4 Tdo 495/2023-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 o dovolání obviněného M. B., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023 č. j. 9 To 49/2023-72, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 120/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 12. 2022 č. j. 29 T 120/2022-52 byl obviněný M. B. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že:
dne 22. 10. 2022 v době okolo 17:40 hodin v XY, v ulici XY ve směru na XY, cca 100m od domu s číslem popisným XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil osobní automobil značky Ford Mondeo, černé barvy, registrační značky XY, ačkoliv věděl, že se předchozím požitím alkoholickým nápojů a dalších návykových látek přivedl do stavu vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla, přičemž hladiny alkoholu v jeho krvi zjištěná policejní hlídkou na přístroji Dräger Alcotest činila dne 22. 10. 2022 v 18:09 hodin 1, 39 promile a při opakované dechové zkoušce téhož dne v 18:26 hodin 1,19 promile, a následně při lékařském vyšetření spojeném s odběrem vzorku krve dne 22. 10. 2022 v 19:10 hodin mu byla zjištěna hodnota 1,40 g/kg alkoholu v krvi, a dále byla v jeho krvi zjištěna přítomnost 25 ng/ml metamfetaminu, 5,85 ng/kg kokainu a 120 ng/ml benzoylekgoninu.
2. Za to byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzen k peněžitému trestu v počtu 50 (padesáti) denních sazeb ve výši 400 Kč, tj. celkem ve výši 20 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců.
3. Proti shora uvedenému rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, které směřovalo do výroku o trestu, který označila za příliš mírný. Z tohoto podnětu rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2023 č. j. 9 To 49/2023-72 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a při nezměněném výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. Vedle toho mu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře 36 (třicet šest) měsíců.
4. Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č.j. 9 To 49/2023-72 napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, neboť měl za to, že v jeho případě jsou splněny předpoklady dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založeny na procesně nepoužitelných důkazech a nebo nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný konkrétně uvedl, že odvolací soud při ukládání trestu dostatečně nepřihlédl ke všem okolnostem a jeho aktuální situaci. Připomněl své osobní poměry, zejména, že žije a pracuje v dílně nacházející se v lokalitě s vysokým výskytem osob bez domova a drobné kriminality a že zaopatřuje svého nezletilého syna. Výkon nepodmíněného trestu znamenající dlouhodobou nepřítomnost v dílně pro něj představuje ztrátu dlouhodobé klientely, neboť spolupracuje se stálými zákazníky, a nemožnost ochránit svůj skromný majetek potřebný pro zajištění své obživy a zaopatření nezletilého syna. Dále poukázal na svůj zdravotní stav a odkázal na zdravotní zprávy, přičemž je toho názoru, že dlouhodobý pobyt ve vazební věznici a výkon trestu odnětí svobody by mohl ohrozit jeho život a zdraví. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve výroku o trestu zrušil, popřípadě ve věci rozhodl sám rozsudkem tak, že obviněnému bude uložen jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody. Současně navrhl, aby byl podanému dovolání přiznán odkladný účinek a aby byl výkon napadeného rozsudku odložen.
6. K podanému dovolání zaslala své vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci řízení a stěžejních dovolatelových námitek konstatovala, že trest uložený obviněnému považuje za zcela adekvátní s ohledem na četnost a charakter záznamů v evidenční kartě řidiče a na skutečnost, že se dopustil úmyslného trestného činu ve zkušební době podmíněného odsouzení. Akcentovala pak skutečnost, že obviněný nepožil pouze alkohol, ale i jiné psychotropní látky. Obviněnému byla dána příležitost v podobě podmíněného odsouzení za současného stanovení dohledu (v předchozím odsouzení), které však nevyužil přesto, že se nejedná o bezúhonnou osobu ani bezúhonného řidiče. Skutečnost, že se stará o nezletilého syna a že se chce věnovat živnosti si měl uvědomit sám předtím, než se dopustil v době podmíněného odsouzení další trestné činnosti. Dále připomněla, že z katalogu dovolacích důvodů ve vztahu k výroku o trestu přichází v úvahu ten uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je však dán pouze tehdy, pokud je uložený trest extrémně přísný, což v daném případě nebylo. Závěrem tedy navrhla podané dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž vyjádřila souhlas s učiněním i jiného než navrhovaného rozhodnutí v neveřejném zasedání.
7. Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl obviněnému uložen při nezměněném výroku o vině trest.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný
význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Na tomto místě je třeba zmínit, že obviněný v hlavním líčení v řízení před soudem prvního stupně učinil tzv. prohlášení o vině, které soud svým usnesením přijal (§ 206c tr. ř.). I s ohledem na tuto skutečnost pak své dovolání směřoval výslovně toliko vůči výroku o uloženém trestu, když proti výroku o vině to bylo nepřípustné. K nápravě vad výroku o trestu je ale primárně určen důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který obviněný v dovolání výslovně neuplatnil. K tomu je vhodné připomenout obecná východiska tohoto důvodu dovolání, který je dán v případě, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen ve výměře mimo stanovenou trestní sazbu. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy lze napadnout výrok o trestu, avšak pouze pro některou ze zde uvedených variant – nezákonný druh trestu, nebo výměra mimo zákonnou trestí sazbu, případně pro obě z nich. Ani tento dovolací důvod však neumožňuje přezkoumávat přiměřenost uloženého trestu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publ. pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
9. Obviněný navíc odvolacímu soudu a jím vydanému rozhodnutí ohledně trestu vytkl nedostatečnou reflexi všech okolností při ukládání trestu, avšak učinil tak prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jež jsou, jak je ze shora uvedeného patrno, určeny zásadně k nápravě skutkových nebo právních vad, avšak primárně ve vztahu k výroku o vině či jiným hmotněprávním okolnostem, nikoliv vůči výroku o trestu. Co se týče jejich aplikace na výrok o trestu /toliko dovolacího důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, je toto možné pouze v případě, že dojde k pochybení v rámci aplikace hmotněprávních norem při ukládání společného, souhrnného nebo úhrnného trestu podle § 43 či § 45 tr. zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11 2002 sp. zn. 5 Tdo 933/2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5 2004 sp. zn. 11 Tdo 575/2004). V nyní posuzované věci ovšem taková situace nenastala, neboť obviněnému byl ukládán samostatný trest za jednání vyjádřené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Lze tak konstatovat, že obviněný dovolací argumentací pouze ventiluje svoji nespokojenost s uloženým trestem, tedy v podstatě namítá jeho nepřiměřenost, neboť má za to, že uložení trestu odnětí svobody spojené s jeho přímým výkonem je neproporcionální s újmou, která mu tím bude způsobena. Takto formulované námitky ovšem nespadají pod namítané dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ani pod dovolací důvod umožňující napadnout výrok o trestu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z důvodů obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. (viz. viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publ. pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
10. Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání obviněného M. B. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jak jsou dovolací důvody vymezeny v § 265b tr. ř. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
11. Pokud jde o podnět dovolatele k odkladu výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., tak toto vydáno nebylo, neboť s ohledem na povahu posuzované věci a též k předpokládanému rozhodnutí o podaném dovolání pro něj předseda dovolacího senátu neshledal jakýkoli důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 6. 2023
JUDr. František Hrabec předseda senátu