu, opakovaně uvedl, že s napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích nesouhlasí, neboť měl být odvolacím soudem zproštěn obžaloby v celém rozsahu a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, obviněný vznesl námitku proti správnosti výroku odvolacího soudu, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen, neboť má za to, že měl být zproštěn obžaloby a v rozsudku tedy chybí výrok o zproštění obžaloby. I pokud by této námitce nebylo v řízení o dovolání vyhověno, pak dovolatel namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu mělo být vyjádřeno, že soud druhého stupně výrok o vině potvrzuje, popřípadě že odvolání proti výroku o vině se zamítá.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dovolatel uvedl, že má za to, že de facto bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání do výroku o vině, avšak nebylo to v rozsudku vyjádřeno, tedy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti části rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a i v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. řádu.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby sám zprostil obviněného obžaloby v celém rozsahu.
Obviněný doplnil své dovolání dalšími dvěma podáními. V prvním doplnění jednak zopakoval tvrzení o své nevině trestným činem loupeže a poukázal na lékařské zprávy o svém zdravotním stavu, z nichž je podle jeho názoru zřejmé, že se léčil na následky zranění, které utrpěl při incidentu s J. K. Dovolatel tyto lékařské zprávy označil za objektivní důkazy o pravdivosti své výpovědi a naopak o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného J. K. Uvedl, že soudy obou stupňů uvěřily tvrzení poškozeného, ale na druhé straně zcela pominuly fakta svědčící v jeho prospěch a nepostupovaly v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Obviněný rovněž namítl, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako loupež i s ohledem na nenaplnění znaku skutkové podstaty „cizí věci“, neboť předmětem údajné loupeže mělo být jen to, co poškozený odcizil obviněnému, tedy majetek obviněného. Ve druhém doplňku dovolání obviněný poukázal na průběh veřejných prací, při kterých spolupracoval s Městskou policií v Českých Budějovicích, navrhl doplnění dokazování výslechem dalších svědků a vyžádání zprávy od Budějovického měšťanského pivovaru, dále upozornil na rozpory ve výpovědích poškozeného J. K. Opakoval své tvrzení, že trestného činu loupeže se nedopustil.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o část dovolání, ve které se dovolatel odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce konstatoval, že žádnou z výhrad, se kterou obviněný spojoval existenci tohoto dovolacího důvodu, nelze pod tento dovolací důvod subsumovat, neboť dovolatel v rozporu s hmotně právní povahou tohoto dovolacího důvodu polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, když ve své podstatě namítá porušení ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, domáhá se zjištění jiných - pro něj příznivějších – skutkových okolností, případně poukazuje na porušení trestně procesních zásad.
Státní zástupce rovněž konstatoval, že ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obsahem podaného dovolání naplněn nebyl, neboť dovolatel nepoukazuje na to, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem, ale výhrady proti uloženému trestu opírá pouze o tvrzení, že se trestného činu nedopustil a měl být zproštěn obžaloby.
Za relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu státní zástupce shledal námitky dovolatele týkající se neúplnosti výroku soudu druhého stupně, resp. že výrok tohoto soudu je neúplný. Státní zástupce však tuto část dovolání označil za zjevně neopodstatněnou s tím, že napadené rozhodnutí není vytýkanou vadou zatíženo a o chybějící ani neúplný výrok se v projednávané věci nejedná.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, státní zástupce označil i tu část dovolání, ve které se obviněný na tento dovolací důvod odkazuje, za zjevně neopodstatněnou, neboť jednak nejde o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, jednak nelze přiznat opodstatněnost
tvrzení dovolatele, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. a) až k).
S ohledem na toto stanovisko státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a vyslovil souhlas s tím, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod pouze zpochybnil hodnocení důkazů soudem a opakoval vlastní konstrukci skutkového stavu z dosavadně uplatněné obhajoby s tím, že se trestného činu nedopustil, neměl mu tedy být ani uložen trest a měl být zproštěn obžaloby. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Totéž platí o odkazu odvolatele na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který by byl dán tehdy, jestliže by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo pokud by mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzovaném případě však dovolatel nenamítá, že by mu byl uložen nesprávný druh trestu či trest mimo zákonnou trestní sazby, nýbrž napadá uložený trest z hlediska vlastní skutkové verze, na základě které se trestného činu nedopustil a tudíž mu ani neměl být žádný trest uložen.
Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo toliko na výše zmíněné výhrady, muselo by být Nejvyšším soudem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě totiž neshledal Nejvyšší soud ani extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného.
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel namítl, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Charakter těchto námitek odpovídá použitému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud však shledal, že v této části je podané dovolání zjevně neopodstatněné. Dovolatel s odkazem na tento dovolací důvod odvolacímu soudu vytkl, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, aniž by současně rozhodl zprošťujícím výrokem, popřípadě výrokem, kterým by byla část jeho odvolání podle § 256 tr. řádu zamítnuta.
Odvolací soud však nemohl zprostit obviněného obžaloby – a v tomto smyslu nemohlo jeho rozhodnutí obsahovat zprošťující výrok – vzhledem k tomu, že obviněného shledal stejně jako soud prvého stupně vinným a tento rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu a o něm znovu rozhodl. Stejně tak nemohl odvolací soud zamítnout odvolání obviněného, neboť odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné a i když bylo tomuto odvolání odvolacím soudem vyhověno pouze částečně, nemohlo být ve zbylé části rozhodnuto zamítnutím podle § 256 tr. řádu. Postup odvolacího soudu byl tedy zcela správný, když při zrušení výroku o trestu z rozsudku soudu prvého stupně a při novém rozhodnutí o trestu současně konstatoval, že „jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen“.
Za zjevně neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud i tu část dovolání obviněného J. R., ve které se obviněný odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tento dovolací důvod by byl dán tehdy, jestliže by bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo pokud by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
V posuzovaném případě je zjevné, že jednak k zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku nedošlo, jednak – i v případě, že by tomu tak bylo – by nebylo možné odvolateli přisvědčit, neboť za nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro takové rozhodnutí je nutno považovat situaci, kdy buď bylo odvolání zamítnuto z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení), nebo kdy bylo odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3, ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. K žádné z uvedených situací v případě obviněného R. nedošlo a námitku v tomto směru nelze akceptovat jako opodstatněnou. Stejně tak nepřichází v daném případě do úvahy naplnění tohoto dovolacího důvodu v té jeho alternativě, kdy v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí je dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jak vyplývá z výše uvedeného, k žádným vadám řízení, které by zakládaly některý z těchto dovolacích důvodů, v řízení nedošlo a námitka odvolatele proti rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je i v tomto ohledu zjevně neopodstatněná.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té jeho části, která je z hlediska použitých dovolacích důvodů relevantní, je zjevně neopodstatněným, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. R. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. dubna 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á