4 Tdo 532/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání
konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení
Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To
272/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T
69/2009, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o
d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 9. 2009, sp. zn.
13 T 69/2009, byl obviněný J. K. uznán vinným jednak pokusem trestného činu
krádeže podle § 8 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12.
2009 (dále jen tr. zák.), k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a
jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr.
zák., kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že
dne 3. 1. 2008 v době kolem 21.10 hod. v T., v D. baru na ulici M., v
nestřeženém okamžiku poté, co odšrouboval vnější štítek zámku dveří opatřený
koulí proti vniknutí, otevřel dveře do příručního skladu tohoto baru a zde ke
škodě DERBY-BARU, spol. s r.o., vzal z otevřené příruční pokladny odložené zde
na stole hotovost ve výši nejméně 15.000,- Kč, z plastové krabičky položené na
lednici hotovost nejméně 1.500,- Kč a ke škodě R. K., z dámské kabelky odložené
zde na umyvadle hotovost ve výši nejméně 3.000,- Kč, osobní doklady a platební
maxkartu Poštovní spořitelny vystavenou na jméno R. K., načež ještě téhož dne
krátce nato v 21.18 hod. prostřednictvím bankomatu ČSOB na ulici S. v T. se za
užití této odcizené platební karty pokusil vybrat částku 15.000,- Kč, což se mu
však z důvodu chybně zadaného PINu nepodařilo, přičemž tohoto jednání se
dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního sodu v Třebíči ze dne 2.9.2005,
sp. zn. 3 T 112/2005, v právní moci dne 18. 1. 2006, ve znění rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2006, sp. zn. 3 To 547/2005, potrestán mimo
jiné i za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr.
zák., kdy z výkonu tímto rozsudkem uloženého souhrnného trestu odnětí svobody
v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen od věznice s dozorem, byl
podmíněně propuštěn dne 10. 1. 2007.
Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle § 247
odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15
měsíců, podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu
zařazen do věznice s ostrahou, podle § 57a odst. 1, 5 tr. zák. mu byl současně
uložen trest zákazu pobytu na území okresu J. po dobu 3 roků, podle § 228 odst.
1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené R.
K. částku 19.500,- Kč a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. K. se
zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. K. odvolání, o
kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 20. 1.
2010, sp. zn. 42 To 272/2009, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010,
sp. zn. 42 To 272/2009, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím svého
obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d)
tr. ř. s tím, že dle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného na veřejném zasedání. Obviněný uvedl, že dne 20. 1. 2010 se nemohl
dostavit k veřejnému zasedání z důvodu poruchy na vozidle a tato skutečnost
byla soudu telefonicky oznámena včetně žádosti o odročení jednání. Obviněný
trval na své účasti u veřejného zasedání, má proto za to, že bylo porušeno jeho
právo na spravedlivý proces. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého
dovolání navrhl, aby Nejvyšší soudu České republiky dovoláním napadené usnesení
zrušil a Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby současně rozhodl o odkladu
výkonu rozhodnutí obviněného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo
podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1
písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání
dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b
tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují
jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný J. K. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.,
podle kterého lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná
otázka, zda bylo možno dne 20.1.2010 konat veřejné zasedání o odvolání
obviněného v jeho nepřítomnosti.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání,
jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení
u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se
obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává,
že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže
obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou
situaci však v posuzované věci nešlo, neboť obviněný se v té době nenacházel ve
vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, proto z tohoto pohledu bylo možné
veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu
druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je
jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy
je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému
zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má
důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu jasně
najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její
nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když
osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho
konání pouze vyrozumí. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání vyrozumění
o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné
doručit do vlastních rukou (viz § 64 odst. 1 tr. ř.). Nicméně i
v tomto případě je nutné trvat na tom, aby k vyrozumění obviněného o konání
veřejného zasedání došlo formou nevzbuzující pochybnosti o obsahu takového
vyrozumění. Proto bývá pravidlem písemné vyrozumění obviněného o konání
veřejného zasedání a za tímto účelem je soudy používán vzor 7a - vyrozumění o
veřejném zasedání podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. dubna
2004, č.j. 20/2004-Org.
Z výše uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou konání veřejného zasedání v
nepřítomnosti obviněného je jeho řádné předvolání nebo vyrozumění (řádné
vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání, tedy doručení soudní
zásilky, v níž se mu sděluje termín a místo nařízeného jednání, je conditio
sine qua non provedení tohoto úkonu v jeho nepřítomnosti). Jinak řečeno veřejné
zasedání v nepřítomnosti obviněného lze konat jen tehdy, byl-li k němu včas
předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 1 tr. ř.), nebude-li tento postup
odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze
věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti
obviněného.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že
Krajský soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, nařídil (odročil) usnesením ze dne 22.
12. 2009, sp. zn. 42 To 272/2009, veřejné zasedání v předmětné věci na den 20.
1. 2010 v 11.15 hod. O konání tohoto veřejného zasedání byl obviněný J. K.
písemně vyrozuměn (nikoli tedy předvolán) prostřednictvím výše zmíněného vzoru
č. 7a tr. ř.
Dne 20. 1. 2010 v 11.40 hod. muž, který se představil jménem J.
K., telefonicky oznámil Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, že veze
svého syna k jednání ve věci 42 To 272/2009, ale že bohužel došlo k takové
dopravní situaci u obce H., že se k danému soudnímu jednání zřejmě nebude moci
dostavit (úřední záznam na č. l. 151 spisu).
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, následně konal veřejné
zasedání dne 20.1.2010 v 11.45 hod. v nepřítomnosti obviněného s tím, že byl
konstatován úřední záznam ze dne 20.1.2010 – omluva obviněného.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný byl o konání veřejného
zasedání vyrozuměn řádně a včas. Podstata jeho námitek spočívala v tom, že ač
byla jeho nepřítomnost ve veřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2010
telefonicky omluvena, a to mužem, který se představil jménem J. K., přesto bylo
veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky Krajský soud v Brně, pobočka v
Jihlavě, rozhodl správně v tom, že byly splněny zákonné podmínky pro konání
veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a nelze mu proto v jeho postupu
nic vytknout. Obviněný sám ani prostřednictvím obhájce svou nepřítomnost u
veřejného zasedání řádně neomluvil. Obviněného pouze telefonicky omluvila
osoba, která se představila jako J. K. (patrně otec obviněného), která uvedla,
jak již bylo popsáno výše, že veze svého syna k jednání ve věci 42 To 272/2009,
ale že bohužel došlo k takové dopravní situaci u obce H., že se k danému
soudnímu jednání zřejmě nebude moci dostavit. Obviněný byl řádně vyrozuměn o
tom, že veřejné zasedání se bude konat dne 20. 1. 2010 v 11.15 hod. J. K. však
telefonicky omluvil obviněného až v 11.40 hod., tedy 25 minut po době, kdy mělo
být veřejné zasedání zahájeno. Z posuzovaného hlediska je přitom nepodstatné,
že veřejné zasedání bylo nakonec zahájeno až v 11.45 hod. Navíc je třeba
zdůraznit, že ani ze strany obviněného (jeho obhájce) ani ze strany osoby,
která ho omlouvala, nebyla vznesena žádost o odročení daného veřejného zasedání
a nebylo ani uvedeno, že obviněný nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v
jeho nepřítomnosti. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že
omluvu obviněného nelze bez dalšího vnímat jako kvalifikovanou omluvu jeho
nepřítomnosti.
Nejvyšší soud České republiky se nepřítomností obviněného ve veřejném zasedání
konaném dne 20. 1. 2010 zabýval i z hlediska, zda nedošlo k porušení jeho
ústavně zaručeného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38
odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a dále jeho práv
zajištěných čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má
každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v
jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. S výkladem
čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního
řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně
stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení
a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze
provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání
veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak přísné nejsou. Je důležité,
aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako
celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných
rysů a standardů spravedlivého procesu.
Dle mínění Nejvyššího soudu České republiky byl postup odvolacího soudu v
posuzované věci správný a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními.
Obviněný svoji nepřítomnost ve veřejném zasedání řádně neomluvil, o odročení
veřejného zasedání nepožádal ani neuvedl, že nesouhlasí s konáním veřejného
zasedání v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto nepochybil, když rozhodl, že
danou věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez
přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené
rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto
dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2.
června 2010
Předseda senátu
JUDr. J. P.