4 Tdo 47/2014-I-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2014
o dovolání obviněného S. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 145/2011, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T
145/2011, byl obviněný S. E. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu přechovávání
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se
podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že od přesně
nezjištěné doby v L. a jinde, nejméně však dne 21. 10. 2010 v době kolem 10.05
hodin v L., ul. L., ve vozidle Volkswagen Passat Variant, neoprávněně držel a
měl při sobě igelitovou tašku s obsahem látky efedrin o celkové hmotnosti 172,5
g včetně obalu patřící osobě M. P., přičemž efedrin je jako prekursor uveden v
příloze k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech
drog a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování
obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, dále neoprávněně
pro svou potřebu držel celkem 3,45 g látky metamfetamin, zv. pervitin s
efedrinem, když podíl čistého metamfetaminu zv. pervitin činil 0,85 g, přičemž
metamfetamin, zv. pervitin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a množství větší než malé je
stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., kterým se stanoví, jaké je větší
množství než malé u omamné a psychotropní látky a přípravků obsahujících omamné
a psychotropní látky a co se považuje za jedy.
Za uvedené jednání byl obviněný S. E. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 35 měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen
do věznice s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání 3
roků.
Podle § 77 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí
věci: 161,2 g pseudoefedrinu, 3,25 g metamfetaminu, plastové nádoby o obsahu
500 ml a digitální váhy zn. Diamont.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T
145/2011, podal obviněný S. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To
602/2012 tak, že ho podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24.
9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, podal následně obviněný S. E. prostřednictvím
svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že nesouhlasí s tím, že by jeho odvolání
nebylo řádně doručeno, pokud bylo v zákonné lhůtě odesláno z datové schránky
obhájce do datové schránky soudu prvního stupně. V této souvislosti upozornil
na odlišný režim zásilek zasílaných elektronickou poštou, u nichž je vyžadován
elektronický podpis odesílatele, a zásilek zasílaných prostřednictvím systému
datových schránek, který odvolací soud zřejmě nebral v úvahu, pokud ve svém
rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tz 36/2013, které
se však netýká doručování prostřednictvím datové schránky. Poukázal rovněž na
ustanovení zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů, dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As
89/2011, v němž je výslovně uvedeno, že pokud bylo podání vůči orgánu veřejné
moci učiněno prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou nebo k tomu
úkonu pověřenou, není nutné, aby bylo podání podepsáno zaručeným elektronickým
podpisem. Současně učinil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby
podle § 265h odst. 3 trestního řádu navrhl předsedovi senátu Nejvyššího soudu
odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a
k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky obviněného jsou důvodné.
Jestliže skutečně bylo odvolání obviněného odesláno z datové schránky jeho
obhájce a v zákonné lhůtě doručeno do datové schránky soudu prvního stupně (což
z dostupného spisového materiálu nelze ověřit), potom bylo jeho odvolání podáno
řádně a včas. Soud druhého stupně pak nemohl rozhodnout podle § 253 odst. 1 tr.
ř. a toto odvolání zamítnout proto, že nebylo učiněno způsobem předpokládaným v
§ 59 odst. 1 tr. ř. Je sice pravdou, že v tomto ustanovení se vymezují způsoby
podání tak, že se připouští toliko podání písemné, ústní do protokolu, v
elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů,
telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Odvolací soud ovšem nevěnoval
dostatečnou pozornost úplnému výkladu zde uvedených pojmů. Odvolací soud
vybudoval svůj právní závěr na jednom rozhodnutí Nejvyššího soudu, aniž by se
zabýval širší legislativní úpravou problematiky doručování podání
prostřednictvím systému datových schránek, na niž správně poukazuje dovolatel.
Zákon č. 300/2008 Sb. v § 18 odst. 1 stanoví, že fyzická osoba, podnikající
fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-
li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu,
prostřednictvím datové schránky. V odstavci druhém téhož ustanovení je
zakotveno, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou
osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné
účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo
vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Na datovou
schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá ustanovení
§ 8 odst. 2 cit. zákona. Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně plyne,
že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím datové schránky, má stejnou
kvalitu, jako by je podal advokát písemně a podepsal. Za této situace je
redundantní vznášet požadavek elektronického podpisu, jak činí krajský soud.
Shora uvedeným výkladem – jenž je navíc podpořen citovaným rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu – lze tedy dospět k závěru, že odvolání včas
doručené do datové schránky soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout
podle § 253 odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného bylo tedy podáno důvodně.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S
projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro
případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, když došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný
opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze
shora uvedených dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě obviněný uplatnil první alternativu výše uvedeného
dovolacího důvodu právně relevantní námitkou, že Krajský soud v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci napadeným usnesením podle § 253 odst. 1 tr. ř. odmítl jeho
řádný opravný prostředek z důvodu, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou,
neboť odvolání podané prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného nebylo
opatřeno elektronickým podpisem.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§ 265i
odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v
rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému
rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Předně je třeba poukázat na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci jako soud odvolací rozhodoval o opravném prostředku obviněného na
podkladě obsahu spisu Okresního soudu v Liberci vedeného pod sp. zn. 6 T
145/2011. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný podal prostřednictvím svého
obhájce odvolání, které bylo Okresnímu soudu v Liberci doručeno prostřednictvím
datové schránky obhájce dne 6. 12. 2012 (čl. 519 spisu). O podaném odvolání
rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24.
9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, tak, že ho podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
V odůvodnění svého usnesení uvedl, že podání učiněné dne 6. 12. 2012 nebylo
učiněno způsobem, který zákon předpokládá v ustanovení § 59 odst. 1, odst. 4
tr. ř., neboť není opatřeno elektronickým podpisem. Z uvedeného dovozuje, že
podání nebylo učiněno v souladu s požadavky ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. a v
této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp.
zn. 4 Tz 36/2013.
V ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a
autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
č. 300/2008 Sb.), je uvedeno, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a
právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu
svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím
datové schránky. V odst. 2 citovaného ustanovení je stanoveno, že úkon učiněný
osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla
pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný
písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje
společný úkon více z uvedených osob. Informační systém datových schránek navíc
zaručuje ověření identity osoby prostřednictvím tohoto systému a ověření její
totožnosti pomocí přístupových údajů. Z uvedeného vyplývá, že součástí datové
zprávy nemusí být elektronický podpis (pokud to není upraveno zákonem). Na
datovou schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá
ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Z výše uvedených zákonných
ustanovení jednoznačně plyne, že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím
datové schránky, má stejnou kvalitu, jako by je podal advokát písemně a
podepsal a není třeba elektronický podpis, jak chybně uvádí v odůvodnění
usnesení krajský soud.
V ustanovení § 59 odst. 1 věta druhá tr. ř. jsou vymezeny způsoby podání tak,
že se připouští pouze podání písemné, ústní do protokolu, v elektronické podobě
podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo
dálnopisem. Citované ustanovení sice výslovně neuvádí také možnost doručení
podání do datové schránky orgánu činného v trestním řízení, avšak Nejvyšší soud
považuje při absenci explicitní zákonné úpravy takový výklad za jediný možný
především s ohledem na to, že doručování prostřednictvím datové schránky je již
výslovně upraveno v ustanovení § 62 odst. 1, věta první tr. ř., a to jako
preferovaný způsob doručování. Výše uvedeným výkladem (i se zřetelem na
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011)
lze jednoznačně dospět k závěru, že odvolání včas doručené do datové schránky
soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř.
Po zjištění, že dovolání obviněného S. E. je opodstatněné, Nejvyšší soud podle
§ 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012 a podle § 265k
odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Předmětná věc se tak vrací do stadia, kdy se bude muset Krajský soud v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu zabývat
řádným opravným prostředkem obviněného.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal
Název judikátu: Odklad výkonu trestu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 4 Tdo 47/2014
Datum rozhodnutí: 21.01.2014
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odklad výkonu trestu
Dotčené předpisy: § 265o265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
4 Tdo 47/2014-I-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2014
o dovolání obviněného S. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 145/2011, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T
145/2011, byl obviněný S. E. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu přechovávání
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se
podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že od přesně
nezjištěné doby v L. a jinde, nejméně však dne 21. 10. 2010 v době kolem 10.05
hodin v L., ul. L., ve vozidle Volkswagen Passat Variant, neoprávněně držel a
měl při sobě igelitovou tašku s obsahem látky efedrin o celkové hmotnosti 172,5
g včetně obalu patřící osobě M. P., přičemž efedrin je jako prekursor uveden v
příloze k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech
drog a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování
obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, dále neoprávněně
pro svou potřebu držel celkem 3,45 g látky metamfetamin, zv. pervitin s
efedrinem, když podíl čistého metamfetaminu zv. pervitin činil 0,85 g, přičemž
metamfetamin, zv. pervitin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a množství větší než malé je
stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., kterým se stanoví, jaké je větší
množství než malé u omamné a psychotropní látky a přípravků obsahujících omamné
a psychotropní látky a co se považuje za jedy.
Za uvedené jednání byl obviněný S. E. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 35 měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen
do věznice s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání 3
roků.
Podle § 77 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí
věci: 161,2 g pseudoefedrinu, 3,25 g metamfetaminu, plastové nádoby o obsahu
500 ml a digitální váhy zn. Diamont.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T
145/2011, podal obviněný S. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To
602/2012 tak, že ho podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24.
9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, podal následně obviněný S. E. prostřednictvím
svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že nesouhlasí s tím, že by jeho odvolání
nebylo řádně doručeno, pokud bylo v zákonné lhůtě odesláno z datové schránky
obhájce do datové schránky soudu prvního stupně. V této souvislosti upozornil
na odlišný režim zásilek zasílaných elektronickou poštou, u nichž je vyžadován
elektronický podpis odesílatele, a zásilek zasílaných prostřednictvím systému
datových schránek, který odvolací soud zřejmě nebral v úvahu, pokud ve svém
rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tz 36/2013, které
se však netýká doručování prostřednictvím datové schránky. Poukázal rovněž na
ustanovení zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů, dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As
89/2011, v němž je výslovně uvedeno, že pokud bylo podání vůči orgánu veřejné
moci učiněno prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou nebo k tomu
úkonu pověřenou, není nutné, aby bylo podání podepsáno zaručeným elektronickým
podpisem. Současně učinil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby
podle § 265h odst. 3 trestního řádu navrhl předsedovi senátu Nejvyššího soudu
odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a
k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky obviněného jsou důvodné.
Jestliže skutečně bylo odvolání obviněného odesláno z datové schránky jeho
obhájce a v zákonné lhůtě doručeno do datové schránky soudu prvního stupně (což
z dostupného spisového materiálu nelze ověřit), potom bylo jeho odvolání podáno
řádně a včas. Soud druhého stupně pak nemohl rozhodnout podle § 253 odst. 1 tr.
ř. a toto odvolání zamítnout proto, že nebylo učiněno způsobem předpokládaným v
§ 59 odst. 1 tr. ř. Je sice pravdou, že v tomto ustanovení se vymezují způsoby
podání tak, že se připouští toliko podání písemné, ústní do protokolu, v
elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů,
telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Odvolací soud ovšem nevěnoval
dostatečnou pozornost úplnému výkladu zde uvedených pojmů. Odvolací soud
vybudoval svůj právní závěr na jednom rozhodnutí Nejvyššího soudu, aniž by se
zabýval širší legislativní úpravou problematiky doručování podání
prostřednictvím systému datových schránek, na niž správně poukazuje dovolatel.
Zákon č. 300/2008 Sb. v § 18 odst. 1 stanoví, že fyzická osoba, podnikající
fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-
li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu,
prostřednictvím datové schránky. V odstavci druhém téhož ustanovení je
zakotveno, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou
osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné
účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo
vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Na datovou
schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá ustanovení
§ 8 odst. 2 cit. zákona. Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně plyne,
že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím datové schránky, má stejnou
kvalitu, jako by je podal advokát písemně a podepsal. Za této situace je
redundantní vznášet požadavek elektronického podpisu, jak činí krajský soud.
Shora uvedeným výkladem – jenž je navíc podpořen citovaným rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu – lze tedy dospět k závěru, že odvolání včas
doručené do datové schránky soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout
podle § 253 odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného bylo tedy podáno důvodně.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S
projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro
případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, když došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný
opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze
shora uvedených dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě obviněný uplatnil první alternativu výše uvedeného
dovolacího důvodu právně relevantní námitkou, že Krajský soud v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci napadeným usnesením podle § 253 odst. 1 tr. ř. odmítl jeho
řádný opravný prostředek z důvodu, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou,
neboť odvolání podané prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného nebylo
opatřeno elektronickým podpisem.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§ 265i
odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v
rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému
rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Předně je třeba poukázat na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci jako soud odvolací rozhodoval o opravném prostředku obviněného na
podkladě obsahu spisu Okresního soudu v Liberci vedeného pod sp. zn. 6 T
145/2011. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný podal prostřednictvím svého
obhájce odvolání, které bylo Okresnímu soudu v Liberci doručeno prostřednictvím
datové schránky obhájce dne 6. 12. 2012 (čl. 519 spisu). O podaném odvolání
rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24.
9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, tak, že ho podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
V odůvodnění svého usnesení uvedl, že podání učiněné dne 6. 12. 2012 nebylo
učiněno způsobem, který zákon předpokládá v ustanovení § 59 odst. 1, odst. 4
tr. ř., neboť není opatřeno elektronickým podpisem. Z uvedeného dovozuje, že
podání nebylo učiněno v souladu s požadavky ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. a v
této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp.
zn. 4 Tz 36/2013.
V ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a
autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
č. 300/2008 Sb.), je uvedeno, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a
právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu
svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím
datové schránky. V odst. 2 citovaného ustanovení je stanoveno, že úkon učiněný
osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla
pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný
písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje
společný úkon více z uvedených osob. Informační systém datových schránek navíc
zaručuje ověření identity osoby prostřednictvím tohoto systému a ověření její
totožnosti pomocí přístupových údajů. Z uvedeného vyplývá, že součástí datové
zprávy nemusí být elektronický podpis (pokud to není upraveno zákonem). Na
datovou schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá
ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Z výše uvedených zákonných
ustanovení jednoznačně plyne, že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím
datové schránky, má stejnou kvalitu, jako by je podal advokát písemně a
podepsal a není třeba elektronický podpis, jak chybně uvádí v odůvodnění
usnesení krajský soud.
V ustanovení § 59 odst. 1 věta druhá tr. ř. jsou vymezeny způsoby podání tak,
že se připouští pouze podání písemné, ústní do protokolu, v elektronické podobě
podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo
dálnopisem. Citované ustanovení sice výslovně neuvádí také možnost doručení
podání do datové schránky orgánu činného v trestním řízení, avšak Nejvyšší soud
považuje při absenci explicitní zákonné úpravy takový výklad za jediný možný
především s ohledem na to, že doručování prostřednictvím datové schránky je již
výslovně upraveno v ustanovení § 62 odst. 1, věta první tr. ř., a to jako
preferovaný způsob doručování. Výše uvedeným výkladem (i se zřetelem na
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011)
lze jednoznačně dospět k závěru, že odvolání včas doručené do datové schránky
soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř.
Po zjištění, že dovolání obviněného S. E. je opodstatněné, Nejvyšší soud podle
§ 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012 a podle § 265k
odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Předmětná věc se tak vrací do stadia, kdy se bude muset Krajský soud v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu zabývat
řádným opravným prostředkem obviněného.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal