USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 11 To 383/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 23 T 44/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 23 T 44/2024, byl obviněný V. H. uznán vinným pod bodem I přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst.1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem III přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Za trestný čin pod bodem I a za sbíhající se provinění zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 2 T 140/2022, byl podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Jeseníku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod body II a III byl obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na čtyři roky. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon obou trestů zařazen do věznice s ostrahou.
2. V adhezním řízení byl obviněný stejným rozsudkem podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit poškozené R. V., na náhradě nemajetkové újmy 12 150,90 Kč za bolestné a 100 000 Kč za zásah do osobnostních práv. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená R. V. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 12 945 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný V. H. a poškozená R. V. Obviněný brojil proti všem výrokům rozsudku, poškozená proti adheznímu výroku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 11 To 383/2024, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nároku poškozené R. V. na náhradu nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu o tomto nároku rozhodl. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Pospěchové dovolání dne 16. 3. 2025. Obhájkyně pojala písemné zpracování mimořádného opravného prostředku tak, že opsala výrokovou část rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 11. 2024, č. j. 23 T 44/2024-175, a uvedla, že obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Krajský soud v Praze zamítnul a znovu rozhodl jen o nároku poškozené. Na to navázala konstatováním, že obviněný v celém rozsahu napadá výroky o vině a trestu a v souvislosti s tím i výroky o náhradě škody a nemajetkové újmy, neboť má za to, že jsou dány důvody dovolání podle § 265b písm. g) a písm. h) tr. ř., přičemž ocitovala zákonný obsah těchto dovolacích důvodů. Nejvyššímu soudu v zastoupení obviněného navrhla, aby „shora uvedená rozhodnutí o vině a trestu zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl“. Současně uvedla, že dovolání bude podrobněji odůvodněno ve lhůtě tří týdnů, která počne běžet od doručení rozsudku obviněnému.
5. Na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle § 265h odst. 1 tr. ř., která byla obhájkyni doručena dne 25. 3. 2025, obhájkyně dovolání doplnila podáním ze dne 29. 4. 2025, ve kterém nad rámec výše rekapitulovaných údajů napsala stručně řečeno, že naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný spatřuje v nesprávném hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené, jejíž verze o intenzitě jednání obviněného nemá oporu v ostatních provedených důkazech, a že soudy nedůvodně nevyhověly návrhu obhajoby na znalecké zkoumání věrohodnosti poškozené i obviněného. Tím, že požadované znalecké zkoumání odmítly provést a rozhodly o vině jen na základě tvrzení poškozené, došlo podle obviněného k porušení zásady in dubio pro reo, neboť jeho vina nebyla s dostatečnou jistotou prokázána.
6. Pro úplnost je vhodné uvést, že obhájkyně obviněného dne 9. 4. 2025 zaslala soudu prvního stupně žádost o navrácení lhůty k doplnění dovolání s vysvětlením, že doposud nebylo rozhodnuto o přiznání odměny obhájce, na což jí bylo soudem prvního stupně dne 16. 4. 2025 sděleno, že lhůtu podle § 265h odst. 1 tr. ř. prodloužit nelze, neboť jde o lhůtu propadnou. Na to obhájkyně reagovala podáním ze dne 29. 4. 2025, ve kterém konstatovala, že má za to, že už první dovolání splňovalo náležitosti § 265f odst. 1 tr. ř. a pokud je soud jiného názoru, měl konkretizovat, které náležitosti v dovolání podle něj chybí.
III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejvyšší soud by měl podle jejího návrhu dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože v té podobě, která byla zpracována v zákonné lhůtě pro podání dovolání, nesplňuje obsahové náležitosti vyžadované zákonem v § 265f odst. 1 tr. ř. Absentují v něm údaje o tom, jaké výroky jsou napadány, v jakém rozsahu a čeho se obviněný domáhá vyjma obecného návrhu na zrušení napadených soudních rozhodnutí. Státní zástupkyně připomněla, že obviněný byl prostřednictvím své obhájkyně písemně vyzván samosoudkyní soudu prvního stupně k odstranění zjištěných vad dovolání a byla mu v souladu s § 265h odst. 1 tr. ř. stanovena lhůta 14 dnů, ve které měl prostřednictvím své obhájkyně nedostatky dovolání zhojit. Obhájkyně obviněného čtrnáctidenní lhůtu, jejíž počátek byl dán okamžikem doručení výzvy, tj. 25. 3. 2025, ale nechala marně proběhnout, přestože byla soudem prvního stupně upozorněna na procesní následky podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., a teprve dne 29. 4. 2025 dovolání doplnila a současně jménem obviněného požádala o navrácení lhůty k doplnění dovolání s odkazem na § 61 tr. ř. Pokud obviněný nedostatky dovolání napravil až po lhůtě stanovené mu podle § 265h odst. 1 tr. ř., která je lhůtou propadnou, na což byl výslovně upozorněn, musí být jeho dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože už účinně nemůže realizovat úkon, pro který byla tato lhůta stanovena, tj. nemůže odstranit vady obsahu dovolání (viz rozhodnutí publikované pod č. 21/2009 Sb. rozh. tr. nebo rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha pod č. NS 25/2004-T 605 a NS 18/2002-T 439). V závěru svého vyjádření státní zástupkyně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
8. Obviněný na vyjádření státní zástupkyně reagoval prostřednictvím své obhájkyně replikou, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 23. 6. 2025. Obhájkyně v ní státní zástupkyni vytkla, že se nevyjádřila k procesnímu postupu soudu prvního stupně, který výzvu k doplnění dovolání podle § 265h odst. 1 tr. ř. dostatečně nekonkretizoval.
IV. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Následně se zaobíral tím, zda byly splněny veškeré zákonem vymezené podmínky pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku, zejména, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované § 265f odst. 2 tr. ř. Dospěl k závěru, že tomu tak není.
10. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání (viz § 59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce a příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce jsou povinni v dovolání uvést, zda je podávají ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
11. Význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (viz § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.). Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí, jaké rozhodnutí Nejvyššího soudu lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc.
12. Podle § 265h odst. 1 tr. ř. platí, že nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu soudu prvního stupně, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nedodržení obsahových náležitostí dovolání i přes poskytnuté poučení (§ 125 odst. 3, § 138 tr. ř.) a upozornění (§ 265h odst. 1 tr. ř.) vede k jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. bez věcného přezkoumávání napadeného rozhodnutí (viz ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265f [Obsah dovolání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3225.). Lhůta dvou týdnů k odstranění vad obsahu dovolání v § 265h odst. 1 tr. ř. je lhůtou propadnou. Procesní důsledky jejího nedodržení spočívají v tom, že dovolání, které nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. musí být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. rozhodnutí v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha pod č. NS 18/2002 T 439). Po uplynutí lhůty stanovené v § 265h odst. 1 tr. ř. již dovolatel nemůže účinně vykonat úkon, pro který byla tato lhůta stanovena, a nemůže tedy fakticky odstranit vady obsahu dovolání. Učiní-li dovolatel úkon, který směřuje k odstranění vad obsahu dovolání až po uplynutí lhůty stanovené v § 265h odst. 1 tr. ř., nemá to žádné účinky, obsah původně podaného dovolání tím není nijak dotčen a Nejvyšší soud rozhodne o dovolání v podobě, v níž bylo původně podáno. Odmítnutím dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. je sankcionováno nejen to, že dovolatel vůbec neodstraní nedostatek náležitostí obsahu dovolání, ale i to, že odstraní vady obsahu dovolání až po lhůtě stanovené v § 265h odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha pod č. NS 25/2004 T 605).
13. V posuzované věci Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Praze byl doručen obviněnému V. H. dne 5. 2. 2025 (viz doručenka na č. l. 206 tr. spisu) a obhájkyni obviněného Mgr. Lucii Pospěchové dne 29. 1. 2025. Dvouměsíční lhůta pro podání dovolání, jejíž navrácení není podle § 265e odst. 4 tr. ř. přípustné, tedy obviněnému končila dne 5. 4. 2025. Dne 16. 3. 2025 prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Pospěchové obviněný podal k soudu prvního stupně dovolání, které obsahovalo vyjma rekapitulace výrokových částí odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku soudu odvolacího už jen konstatování, že obviněný napadá výroky o vině a trestu a výroky s nimi související, neboť má za to, že jsou dány důvody dovolání podle § 265b písm. g) a písm. h) tr.
ř., a bylo citováno jejich zákonné znění bez specifikace, které z do úvahy přicházejících alternativ se obviněný dovolává. Nejvyššímu soudu v zastoupení obviněného obhájkyně navrhla, aby „shora uvedená rozhodnutí o vině a trestu zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl“. Současně konstatovala, že dovolání bude podrobněji odůvodněno během tří týdnů od doručení rozsudku obviněnému (pozn. zřejmě se mělo jednat o rozsudek odvolacího soudu).
14. Soud prvního stupně obhájkyni obviněného dne 24. 3. 2025 odeslal výzvu podle § 265h odst. 1 tr. ř. k odstranění vad obsahu dovolání s konstatováním, že dovolání neobsahuje náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Současně ji výslovně upozornil na to, že pokud v této lhůtě nebude dovolání doplněno, bude odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Výzva byla obhájkyni doručena téhož dne (viz č. l. 236 tr. spisu), takže lhůta dvou týdnů k odstranění vad obsahu dovolání končila dne 7. 4.
2025. Obhájkyně obviněného nechala dvoutýdenní lhůtu marně proběhnout a nedatovaným přípisem, který byl soudu prvního stupně doručen dne 9. 4. 2025 (viz č. l. 279a tr. spisu) požádala soud prvního stupně o prodloužení lhůty k doplnění odůvodnění dovolání s argumentem, že stále nebylo rozhodnuto o přiznání odměny obhájce, přestože již doplnila všechny požadované podklady (viz č. l. 279b tr. spisu). Dne 16. 4. 2025 byla obhájkyně písemně vyrozuměna o tom, že lhůtu stanovenou podle § 265h odst. 1 tr.
ř. prodloužit nelze, neboť jde o tzv. lhůtu propadnou (viz č. l. 279c tr. spisu). Na to reagovala obhájkyně přípisem ze dne 26. 4. 2025 adresovaným opět soudu prvního stupně, ve kterém namítla, že podle jejího mínění dovolání v jeho původní podobě obsahuje náležitosti požadované v § 265f odst. 1 tr. ř. a pokud je soud prvního stupně jiného názoru, měl ve výzvě k odstranění vad obsahu dovolání specifikovat, které náležitosti splněny nejsou. Současně vysvětlila, že s obviněným není momentálně v kontaktu, takže neví, kdy přesně mu byl doručen rozsudek soudu druhého stupně, a navíc se domnívá, že spis nemůže být Nejvyššímu soudu s dovoláním předložen, protože zatím nebylo rozhodnuto o odměně obhájce.
Poukázala i na svou snahu telefonicky nebo skrze e-mailovou komunikaci konzultovat správný postup s příslušnou soudkyní, což se jí ale nepodařilo (viz č. l. 287 tr. spisu). Ve stejný den pak obhájkyně vyhotovila další dvě podání, prvním doplnila původní dovolání konkrétními námitkami, kterými se obviněný domáhal přezkumu napadených rozhodnutí Nejvyšším soudem, druhým požádala o navrácení lhůty s odkazem na § 61 tr. ř. a vyjádřila v něm přesvědčení, že stanovením dvou týdenní lhůty k odstranění vad dovolání byla obviněnému fakticky zkrácena běžná dovolací lhůta (viz č. l.
292 a 293 tr. spisu). Tato podání byla doručena soudu prvního stupně dne 29. 4. 2025 (viz č. l. 291 tr. spisu), tedy 24 dnů po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř., která obviněnému končila dne 5. 4. 2025, jak bylo výše rozebráno.
15. Nejvyšší soud ke shora uvedeným zjištěním konstatuje, že dovolání obviněného v podobě ze dne 16. 3. 2025, jak byla rekapitulována výše, neobsahuje potřebné náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. V zásadě na něj lze nahlížet jako na ohlášení podání mimořádného opravného prostředku (tzv. „blanketní dovolání“), protože s výjimkou pochybení týkajících se nedostatečného označení rozsudku soudu druhého stupně a vágně formulovaného návrhu na způsob rozhodnutí, která by Nejvyšší soud s jistou mírou tolerance mohl přejít, v dovolání zcela absentovaly konkrétní dovolací námitky, na jejichž základě by Nejvyšší soud měl a mohl napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů přezkoumat.
16. Nejvyšší soud připomíná, že je vázán odůvodněním uplatněných dovolacích důvodů a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy a v rozsahu, který si sám určí. Právně fundovanou argumentaci v dovolání má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, což klade zvýšené nároky na jeho přesné obsahové náležitosti, které limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jejichž nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování [§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.].
17. K obhájkyní vznesené žádosti o navrácení lhůty pro podání dovolání Nejvyšší soud odkazuje na § 265e odst. 4 tr. ř., který vylučuje navrácení lhůty k podání dovolání a který je ve vztahu k § 61 tr. ř. ustanovením speciálním. Nepřípustnost navrácení dovolací lhůty je dána tím, že jde o mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a je potřeba respektovat požadavek právní jistoty (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), který je prodlužováním lhůty pro podání mimořádného opravného prostředku určitým způsobem narušován. Navíc zákonodárcem poskytnutá dvouměsíční lhůta pro podání dovolání je dostatečně velkorysá. [Navrácení lhůty není možné ani v případě výjimečně nesprávného poučení o dovolání či za situace, když obhájce obviněného odmítá vyhovět jeho požadavku na podání dovolání a obviněný si případně zvolí jiného obhájce (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3221)]. V tomto směru lze také odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, ve kterém výslovně zdůrazňuje, že podle § 265f odst. 2 tr. ř. se připouští dodatečná modifikace již podaného dovolání, pokud jde o rozsah, v němž je napadáno některé z rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 1, 2 tr. ř., a to včetně konkrétního výroku, tak i co do důvodů dovolání. Tyto změny je však dovolatel vždy oprávněn činit jen do uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř. Změny provedené poté jsou již bez jakéhokoliv právního významu a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Ústavní soud dále akcentoval, že zákonná dvouměsíční lhůta se uplatní nejen na případy, kdy doplněním dovolání nebyl měněn rozsah ani důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. původního dovolání, ale i na jakékoli doplňování důvodů dovolání v rámci těchto ustanovení. Také taková doplnění dovolání je nutno učinit ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. (viz bod 15 usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20).
18. Prolomení dovolací lhůty lze připustit jen skrze již zmíněný § 265h odst. 1 tr. ř. v případech tzv. blanketních dovolání právě o čtrnáctidenní lhůtu v tomto ustanovení uvedenou (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS 134/03, či ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 473/05, také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 4 Tdo 567/2018). V posuzovaném případě ale obhájkyně důvody, pro které obviněný napadá výroky o vině a trestu, doplnila nejen po uplynutí dvouměsíční lhůty vymezené v § 265e odst. 1 tr. ř. (končila dnem 5. 4. 2025) ale i po uplynutí dvoutýdenní lhůty k odstranění vad dovolání podle § 265h odst. 1 tr. ř. (končila dnem 7. 4. 2025).
19. Nejvyšší soud nepřisvědčil výhradám obhájkyně obviněného, že pochybení je na straně soudu prvního stupně, který měl být ve své výzvě k odstranění vad dovolání konkrétní a jehož soudkyně s obhájkyní telefonicky ani e-mailovou poštou nekomunikovala, takže nebylo možné se dohodnout na správném postupu, a že zatím nebylo rozhodnuto o odměně obhájce, takže logicky obhájkyně předpokládala, že trestní spis nebude s dovoláním předkládán Nejvyššímu soudu. Pomine-li Nejvyšší soud fakt, že obhájkyně poprvé použila námitku nekonkretizované výzvy až po marném uplynutí lhůty stanovené k doplnění obsahu dovolání a po obdržení informace od soudu prvního stupně, že tuto lhůtu nelze prodloužit, pokládá za zásadní, že obhájkyně je osobou práva znalou a jako taková musela být schopna porovnáním náležitostí uvedených v § 265f odst. 1 tr. ř., na který byla soudem prvního stupně ve výzvě k odstranění vad obsahu dovolání výslovně nasměrována, s obsahem dovolání, které jménem obviněného zpracovala dne 16. 3. 2025, posoudit, že má dovolání doplnit o zjevně zcela absentující důvody, pro které obviněný napadá rozsudky soudů nižších stupňů. Ostatně na to, že obhájkyně si byla od počátku vědoma toho, že v dovolání zatím zcela chybí konkrétní námitky, kterými by se měl Nejvyšší soud v dovolacím řízení zabývat, lze důvodně usuzovat už z toho, že sama avizovala doplnění dovolání ve lhůtě tří týdnu od dne, která počne běžet od doručení rozsudku obviněnému (pozn. datum doručení rozsudku odvolacího soudu obviněnému mohla obhájkyně snadno zjistit nahlédnutím do trestního spisu, pokud s ní obviněný v daný okamžik dostatečně nekomunikoval, jak zmínila v žádosti o navrácení lhůty). Obhájkyní zmíněná prodleva týkající se rozhodnutí o odměně obhájce pak rozhodně nemá žádný vliv na běh lhůty k podání dovolání a doplnění jeho náležitostí. Stejně tak je z pohledu dodržení lhůty k podání dovolání zcela irelevantní skutečnost, u kterého soudu se aktuálně nachází trestní spis.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
20. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. H. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, protože v podobě, ke které mohl Nejvyšší soud přihlížet, nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 6. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně