U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
11. dubna 2012 o dovolání obviněného D. N., proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 13 To 270/2011, v trestní věci vedené
u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 2 T 79/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 2 T 79/2011,
byl obviněný D. N. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování
podle § 354 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové
věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době
nejméně od 14. 8. 2010 do 10. 2. 2011 úmyslně opakovaně v nepravidelných
intervalech nejméně v padesáti případech obtěžoval a pronásledoval poškozenou
Š. S., tím, že ji z různých míst prostřednictvím mobilního telefonu s různými
SIM kartami či prostřednictvím emailu kontaktoval v místě jejího bydliště v
obci J., ulice v L. a v zaměstnání v obci J., a to zejména vyvoláním zvonění
telefonu poškozené Š. S., zasíláním krátkých textových zpráv a emailů s
vulgární a urážlivou erotickou tématikou obsahující mimo jiné výhružky
znásilnění poškozené Š. S. a fyzického napadení v případě opuštění jejího
bydliště, dále na základě osobních údajů poškozené Š. S. založil na síti
internet nejméně dvě seznamovací stránky, na základě kterých poškozenou
kontaktovali zájemci o seznámení s její osobou a krátké textové zprávy a emaily
s vulgární a urážlivou tématikou týkající se poškozené Š. S. zasílal taktéž
spolupracovníkům poškozené ve společnosti PERI, spol. s r. o. a bývalému
manželovi poškozené T. S., kdy toto jednání u poškozené vzbudilo důvodnou obavu
o její život a zdraví.
Za uvedené jednání byl obviněný D. N. odsouzen podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 2, §
84 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu, za současného vyslovení dohledu
nad obviněným v rozsahu stanoveném v § 49 až 51 tr. zákoníku, podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců, podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci (věcí podrobně
specifikovaných ve výroku daného rozsudku) a podle § 99 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné opatření spočívající v ochranném
léčení sexuologickém ambulantní formou.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 2 T
79/2011, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze
usnesením ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 13 To 270/2011, tak, že ho podle § 256
tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný D. N. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 13 To 270/2011, dovolání,
ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a
současně v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že většina SMS
zpráv založených ve spise, jejichž autorství je mu připisováno (a to pouze na
základě jeho později odvolaného doznání), jsou pouze přepisy poskytnuté orgánům
činným v trestním řízení ze strany poškozené a jejich odeslání obviněným není
nijak doloženo. Dle obviněného ani z výpovědi poškozené Š. S. nevyplývá, jakého
jednání a v jakém rozsahu se měl dopustit. Dovolatel dále zdůraznil, že soud v
rámci výpovědi svědkyně Š. S. odkázal na úřední záznamy učiněné v přípravném
řízení dle § 158 odst. 5 tr. ř., což je však protiprávní postup, neboť
důsledkem citovaného ustanovení je, že je-li ten, kdo podal vysvětlení, později
vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten nebo
jinak konstatován jeho obsah. Dle protokolu soudu prvního stupně v průběhu
hlavního líčení nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že obviněný
je autorem všech předmětných SMS zpráv a emailů. Několik emailů (z přelomu
listopadu a prosince 2010) je pouze přeposláno obviněným, ale autorem minimálně
jednoho z nich je J. K., avšak s touto skutečností se orgány činné v trestním
řízení nevyrovnaly.
Na základě závěru o autorství obviněného všech SMS zpráv a emailů, které jsou
zdokumentovány ve spisu, došel znalec k závěru o sexuální deviaci obviněného,
která jej činí nebezpečným pro okolí, v důsledku čehož bylo obviněnému uloženo
ochranné opatření spočívající ochranném léčení sexuologickém ambulantní formou.
Obviněný se však domnívá, že znalec zcela nekriticky převzal do znaleckého
posudku tvrzení orgánů činných v trestním řízení, že je autorem všech zpráv
zdokumentovaných ve spisu. V hlavním líčení odvolané doznání obviněného je tak
paradoxně jediným podkladem pro uložení ochranného opatření obviněnému.
Obviněný rovněž podotkl, že vyhotovený znalecký posudek nelze akceptovat jako
použitelný a nebyl v hlavním líčení ani proveden jako důkaz, znalec MUDr.
Miroslav Borecký na něj v rámci svého výslechu pouze odkázal a návrh na
vyslechnutí druhého znalce PhDr. Petra Weise nebyl ze strany soudu připuštěn.
Skutkový stav věci tak nebyl spolehlivě zjištěn.
Závěrem dovolání obviněný připustil, že nikdy nepopíral, že se dopustil části
jednání, které je mu kladeno za vinu, ale jednal od počátku v tzv. negativním
omylu, tedy nevěděl, že jeho jednání je trestné. Dle výpovědi poškozené u
hlavního líčení jí policisté při podání trestního oznámení řekli, aby to
nechala, jak to jde a teprve když bylo zřejmé, že jednání obviněného by mohlo
naplnit znak dlouhodobosti požadovaný trestním zákoníkem, zakročila a proti
obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud by obviněný byl na
protiprávnost svého jednání upozorněn, zcela nepochybně by svého jednání
zanechal mnohem dříve.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním
napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání
nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.)
shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo
podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené
v § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný D. N. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší
soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam,
kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité
rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo
toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek
(odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3
tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého
stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem
byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace
není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky
obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle § 256 tr. ř.
zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je
nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy
uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z
tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný
žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř., obviněný namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku a současně v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., tedy rozhodnutí soudu spočívalo na
nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení
a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky
zákonem stanovené pro jeho uložení.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že
skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní
kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině
popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se
nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího
řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci
podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či
se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky
týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování
apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu
shledal, že obviněný D. N. v dovolání nenamítá nesprávnost právního posouzení
skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného,
že většina SMS zpráv založených ve spise jsou pouze přepisy poskytnuté orgánům
činným v trestním řízení ze strany poškozené a jejich odeslání obviněným není
nijak doloženo, že ani z výpovědi poškozené Š. S. nevyplývá, jakého jednání a v
jakém rozsahu se měl dopustit a že nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci,
je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a
hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či
průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá,
aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro
který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod
vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat,
spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzením.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky
soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru,
že obviněný D. N. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty
přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c), e) tr.
zákoníku.
Přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c), e) tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám
blízkým,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně
nebo jinak kontaktuje,
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného
kontaktu.
Obviněný se k vytýkanému jednání doznal jak v přípravném řízení, tak i u
hlavního líčení, avšak ve svém závěrečném návrhu své doznání částečně
zpochybnil, a to zejména vzhledem k rozsahu spáchané trestné činnosti
prostřednictvím zasílání SMS zpráv poškozené. Nejvyšší soud České republiky se
však přiklonil k názoru nalézacího i odvolacího soudu v tom, že zmíněné
částečné zpochybnění doznání obviněného bylo posouzeno jako značně nevěrohodné,
vedené pouze snahou na poslední chvíli vylepšit své postavení v trestním
řízení, neboť tato obhajoba obviněného je v rozporu jednak s jeho předchozími
výpověďmi, ale i s výpovědí poškozené a s listinnými důkazy týkajícími se
uskutečněného telekomunikačního provozu z mobilního telefonu obviněného a jeho
emailové komunikace s poškozenou. Navíc z vypracovaného znaleckého posudku
znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie a
sexuologie, mimo jiné vyplynulo, že u obviněného jsou přítomny znaky svědčící o
sexuální deviaci v pravém slova smyslu a že ze sexuologického hlediska lze
jednání obviněného charakterizovat jako aktivity erotografomanické (sexuální
deviace v aktivitě, při které je pisatel vzrušován odesíláním textů s erotickým
obsahem) s tím, že vzhledem k obsahu textů lze konstatovat, že aktivity
obviněného jsou projevem sexuální deviace typu partnerského sadomasochismu.
Vzhledem k zjištěným okolnostem případu nelze nic namítat proti postupu
rozhodujících soudů v tom, že provádění dalšího dokazování považovaly za
nadbytečné. Z provedeného dokazování zcela jasně vyplynulo, že obviněný s cílem
zajistit si kontakt s poškozenou a působit na ni tak, aby se dostala do jeho
vlivu a současně ukojit svou deviantní touhu po sexuálním vzrušení, napadal
poškozenou opakovanými kontakty prostřednictvím SMS zpráv a prostřednictvím
emailu, čímž naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty stíhaného
trestného činu, jak podrobně popsal již nalézací soud v odůvodnění svého
rozhodnutí, na které je možno beze zbytku odkázat. Závěr o vině obviněného byl
učiněn na základě logického a uzavřeného řetězce důkazů, které jednoznačně
prokazují jeho vinu.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným
považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí
Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže
bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky
stanovené zákonem pro jeho uložení.
Nejvyšší soud České republiky na tomto místě považuje za potřebné znovu
zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným
opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně
právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a
druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací
argumentace obviněného vztažená k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
j) tr. ř. vychází výhradně z jeho přesvědčení o nesprávnosti závěrů
vypracovaného znaleckého posudku (č. l. 287 – 297 spisu). Dle mínění obviněného
dospěl znalec k závěru o jeho sexuální deviaci pouze na základě tvrzení orgánů
činných v trestním řízení o jeho autorství příslušných SMS zpráv a emailů
zdokumentovaných ve spise. Obviněný tak v souvislosti s předmětným důvodem
dovolání nenamítá nesprávnost závěrů soudů nižších stupňů o naplnění hmotně
právních podmínek pro uložení ochranného léčení, nýbrž pouze zpochybňuje
skutková zjištění soudů dříve ve věci činných, když brojí toliko proti způsobu,
jakým hodnotily provedené důkazy týkající se jeho duševního stavu (tj.
správnost zmíněného znaleckého posudku). Takovou argumentaci však nelze
podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. Stejně tak nelze
podřadit pod žádný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. způsob provádění důkazů
znaleckým posudkem při hlavním líčení. Ostatně znalec MUDr. Miroslav Borecký
při hlavním líčení podrobně popsal důvody, které znalce vedly k návrhu na
uložení ochranného léčení.
Pokud se týká výhrady obviněného, že rozhodující soud v rámci výpovědi
poškozené Š. S. nesprávně odkázal na úřední záznamy učiněné v přípravném řízení
dle § 158 odst. 5 tr. ř., je třeba poznamenat, že se jedná o námitku procesního
charakteru, tedy také o námitku v rámci daného dovolacího řízení nepřípustnou.
Pro úplnost je však třeba dodat, že jmenovaná svědkyně byla u hlavního líčení
řádně opětovně k celé věci vyslechnuta a soud pouze v protokolu o hlavním
líčení uvedl, že „v ostatním vypovídá jako na č. l. 21 – 40 spisu“, tzn., že
nebylo odkázáno na vysvětlení svědkyně provedené podle § 158 odst. 5 tr. ř.,
nýbrž bylo zaprotokolováno, že daná svědkyně vypovídala u hlavního líčení
totožně jako na č. l. 21 – 40 spisu.
K námitce obviněného, že v hlavním líčení nebyl osobně vyslechnut znalec Prof.
PhDr. Petr Weiss, Ph.D, Nejvyšší soud České republiky ve shodě s názorem
odvolacího soudu uvádí, že za oba zpracovatele znaleckého posudku (MUDr.
Miroslava Boreckého a Prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D) byl v průběhu hlavního
líčení k obsahu vyhotoveného znaleckého posudku osobně vyslechnut MUDr.
Miroslav Borecký, který setrval na závěrech písemného vyhotovení znaleckého
posudku a též se podrobně vyjádřil k části zkoumání obviněného ohledně jeho
sexuality a k návrhu na uložení ochranného léčení. Z hlediska projednávané věci
tak výslech druhého znalce nebyl nezbytný.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů obou stupňů v
tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty
přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c), e) tr.
zákoníku. Příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající
právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší
soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění
svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého
stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a
učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na
straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky
vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné
straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak
uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak
mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil
Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn.
III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud
České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem
uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze
specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná
existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň
podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání
obviněného D. N. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel
věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání
bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1
písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České
republiky, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal