4 Tdo 521/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.
května 2009 o dovolání obhájce obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 5 To 652/2008, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 190/2008, t a
k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 5 To 652/2008 a rozsudek Okresního soudu v
Karviné, pobočka v Havířově ze dne 10. 11. 2008 sp. zn. 101 T 190/2008.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Okresního státního
zastupitelství Karviná, pobočka v Havířově p ř i k a z u j e , aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze
dne 10. 11. 2008 sp. zn. 101 T 190/2008 (č.l. 110), uznán vinným trestným
činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v
přesně nezjištěné době na jaře 2005 v O. L., okres K., si zapůjčil od I. B.
motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia Combi červené metalízy, a ač věděl,
že není jeho majitelem, i přes veškeré urgence o vrácení ze strany I. B. v
průběhu měsíců srpen až listopad 2006 s tímto naložil dosud nezjištěným
způsobem, čímž majitelce I. B. způsobil škodu ve výši 55.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 248 odst. 2 tr. zák. uložen trest
odnětí svobody v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem a zkušební dobou v
trvání 1 roku a 6 měsíců. Dále mu byla uložena povinnost k náhradě části škody
poškozené. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení
občanskoprávní.
O odvolání, které podal obhájce obviněného, neboť řízení bylo vedeno proti
uprchlému, rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 29. 1.
2009, sp. zn. 5 To 652/2008 (č.l. 131), tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2009 podal obhájce
obviněného dovolání (č.l. 146), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obhájce obviněného vznesl
následující námitky.
Pokud je obviněnému vytýkáno, že naložil s automobilem, který mu byl svěřen,
dosud nezjištěným způsobem, tak toto naložení nezjištěným způsobem nelze
ztotožňovat s přisvojením si ve smyslu § 248 tr. zák. Skutek, tak jak je v
odsuzujícím rozsudku vymezen, proto nenaplňuje skutkovou podstatu trestného
činu zpronevěry podle § 248 tr. zák.
Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení pak dovolatel spatřuje ve vyhodnocení
osoby vlastníka motorového vozidla. Soudy dospěly k nesprávnému právnímu
závěru, že vlastníkem vozidla byla tchyně obviněného I. B. Skutečnost, že
manželka obviněného Š. M. nechala vozidlo přepsat na I. B. je bez právního
významu, pokud zde absentuje kvalifikovaný právní úkon mající účinky převodu
vlastnického práva. Změnu vlastnického práva je nutno posuzovat objektivně
podle právních skutečností, nikoli podle subjektivního vnímání svědků. Š. M.
nikdy neuvedla, že by vozidlo své matce darovala. V evidenci motorových vozidel
jej nechala přepsat z důvodu, že obviněný hrál na hracích automatech. Š. M.
neměla vážnou vůli ke změně vlastnického práva a sledovala jen zamezení
případného postihu vozidla exekučním řízením. Pokud mezi svědkyněmi došlo k
nějakému právnímu úkonu, jednalo se o simulovaný právní úkon, tj. o úkon
neplatný pro absenci vážnosti vůle. Otázka vlastnictví vozidla je stěžejní,
neboť pokud by vlastníkem vozidla byla Š. M., nebyl by dán její souhlas s
trestním stíháním obviněného a takové řízení by bylo od počátku nezákonné.
Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného
uvedl, že pod dovolací důvod, který jako jediný byl uplatněn dovolatelem, lze
podřadit argumentaci, podle níž nebyl v případě trestné činnosti, pro kterou
byl obviněný pravomocně odsouzen, naplněn znak „přisvojení“ a že za situace,
kdy není jasné, kdo byl v rozhodné době vlastníkem automobilu, který měl
obviněný zpronevěřit, nebylo obviněného možné uznat vinným, protože v případě,
že jím byla Š. M., nebyl v předmětné věci dán souhlas poškozené s trestním
stíháním obviněného ve smyslu § 163 odst. 1 tr. ř. Tyto námitky dovolatele
shledává státní zástupce opodstatněnými.
S ohledem na obsah skutkové věty nalézacího rozhodnutí státní zástupce dále
uvedl, že v této skutkové větě, ale ani v odůvodnění soudních rozhodnutí není
náležitě vyjádřena taková dispozice obviněného s předmětným svěřeným motorovým
vozidlem, která by mařila základní účel svěření (byť nepochybně existuje
důvodné podezření, že si takovým způsobem obviněný počínal). Ve skutkové větě
je pouze uvedeno, že obviněný přes ukončení závazkového právního vztahu (podle
názoru státního zástupce smlouvy o výpujčce) s vozidlem „naložil dosud
nezjištěným způsobem“. Soud si podle názoru státního zástupce neujasnil, zda
obviněný s vozidlem naložil dosud nezjištěným způsobem ještě předtím nebo
potom, kdy svědkyně I. B. urgovala vrácení věci, přičemž není zjevné, kdy
jmenovaná svědkyně poprvé vyzvala obviněného k vrácení automobilu. Pouhé
nevrácení vypůjčené věci poté, co byl ten, kdo si věc vypůjčil vyzván
půjčitelem k vrácení věci, však samo o sobě bez dalšího nevykazuje znaky
trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. V opačném případě by se
uvedeného trestného činu dopouštěl i ten, kdo svěřenou cizí věc nevrátil proto,
že se nedbalostním jednáním zbavil dispozice nad ní nebo ji z nedbalosti
zničil. Skutková věta, ani odůvodnění neobsahuje zjištění o jednání obviněného,
které by bylo možno považovat za přisvojení si cizí věci ve smyslu § 248 tr.
zák. Taktéž nelze ani spolehlivě vyvodit, kdy měl být trestný čin dokonán.
Rovněž skutkové okolnosti zjištěné soudy nevyjadřují dostatečně a jednoznačně
subjektivní stránku (úmyslné zavinění) trestného činu zpronevěry podle § 248
tr. zák. Popis jednání obviněného, který se k podstatě trestního stíhání
nevyjádřil, protože byl od samého počátku trestně stíhán jako uprchlý,
potvrzuje nedostatek skutkových zjištění potřebných k naplnění zákonného znaku
přisvojení si cizí věci, když není vyloučena existence nedbalostního zavinění.
Dále státní zástupce poukazuje na to, že soudy obou stupňů se snažily dovodit,
že majitelkou vozidla byla v rozhodné době I. B. prostřednictvím teze o
případné existenci darovací smlouvy uzavřené mezi dárkyní Š. M. a obdarovanou
I. B. Tato úvaha nemá v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů skutkový
základ, neboť není zřejmé, zda vůbec, kdy a za jakých podmínek měla být nějaká
smlouva mezi Š. M. a I. B. sjednána a naplněna. Z rozhodnutí soudů obou stupňů
není zřejmé, kdy mělo dojít k přepisu majitele vozidla v registru motorových
vozidel. Za stavu, kdy nebylo prokázáno, kdy byl trestný čin dokonán, nebylo
možno ověřit vypovídací hodnotu tvrzení Š. M. o přepsání vozidla na matku,
která tak měla být jeho majitelkou v kritické době.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
unesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek zrušil, jakož i všechna
další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby přikázal okresnímu
státnímu zástupci v Karviné, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální
náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nejprve
bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem
uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů
ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4.
2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
S ohledem na toto obecné konstatování je možno pod daný dovolací důvod
podřadit námitku nesprávného právního posouzení spočívající v tvrzení
dovolatele, že skutek, pro nějž byl odsouzen, není trestným činem zpronevěry
podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle jeho tvrzení soudy měly nesprávně právně
posoudit znak přisvojení si věci cizí a otázku vlastnictví vozidla, jež mělo
být obviněným zpronevěřeno, což je stěžejní otázkou pro splnění podmínky
souhlasu s trestním stíháním podle § 163 odst. 1 tr. ř.
Podle § 248 odst. 1 tr. zák. se dopustí trestného činu zpronevěry ten, kdo si
přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a
způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení vyplývají mimo jiné
tyto skutečnosti.
Řízení bylo od počátku vedeno jako řízení proti uprchlému. Z výpovědí svědkyň
Š. M. a I. B. soud zjistil, že obviněný prohlásil, že vozidlo v
nespecifikovaném místě naboural. Taktéž tvrdil, že vozidlo je v opravě v D.,
posléze v O. Když svědkyně, poškozená I. B. chtěla vědět adresu opravny, že si
pro vozidlo zajede, tak se obviněný ztratil a již ho nespatřila. K tomu viz
výpověď poškozené na č.l. 78 a násl. Ze spisu vyplývá, že vozidlo nalezeno
nebylo.
Ve skutkové větě rozhodnutí nalézacího soudu je uvedeno, že obviněný v průběhu
měsíců srpen až listopad 2006 naložil s předmětným automobilem „dosud
nezjištěným způsobem“. Z uvedené formulace je patrno, že ve skutkové větě není
řádně vyjádřena taková dispozice s předmětným automobilem, která by
vyjadřovala, že s tímto automobilem nakládal ke škodě cizího majetku tak, jako
by byl jeho vlastní a přisvojil si jej. Z formulace „dosud nezjištěným
způsobem“ nelze dovodit, že došlo k přisvojení si věci. Ze skutkové věty
vyplývá pouze, že obviněný věc mu svěřenou (ačkoli byl vyzýván k jejímu
vrácení) nevrátil. Nutno konstatovat, že pouhé nevrácení věci však ještě samo o
sobě nenaplňuje znaky trestného činu zpronevěry. Tento trestný čin je trestným
činem úmyslným. Z dokazování musí vyplynout a ve skutkové větě musí být i
náležitě vyjádřeno, na základě čeho soud dospěl k závěru, že obviněný si
úmyslným jednáním věc přisvojil ve smyslu ustanovení § 248 odst. 1 tr. zák.
Nesmí zde být pochybnost o tom, že věc se nedostala z dispozice pachatele pouze
v důsledku jeho nedbalostního jednání. Z výše uváděných okolností je patrno, že
v řízení nebylo důkazně postaveno najisto úmyslné zavinění obviněného, tedy
subjektivní stránka trestného činu.
Taktéž není vzhledem k určení okamžiku dokonání trestného činu
vyspecifikováno, zda obviněný naložil s předmětným vozidlem dosud nezjištěným
způsobem předtím nebo poté, co jej poškozená I. B. poprvé vyzvala k vrácení
věci – předmětného automobilu, přičemž není jasné, kdy byl poškozenou k vrácení
věci poprvé vyzván.
Z technického průkazu dotčeného vozidla se podává, že od data 16. 6. 2003 byl
jako vlastník vozidla evidován B. J., a od data 11. 5. 2005 je jako nový
vlastník vozidla evidována poškozená I. B. Manželka obviněného Š. M. i
poškozená - tchyně obviněného I. B. shodně uvádějí, že předmětný automobil
zdědila Š. M. po zesnulém otci. Ačkoli je shodně tvrzeno, že vozidlo zdědila Š.
M., v technickém průkazu jako vlastník vozidla oproti tomu zapsána nebyla.
Důkaz dědickým usnesením po zesnulém otci Š. M. však proveden nebyl. Soudy
obou stupňů dovozují existenci darovací smlouvy mezi Š. M. jako dárkyní a I. B.
jako obdarovanou z pouhého tvrzení, že prvně jmenovaná vozidlo nechala v
evidenci motorových vozidel přepsat na svou matku z důvodu, že její manžel hrál
na výherních hracích automatech a I. B. tak byla majitelkou vozidla v době
jeho zmizení (viz č.l. 81). Z ostatních důkazů ale není zjevné, že by Š. M.
předmětné vozidlo své matce darovala. Jmenovaná svědkyně toto ve své výpovědi
výslovně neuvedla.
Vzhledem k tomu, že zápis v registru motorových vozidel nemá konstitutivní
účinky (jako zápis v katastru nemovitostí), nýbrž vlastnické vztahy pouze
eviduje, tak za situace, kdy vlastnictví vozidla bylo v řízení zpochybněno,
nezbývá než postavit najisto, kdo byl vlastníkem vozidla v rozhodné době.
Jestliže mělo dojít k předpokládanému bezúplatnému převodu, bude nutno zjistit,
kdy a za jakých okolností byla věc převedena, jaká smlouva byla uzavřena a
naplněna, k čemu směřovala vůle převodce a nabyvatele. Není možno dosud
vyslovit, zda úvaha soudů obou stupňů o existenci darovací smlouvy je či není
opodstatněná. Dokud není prosto důvodných pochybností, kdo byl vlastníkem
předmětného vozidla, není možno určit zda souhlas s trestním stíháním udělený
tchyní obviněného ve věci je relevantní. Pokud by I. B. nebyla vlastnicí
vozidla v rozhodné době, chyběl by souhlas poškozené ve smyslu § 163 odst. 1
tr. ř., jakožto jedna z podmínek trestního stíhání.
Jestliže tedy nebyly v dosavadním řízení bez pochyb zjištěny a v rozhodnutí
obsaženy výše uvedené skutečnosti, vyvstávají zde důvodné pochybnosti o tom,
zda jednáním obviněného, jak bylo popsáno v odsuzujícím rozhodnutí, byly
naplněny všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry, jelikož dosud
existují pochybnosti o tom, zda došlo k naplnění znaku přisvojení si věci
cizí, jakož i o vlastnictví věci, která měla být předmětem tohoto trestného
činu.
Ve světle dosavadní důkazní situace shledává Nejvyšší soud, že vymezené jednání
tak, jak je nyní popsáno ve skutkové větě rozhodnutí, není možno bez důvodných
pochybností kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2
tr. zák., neboť uvedeným trestným činem by bylo možno jednání obviněného
kvalifikovat pouze tehdy, pokud by dalšími opatřenými důkazy byly zjištěny
skutečnosti, které by odpovídajícím způsobem poskytly odpovědi na výše uvedené
otázky.
Z toho, co bylo až dosud uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení, plyne,
že jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak odsuzující rozsudek
Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 10. 11. 2008 sp.
zn. 101 T 190/2008, jako součást předcházejícího řízení,
jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který v dovolání uplatnil obhájce obviněného.
Nejvyšší soud proto na základě podaného dovolání zrušil obě tato rozhodnutí,
zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila
svůj podklad, a věc přikázal v souladu s návrhem státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v
Karviné, pobočka v Havířově, aby ji v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího
soudu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Je tomu tak proto, že ve
věci dosud nebyly v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti,
bez nichž nelze ve věci spolehlivě rozhodnout, čímž zároveň ani není dostatečně
odůvodněno postavení obviněného před soud. Toto usnesení Nejvyššího soudu bylo
učiněno v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec