4 Tdo 404/2025-1340
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 6 To 201/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 61/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. F. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 3 T 61/2023, byl obviněný V. F., dříve N. pod bodem 1 výroku o vině uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod bodem 2 výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 27 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil ve stručnosti tím, že v době od 7. 7. 2022 do nejméně 12. 9. 2022 v XY, okres XY, jako zaměstnanec nástupnické společnosti MARTOM WORK, s. r. o., s přístupem do výrobních a skladovacích prostor předchozí společnosti HOLTEX, a. s., sám nebo společně s odsouzeným R. K., kterému umožnil vstup do tohoto areálu, celkem jedenácti útoky, které jsou ve výroku časově specifikovány, odcizil zde uskladněné koberce, rohože, schodnice a herní doplňky a poškozené společnosti HOLTEX, a. s., tím způsobil škodu v celkové výši 2 086 770 Kč.
3. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku obviněný spáchal tím, že se v době od 6. 7. 2022 do 20. 3. 2023 zdržoval na území České republiky, a to nejméně v místě svého trvalého bydliště v Praze, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 11. 2021, sp. zn. 32 T 49/2021, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen k trestu vyhoštění v trvání 48 měsíců.
4. Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které směřoval proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem, který se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl usnesením ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 6 To 201/2024.
II. Dovolání obviněného
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radomila Bajera dovolání. Svou dovolací argumentaci opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a m) tr. ř.
6. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že předsedkyně senátu Mgr. Pavlína Müllerová vedla řízení před soudem prvního stupně způsobem, který zavdává pochybnosti o její nezaujatosti. Podle tvrzení obviněného soudkyně během hlavního líčení vybočila z rámce soudcovské nestrannosti a profesionality, a to jak vůči němu samotnému, tak i vůči jeho obhájci. Obviněný svá tvrzení doložil konkrétními příklady nevhodného chování soudkyně. Uvedl mimo jiné, že při vznesení jedné z námitek přerušila předsedkyně senátu jeho obhájce slovy: „Tak mi sdělte, jakou námitku máte, ať už vím, co mám zamítnout.“. Dále poukazoval na to, že odmítla žádost obhájce, aby byl obviněnému po provedení oddělených výslechů dán prostor k dotazům vůči ostatním spoluobviněným. Namítal rovněž, že jmenovaná soudkyně odmítala provést navržené listinné důkazy, a to i přes opakované výzvy obhájce, přičemž své rozhodnutí odůvodnila tím, že jde o šikanu ze strany obhajoby. Některé další důkazní návrhy podle obviněného předsedkyně senátu zamítla bez jakékoli porady se senátem. Závěrem pak obviněný uvedl, že celkové vystupování soudkyně vůči obhájcům a obviněným bylo neprofesionální a provázené zvýšeným hlasem, přičemž vůči účastníkům řízení používala výroky typu „vy mlčte“, což se podle jeho tvrzení opakovaně vyskytovalo v průběhu všech hlavních líčení.
7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil ve všech jeho alternativách. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů obviněný spatřoval v nevyřešení otázky majetkového režimu odcizených koberců. Svědci D. H. a I. S. potvrdili, že obviněný měl za úkol zajistit vyklizení areálu a mohl volně disponovat s koberci zde uloženými, které se staly majetkem MARTOM WORK, s. r. o., poté, o nebyly v dohodnutém termínu z areálu odvezeny. Vzhledem k tomu, že obviněný jednal na pokyn nadřízených, závěr soudů o subjektivní stránce činu je chybný. Pokud soudy vyšly z výpovědi svědka J. M., který o dohodě mezi MARTOM WORK, s. r. o., a Oldin B. V. věděl, ale neznal nejzazší termín vyklizení, postupovaly vadně. Navíc tento svědek evidentně uváděl nepravdu ohledně inventarizace majetku, který se v areálu nacházel.
8. Pod druhou alternativu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, obviněný podřadil námitky, že listinné důkazy nebyly provedeny v souladu s § 213 odst. 1 tr. ř., že v hlavním líčení byly přehrány jen soudem selektované části kamerových záznamů, přestože obhajoba trvala na tom, aby byly přehrány v jiném rozsahu, že soud prvního stupně obviněnému neumožnil klást dotazy spoluobviněným, kteří byli vyslechnuti odděleně, a že nebyly konkretizovány rozpory v jejich výpovědích, pokud soud postupoval podle § 207 odst. 2 tr. ř. Obviněný zpochybnil i kvalitu odborného vyjádření k ceně odcizených koberců s tím, že je pouhou kopií jakéhosi seznamu poskytnutého svědkem J. M. a absentují v něm informace o způsobu, jakým znalec dospěl k ceně jednotlivých položek, která je překvapivě u všech koberců identická.
9. Naplnění třetí alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, obviněný spatřoval v tom, že soudy neprovedly obhajobou navrhovaný výslech svědka S. C., jednatele společnosti Oldin B. V., která fakticky prodala předmětný areál, a nevyžádaly písemnou komunikaci mezi společností Oldin B. V. a společností MARTOM WORK, s. r. o., týkající se podmínek převzetí areálu a věcí v něm uložených, přestože její existenci verifikovali svědci H., S., Š. i M., a její obsah by mohl osvětlit majetkový režim koberců a možnost dispozice s nimi. Za nedůvodně zamítnutý obviněný označil i návrh na přibrání znalce, který by určil výši způsobené škody.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Úvodem shrnul obsah dovolací argumentace a následně se věnoval jednotlivým námitkám a uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
12. K námitce podjatosti soudkyně Mgr. Pavlíny Müllerové, kterou obviněný podřadil § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., státní zástupce uvedl, že není opodstatněná. Vzájemné napětí mezi obhajobou a předsedkyní senátu, které lze seznat z protokolů zachycujících průběh hlavního líčení, samo o osobě totiž nemůže být podkladem pro její vyloučení ve smyslu podle § 30 odst. 1 tr. ř. Z vlastních projevů předsedkyně senátu pak nevyvstalo nic natolik významného, co by mohlo zakládat pochybnosti o její nepodjatosti. Státní zástupce na podporu svého názoru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 Tdo 786/2010, podle kterého není nic neobvyklého, že se osoby vystupující v trestním řízení dostávají do určitého konfliktu se soudci v situacích, kdy soudce nevyhoví jejich návrhům nebo neakceptuje jejich skutkové či právní názory, a antipatie z toho pocházející nezakládá důvod vyloučení soudce ve smyslu § 30 tr. ř.
13. K námitkám, které obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce nejprve rozebral obecná východiska jednotlivých alternativ uvedeného dovolacího důvodu a v návaznosti na to ke konkrétním námitkám obviněného uvedl, že jsou neopodstatněné nebo uplatněnému dovolacímu důvodu ani neodpovídají.
14. Pokud jde o údajné extrémní rozpory, které obviněný spatřuje v souvislosti s otázkou vlastnictví odcizených koberců a od toho se odvíjejících závěrů o subjektivní stránce, státní zástupce konstatoval, že soudy svá rozhodná skutková zjištění nepostavily jen na výpovědích svědků J. M. a M. Š., které obviněný zpochybňuje, ale i na listinných důkazech označených v odstavci 18 a následujících odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Hodnocení těchto dalších důkazů podle státního zástupce nevykazuje znaky libovůle a je v souladu se zásadami formální logiky (zejména zásadou sporu, tedy že v témže čase a za týchž podmínek nemůže současně platit nějaké tvrzení a jeho protiklad, a zásadou dostatečného důvodu, která se týká dostatečné pravdivosti výroku na základě jeho zdůvodnění např. použitím ověřitelných faktů či empirie). Zdůraznil, že s ohledem na objektivně zjištěné okolnosti případu obviněný rozhodně nemohl mít subjektivní pocit, že s odcizenými věcmi může disponovat. Prokazatelně šlo o věci, které mu nepatřily, a věděl, že nemá svolení jejich vlastníka k tomu, aby s nimi jakkoli nakládal, natož aby je prodával. Ani obviněným zdůrazňovaný svědek D. H. nepotvrdil obhajobu obviněného, že v inkriminovaném období s předmětnými věcmi mohla disponovat společnost MARTOM WORK, s. r. o. Pro stručnost státní zástupce v podrobnostech odkázal na body 15 a 16 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který se s touto problematikou úplně a srozumitelně vypořádal.
15. K námitkám podřazeným zbylým dvěma alternativám § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce souhrnně uvedl, že procesní postup soudů nižších stupňů není zatížen obviněným vytýkanými vadami.
procesní vady nemají žádný vliv na správné právní posouzení skutku jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K výhradám obviněného proti tomu, jak soud prvního stupně provedl listinné důkazy, odkázal na protokol o hlavním líčení ze dne 3. 1. 2024, z něhož vyplývá, že soud prvního stupně při provádění listinných důkazů zcela důsledně dodržel postup podle § 213 tr. ř.
17. K vytýkanému opomenutí důkazů státní zástupce nejprve připomněl, že musí jít o podstatné důkazy, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu a jsou nutné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí věci. Zamítnutí důkazních návrhů, které nemají stěžejní povahu a jejichž neprovedení nepředstavuje deficit z hlediska plnění povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, samo osobě nevede k závěru o porušení práva obviněného na spravedlivý proces, byť by jejich neprovedení nebylo řádně odůvodněno (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008 stížnost 66802/01). V uvedeném kontextu pak státní zástupce konstatoval, že v tomto případě se soudy obou stupňů návrhy obviněného na doplnění dokazování řádně zabývaly a dostatečně vysvětlily, proč je neprovedly. Podle státního zástupce lze plně akceptovat jejich závěr, že šlo o důkazy nadbytečné, protože i bez nich byl zjištěn skutkový stav, o kterém nevznikají žádné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o vině a trestu.
18. Vzhledem k neopodstatněnosti námitek podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. nelze podle státního zástupce přiznat opodstatněnost ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho druhé variantě, neboť předpokladem pro jeho naplnění je, že v předchozím řízení došlo k nedůvodnému zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl dán některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř, což se v projednávané věci nestalo.
19. Závěrem státní zástupce označil dovolání obviněného V. F. v rozsahu, který odpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř., za zjevně neopodstatněné a Nejvyššímu soudu navrhl, aby ho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně státní zástupce projevil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil podle § 265r odst. 1 písm. c) tř. ř. i jiné než navrhované rozhodnutí.
IV. Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Možnost využití dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky obviněných musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat.
21. Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu námitkami, které podřadil § 265b odst. 1 písm. b), h) a m) tr. ř. a jeho dovolací argumentace se týká výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně. Na základě porovnání dovolání s obsahem trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející nevykazuje dovolatelem vytýkané vady a že podané dovolání nemůže být úspěšné už z hlediska toho, že dovolací argumentace je jen opakováním námitek, které obviněný vznesl v řízení před soudem prvního a druhého stupně a se kterými se tyto soudy náležitě a v souladu se zákonem vypořádaly.
22. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že předpokladem jeho existence je současné splnění dvou podmínek. Podle první z nich se vyžaduje, aby ve věci samé rozhodl vyloučený orgán (tj. vyloučený soudce), o jehož vyloučení nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 tr. ř., ač se tak mělo stát. V obecné rovině se přitom považuje za vyloučený orgán ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u nichž lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohou nestranně rozhodovat.
23. Druhá podmínka, která musí být současně splněna ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., spočívá v tom, že o důvodech k vyloučení soudce, který rozhodl ve věci samé, dovolatel buď nevěděl v době konání původního řízení, anebo tuto okolnost dovolatel namítl ještě před rozhodnutím soudu druhého stupně, ale nebylo mu vyhověno. Jestliže tedy dovolatel věděl, že soudce, který ve věci meritorně rozhodl, je podjatý, a tuto okolnost nenamítl v původním řízení, nýbrž až v podaném dovolání, nelze úspěšně uplatňovat dovolací důvod podle citovaného ustanovení.
24. Z dovolacích námitek, které uplatnil obviněný k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., vyplývá, že v posuzované věci měla rozhodovat pro zaujatost vůči obviněnému a jeho obhájci vyloučená předsedkyně senátu Mgr. Pavlína Müllerová, přičemž obviněný uvedl i konkrétní důvody zakládající podle něj pochybnosti o její nepodjatosti, tj. že byla v řízení verbálně konfrontační, své rozhodování projevovala předpojatými výroky a že svévolně odmítala navržené důkazy bez řádného projednání.
25. Tato námitka obviněného není způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod, protože z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný námitku podjatosti soudkyně Mgr. Pavlíny Müllerové uplatnil už v řízení před soudem prvního stupně a bylo o ní rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 3 T 61/2023, proti němuž podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl usnesením ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 6 To 152/2024, jako nedůvodnou. Otázka vyloučení soudkyně Mgr. Pavlíny Müllerové tedy byla v řízení pravomocně posouzena v rámci zákonem stanoveného procesního mechanismu. Za této situace není možné, aby obviněný tutéž námitku opětovně uplatňoval v dovolání, neboť, jak bylo výše zdůrazněno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je konstruován výhradně pro případy, kdy ve věci rozhodoval vyloučený orgán, aniž by tato okolnost byla dovolateli v době rozhodování odvolacího soudu známa, tedy bez možnosti jejího včasného uplatnění.
26. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud považuje za vhodné dodat, že za podjatost soudce pro poměr k věci podle § 30 odst. 1 tr. ř., který zde jako jediný přichází teoreticky do úvahy, nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat. Poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím.
Jak Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vyslovil, tzv. subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, samo rozhodování o této otázce se však musí dít na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 187/10). V této věci je z protokolů zachycujících průběh hlavního líčení zřejmé, že mezi předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Müllerovou a obhajobou byly napjaté vztahy, a to zejména z toho důvodu, že neakceptovala představu obhajoby o tom, kdy bude obviněnému umožněno vyjádřit se k odděleně učiněným výpovědím spoluobviněných a jak mají být provedeny listinné důkazy nebo protože nepřipustila některé otázky obhajoby či jejich námitky, případě protože vyhlásila rozhodnutí, kterým byly zamítnuty návrhy obhajoby na doplnění dokazování.
Ze soudního spisu ale nevyplývá, že by její chování, jakkoli se v jistém okamžiku nevyvarovala nevhodných a zjevně neprofesionálních poznámek, na které obviněný v dovolání poukázal, dosáhlo takové intenzity, která by vedla k závěru o existenci důvodné pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 30 tr. ř., jak důvodně konstatoval soud druhého stupně ve výše zmíněném usnesení ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 6 To 152/2024. Samotný rozsah dokazování a způsob provádění některých důkazů důvodem pro vyloučení předsedkyně senátu z úkonů trestního řízení být nemůže.
Pro úplnost je namístě znovu poukázat na státním zástupcem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 Tdo 786/2010, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že není nic neobvyklého, pokud se osoby vystupující v trestním řízení dostanou do určitého konfliktu se soudci v situacích, kdy soudce nevyhoví jejich návrhům nebo neakceptuje jejich skutkové či právní názory, a že antipatie z toho pocházející nezakládá důvod vyloučení soudce ve smyslu § 30 tr. ř.
27. K námitkám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání je určeno k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad a neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je sanováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je proto naplněn jen tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními [první alternativa dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] může být dán pouze tehdy, jestliže obsah důkazních prostředků vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, nebo je s těmito zjištěními v přímém protikladu, případně tehdy, nelze-li na základě provedených důkazních prostředků k daným skutkovým závěrům dospět žádným logickým způsobem jejich hodnocení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze brojit proti jakýmkoliv skutkovým zjištěním, nýbrž výlučně proti těm, která mají určující význam pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Ve vztahu k tzv. procesně nepoužitelným důkazům [druhá alternativa téhož dovolacího důvodu] se jedná o situaci, kdy byl důkazní prostředek, mající zásadní význam pro rozhodná skutková zjištění, opatřen v rozporu se zákonem a v řízení byl použit způsobem odporujícím základním zásadám spravedlivého procesu. Konečně o tzv. opomenutý důkaz [třetí alternativa důvodu dovolání] se jedná tehdy, jestliže soud neprovedl či bez řádného odůvodnění odmítl provést důkazní prostředek navržený některou ze stran řízení, přičemž se jednalo o důkaz podstatný pro učinění rozhodného skutkového závěru. Jak výstižně poukázal státní zástupce, i v tomto případě se musí namítaná vada vztahovat ke skutkovým okolnostem, které mají bezprostřední význam pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu. Nelze tedy automaticky dovozovat, že každé neprovedení navrženého důkazu představuje opomenutý důkaz ve smyslu citovaného dovolacího důvodu. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09, a další rozhodnutí citovaná státním zástupcem v jeho vyjádření).
29. Vzhledem k popsaným obecným východiskům Nejvyšší soud ve shodě s ustálenou praxí analyzoval, zda soudy nižších stupňů námitky obviněného, které znovu opakoval v dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., řádně projednaly a odpovídajícím postupem je vypořádaly. Dospěl k závěru, že je tomu tak. Soudy obou stupňů se skutkovou verzí obviněného, která stojí na tom, že plnil pouze pokyny nadřízených, podle kterých mohl s předmětnými koberci volně nakládat, respektive, že o tom byl přesvědčen, pečlivě zaobíraly a vysvětlily, proč ji mají za spolehlivě vyvrácenou. Se stejnou pečlivostí odvolací soud vypořádal procesní výhrady obviněného.
30. Naplnění první alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že skutková zjištění, která byla podkladem pro právní kvalifikaci skutku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, obviněný konkrétně spatřoval v tom, že soudy vadně objasnily otázku majetkového režimu odcizených koberců a nedůvodně přitom vyšly z tvrzení svědka J. M. S touto námitkou se úplně a přesvědčivě vyrovnal jak soud prvního stupně, tak posléze i odvolací soud (srov. bod 37 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 5, 11, 15 a 16 odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud nepokládá za potřebné jejich argumentaci podrobně opakovat. Plně se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně výstižně rozvedl, proč lze z provedeného dokazování bez důvodných pochybností dovodit, že obviněný si předmětné koberce a rohože protiprávně přisvojil na úkor poškozené společnosti HOLTEX, a. s., které patřily, i to, že toto zboží nebylo odpadem určeným k likvidaci. To, že nešlo o odpad, je ostatně patrné už z toho, že obviněný koberce neodvezl na skládku, ale předal je k dalšímu prodeji. Navíc nelze přehlížet, že kupní smlouva o prodeji předmětného areálu, ve kterém byly koberce a další zcizené zboží uskladněny, byla uzavřena až dne 22. 8. 2022 (viz č. l. 158 tr. spisu), zatímco k trestné činnosti docházelo už od července toho roku. Správnost závěrů soudů nižších stupňů o úmyslné formě zavinění je konečně zřejmá i z toho, co vypověděl spoluobviněný R. K., který rovněž prováděl „likvidaci“ koberců spočívající v jejich faktickém prodeji dalším osobám. Mimo jiné totiž uvedl, že se s obviněným domlouvali na tom, kdy a jakým autem má K. pro koberce přijet, aby se vyhnuli „nepohodlným svědkům“, které v rámci své vzájemné komunikace označovali jako „komisi“. Odvolací soud také důvodně poukázal na obsah telefonické komunikace a kamerových záznamů, které byly k důkazu provedeny a které jasně dokumentují snahu obviněného vyhnout se kontaktu s osobami, které mohly jeho jednání zpochybnit.
31. K námitce procesně nepoužitelných důkazů ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že neodpovídá uvedenému dovolacímu důvodu, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b tr. ř., protože obviněný nespecifikoval, které konkrétní listinné důkazy má za procesně nepoužitelné nebo v čem má spočívat jejich nezákonnost. Pouze se ohradil vůči tomu, jakým způsobem předsedkyně senátu tyto důkazy fakticky provedla, a Nejvyššímu soudu nepřísluší si obsahově dovolací argumentaci obviněného dotvářet. K výhradě obviněného, že listinné důkazy nebyly provedeny v souladu s trestním řádem, Nejvyšší soud ve stručnosti poukazuje na protokol o hlavním líčení ze dne 3. 1. 2024, proti kterému nebyly obhajobou uplatněny námitky ve smyslu § 57 odst. 1 tr. ř. a ze kterého v rozporu s tvrzením obviněného vyplývá, že soud prvního stupně při provádění listinných důkazů postupoval podle § 213 tr. ř.
32. Jde-li o námitku týkající se toho, že obviněný neměl možnost seznámit se s výpověďmi spoluobviněných R. K. a V. M., a nemohl jim klást otázky, je zaprvé třeba konstatovat, že jde znovu o námitku, se kterou se už řádně vypořádal odvolací soud (srov. bod 7 odůvodnění napadeného usnesení). Navíc z protokolu o hlavním líčení založeném na č. l. 904 trestního spisu je zřejmé, že dne 7. 12. 2023 byli obvinění seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, kteří byli vyslechnuti odděleně podle § 208 tr. ř., tím způsobem, že jim byl přehrán pořízený zvukový záznam zachycující předmětné procesní úkony (a to na výslovnou žádost právě obviněného F., dříve N. – viz č. l. 807 tr. spisu), a z č. l. 943 trestního spisu pak jasně vyplývá, že všichni obvinění měli možnost se k výpovědím ostatních spoluobviněných vyjádřit a klást jim dotazy. Pokud obviněný této možnosti nevyužil s tím, že je nemá v písemné podobě sebou, šlo o jeho svobodné rozhodnutí. K údajnému porušení § 207 odst. 2 tr. ř. tím, že obviněným byly předestřeny jejich dřívější výpovědi v celém rozsahu namísto jen konkrétních sporných části, Nejvyšší soud už jen stručně uvádí, že tato procesní námitka nemá žádný vliv na skutková zjištění a jejich správné právní posouzení a že v tomto postupu nelze spatřovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, natož aby šlo o porušení zásadního charakteru, které by odůvodnilo věcný přezkum napadeného rozhodnutí.
33. Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou rovněž poslední z námitek obviněného, která byla podřazena pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřující vůči kvalitě odborného vyjádření k ocenění odcizených věcí. I tuto námitku obviněný uplatnil už v předchozím řízení a odvolací soud se s ní vypořádal v bodě 18 odůvodnění svého rozhodnutí. Přiléhavě poukázal na to, že zpracovatel odborného vyjádření Ing. Jan Štoček je soudním znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování spotřební elektroniky, výpočetní a kancelářské techniky, nábytku, vybavení a zařízení domácností a že při zpracování odborného vyjádření k odhadu hodnoty odcizených věcí logicky vycházel z podkladů, které byly Policii ČR poskytnuty J. M., jako osobou jednající za poškozenou právnickou osobu, o jehož věrohodnosti není důvod pochybovat. Nejvyšší soud k tomu dodává, že znalec měl evidentně také k dispozici seznam odcizených věcí, které byly následně zajištěny a vráceny poškozené společnosti HOLTEX, a. s. (viz č. l. 169 a násl. tr. spisu) a které jsou v trestním spise v rámci ohledání ze dne 20. 9. 2022 fotograficky zadokumentovány (viz č. l. 193 až 202 tr. spisu). Ve spise je navíc založena i fotodokumentace z ohledání mobilního telefonu P. H., která koberce Policii ČR vydala, z něhož je zřejmý odkaz na internetové stránky „Koberce levně“, zachycující k prodeji nabízené koberce. Pro úplnost Nejvyšší soud ještě poznamenává, že soud prvního stupně přistoupil k určení škody velmi uvážlivě a oproti obžalobě, která ji stanovila na 5 676 100 Kč, vzal za prokázanou škodu 2 086 770 Kč, přičemž své skutkové zjištění řádně odůvodnil a rozhodně nevycházel jen z odborného vyjádření, které obviněný zpochybnil.
34. Další námitky obviněného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřovaly proti tomu, že soudy nedůvodně neprovedly podstatné důkazy. Obviněný konkrétně namítal, že soudy zamítly návrh obhajoby na výslech S. C., jednatele společnosti Oldin B. V., a nevyhověly návrhu na vyžádání písemné komunikace mezi společnostmi Oldin B. V. a MARTOM WORK, s. r. o., ohledně podmínek převzetí areálu včetně v něm uskladněného zboží, přestože existenci této komunikace potvrdili svědci H., S., Š. a M. Za nedůvodně zamítnutý označil obviněný také návrh na přibrání znalce k určení výše škody.
35. Nejvyšší soud připomíná, že opomenutý důkaz je takový důkazní návrh, který soud nepřijme, aniž by přitom dostatečně odůvodnil, proč jej odmítl. Tato situace ohrožuje spravedlivý proces, protože obviněný ztrácí možnost efektivně obhájit svá tvrzení a soud se nezabývá všemi relevantními fakty. Ústavní soud opakovaně judikoval, že důkazy lze odmítnout pouze třemi způsoby: (1) tvrzená skutečnost nemá souvislost s předmětem řízení, (2) navržený důkaz nemá vypovídací hodnotu nebo (3) navržený důkaz je nadbytečný, protože skutečnost, kterou měl prokazovat, byla již ověřena jinými důkazy. Pokud soud odmítne důkazní návrh, musí to řádně zdůvodnit. K naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je současně nezbytné, aby navržený důkaz byl skutečně podstatný. Pokud v této věci soudy obou stupňů obhajobou navržené důkazy neprovedly z toho důvodu, že otázku vlastnictví zcizených věcí a jejich hodnoty měly za spolehlivě objasněnou jasně daným obsahem písemných smluv týkajících se prodeje areálu, ve kterých byly vypořádány i vztahy ke zde se nacházejícímu zařízení, výslechy věrohodných svědků, odborným vyjádřením, jehož zpracovatelem byl soudní znalec s patřičnou odborností, a ve svých rozhodnutích přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem závěr o nadbytečnosti dalších důkazu vysvětlily (viz zejména odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu pod body 11 a 12), nelze výhrady obviněného k rozsahu dokazování považovat za relevantní námitku opomenutých důkazů ve smyslu třetí alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tentýž závěr platí i pro námitku obviněného, že soud prvního stupně k důkazu provedl jen některé pasáže z kamerových záznamů objektu v XY patřícího poškozené společnosti HOLTEX, a. s. (viz č. l. 265–295 tr. spisu). Zde navíc obviněný v dovolání ani neuvedl, jaké konkrétní části záznamů měly být podle jeho mínění ještě přehrány a jaký má být jejich význam pro rozhodné skutkové závěry. Tato námitka obviněného tak zůstává v obecné rovině a postrádá skutkový základ, který by umožňoval její přezkum z pohledu zákonných dovolacích důvodů.
36. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zákonné předpoklady pro aplikaci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. splněny nebyly, nelze přiznat opodstatněnost ani námitkám obviněné uplatněným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, která je naplněna výhradně tehdy, pokud došlo po věcném přezkumu k zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v předchozím řízení existoval důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
37. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného V. F., dříve N. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně