USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání
obviněného L. T., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 45/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 1 T 45/2015,
byl obviněný L. T. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem
neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby
podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle skutkových
zjištění dopustil tím, že:
jako statutární orgán společnosti D & Construct Group s.r.o., IČ 259 83 725, se
sídlem Makovského 1392/2b, Praha 6, vědomě a úmyslně nesplnil svou zákonnou
povinnost a
1) Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13a,
Praha 8, za období červenec 2010 neodvedl za zaměstnance pojistné na sociálním
zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 36.050 Kč ve
smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti sražené z jejich mezd a tyto použil na jiné
podnikatelské účely i přesto, že společnost disponovala dostatečnými prostředky
pro zaplacení odvodů,
2) Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Na Perštýně 6, Praha 1,
za období červen a červenec 2010 neodvedl za zaměstnance pojistné na zdravotní
pojištění ve výši 30.399,97 Kč ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na
všeobecném zdravotním pojištění sražené z jejich mezd a tyto použil na jiné
podnikatelské účely i přesto, že společnost disponovala dostatečnými prostředky
pro zaplacení odvodů,
3) Zaměstnanecké pojišťovně Škoda, se sídlem Husova 302, Mladá Boleslav,
za období červen až červenec 2010 neodvedl za zaměstnance pojistné na zdravotní
pojištění ve výši 19.689 Kč ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na
všeobecném zdravotním pojištění sražené z jejich mezd a tyto použil na jiné
podnikatelské účely i přesto, že společnost disponovala dostatečnými prostředky
pro zaplacení odvodů,
kdy tímto způsobil celkovou škodu ve výši 86.138 Kč.
Za tento přečin uložil Obvodní soud pro Prahu 6 obviněnému podle § 241 odst. 1
tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil
na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 1 T
45/2015, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání
rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018
tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil
ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že
obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku
trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82
odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu
v trvání 1 roku.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To
33/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku, nesprávném hmotněprávním posouzení zavinění a rovněž v
extrémně logicky vadném hodnocení provedených důkazů, když zjištěný skutkový
stav nemá v právně významných okolnostech oporu v provedených důkazech a došlo
k porušení § 13, § 15 a § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný namítá, že v
případě, že by měl informaci, že v rozhodné době nedošlo k včasnému zaplacení
povinných plateb, volil by svůj postup tak, aby byl ohrožen pouze § 220 a násl.
tr. zákoníku s nižší trestní sazbou. Obviněný současně odkazuje na výpověď
svědkyně V. K., když cituje části její výpovědi. Zdůrazňuje, že popis skutku
neodpovídá odpovědnosti za právnickou osobu, ale jako byl odpovědný sám za
sebe. Uvádí, že hranice mezi vědomou nedbalostí a úmyslem je křehká, a proto se
soudy měly zabývat důkladněji subjektivní stránkou, neboť o následku neměl
povědomí. Tvrdí, že skutek popsaný v obžalobě se tak nestal a nebyl by ani
trestným činem. Soudy nebyla respektována zásada objektivní pravdy, presumpce
neviny a ultima ratio.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, zrušil podle § 265k odst. 1 tr.
ř. a podle odst. 2 téhož ustanovení zrušil i všechna další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst.
1 tr. ř. rozhodl tak, že se podle § 226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 1.
2019, sp. zn. 1 NZO 1206/2018, nejprve zrekapituloval, jakým trestným činem byl
obviněný uznán vinným a jaké uplatnil dovolací důvody. Poté ve vztahu k
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukazuje na skutečnost,
že v zásadě lze považovat za právně relevantním způsobem uplatněné námitky,
týkající se naplnění subjektivní stránky a nesprávnosti vymezení skutku v
právní větě, když se ovšem s uplatněnými námitkami neztotožňuje. Zdůrazňuje, že
obviněný byl v pozici statutárního orgánu společnosti a jako takový z pozice
krizového manažera měl řešit hospodářskou situaci společnosti. Z provedeného
dokazování vyplývá, že obviněný byl s finanční situací společnosti dostatečně
seznámen a proto se nelze ztotožnit ani s námitkou, že příslušné platby měla
provádět jiná osoba. Státní zástupce konstatuje, že obviněný věděl, že porušuje
zájem na správném odvodu pojistného na sociálním zabezpečení a zdravotního
pojistného za poplatníka a s takovým následkem byl nejméně srozuměn. K námitce
formulace skutkové věty uvádí, že ji nelze považovat za neodpovídající
přisouzené právní kvalifikaci a že obviněný byl odpovědný ve smyslu § 114 odst.
2 tr. zákoníku. Vlastní hodnocení jednotlivých důkazů obviněným neodpovídá
uplatněnému dovolacímu důvodu a představuje prostou polemiku s hodnocením
provedených důkazů soudy. Ve věci státní zástupce neshledává žádný, natož
extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, když naopak
lze konstatovat, že soudy postupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby podané dovolání
obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně
neopodstatněné a Nejvyšší soud tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání
vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného stanoviska
Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti, a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9
To 33/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a)
tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §
265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s
ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud dále musel posoudit, zda obviněným bylo podáno předmětné dovolání
včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle
§ 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v
prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání
směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také
tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který
rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je
dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo
který má ve věci rozhodnout.
Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému,
tak i jeho obhájci a opatrovníkovi, běží lhůta od toho doručení, které bylo
provedeno nejpozději.
K běhu dovolací lhůty, ale i lhůty podle § 265h odst. 1 tr. ř. (lhůta k
odstranění vad podaného dovolání) je ještě vhodné uvést, že podle ustanovení §
60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím
toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala
událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného
ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo
pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní
den.
V předmětné věci je třeba konstatovat, že z obsahu trestního spisu vyplývá, že
opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018,
byl obviněnému doručen dne 23. 8. 2018, obálkou typu II. – doručení do
vlastních rukou (viz doručenka na č. l. 709 tr. spisu). Obhájci obviněného
JUDr. Oldřichu Voženílkovi byl opis rozsudku druhostupňového soudu doručen
rovněž dne 23. 8. 2018 prostřednictvím datové schránky (č. l. 709 tr. spisu).
Ze spisu je patrno, že obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 22. 10.
2018 tzv. blanketní dovolání (č. l. 712 tr. spisu), v němž pouze uvedl dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a navrhl petit rozhodnutí. Soud
prvého stupně, tj. Obvodní soud pro Prahu 6, opatřením ze dne 3. 12. 2018
vyzval obviněného prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Oldřicha Voženílka, aby ve
lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto opatření odstranil vady obsahu podaného
tzv. banketního dovolání, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle §
265f odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by tak neučinil, byl Obvodním soudem pro
Prahu 6 upozorněn, že v opačném případě bude dovolání odmítnuto podle § 265i
odst. 1 písm. d) tr. ř. (č. l. 719 tr. spisu). Stejnou výzvu doručil i
obviněnému. Opatření bylo doručeno obviněnému dne 15. 1. 2019 obálkou II. typu
do vlastních rukou výhradně adresáta (č. l. 718 tr. spisu). Obhájci JUDr.
Oldřichu Voženílkovi bylo opatření k odstranění vad dovolání doručeno dne 10.
1. 2019 prostřednictvím datové schránky (č. l. 718 tr. spisu). Obviněný podal
doplněný mimořádně opravný prostředek prostřednictvím obhájce dne 25. 1. 2019 v
00:00:11 prostřednictvím datové schránky k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (č. l.
720-723 tr. spisu).
Obecně je třeba v dané souvislosti uvést, že podle § 62 odst. 2 tr. ř. platí,
že má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje
se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li
však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se
písemnost i jim. Gramatickým i logickým výkladem § 265h odst. 1 tr. ř. lze
dovodit, že výzva k odstranění vad dovolání směřuje vůči obhájci odvolatele,
nikoliv vůči obviněnému, byť se jedná o dovolání obviněného. Je tomu tak proto,
že obviněný je ze zákona podle § 265d odst. 2 oprávněn podat dovolání pouze
prostřednictvím obhájce, když pokud by dovolání podal sám obviněný, tak se
nepovažuje za dovolání (viz § 265 odst. 2, věta druhá tr. ř.). Vzhledem k výše
uvedeným skutečnostem je nutné konstatovat, že v projednávané věci v rámci
dovolacího řízení tak obviněný není sám osobně oprávněn něco vykonat, když
doplnění dovolání na základě výzvy soudu prvého stupně podává obviněný
prostřednictvím svého obhájce, který jako osoba odborně právně kvalifikovaná
měla podat dovolání v souladu se zákonnými náležitostmi obsahu dovolání podle §
265f tr. ř., a pro případ, že tak neučiní, je to právě obhájce, který jediný
může na základě výzvy soudu do 2 týdnů od doručení výzvy vytčené vady odstranit
v souladu s § 265h odst. 1 tr. ř. Proto je třeba výzvu k odstranění vad
podaného dovolání nutno doručovat toliko obhájci obviněného, neboť dovolání je
možno podat jen prostřednictvím obhájce, přičemž je třeba zdůraznit, že ani z
dikce ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř. nevyplývá, že by se výzva doručovala i
obviněnému, tedy že by se neuplatnilo ustanovení § 62 odst. 2 tr. ř.
Jak již bylo naznačeno, výzva (opatření) Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.
12. 2018 byla obhájci JUDr. Oldřichu Voženílkovi doručena dne 10. 1. 2019. V
souladu s § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená soudem prvého stupně pro podání
řádného dovolání uplynula 24. 1. 2019. Obhájce obviněného podal doplněné
dovolání dne 25. 1. 2019 v 00:00:11.
Popsaná zjištění podle Nejvyššího soudu odůvodňují závěr, že v posuzované
trestní věci bylo s ohledem na shora naznačené závěry dovolání obviněného proti
rozsudku soudu druhého stupně podáno dne 25. 1. 2019 prostřednictvím datové
schránky u Obvodního soudu pro Prahu 6 (č. l. 723 tr. spisu) tedy až po
uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. ve spojení
s § 265h odst. 1 tr. ř. a § 62 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez
výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k
podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že
dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému
rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto
způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Nad rámec shora uvedených skutečností lze ještě uvést, že nelze nikomu přiznat
více práv, než jaké mu vyplývají ze zákona. Proto je nutné konstatovat, že
obviněnému nelze přiznat právo na zaslání výzvy k doplnění tzv. blanketního
dovolání, neboť mu toto právo jako takové trestní řád nepřiznává a zákonná
dvoutýdenní lhůta obsažená ve výzvě soudu prvého stupně pro doplnění dovolání
podle § 265h odst. 1 tr. ř. běží od doručení výzvy obhájci obviněného.
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když
ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud
v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné
odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Marta Ondrušová