4 Tdo 46/2012 – Nejvyšší soud | Recuvalis Judikatura

4 Tdo 46/2012-99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2012 o dovolání obviněných 1) J. V., 2) Mgr. A. V., 3) V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2009, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011 i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 46 T 7/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 46 T 7/2009, byli obvinění J. V., Mgr. A. V. a V. V. uznáni vinnými ze spáchání:

1) obviněný J. V. trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a organizátorství pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 10 odst. 1 písm. a), § 250 odst. 1, 4 tr. zák.,

2) obviněný Mgr. A. V. pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a pomoci k pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku,

3) obviněný V. V. pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

Uvedeného jednání se obvinění podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že:

1. obviněný J. V. jako jediný jednatel společnosti SWISSPORT, s.r.o., se sídlem B., D. (dále jen SWISSPORT), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti GE Money Bank, a.s., se sídlem V., P. (dále jen GE Money Bank), financování formou revolvingového úvěru, a to prostřednictvím deklarování nepravdivých skutečností týkajících se zajištění úvěru, předložením neexistujících pohledávek společnosti SWISSPORT za účelem jejich zastavení, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,

dne 28.1.2005 v B., v budově pobočky GE Money Bank v B. na L. ulici jako statutární zástupce společnosti SWISSPORT, podal žádost o poskytnutí revolvingového úvěru za účelem profinancovávání existujících pohledávek společnosti SWISSPORT za jejími obchodními partnery a následně dne 21. 2. 2005 v Brně uzavřel se společností GE Money Bank smlouvu o revolvingovém úvěru reg. č. 060 05 0227, dle které banka jako úvěrový věřitel poskytla společnosti SWISSPORT úvěr ve výši maximální nepřekročitelné částky pro opakované čerpání do 54.000.000 Kč, který se společnost SWISSPORT jako úvěrový dlužník zavázala splatit do 28. 2. 2006, přičemž úrokové období bylo stanoveno jako měsíční a poskytnuté úvěrové prostředky měly být čerpány z účtu a účet, ze kterého byl úvěr poskytnut a na který měl být úvěr formou zápočtu z účtu splácen, je účet,

a současně uzavřel dne 21. 2. 2005 za účelem zajištění úvěru zástavním právem k pohledávkám společnosti SWISSPORT se společností GE Money Bank smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22, na kterou následně navazovala zástavní smlouva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22 a ze dne 27. 7. 2006 uzavřená za společnost SHER-WOOD hockey, s.r.o., se sídlem B., S., P. (dále jen SHER-WOOD hockey), dříve SWISSPORT, přičemž nedílnou součástí této smlouvy jsou přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, podle kterých obžalovaný předkládal na základě zástavních smluv k zástavě úvěrovému věřiteli

pohledávky vůči dlužníkům: Tesco Stores ČR, a.s., se sídlem P., V. (dále TESCO), AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem B., S. (dále AHOLD), SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (dále SPAR), MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o., se sídlem P., J. (dále MAKRO), A.P.S. SPORT, s.r.o., se sídlem B., D. (dále A.P.S. SPORT), FREETIMEX AG, Mgr. P. V. s místem podnikání B., J. (dále Mgr. V.), AHOLD Retail SK, (dále AHOLD Retail SK), GARPTIMEX, a.s., se sídlem B., M. (dále GARPTIMEX), METRO Cash&Carry Slovakia, s.r.o., (dále METRO), COOPER Establishment, se sídlem A. S. W., P., V. (dále COOPER), STAR SPORT, s.r.o., se sídlem H., Š., S. r. (dále STAR SPORT), AHOLD PL (dále AHOLD PL), JVT TRADE, s.r.o., se sídlem B., N. (dále JVT TRADE), a to s vědomím, že se nejméně v případě pohledávek za subjekty TESCO, AHOLD, SPAR, MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. V., GARPTIMEX, METRO a JVT TRADE jedná v době předložení o neexistující pohledávky, které společnosti SWISSPORT buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, a současně s vědomím, že výše k čerpání uvolněných úvěrových prostředků je dle úvěrové smlouvy přímo odvislá od hodnoty zastavených pohledávek, jež však nesměly překročit výši poskytnutého úvěrového rámce, přičemž platby za zastavené pohledávky měly být jednotlivými dlužníky poukazovány na účet s variabilním symbolem odpovídajícím variabilním symbolům jednotlivých zastavených pohledávek dle seznamů zastavených pohledávek a z těchto měly být hrazeny měsíční závazky dluhové služby, k čemuž pro neexistenci těchto pohledávek nedocházelo;

dne 12. 7. 2006 uzavřel za účelem zajištění úvěru zástavním právem za společnost SHER-WOOD hockey se společností GE Money Bank zástavní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 313/2006, N363/2006, sepsaného notářkou JUDr. Danuší Hyprovou, sídlem B., Š., přičemž předmětem zástavy byla hromadná věc – zásoby, které se nacházejí ve skladových prostorách společnost SHER-WOOD hockey na adrese B., D., kdy společnost SHER-WOOD hockey je výlučným vlastníkem uvedených věcí, kdy hodnota zastavených věcí je dle vypracovaného znaleckého posudku č. 566/1-2006 ze dne 30. 3. 2006 ve výši 52.255.492 Kč, s podmínkou, že na část zboží v celkové hodnotě cca 26 mil. Kč byla společností SWISSPORT uzavřena kupní smlouva se společností SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o., ze dne 11. 10. 2005, přičemž společnosti GE Money Bank zatajil, že již dne 19. 5. 2006 uzavřel na totožný předmět zástavy se společností Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem S. m., B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), smlouvu o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1 formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 sepsaného notářem JUDr. Jiříkem Fleischerem, se sídlem B., D. (za účelem zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna ze smlouvy o úvěru č. 262/AUOC/06 ze dne 19.5.2006), se sjednaným předmětem zástavy – souborem movitých věcí tvořícím zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost SWISSPORT, které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost SWISSPORT používá v rámci své činnosti, zásoby, které jsou ke dni podpisu této listiny ve skladových prostorách v B. na ul. D.;

a následně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 54.000.000 Kč, a to nejméně v části 29.609.079,92 Kč spolu s bratrem Mgr. A. V., v době od března 2005 do května 2006 prostřednictvím 116 hotovostních výběrů v bankovních automatech a hotovostních výběrů na pobočkách GE Money Bank, dne 24. 2. 2006 byl uzavřen dodatek č. 1 reg. č. 060050227.1D, kterým byla posunuta splatnost jistiny úvěru ke dni 30.6.2006 a následně ze stejného důvodu byl dne 30.6.2006 uzavřen dodatek č. 2, kterým byla opětovně posunuta splatnost úvěru ke dni 27. 12. 2006, přičemž ani v jednom z těchto termínů, případně později, úvěr nesplatil, čímž způsobil společnosti GE Money Bank, a.s., škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 54.000.000 Kč;

2. obviněný J. V. jako jediný jednatel společnosti SWISSPORT, s.r.o., sídlem B., D. (dále SWISSPORT), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti Slovenská sporitelňa, a.s., sídlem S. m., B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), financování formou úvěru, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,

dne 19. 5. 2006 v B. na blíže neurčeném místě jako statutární zástupce společnosti SWISSPORT uzavřel se společností Slovenská spořitelna smlouvu o úvěru č. 262/AUOC/06, dle které společnost Slovenská spořitelna poskytla společnosti SWISSPORT úvěrový rámec ve výši 15.000.000 Sk jako kontokorent a k tomu účelu byl zřízen účet, přičemž společnost SWISSPORT se zavázala k tomu, že splatnost úvěrového rámce použitého ve formě kontokorentu bude splácet postupně z plateb došlých na běžný účet nejpozději do 30. 4. 2007, současně téhož dne tj. 19. 5. 2006 byla k zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna uzavřena mezi společností SWISSPORT zastoupenou obžalovaným J. V. a společností Slovenská spořitelna smlouva o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1, kdy tato smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 s předmětem zástavy – souborem movitých věcí tvořící zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost SWISSPORT, které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost SWISSPORT používá v rámci své činnosti, přičemž zástavní právo vzniklo dne 19. 5. 2006 zápisem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, číslo zápisu 9767, číslo rejstříku NZ 114/2006, následně obžalovaný dne 24. 5. 2006 převedl ze shora uvedeného kontokorentního účtu částku ve výši 9.000.000 Sk a 5.700.000 Sk na jiné účty a taktéž provedl hotovostní výběry dne 22. 5. 2006 ve výši 130.000 Sk a dne 14. 6. 2006 ve výši 65.000 Sk a takto získané finanční prostředky použil k blíže nezjištěnému účelu, následně úvěr nebyl splácen a taktéž nebyly spláceny řádně sjednané úroky, neboť na výše uvedený účet nepřišly žádné platby, přičemž obžalovaný již v době, kdy uzavíral shora uvedenou smlouvu o úvěru, věděl, vzhledem k finančním možnostem společnost SWISSPORT, že poskytnutý úvěr nebude schopen za sjednávaných podmínek splatit, neboť ke dni 28. 2. 2006 měl splatit revolvingový úvěr poskytnutý společností GE Money Bank (viz bod 1), přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru společnosti SWISSPORT ze dne 25. 4. 2006 v přehledu úvěrů, půjček od bankovních a nebankovních subjektů uvedl pouze půjčku – profi úvěr od Komerční banky, a.s., ve výši 3.900.000 Kč, čerpaný od dne 31.10.2004 a splatný k 31.8.2009, avšak v tomto přehledu úmyslně neuvedl revolvingový úvěr poskytnutý společnost GE Money Bank ve výši 54.000.000 Kč splatný ke dni 28 .2. 2006, který také nebyl splácen a z důvodu neschopnosti ze strany společnost SWISSPORT tento úvěr splácet byla posunuta splatnost úvěru, neboť věděl, že by úvěr od společnosti Slovenská spořitelna nezískal, čímž způsobil společnosti Slovenská spořitelna škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 14.895.000 Sk;

3. obvinění J. V. a Mgr. A. V. po předchozí vzájemné domluvě vedeni společným záměrem podvodně vylákat od společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (do 24. 10. 2005 SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o.) (dále jen SPAR), plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 vyhotovili kupní smlouvu s datem 20. 9. 2005 v P., dle které obviněný J. V., jako statutární zástupce společnost SWISSPORT, s.r.o., sídlem B., D. (dodavatel; dále jen SWISSPORT), uzavřel se společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (od 20. 9. 2009 SPAR Invest CZ, s.r.o.; odběratel) tuto kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 závazné garantované objednávky podzim-zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.952.381,47 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30. 10. 2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, přičemž tato smlouva měla být zrušena a následně, v přesně nezjištěném období, vyhotovili novou kupní smlouvu s datem 11. 10. 2005, dle které obviněný J. V. jako statutární zástupce společnost SWISSPORT (dodavatel) uzavřel se společnost SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o., sídlem P., N. (od 24. 10. 2005 SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o.) tuto novou kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.883.010,90 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 12. 12. 2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž obě shora uvedené kupní smlouvy vypracoval Mgr. A. V., přičemž u obou smluv uzavřených jednak mezi společností SWISSPORT a společností SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., a jednak mezi společnost SWISSPORT a společností SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o., obvinění zajistili jejich podepsání a opatření razítkem za společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., navíc obviněný J. V. již z dřívějšího obchodního vztahu s tímto odběratelem věděl, že oprávnění za společnost podepisovat mají pouze statutární zástupci a tedy musel v době podpisu shora uvedených kupních smluv vědět, že M. K. vzhledem k tomu, že není statutární zástupce společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., ale pouze nákupčí, není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za shora uvedené společnosti a tedy musel vědět, že uvedené smlouvy jsou neplatné a dále musel vědět, vzhledem k minulým obchodním vztahům, že uvedené společnosti mají vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používají pouze tyto, následně dne 6. 12.

2005 společnost SWISSPORT prostřednictvím elektronické pošty zaslala společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., výzvu k zaslání dílčích objednávek pro odběr zboží na základě kupní smlouvy ze dne 11.10.2005, přičemž tato výzva byla zaslána jménem jednatele společnosti SWISSPORT Mgr. A. V. a poté následovaly výzvy k odběru zboží ze dne 9. 12. 2005, 14. 12. 2005, 19. 12. 2005 a 23. 12. 2005, přičemž dne 13. 12. 2005 se společnost SWISSPORT pokusila za účasti notáře dodat zboží do OD SPAR v B. na ulici V., který o tomto sepsal notářský zápis, kdy společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., na toto nereagovala a zboží neodebrala, neboť předmětnou kupní smlouvu nepodepsal nikdo za společnost oprávněný a objednávka tedy nebyla zavedena v centrálním systému objednávek společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., přičemž oba obvinění věděli, že předmětné zboží, které je specifikováno v závazné garantované objednávce, nemají a nebudou mít k dispozici, neboť uvedené zboží měli nakoupit jednak od společnosti MP wood, s.r.o., se sídlem P. H., D. n. V., Slovenská republika, a to na základě kupní smlouvy ze dne 28. 10. 2005, a jednak od společnosti SWISSPORT SLOVAKIA, s.r.o., sídlem H., Š., Slovenská republika, na základě kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2005, přičemž zboží od těchto dvou společností tvořilo pouze malou část zboží, kterou měl údajně dodat společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., a následně dne 23. 12. 2005 společnost SWISSPORT zaslala společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205010588 ze dne 23. 12. 2005 na částku 33.737.743,- Kč se splatností 29. 12. 2005 a dne 9. 1. 2006 podala společnost SWISSPORT rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 33.737.743,- Kč;

4. obviněný V. V. veden záměrem vylákat od společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (do 24. 10. 2005 SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o.), plnění ve formě náhrady škody získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 nechal vyhotovit kupní smlouvu s datem 11. 10. 2005, dle které obviněný V. V. jako statutární zástupce společnosti GARPTIMEX, a.s., sídlem B., M. (dále jen GARPTIMEX), uzavřel se společností SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o. (od 24. 10. 2005 SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o.), tuto kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 28.269.432,- Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30. 11. 2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž s obviněným J. V. zajistili její podepsání a opatření razítkem za společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., a současně obviněný V. V. věděl, že předmětné zboží, které je specifikováno v závazné garantované objednávce společnost GARPTIMEX, nemá a nebude mít k dispozici, neboť uvedené zboží měl nakoupit jednak od společnost COOPER Establishment, se sídlem A. S. W., P., V. (dále jen COOPER Establishment), na základě kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2005, dále od společnost TATRASVIT SVIT-SOCKS, a.s., sídlem M., S., Slovenská republika, (dále jen TATRASVIT), na základě kupní smlouvy ze dne 12. 10. 2005 a od společnost SWISSPORT, s.r.o., sídlem D., B. (dále jen SWISSPORT), ze dne 15. 10. 2005, přičemž minimálně od společnosti COOPER Establishment a společnosti TATRASVIT neměl zboží v době uzavření smlouvy ani následně k dispozici a nikdy jej neodebral a neuhradil a tedy věděl, že nebude schopen zboží dodat dle závazné garantované objednávky, a proto nikdy nevyzval písemně společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., k odběru zboží, a následně dne 23. 12. 2005 společnost SWISSPORT zaslala společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205090002 ze dne 23. 12. 2005 na částku 30.882.572,50 Kč se splatností 29. 12. 2005 a dne 9. 1. 2006 podala společnost GARPTIMEX rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 30.882.572,50 Kč,

současně obviněný J. V. toto jednání obviněného V. V. zosnoval a řídil tím způsobem, že jej sám inicioval, vymyslel jeho průběh ve shodě se skutkem vedeným pod bodem 3., jednání obviněného V. usměrňoval a koordinoval se svým pod bodem 3., neboť se sám účastnil schůzky, na které došlo k získání podpisu M. K. a razítka společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o.,

Mgr. A. V. pak s vědomím podstatných okolností jednání obviněného V. V. tomuto napomohl vypracováním předmětné kupní smlouvy mezi společnostmi GARPTIMEX a SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o.

Za uvedené jednání byl:

1) obviněnému J. V. uložen podle § 250 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let, podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let, podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 1.000.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku,

2) obviněnému Mgr. A. V. uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou,

3) obviněnému V. V. uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl současně odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákaze výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti Slovenská sporiteľna, a. s., GE Money Bank, a. s., SPAR Česká obchodní společnost, s. r. o., odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 46 T 7/2009, podali odvolání všichni tři obvinění J. V., Mgr. A. V. a V. V. i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání obviněného J. V. a státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného J. V. ve výroku o vině a trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. V. uznal vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (ad 1., 2. viz níže), pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad 3. viz níže) a organizátorství pokusu zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad 4. viz níže), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

1. jako jediný jednatel společnosti SWISSPORT, s.r.o., se sídlem B., D. (dále jen SWISSPORT), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti GE Money Bank, a.s., se sídlem V., P. (dále jen GE Money Bank), financování formou revolvingového úvěru, a to prostřednictvím deklarování nepravdivých skutečností týkajících se zajištění úvěru, předložením neexistujících pohledávek společnosti SWISSPORT za účelem jejich zastavení, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,

dne 28. 1. 2005 v B., v budově pobočky GE Money Bank v B. na L. ulici jako statutární zástupce společnosti SWISSPORT, podal žádost o poskytnutí revolvingového úvěru za účelem profinancovávání existujících pohledávek společnosti SWISSPORT za jejími obchodními partnery a následně dne 21. 2. 2005 v B. uzavřel se společností GE Money Bank smlouvu o revolvingovém úvěru reg. č. 060 05 0227, dle které banka jako úvěrový věřitel poskytla společnosti SWISSPORT úvěr ve výši maximální nepřekročitelné částky pro opakované čerpání do 54.000.000 Kč, který se společnost SWISSPORT jako úvěrový dlužník zavázala splatit do 28.2.2006, přičemž úrokové období bylo stanoveno jako měsíční a poskytnuté úvěrové prostředky měly být čerpány z účtu a účet, ze kterého byl úvěr poskytnut a na který měl být úvěr formou zápočtu z účtu splácen, je účet, a

současně uzavřel dne 21. 2. 2005 za účelem zajištění úvěru zástavním právem k pohledávkám společnosti SWISSPORT se společností GE Money Bank smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22, na kterou následně navazovala zástavní smlouva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22 a ze dne 27. 7. 2006 uzavřená za společnost SHER-WOOD hockey, s.r.o., se sídlem B., S., P. (dále jen SHER-WOOD hockey), dříve SWISSPORT, přičemž nedílnou součástí této smlouvy jsou přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, podle kterých obžalovaný předkládal na základě zástavních smluv k zástavě úvěrovému věřiteli

pohledávky vůči dlužníkům: Tesco Stores ČR, a.s., se sídlem P., V. (dále TESCO), AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem B., S. (dále AHOLD), SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (dále SPAR), MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o., se sídlem P., J. (dále MAKRO), A.P.S. SPORT, s.r.o., se sídlem B., D. (dále A.P.S. SPORT), FREETIMEX AG, Mgr. P. V. s místem podnikání B., J. (dále Mgr. V.), AHOLD Retail SK, (dále AHOLD Retail SK), GARPTIMEX, a.s., se sídlem B., M. (dále GARPTIMEX), METRO Cash&Carry Slovakia, s.r.o., (dále METRO), COOPER Establishment, se sídlem A. S. W., P., V. (dále COOPER), STAR SPORT, s.r.o., se sídlem H., Š., Slovenská republika, (dále STAR SPORT), AHOLD PL (dále AHOLD PL), JVT TRADE, s.r.o., se sídlem B., N. (dále JVT TRADE), a to s vědomím, že se nejméně v případě pohledávek za subjekty TESCO, AHOLD, SPAR, MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. V., GARPTIMEX, METRO a JVT TRADE jedná v době předložení o neexistující pohledávky, které společnosti SWISSPORT buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, a současně s vědomím, že výše k čerpání uvolněných úvěrových prostředků je dle úvěrové smlouvy přímo odvislá od hodnoty zastavených pohledávek, jež však nesměly překročit výši poskytnutého úvěrového rámce, přičemž platby za zastavené pohledávky měly být jednotlivými dlužníky poukazovány na účet s variabilním symbolem odpovídajícím variabilním symbolům jednotlivých zastavených pohledávek dle seznamů zastavených pohledávek a z těchto měly být hrazeny měsíční závazky dluhové služby, k čemuž pro neexistenci těchto pohledávek nedocházelo;

dne 12. 7. 2006 uzavřel za účelem zajištění úvěru zástavním právem za společnost SHER-WOOD hockey se společností GE Money Bank zástavní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 313/2006, N363/2006, sepsaného notářkou JUDr. Danuší Hyprovou, sídlem B., Š., přičemž předmětem zástavy byla hromadná věc – zásoby, které se nacházejí ve skladových prostorách společnost SHER-WOOD hockey na adrese B., D., kdy společnost SHER-WOOD hockey je výlučným vlastníkem uvedených věcí, kdy hodnota zastavených věcí je dle vypracovaného znaleckého posudku č. 566/1-2006 ze dne 30. 3. 2006 ve výši 52.255.492 Kč, s podmínkou, že na část zboží v celkové hodnotě cca 26 mil. Kč byla společností SWISSPORT uzavřena kupní smlouva se společností SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o., ze dne 11. 10. 2005, přičemž společnosti GE Money Bank zatajil, že již dne 19. 5. 2006 uzavřel na totožný předmět zástavy se společností Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem S. m., B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), smlouvu o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1 formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 sepsaného notářem JUDr. Jiříkem Fleischerem, se sídlem B., D. (za účelem zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna ze smlouvy o úvěru č. 262/AUOC/06 ze dne 19.5.2006), se sjednaným předmětem zástavy – souborem movitých věcí tvořícím zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost SWISSPORT, které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost SWISSPORT používá v rámci své činnosti, zásoby, které jsou ke dni podpisu této listiny ve skladových prostorách v B. na ul. D.;

a následně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 54.000.000 Kč, a to nejméně v části 29.609.079,92 Kč spolu s bratrem Mgr. A. V., v době od března 2005 do května 2006 prostřednictvím 116 hotovostních výběrů v bankovních automatech a hotovostních výběrů na pobočkách GE Money Bank, dne 24. 2. 2006 byl uzavřen dodatek č. 1 reg. č. 060050227.1D, kterým byla posunuta splatnost jistiny úvěru ke dni 30. 6. 2006 a následně ze stejného důvodu byl dne 30. 6. 2006 uzavřen dodatek č. 2, kterým byla opětovně posunuta splatnost úvěru ke dni 27. 12. 2006, přičemž ani v jednom z těchto termínů, případně později, úvěr nesplatil, čímž způsobil společnosti GE Money Bank, a.s., škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 54.000.000 Kč;

2. jako jediný jednatel společnosti SWISSPORT, s.r.o., sídlem B., D. (dále SWISSPORT), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti Slovenská sporitelňa, a.s., sídlem S. m., B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), financování formou úvěru, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,

dne 19. 5. 2006 v B. na blíže neurčeném místě jako statutární zástupce společnosti SWISSPORT uzavřel se společností Slovenská spořitelna smlouvu o úvěru č. 262/AUOC/06, dle které společnost Slovenská spořitelna poskytla společnosti SWISSPORT úvěrový rámec ve výši 15.000.000 Sk jako kontokorent a k tomu účelu byl zřízen účet, přičemž společnost SWISSPORT se zavázala k tomu, že splatnost úvěrového rámce použitého ve formě kontokorentu bude splácet postupně z plateb došlých na běžný účet nejpozději do 30.4.2007, současně téhož dne tj. 19. 5. 2006 byla k zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna uzavřena mezi společností SWISSPORT zastoupenou obžalovaným J. V. a společností Slovenská spořitelna smlouva o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1, kdy tato smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 s předmětem zástavy – souborem movitých věcí tvořící zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost SWISSPORT, které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost SWISSPORT používá v rámci své činnosti, přičemž zástavní právo vzniklo dne 19. 5. 2006 zápisem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, číslo zápisu 9767, číslo rejstříku NZ 114/2006, následně obžalovaný dne 24. 5. 2006 převedl ze shora uvedeného kontokorentního účtu částku ve výši 9.000.000 Sk a 5.700.000 Sk na jiné účty a taktéž provedl hotovostní výběry dne 22. 5. 2006 ve výši 130.000 Sk a dne 14. 6. 2006 ve výši 65.000 Sk a takto získané finanční prostředky použil k blíže nezjištěnému účelu, následně úvěr nebyl splácen a taktéž nebyly spláceny řádně sjednané úroky, neboť na výše uvedený účet nepřišly žádné platby, přičemž obžalovaný již v době, kdy uzavíral shora uvedenou smlouvu o úvěru, věděl, vzhledem k finančním možnostem společnost SWISSPORT, že poskytnutý úvěr nebude schopen za sjednávaných podmínek splatit, neboť ke dni 28.2.2006 měl splatit revolvingový úvěr poskytnutý společností GE Money Bank (viz bod 1), přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru společnosti SWISSPORT ze dne 25. 4. 2006 v přehledu úvěrů, půjček od bankovních a nebankovních subjektů uvedl pouze půjčku – profi úvěr od Komerční banky, a.s., ve výši 3.900.000 Kč, čerpaný od dne 31. 10. 2004 a splatný k 31. 8. 2009, avšak v tomto přehledu úmyslně neuvedl revolvingový úvěr poskytnutý společnost GE Money Bank ve výši 54.000.000 Kč splatný ke dni 28. 2. 2006, který také nebyl splácen a z důvodu neschopnosti ze strany společnost SWISSPORT tento úvěr splácet byla posunuta splatnost úvěru, neboť věděl, že by úvěr od společnosti Slovenská spořitelna nezískal, čímž způsobil společnosti Slovenská spořitelna škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 14.895.000 Sk;

3. po předchozí vzájemné domluvě s obviněným Mgr. A. V., vedeni společným záměrem podvodně vylákat od společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (do 24. 10. 2005 SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o.) (dále jen SPAR), plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 vyhotovili kupní smlouvu s datem 20. 9. 2005 v P., dle které obviněný J. V., jako statutární zástupce společnost SWISSPORT, s.r.o., sídlem B., D. (dodavatel; dále jen SWISSPORT), uzavřel se společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N. (od 20. 9. 2009 SPAR Invest CZ, s.r.o.; odběratel) tuto kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 závazné garantované objednávky podzim-zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.952.381,47 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30. 10. 2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, přičemž tato smlouva měla být zrušena a následně, v přesně nezjištěném období, vyhotovili novou kupní smlouvu s datem 11. 10. 2005, dle které obviněný J. V. jako statutární zástupce společnost SWISSPORT (dodavatel) uzavřel se společnost SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o., sídlem P., N. (od 24. 10. 2005 SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o.) tuto novou kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.883.010,90 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 12. 12. 2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž obě shora uvedené kupní smlouvy vypracoval Mgr. A. V., přičemž u obou smluv uzavřených jednak mezi společností SWISSPORT a společností SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., a jednak mezi společnost SWISSPORT a společností SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o., obžalovaní zajistili jejich podepsání a opatření razítkem za společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., navíc obviněný J. V. již z dřívějšího obchodního vztahu s tímto odběratelem věděl, že oprávnění za společnost podepisovat mají pouze statutární zástupci a tedy musel v době podpisu shora uvedených kupních smluv vědět, že M. K. vzhledem k tomu, že není statutární zástupce společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., ale pouze nákupčí, není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za shora uvedené společnosti a tedy musel vědět, že uvedené smlouvy jsou neplatné a dále musel vědět, vzhledem k minulým obchodním vztahům, že uvedené společnosti mají vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používají pouze tyto, následně dne 6. 12.

2005 společnost SWISSPORT prostřednictvím elektronické pošty zaslala společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., výzvu k zaslání dílčích objednávek pro odběr zboží na základě kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2005, přičemž tato výzva byla zaslána jménem jednatele společnosti SWISSPORT Mgr. A. V. a poté následovaly výzvy k odběru zboží ze dne 9. 12. 2005, 14. 12. 2005, 19. 12. 2005 a 23. 12. 2005, přičemž dne 13. 12. 2005 se společnost SWISSPORT pokusila za účasti notáře dodat zboží do OD SPAR v B. na ulici V., který o tomto sepsal notářský zápis, kdy společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., na toto nereagovala a zboží neodebrala, neboť předmětnou kupní smlouvu nepodepsal nikdo za společnost oprávněný a objednávka tedy nebyla zavedena v centrálním systému objednávek společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., přičemž oba obžalovaní věděli, že předmětné zboží, které je specifikováno v závazné garantované objednávce, nemají a nebudou mít k dispozici, neboť uvedené zboží měli nakoupit jednak od společnosti MP wood, s.r.o., se sídlem P. H., D. n. V., Slovenská republika, a to na základě kupní smlouvy ze dne 28. 10. 2005, a jednak od společnosti SWISSPORT SLOVAKIA, s.r.o., sídlem H., Š., Slovenská republika, na základě kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2005, přičemž zboží od těchto dvou společností tvořilo pouze malou část zboží, kterou měl údajně dodat společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., a následně dne 23. 12. 2005 společnost SWISSPORT zaslala společnosti

SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205010588 ze dne 23. 12. 2005 na částku 33.737.743 Kč se splatností 29. 12. 2005 a dne 9. 1. 2006 podala společnost SWISSPORT rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 33.737.743 Kč;

4. obviněný J. V., spoluobviněný Mgr. A. V. a spoluobviněný V. V. vedeni záměrem vylákat od společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P., N., (do 24. 10. 2005 SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o.), plnění ve formě náhrady škody získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 nechal obviněný V. V. vyhotovit kupní smlouvu s datem 11. 10. 2005, dle které jako statutární zástupce společnosti GARPTIMEX, a.s., sídlem B., M. (dále jen GARPTIMEX), uzavřel se společností SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o. (od 24.10.2005 SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o.), tuto kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 28.269.432 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30. 11. 2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž s obviněným J. V. zajistili její podepsání a opatření razítkem za společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., a současně obviněný V. V. věděl, že předmětné zboží, které je specifikováno v závazné garantované objednávce společnost GARPTIMEX, nemá a nebude mít k dispozici, neboť uvedené zboží měl nakoupit jednak od společnost COOPER Establishment, se sídlem A. S. W. P., V. (dále jen COOPER Establishment), na základě kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2005, dále od společnost TATRASVIT SVIT-SOCKS, a.s., sídlem M., S., Slovenská republika, (dále jen TATRASVIT), na základě kupní smlouvy ze dne 12. 10. 2005 a od společnost SWISSPORT, s.r.o., sídlem D., B. (dále jen SWISSPORT), ze dne 15. 10. 2005, přičemž minimálně od společnosti COOPER Establishment a společnosti TATRASVIT neměl zboží v době uzavření smlouvy ani následně k dispozici a nikdy jej neodebral a neuhradil a tedy věděl, že nebude schopen zboží dodat dle závazné garantované objednávky, a proto nikdy nevyzval písemně společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., k odběru zboží, a následně dne 23. 12. 2005 společnost SWISSPORT zaslala společnosti SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205090002 ze dne 23. 12. 2005 na částku 30.882.572,50 Kč se splatností 29. 12. 2005 a dne 9. 1. 2006 podala společnost GARPTIMEX rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 30.882.572,50 Kč,

současně obviněný J. V. toto jednání obviněného V. V. zosnoval a řídil tím způsobem, že jej sám inicioval, vymyslel jeho průběh ve shodě se skutkem vedeným pod bodem3., jednání obviněného V. usměrňovala koordinoval se svým pod bodem 3., neboť se sám účastnil schůzky, na které došlo k získání podpisu M. K. a razítka společnost SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o.,

Mgr. A. V. pak s vědomím podstatných okolností jednání obviněného V. V. tomuto napomohl vypracováním předmětné kupní smlouvy mezi společnostmi GARPTIMEX a SPAR Beteiligungsgesellschaft, s.r.o.

Za uvedené jednání byl obviněnému J. V. podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8,5 roku, podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na dobu 8 let, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 20.000 Kč a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na 1 rok.

V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 46 T 7/2009, nezměněn a podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných Mgr. A. V., V. V. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně zamítnuta.

Následně podali obvinění J. V., Mgr. A. V. a V. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011, prostřednictvím svých obhájců dovolání, ve kterých každý z nich uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný J. V. v dovolání namítl, že dle jeho názoru soudem prvního stupně ani odvolacím soudem nebylo z jeho strany prokázáno naplnění objektivní stránky zločinu úvěrového podvodu a to z toho důvodu, že z předmětných rozsudků není zřejmé, se kterými subjekty společnost SWISSPORT dle soudu vůbec neobchodovala a které obchody se neuskutečnily, rozhodujícími soudy jsou opakovaně zaměňovány budoucí pohledávky s neexistujícími pohledávkami, nebylo nikterak zdůvodněno, z čeho byl vyvozen závěr o úmyslu vyčerpat a nevrátit úvěrové prostředky. Rozhodující soudy pochybily, když seznamy budoucích pohledávek zahrnující vystavené proformafaktury, které společnost SWISSPORT každý měsíc předávala do GE Money Bank, vykládaly v rozporu s obsahem uvedeným v těchto listinách. Předkládané listiny byly od počátku označovány jako seznamy budoucích pohledávek, tedy pohledávek, které teprve vzniknou v budoucnu. Obviněný nikdy neuvedl GE Money Bank žádné nepravdivé údaje, nemohl tak naplnit objektivní stránku zločinu úvěrového podvodu.

Pokud se týká trestného činu podvodu, obviněný J. V. uvedl, že nebylo prokázáno, že by svědkyni K. kdokoliv z obviněných uváděl v omyl nebo v ní vyvolával mylnou představu o obsahu listin, které podepisovala. M. K. jednala za společnost SPAR jako vedoucí celého úseku nákupu nepotravinového zboží a v průběhu celého obchodního případu vystupovala tak, že k nákupu zboží je oprávněna a že tak činí s vědomím společnosti, příslušné smlouvy podepsala zcela vědomě a dobrovolně a na smlouvách byla i razítka, která patřila jednatelům společnosti SPAR. Za těchto okolností nemohl mít obviněný žádné pochybnosti, že by tomu mělo nebo mohlo být jinak. Teprve poté, co bylo ze strany společnosti SPAR odmítnuto převzetí zboží dle závazných objednávek, byla celá věc předána právnímu zástupci JUDr. Schellemu, který zahájil rozhodčí řízení. Rozhodčí doložka ve smlouvě nebyla účelovou záležitostí, nýbrž běžnou obchodní praktikou, k čemuž však soudy obou stupňů vůbec nepřihlédly. Fiktivnost uzavřených smluv nebyla nijak prokázána a hovoří proti ní rozsah zboží, které bylo ve skladech připraveno pro dodávku společnosti SPAR. Obviněný v průběhu řízení opakovaně navrhoval provedení důkazu výslechem JUDr. Schelleho, zkoumáním otisků svědkyně M. K. na předložených listinách, výslechem svědka T. K. k realizačním cenám zboží a výslechem svědka P. B., který se účastnil schůzky obviněného a M. K., avšak provedení těchto důkazů bylo soudem označeno za nadbytečné.

Na základě uvedených skutečností má obviněný za to, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů je v mnoha směrech v příkrém rozporu s provedenými důkazy a se zásadami formální logiky, navíc soudy zcela pominuly obhajobu obviněného ve všech směrech. Ve výrokové části 1. a 2. rozsudku odvolací soud pouze uvedl, že obviněný při sjednání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, aniž by tyto byly blíže specifikovány, podle výrokové části 3. a 4. rozsudku se měl obviněný dopustit jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe nebo jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl. Z právní věty však nelze zjistit, koho měl uvést v omyl ani to, kdo se měl obohatit. Obviněný poukázal na skutečnost, že rozsudky nalézacího i odvolacího soudu bylo porušeno nejen ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když nebyly provedeny opakovaně navrhované důkazy a tyto důkazy jsou tedy tzv. opomenutými důkazy, ale i právo obviněného na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný požádal Nejvyšší soud České republiky o odklad výkonu rozhodnutí odvolacího soudu do doby rozhodnutí o podaném dovolání.

Obviněný Mgr. A. V. ve svém dovolání namítl, že z provedeného dokazování bylo nepochybně zjištěno, že při uzavírání smluv se společností SPAR nebyl přítomen. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však nelze zjistit, o co byl opřen závěr o jeho domluvě a společném záměru s bratrem J. V. podvodně vylákat plnění formou žaloby k rozhodčímu soudu, resp. nebyla prokázána subjektivní stránka žalovaného trestného činu, nebyla prokázána domluva mezi ním a jeho bratrem na spáchání trestného činu. Vykonával funkci podnikového právníka a veškeré úkony, které v dané věci prováděl, vykonával na základě požadavků svého bratra J. V. a V. V. V rozsudcích soudů obou stupňů není uvedeno, o jaké důkazy jsou opřena tvrzení, že věděl, že M. K. není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za společnost SPAR. Obviněný byl pověřen svým bratrem, aby vypracoval smlouvu se závaznou garantovanou objednávkou pro společnost SPAR, podle které řetězec nebude mít právo na vrácení neprodaného zboží, což učinil a následně dal smlouvu k připomínkování tehdejšímu advokátovi společnosti JUDr. Schellemu, který do ní doplnil rozhodčí doložku pro případ sporu. Na základě požadavku M. K., aby část zboží byla dodána jinou společností, byla část zboží dodána prostřednictvím GARPTIMEX, kdy vypracováním smlouvy byl opět pověřen obviněný Mgr. A. V. a připomínkoval ji JUDr. Schelle. M. K. příslušné smlouvy podepsala zcela vědomě a dobrovolně z titulu vedoucí nákupu společnosti SPAR a na smlouvách byla i razítka, která patřila jednatelům společnosti SPAR. V odsuzujících rozsudcích byly uzavřené smlouvy označeny za fiktivní a sloužící pouze k vylákání peněžního plnění v souvislosti s očekávaným nenaplněním smluvních povinností ze strany společnosti SPAR, fiktivnost těchto smluv však nebyla nijak soudem prokázána. Proti fiktivnosti hovoří rozsah zboží, které bylo ve skladech připraveno pro dodávku společnosti SPAR. Jak již uvedl obviněný J. V., navrhovaný výslech svědka JUDr. Schelleho byl soudem shledán nadbytečným, ačkoliv tímto důkazem mohla být zcela vyvrácena subjektivní stránka trestného činu. Ačkoli popis skutku ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu je velice rozsáhlý, přesto z tohoto popisu skutku není možné zjistit, jakými konkrétními jednáními a s jakými následky se měl obviněný dopustit zločinů, za něž byl odsouzen, z právní věty nelze zjistit, koho měl uvést v omyl ani to, kdo se měl obohatit. Za zásadní pochybení soudů obou stupňů považuje obviněný zejména extremní nesoulad skutkových zjištění obou soudů s provedenými důkazy. Obviněný má za to, že rozsudky nalézacího i odvolacího soudu bylo porušeno nejen ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když nebyly provedeny opakovaně navrhované důkazy a tyto důkazy jsou tedy tzv. opomenutými důkazy, ale i právo obviněného na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný požádal Nejvyšší soud České republiky o odklad výkonu rozhodnutí odvolacího soudu do doby rozhodnutí o podaném dovolání.

Obviněný V. V. ve svém dovolání namítl, že dle jeho názoru soudy obou stupňů rozhodující ve věci pominuly zásadní námitky obhajoby a selektovaly důkazy tak, aby ty, které při podpisu skutkového stavu věci použily, odpovídaly verzi prosazované státním zástupcem v obžalobě. Přitom soudy ignorovaly značnou část důkazů obsažených ve spise a před soudem provedených, čímž se hodnocení důkazů dostalo do příkrého rozporu s principy formální logiky. Mimo to nebylo vyhověno návrhům na doplnění dokazování (zejména výslech JUDr. Schelleho), a to o důkazy, jejichž provedení mohlo mít vliv na posouzení trestnosti jednání obviněných. Došlo tak k porušení práva na spravedlivý proces i principu presumpce neviny, neboť jde o tzv. opomenuté důkazy. Dovolatel má za to, že v jeho případě bylo rovněž porušeno ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že Nejvyšší soud České republiky je v posuzovaném případě oprávněn zasáhnout v dovolacím řízení i do skutkových zjištění obecných soudů (ÚS 669/2005). Za zásadní pochybení považuje obviněný to, že z jeho strany nebylo dostatečně zkoumáno a následně vyargumentováno naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu podvodu, neboť chybí bližší identifikace nepravdivých a padělaných dokladů. Pokud se týká kupní smlouvy se společností SPAR, bylo prokázáno, že podpis na smlouvě je pravým podpisem M. K., přičemž rozsah dokladů, které měla tato svědkyně podepsat, vylučuje možnost omylu, různá místa na stranách, kde k podpisu došlo, fakticky vylučují i možné podstrčení v rámci jiných dokladů. Dovolatel v celé obchodní transakci se společností SPAR vystupoval spíše formálně a závěry soudů obou stupňů o tom, že věděl, že M. K. nebyla oprávněna podepisovat kupní smlouvy za společnost SPAR, že musel vědět, že předmětné smlouvy jsou neplatné a že musel vědět, že společnost SPAR má vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používá pouze tyto smlouvy, nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v rozporu se zásadami formální logiky. Ze zásady smluvní volnosti vyplývá, že s obchodními řetězci lze uzavírat i jiné než pouze rámcové smlouvy a sjednání rozhodčí doložky je také zcela běžnou záležitostí. Fiktivnost uzavřených smluv nebyla nijak soudem prokázána a hovoří proti ní rozsah zboží, které bylo ve skladech připraveno pro dodávku společnosti SPAR. Množství a připravenost zboží na skladech zcela vylučuje podvodný úmysl obviněného. Ačkoli popis skutku ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu je velice rozsáhlý, přesto z tohoto popisu skutku není možné zjistit, jakými konkrétními jednáními a s jakými následky se měl obviněný dopustit zločinů, za něž byl odsouzen, z právní věty nelze zjistit, koho měl uvést v omyl ani to, kdo se měl obohatit.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný požádal Nejvyšší soud České republiky o odklad výkonu rozhodnutí odvolacího soudu do doby rozhodnutí o podaném dovolání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ohledně jednání popsaného v bodech 1. a 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávky, jejichž existenci obviněný J. V. tvrdil poškozené společnosti GE Money Bank, a.s. (za subjekty uvedenými v bodech 1. a 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), neexistovaly. Za takových okolností je nerozhodné a na kvalifikaci skutku bez vlivu, zda, resp. se kterými subjekty společnost obviněného vůbec neobchodovala a se kterými sice obchodovala, ale pohledávky již byly uhrazeny. Tvrzení obviněného, že k profinancování (a k zastavení) mohly být předány i pohledávky dosud neexistující a nespecifikované (budoucí), tak není možné akceptovat. Ze závěrů rozhodujících soudů je zřejmé, že se obviněný svým jednáním dopustil pokračujícího zločinu úvěrového podvodu podle § 211 ost. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku.

K námitkám obviněných směřujícím proti bodům 3. a 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že v řízení vyplynulo, že dané smlouvy byly pouze fiktivní, vyhotovené obviněnými za účelem jejich zneužití, což vylučuje obviněnými navrhovanou možnost aplikace § 15 odst. 1 obchodního zákoníku. Další argumentaci obviněných (tvrzení, že nejsou dány důkazy o vědomí obviněných o neoprávněnosti jednání M. K., o absenci cílenosti v jednání obviněných, popř. tvrzení, podle něhož bylo údajně zajištěno a naskladněno společností SPAR objednané zboží), v níž v podstatě obvinění napadli hodnocení provedených důkazů a předkládali svoji verzi průběhu skutkového děje, nelze považovat ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu za relevantní.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však k bodům 3. a 4. výroku o vině dále poukázal na to, že pokud jde o obohacení, je v návaznosti na skutková zjištění jednoznačně zřejmé, že obvinění směřovali své jednání především k vlastnímu obohacení. Problematičtější situaci shledal v případě identifikace subjektu, jenž byl jednáním obviněných uveden v omyl. Soudy obou stupňů dovodily, že jednání obviněných směřovalo vůči společnosti SPAR, která byla uvedena v omyl. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství popsaný závěr rozhodujících soudů není zcela přesný, neboť společnosti SPAR bylo známo, zda má se společnostmi SWISSPORT, a.s. a GARPTIMEX, a.s., sjednány nějaké dodavatelské smlouvy, resp. že je sjednané nemá. Z toho důvodu tedy nemohla být stran existence smluvního vztahu tvrzeného obviněnými uvedena v omyl a ani v tomto omylu nemohla učinit žádnou majetkovou dispozici, jež by ve svém důsledku vedla k její škodě a k obohacení obviněných, popř. jejich společností. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ale současně vyslovil domněnku, že k uvedení v omyl došlo, a to na straně rozhodkyně JUDr. Renaty Veselé, neboť obvinění jednali zcela záměrně s cílem se obohatit ke škodě společnosti SPAR, a to užitím fiktivních smluv o objednávkách zboží. Tohoto obohacení měli záměr dosáhnout předložením příslušných fiktivních smluv rozhodčímu soudu, který měl v rychlém neveřejném řízení rozhodnout o majetkové dispozici, která by naplnila majetkový cíl obviněných. Takto popsané jednání obvinění také realizovali, byť ke konečnému přesunu majetkových hodnot s ohledem na obranu společnosti SPAR nedošlo. Obvinění proto svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkových podstat pokusů zločinů podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

S ohledem na výše uvedené státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podaná dovolání podle § 265j tr. ř. zamítl a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky rovněž vyjádřil souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že všechna tři dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obvinění ve svých dovoláních uplatnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že ohledně jednání kvalifikovaného jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku vzaly rozhodující soudy prvního i druhého stupně za prokázané, že obviněný J. V. při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru u GE Money Bank uvedl nepravdivé údaje ohledně vlastní podnikatelské činnosti (v rozsahu předložených seznamů pohledávek, které mohly být použity k úhradám), kdy při znalosti reálné situace by ze strany GE Money Bank nedošlo k poskytnutí tohoto úvěru s tím, že byla prokázána neexistence jednotlivých obviněným deklarovaných pohledávek přinejmenším ve vztahu k odběratelům TESCO STORES, AHOLD ČR, SPAR, MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. V., GARPTIMEX, METRO CaC, JVT TRADE a nepodloženost s nimi souvisejících dokladů (zejména faktur a dodacích listů) reálným plněním. U části odběratelů bylo zjištěno, že vůbec se společností SWISSPORT neobchodovali, u dalších byly předkládány pohledávky z obchodů, které se neuskutečnily

Podle ustanovení § 211 tr. zákoníku se trestného činu úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Objektivní stránka skutkové podstaty tohoto trestného činu spočívá v tom, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, a to buď při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru. Za nepravdivé lze obecně považovat takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace.

Nejvyšší soud považuje za nutné vyjádřit se k tzv. skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu, který byl napaden dovoláním obviněného. Především je třeba poukázat na to, že ve skutkové větě musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v konkrétním případě obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen.

Z hlediska projednávané věci je tedy pro úplný popis projednávaného skutku nezbytné, aby zahrnoval i seznam a vyčíslení fingovaných (neexistujících) pohledávek, a to přinejmenším s uvedením časového období, jmen dlužníků a finanční hodnoty, které měly sloužit k zajištění úvěru u GE Money Bank, tak, jak to bylo učiněno v předmětné obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Tyto neexistující pohledávky totiž tvoří právě ty nepravdivé údaje, které obviněný při sjednávání úvěrové smlouvy sděloval a které byly rozhodující pro rozhodnutí banky o poskytnutí úvěru. Dané pochybení zmínil i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v odůvodnění odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kde mimo jiné uvedl, že specifikace pohledávek je podstatná i z hlediska posouzení toho, v jakém rozsahu a výši byly tyto pohledávky předkládány k zajištění v porovnání s výší čerpaných úvěrových prostředků. Nepravdivé údaje jsou základním znakem skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu a je třeba je konkrétně specifikovat přímo ve skutkové větě výroku rozsudku. Neuvedením těchto nepravdivých údajů (v případě projednávané věci konkrétních fingovaných pohledávek) ve skutkové větě ani v odůvodnění rozhodnutí je totiž znemožněno obhajobě bránit se proti takovému rozhodnutí, tedy proti konkrétním a nepravdivým údajům – pohledávkám, které dle výroku rozsudku soudu II. stupně buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, aniž je z rozsudku zřejmé, které jsou které.

Pokud se týká jednání kvalifikovaného jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a organizátorství pokusu zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (tj. jednání pod bodem 3. a 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu a pod bodem 3. a 4. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě obou zmíněných skutků v průběhu trestního řízení nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka zločinu podvodu, tj. nebyl dostatečně prokázán podvodný úmysl obviněných. Stejně tak nebylo dostatečně zjištěno, který subjekt hodlali obvinění svým jednáním uvést v omyl.

Podle ustanovení § 209 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle odst. 5 písm. a) tr. zákoníku odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. Objektivní stránka trestného činu podvodu tedy spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije, nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností a může se týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době svého jednání jednal v úmyslu uvést někoho v omyl a způsobit tak na cizím majetku škodu. Pokud však takový úmysl pojala jednající osoba případně dodatečně, nelze takové jednání považovat za trestný čin (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1852, 1853, 1858 s.).

Soud prvního i druhého stupně vzaly za prokázané, že obviněný J. V. po předchozí vzájemné domluvě s obviněným Mgr. A. V. jednali s úmyslem vylákat od společnosti SPAR plnění ve formě náhrady škody a dále že obviněný J. V. zosnoval a řídil totožné jednání V. V., avšak z odůvodnění rozsudků soudů prvního i druhého stupně dostatečně nevyplývá, z jakých skutečností (důkazů) jsou tyto závěry dovozovány. Nejvyšší soud České republiky se proto neztotožnil s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně v otázce právního posouzení daného skutku, neboť pro závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu nebyl proveden dostatek důkazů.

Z hlediska prokázání naplnění či nenaplnění subjektivní stránky zločinu podvodu (podvodného úmyslu) v případě projednávané věci bude dle Nejvyššího sudu České republiky nutno posoudit, resp. prokázat zejména dvě základní okolnosti, a to jednak okolnost ohledně údajného podvodného jednání se svědkyní M. K. a o vědomosti obviněných, že tato svědkyně nebyla oprávněna za společnost SPAR podepisovat smlouvy, jednak skutečnost, zda měli či neměli obvinění dostatek zboží k tomu, aby mohly být z jejich strany realizovány příslušné dodávky pro společnosti SPAR.

V průběhu trestního řízení bylo znaleckým zkoumáním prokázáno, že předmětné kupní smlouvy a závazné objednávky vlastnoručně podepisovala za společnost SPAR svědkyně M. K. a že byly opatřeny originály otisků pravých razítek společnosti SPAR. Svědkyně M. K. jednala za společnost SPAR jako zástupkyně vedoucího celého úseku nákupu nepotravinového zboží. Dne 26. 4. 2004 uzavřela se společností SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o., pracovní smlouvu (č. l. 1234 spisu), ve které se zavázala pro společnost SPAR pracovat jako manažerka nákupu NONFOOD zboží. Následně, dne 1. 11. 2004, byla uzavřena Dohoda o změně pracovní smlouvy spočívající ve změně druhu práce, tj. svědkyně M. K. se stala zástupkyní vedoucího oddělení nákupu NONFOOD zboží, a to s platností od 1. 11. 2004 (č. l. 1238 spisu). Jmenovaná svědkyně sice popírá, že by předmětné dokumenty podepisovala a opatřovala razítky společnosti SPAR, ovšem není schopna vysvětlit množství vlastních popisů a razítek společnosti SPAR na těchto dokladech. Nalézací i odvolací soud se v odůvodnění svých rozsudků shodují, že svědecká výpověď svědkyně M. K. je nevěrohodná s tím, že rozsah dokladů, které měla podepsat, prakticky vylučuje možnost omylu, různá místa na stranách, kde k podpisu došlo, vylučují i možné podstrčení v rámci jiných dokladů. Na druhé straně však uvádí, že obviněným (zejména obviněnému J. V.) bylo z dřívější doby známo postavení svědkyně M. K. ve společnosti SPAR i podpisová práva či práva jednat za tuto společnost, proto by bylo dle názoru odvolacího soudu s podivem, že by se nechali „uvést v omyl“ a uvěřili by svědkyni, že je oprávněna za společnost takové typy smluv podepisovat. Tyto logické rozpory dle nalézacího i odvolacího soudu svědčí pro věrohodnost verze svědkyně M. K., a to zvláště za situace, kdy měla být uzavřena zcela netypická smlouva jednoznačně v neprospěch odběratele.

Svědkyně M. K. ve své výpovědi v přípravném řízení dne 22. 5. 2008 uvedla, že obviněného J. V. poznala začátkem podzimu roku 2003, když pracovala ve společnosti Ahold na pozici nákupčí produkt manager. Jak již bylo uvedeno výše, dne 26. 4. 2004 nastoupila do společnosti SPAR a od 1. 11. 2004 se stala zástupkyní vedoucího oddělení nákupu NONFOOD zboží. Z žádného důkazu však nevyplývá, že by obvinění, zejména obvinění V. V. a Mgr. A. V. mohli mít pochybnosti o tom, zda M. K. byla oprávněna podepisovat jednotlivé kupní smlouvy za společnost SPAR či nikoliv. Rovněž v provedeném dokazování nemá žádnou oporu tvrzení rozhodujících soudů, že obvinění museli vědět, že předmětné smlouvy jsou neplatné a že společnost SPAR má vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používá pouze tyto.

Pokud tedy podpisy svědkyně M. K. na příslušných smlouvách byly posouzeny jako pravé a listiny byly opatřeny i originálními razítky společnosti SPAR, pak lze velice těžko hovořit o podvodném úmyslu u obviněných, když nebylo žádným způsobem prokázáno, že by svědkyni M. K. kdokoliv z obviněných uváděl v omyl. V napadených rozsudcích není uvedeno ani to, o jaké důkazy jsou opřena tvrzení, že obvinění, zejména obviněný V. V. a Mgr. A. V., museli vědět, že M. K. není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za společnost SPAR. Teoreticky, jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, není možno vyloučit, že mezi obviněnými a svědkyní M. K. existovala dohoda, tedy že měla být trestně stíhána i jmenovaná svědkyně, ale pro tyto závěry nejsou také žádné důkazy, jde pouze o obecné úvahy příslušných soudů. Na druhé straně na základě provedeného dokazování není pochyb o tom, že svědkyně M. K. vlastnoručně podepsala předmětné smlouvy za společnost SPAR. Při podpisu smluv byli účastni též svědci Mgr. M. J., B. B. a P. B., který však před soudem vyslechnut nebyl. Všichni obvinění v řízení opakovaně navrhovali mimo jiné i provedení důkazu výslechem tohoto svědka a svědka JUDr. Karla Schelleho, avšak tyto důkazy provedeny nebyly s odůvodněním, že se jedná o důkazy nadbytečné.

Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky s neprovedením zmíněných navrhovaných důkazů nelze souhlasit. Z hlediska projednávané věci je velmi podstatná výpověď svědka P. B., který se měl účastnit schůzky obviněného J. V. a svědkyně M. K. ohledně podpisu smluv. Stejně tak svědek JUDr. Karel Schelle, tj. advokát, který měl příslušné smlouvy připomínkovat a doplnit do nich rozhodčí doložku, mohl svojí výpovědí ozřejmit, zda obvinění jednali či nejednali s podvodným úmyslem, který je nezbytnou podmínkou tohoto, aby jednání obviněných mohlo být kvalifikováno jako zločin podvodu. Takto zásadní důkazy z hlediska projednávané věci, které nebyly před soudem provedeny, je třeba hodnotit jako tzv. opomenuté důkazy, ke kterým se opakovaně vyjádřily i Ústavní a Nejvyšší soud České republiky a vždy shledal neprovedení takových důkazů za neslučitelné s právem obviněných na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. nálezy Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. II ÚS 207/2011, ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. III ÚS 3606/2010, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III ÚS 961/2009, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 149/2010). Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 149/2010, dospěl mimo uvedl, že „s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z těchto důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, jestliže se jedná o případ tzv. opomenutých důkazů, apod.“.

Pokud se týká druhé okolnosti důležité pro zjišťování podvodného úmyslu obviněných, tj. skutečnosti, zda měli obvinění dostatek zboží k tomu, aby mohly být z jejich strany realizovány dodávky společnosti SPAR, tak rozhodující soudy dle mínění Nejvyššího soudu České republiky hodnotily pouze důkazy, ze kterých vyplývá, že obvinění neměli dostatek zboží ke splnění daných dodávek. Proti těmto důkazům však stojí svědecké výpovědi svědků P. D., JUDr. Ing P. B. a svědka Ř., dále notářský zápis notářky JUDr. Marty Ilievové ze dne 13. 12. 2005, zpráva Celního ředitelství Brno a Evidence systému Intrastat. Soudy obou stupňů konstatovaly, že obvinění neměli dostatek zboží pro vykrytí všech objednávek společnosti SPAR, na čemž mimo jiné postavily svůj závěr o jejich podvodném úmyslu. Pokud by však bylo zjištěno, že obvinění disponovali dostatečným množstvím zboží, byl by znevěrohodněn z jejich strany podvodný úmysl. Bude proto třeba vypracovat odborné vyjádření či znalecký posudek k posouzení, zda obvinění měli dostatek zboží ve skladech (případně nasmlouvaného zboží) k tomu, aby mohli splnit příslušné dodávky pro společnost SPAR.

Nejvyšší soud České republiky má za to, že rozhodující soudy se měly blíže zabývat případným konkrétním jednáním jednotlivých obviněných na projednávané trestné činnosti, resp. konkrétním podílem jednotlivých obviněných na spáchaném jednání a tímto směrem provádět důkazy, nikoliv se spokojit pouze s paušálními obecnými úvahami důkazy nepodloženými (např. že obvinění museli vědět, že svědkyně K. není oprávněna za společnost SPAR podepisovat smlouvy).

Nelze opomenout ani námitku obviněných, podle níž z učiněných skutkových zjištění není zřejmé, kdo byl jejich jednáním uveden v omyl. Soudy rozhodující ve věci konstatovaly, avšak v odůvodnění rozhodnutí dodatečně neodůvodnily, že jednání obviněných směřovalo vůči společnosti SPAR (dle obžaloby byla v omyl uvedena M. K., avšak příslušné soudy dospěly k závěru, že nelze vyloučit její vědomou ingerenci na jednání obviněných). Nejvyšší soud České republiky však ve shodě s námitkou státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je názoru, že pokud svědkyně M. K. nebyla oprávněna podepisovat příslušné smlouvy jménem společnosti SPAR, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnosti SPAR (bez ohledu na to, zda tuto skutečnost obvinění věděli či nikoliv), vedení společnosti SPAR muselo být známo, že se společnostmi SWISSPORT, a. s. a GARPTIMEX, a.s., žádné takové platné dodavatelské smlouvy sjednané nemá. Proto také dodávané zboží společnost SPAR odmítla převzít. Za této situace je však zřejmé, že společnost SPAR nemohla být jednáním obviněných uvedena v omyl, neboť pouze odmítla převzít zboží, které nebylo řádně objednané (nejednala tedy v omylu). Uvedení někoho v omyl je přitom základním znakem skutkové podstaty trestného činu omylu, proto i v tomto směru bude třeba doplnit dokazování, resp. bude nutné zjistit, zda a případně kdo byl příslušným jednáním obviněných uveden v omyl, následně pak posoudil, zda uvedení v omyl příslušného subjektu naplňuje znaky skutkové podstaty zločinu podvodu dle § 209 tr. zákoníku.

Je tedy možné uzavřít, že soudy prvního a druhého stupně opomněli v řízení provést tak závažné důkazy z hlediska projednávané věci, resp. prováděly a hodnotily pouze důkazy v neprospěch obviněných, že jejich rozhodnutí nemohou obstát z důvodu extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Oba rozsudky obsahují řadu pochybností a neobjasněných skutečností a takový postup soudu je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., právem obviněného na obhajobu a právem na spravedlivý proces a představuje případ tzv. opomenutých důkazů, tj. důkazů, o nichž v řízení před soudem nebylo rozhodnuto, případně důkazů, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a které proto téměř vždy zakládají nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně také jeho protiústavnost (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96). Soud sice nemá povinnost provést veškeré důkazy, které některá ze stran trestního řízení navrhne, avšak provedení konkrétních důkazů výpověďmi svědků, kteří měli být přímo účastni jednání obviněných, bylo zcela zásadní a nezbytné pro spravedlivé rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud České republiky tak dospěl k závěru, že dovoláními napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V řízení, které předcházelo tomuto rozsudku, bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces, nebyly provedeny důkazy, které představují tzv. opomenuté důkazy a byla porušena zásada presumpce neviny. Z hlediska principu presumpce neviny musí být závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (srov. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 460/04). Soudem nebyly respektovány základní zásady trestního řízení. Celé trestní stíhání obviněného postrádá znaky nestrannosti a byla porušena uznávaná zásada rovnosti zbraní. Ve svém souhrnu tyto vady řízení představují extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

Vzhledem ke skutečnosti, že dovolání obviněných byla ze strany Nejvyššího soudu České republiky po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroků napadeného rozhodnutí shledána důvodnými, zrušil Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011 i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 46 T 7/2009 a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože je nutno ve věci učinit nové rozhodnutí, přikázal Nejvyšší soud České republiky podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Brně při novém projednání a rozhodnutí věci odstraní vady, na které bylo poukázáno v příslušných částech odůvodnění tohoto rozhodnutí, doplní v souladu se zákonem dokazování a poté ve věci znovu rozhodne. Při novém projednání a rozhodnutí je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných, nemůže podle § 265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2012

Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal

Název judikátu: Podvod, úvěrový podvod

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 4 Tdo 46/2012

Datum rozhodnutí: 28.02.2012

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Podvod , Úvěrový podvod

Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí: C

4 Tdo 46/2012-I-112

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2012 v řízení o dovolání obviněného V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2009, podle § 265l odst. 4 tr. ř. t a k t o :

Obviněný V. V. s e n e b e r e d o v a z b y .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 4 Tdo 46/2012, byl zrušen v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 2 To 26/2011, zrušen byl i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 46 T 7/2009. Krajskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Výše citovanými rozsudky byl mimo jiné obviněnému V. V. uložen trest odnětí svobody v trvání 6 roků, který obviněný dobrovolně nastoupil a vykonává ve věznici Kuřim. Se zřetelem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pozbyl další výkon tohoto trestu svého zákonného podkladu, a proto bylo třeba podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného V. V.

Obviněný V. V. nebyl vzat do vazby v předmětné trestní věci v řízení před soudy obou stupňů a sám dobrovolně nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Ani Nejvyšší soud neshledal žádné vazební důvody dle § 67 tr. ř. Proto rozhodl tak, že se obviněný V. V. nebere do vazby.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2012

Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal

Plný text rozhodnutí