4 Tdo 414/2025-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 10/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. 5 T 10/2024, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 1. 6. 2023 v 10:25 hodin v Ústí nad Labem, na světelné křižovatce pozemních komunikací ulic XY, XY, XY a XY, řídil motorové vozidlo tovární značky a typu Hyundai i30, registrační značky XY, ve vlastnictví poškozené K. C., IČO XY, přičemž při jízdě po pozemní komunikaci ulicí XY směrem do ulice XY při projíždění uvedené křižovatky, která je řízena světelnými signály, v rozporu s ustanovením § 70 odst. 2 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), nezastavil na křižovatce na signál s červeným světlem „Stůj!“, pročež bez zastavení pokračoval v jízdě křižovatkou, ve které došlo ke střetu levé boční části jím řízeného vozidla s přední částí motorového vozidla tovární značky a typu Škoda Octavia, registrační značky XY, řízeného a vlastněného poškozeným K. T., se spolucestující na předním sedadle spolujezdce poškozenou A. T., jedoucího ve směru od ulice XY do ulice XY na zelený světelný signál „Volno“, kdy vozidlo Hyundai i30 po střetu následně narazilo do sloupu se světelným signalizačním zařízením, ve vlastnictví poškozeného Statutárního města Ústí nad Labem, IČO 00 08 15 31, v důsledku čehož poškozený K. T. utrpěl podvrtnutí krční páteře a zhmoždění levé ruky, pročež byl omezen bolestmi postižených míst a ztíženou pohyblivostí po dobu převyšující jeden týden, avšak nepřevyšující dobu šesti týdnů, a poškozená A. T. utrpěla vykloubení čtvrtého a pátého prstu levé ruky, pročež byla omezena nutností užívat sádrovou dlahu a ztíženou pohyblivostí po dobu převyšující jeden týden, avšak nepřevyšující dobu šesti týdnů“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, IČO 47 11 43 04, částku ve výši 9 818 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozenému Statutárnímu městu Ústí nad Labem, IČO 00 08 15 31, částku ve výši 99 839,52 Kč.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. 5 T 10/2024, podal obviněný P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného P. H. pro skutek, v němž byl spatřován přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně zastavil s tím, že obviněný složil na účet soudu peněžitou částku ve výši 30 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání 3 let.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
6. Podstatou dovolací argumentace nejvyšší státní zástupkyně je její názor, že se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně splnění podmínky uvedené v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. pro podmíněné zastavení trestního stíhání se nelze ztotožnit s ohledem na to, že odvolací krajský soud nesprávně posoudil splnění podmínky náhrady škody. Nijak nezohlednil, že obviněný neuhradil způsobenou škodu všem poškozeným a zároveň reálně neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě, spočívající například v uzavření dohody o náhradě škody či kromě samotného oznámení dopravní nehody jako pojistné události příslušné pojišťovně též v poskytnutí další potřebné součinnosti; žádným způsobem se ani morálně s poškozenými nevypořádal. Zároveň odvolací krajský soud dostatečně nevyhodnotil ani osobu obviněného, ať už jde o jeho předchozí postih pro přestupky v dopravě, nebo i základní předpoklady pro řízení motorového vozidla. Obviněný se žádným způsobem nezajímal o poškozené K. T. a A. T., kterým porušením svých řidičských povinností ublížil na zdraví. Škodu neuhradil ani dalším subjektům, konkrétně Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky (ve výši 9.818 Kč) a Statutárnímu městu Ústí nad Labem (ve výši 99.839,52 Kč). Tato způsobená škoda doposud nebyla uhrazena, třebaže k předmětné dopravní nehodě došlo již před téměř dvěma roky. Za uvedeného stavu nelze hovořit o narovnání porušených vztahů s poškozenými, které je třeba považovat za základní podmínku pro užití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř.
7. Při posouzení osoby obviněného odvolací krajský soud v napadeném usnesení nepřípadně bagatelizoval předchozí řidičskou nekázeň obviněného, jak vyplývá z evidenční karty řidiče. Zároveň odvolací krajský soud adekvátně nezareagoval ani na objektivně zjištěné závažné fyzické a duševní zdravotní problémy obviněného prezentované až v odvolacím řízení. Nezkoumal tedy, zda je obviněný vůbec zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. I z tohoto hlediska nelze rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž bylo zároveň doplněno závazkem obviněného zdržet se řízení motorových vozidel, považovat za dostačující.
8. Vzhledem k výše uvedeném uzavřela, že odvolací krajský soud rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. přesto, že pro to v případě obviněného P. H. absentovaly zákonné podmínky. Tím odvolací krajský soud své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
9. Proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný P. H., který je toho názoru, že dovolání postrádá opodstatněnost a odvolací soud svým rozhodnutím nepochybil. Pokud jde o náhradu škody poškozeným manželům T., je z dokazování zjevné, že za újmu na zdraví, kterou utrpěli při dopravní nehodě, byli odškodněni v jimi plně nárokované výši z titulu povinného pojištění pro případ vzniku škody při provozu motorového vozidla. Aniž by měl obviněný v úmyslu jakkoli bagatelizovat své zavinění dopravní nehody, je z podnětu podaného dovolání nucen připomenout, že koneckonců z částky, která byla těmto poškozeným vyplacena, vyplývá jak rozsah, tak i povaha zranění, které poškození utrpěli. Stejné pak platí o částkách, vynaložených Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra za léčení zranění, která utrpěli manželé T.
11. Obviněný předložil v příloze svého vyjádření listiny o realizaci výplat pojistného plnění poškozeným a sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem. Z přiložených listin vyplývá, že Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra obdržela regresní náhradu za léčení poškozené A. T. ve výši 5 104 Kč, za léčení K. T. ve výši 4 714 Kč, přičemž statutární město Ústí nad Labem doposud svůj nárok na náhradu škody „z kapacitních důvodů” vůbec neuplatnilo.
12. K dovolací argumentaci v bodech 17, 18 a 19 dovolání, která je namířena vůči usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem na platformě kritiky, že se krajský soud nevypořádal v rámci svého rozhodnutí s fyzickými a duševními zdravotními problémy obviněného, pak obviněný uvedl, že se s těmito námitkami neztotožňuje.
13. V závěru svého vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.
14. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
15. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
16. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., podle nějž lze dovolání podat, pokud bylo (mimo jiné) rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
17. Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
18. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v § 307 odst. 1 tr. ř. a a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
19. Nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spatřovala nejvyšší státní zástupkyně ve vztahu k osobě obviněného a jeho aktivitě směřující ke splnění podmínek podmíněného zastavení jeho trestního stíhání, především k náhradě škody.
20. Nejvyšší soud neshledal námitky důvodné. Odvolací soud postupoval správně, pokud podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného, neboť pro to byly splněny všechny zákonné podmínky.
21. Pokud předmětem dovolací argumentace státního zástupce je zpochybnění závěru odvolacího soudu, že obviněný před rozhodnutím o podmíněném zastavení svého trestního stíhání učinil jiná potřebná opatření k náhradě škody, pak k této podmínce podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. lze nejprve obecně konstatovat, že jiným potřebným opatřením k náhradě škody může být i nahlášení vzniku škody jako pojistné události a poskytnutí potřebné součinnosti pojišťovně. Za jiná potřebná opatření k náhradě škody lze přitom považovat i kroky obviněného směřující k tomu, aby škodu v souladu s platnou právní úpravou nahradil jiný subjekt, který za ni odpovídá (viz rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 4 To 693/94, publikované pod č. 19/1995 Sb. rozh. tr.).
22. Pokud jde o obviněného, s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi (viz výše) je jiným potřebným opatřením k náhradě škody i oznámení vzniku pojistné události příslušné pojišťovně v případě, že došlo ke vzniku škody při provozu motorového vozidla, jak se také v této trestní věci stalo. Nejvyšší soud v tomto ohledu shledal, že obviněný uvedenou zákonnou podmínku splnil. Z obsahu spisového materiálu vyplývá (a je to v zásadě nesporné), že obviněný prostřednictvím K. C., která je vlastníkem motorového vozidla, zajistil řádné nahlášení vzniku dopravní nehody a údajů s ní souvisejících pojišťovně, u které bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem jím řízeného vozidla. Škodná událost byla u České podnikatelské pojišťovny, a. s., zaevidována pod č. 0235102387.
23. Krajský soud v Ústí nad Labem před svým rozhodnutím doplnil dokazování o vyjádření České podnikatelské pojišťovny, a. s. (vyjádření ze dne 13. 11. 2024, č. l. 313), ve kterém pojišťovna uvedla, že svými finančními plněními plně kryla všechny zákonné nároky poškozených K. T. a A. T. Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky do uvedeného dne nárok neuplatnila, regresní náhradu však zdravotní pojišťovny uplatňují ve většině případů po vydání konečného rozhodnutí. Tyto nároky pak lze po obdržení výzvy a rozpisu hrazených nákladů po jejich kontrole uhradit. Statutární město Ústí nad Labem zatím nárok neuplatnilo, pojišťovna je připravena se nároky zabývat poté, co budou u jejich společnosti vzneseny.
24. Není tedy sporu o tom, že příslušná pojišťovna byla a je připravena hradit pojistné plnění do výše limitu sjednaného ve smlouvě, s výhradou, že zatím nebyly vzneseny žádné nároky ze strany poškozených Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky a Statutárního města Ústí nad Labem. To platí i o nárocích, které v době rozhodování soudu nebyly uplatněny, byť jejich neuplatnění nebo nevyčíslení je zapříčiněno jakýmkoliv důvodem.
25. Nejvyšší soud je toho názoru, že situace, kdy soud (nebo státní zástupce) rozhodují o odklonu za stavu, kdy škodní událost byla řádně příslušné pojišťovně oznámena, zde zaevidována s prohlášením o připravenosti pojišťovny plnit v rozsahu pojistného plnění, avšak k úhradě způsobené škody zatím nedošlo, použití předmětného odklonu nebrání, neboť poškozenému zůstávají veškeré nároky zachovány, a to jak vůči pojišťovně, tak eventuálně vůči samotnému obviněnému.
26. Za dané situace, pokud do současné doby nebyl z kapacitních důvodů uplatněn nárok poškozeného Statutárního města Ústí nad Labem (viz sdělení právního odboru Statutárního města Ústí nad Labem přiložené ve vyjádření obviněného ze dne 15. 5. 2025), nemůže tato pasivita či nedůslednost poškozeného obviněnému bránit domáhat se postupu podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky nárok na regresní náhradu uplatní po vydání konečného rozhodnutí.
27. Odvolací soud správně rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání v „přísnější variantě“ podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř., a to z důvodu, že v motorovém vozidle, s nímž se střetl, došlo k trestněprávně relevantním újmám na zdraví u dvou osob současně, a navíc obviněný nebyl osobou z řidičského hlediska zcela bezúhonnou. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné akcentovat, že Krajský soud v Ústí nad Labem postupoval v intencích shora uvedeného, neboť přiléhavě a vyváženě vyhodnotil jak okolnosti charakterizující osobu obviněného, tak okolnosti posuzovaného případu.
28. Jednalo se o přečin, obviněný se ke svému jednání doznal, učinil potřebná opatření k zajištění náhrady škody a složil finanční částku ve výši 30 000 Kč na účet soudu prvního stupně za účelem předvídaným v § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Odvolací soud dále hodnotil osobu obviněného, jeho dosavadní život a okolnosti případu a správně shledal, že podmíněné zastavení trestního stíhání lze považovat za dostačující. Obviněný má sice v evidenční kartě řidiče celkem šest záznamů pro přestupky spáchané v silničním provozu, tyto přestupky však nejsou závažnějšího charakteru a obviněný za ně byl vždy odpovídajícím způsobem potrestán rozhodnutím správního orgánu. Nejvyšší soud shledal správným závěr odvolacího soudu, že na obviněného je třeba hledět jako na netrestaného, v místě bydliště dosud nepostiženého pro přestupek, přičemž neměl výhrad vůči způsobu, jakým odvolací soud přistoupil k hodnocení dosavadní řidičské praxe obviněného.
29. Nejvyšší soud konstatuje, že lze dále přisvědčit názoru obviněného, který uvedl ve svém vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, že soudy nemohou být při eventuálním ukládání trestu zákazu řízení motorových vozidel vedeny motivací zabránit v řízení motorových vozidel osobě, o níž mají podezření, že není k řízení zdravotně způsobilá, a že zdravotní způsobilost musí být v rámci oprávnění řídit motorové vozidlo přezkoumávána ve zcela jiném režimu, než v režimu trestněprávních předpisů.
30. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že Krajský soud v Ústí nad Labem měl pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání splněny všechny zákonné podmínky, a to včetně jednání obviněného spočívajícím v jiném potřebném opatření k náhradě škody a rovněž, že vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. Své rozhodnutí proto vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nezatížil.
31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání nejvyšší státní zástupkyně rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu