U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 26. května 2011 dovolání obviněného L. K., proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 10. 2010, sp.
zn. 55 To 207/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Liberci pod sp. zn. 6T 235/2007, a rozhodl t a k t o :
Dovolání obviněného L. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 6 T
235/2007, byl obviněný L. K. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §
250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
1)
v L. a Ch. v květnu 2004 se smluvně zavázal jako fyzická osoba podnikající pod
označením L. – L. K., dodat L. D., podnikající jako fyzická osoba, 20 tun
mražených kuřat z Polské republiky s termínem dodání na počátku června 2004, k
zajištění dodávky inkasoval od L. D. celkem 400.000,- Kč složené dne 27. 5.
2004 a od J. P., celkem 300.000,-Kč složené ve dnech 21. 5. 2004 a 2. 6. 2004
na jeho účet vedený u Komerční banky, a.s., přesto, že od počátku věděl, že k
dodání zboží nedojde a také k tomu ničeho neučinil a složené peníze si ponechal
pro vlastní potřebu,
2)
v L., ulice A., jako jediný jednatel společnosti SAZ CZ s.r.o., se sídlem L.,
A., v době od 18. do 26. 1. 2005 odebral od Ing. O. K., podnikající pod
jménem A., se sídlem V. S., celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč,
doklady k převzetí – dodací listy podepsal jako fyzická osoba L. – L. K., pod
tímto označením zboží dodal dalšímu odběrateli – Mlýn Perner Svijany s.r.o., od
kterého dostal za dodávky obilí řádně zaplaceno, poškozené ničeho neuhradil a
od počátku uhradit nechtěl a peníze si ponechal pro vlastní potřebu.
Podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl
obviněný za tyto trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho
dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v
oblasti obchodu a služeb na dobu pěti let.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Ing. O. K., podnikající pod
obchodním označením A. se sídlem V. S., odkázána se svým nárokem na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání
obviněný L. K., státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci a
poškozená Ing. O. K.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5.
10. 2010, sp. zn. 55 To 207/2010, z podnětu odvolání státního zástupce a
poškozené Ing. O. K. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený
rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že
obviněného L. K. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3
písm. b) tr. zákona, kterého se obviněný dopustil tím, že
v L., ulice A., jako jediný jednatel společnosti SAZ CZ s.r.o., se sídlem L.,
A., aniž měl v úmyslu zboží zaplatit v době od 18. do 26. 1. 2005 objednal a
odebral od Ing. O. K., podnikající pod jménem A., se sídlem V. S., celkem šest
dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, doklady k převzetí – dodací listy
podepsal jako fyzická osoba L. – L. K., pod tímto označením zboží dodal dalšímu
odběrateli – Mlýn Perner Svijany s.r.o., od kterého dostal za dodávky obilí
řádně zaplaceno, poškozené ničeho neuhradil a peníze si ponechal pro vlastní
potřebu.
Podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl
obviněný za tento trestný čin a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst.
3 písm. b) tr. zákona, který zůstal nedotčen pod bodem 1) v rozsudku Okresního
soudu v Liberci ze dne 7. 2. 2008, č.j. 6 T 235/2007-199, ve spojení s
usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo
922/2009, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl
podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání čtyř let.
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho
dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v
oblasti obchodu a služeb na dobu pěti let.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit
poškozené Ing. O. K., V. S., Ú. n. O., částku 508.702,- Kč s ročním úrokem z
prodlení, a to
s 9% úroky z prodlení od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006
s 9,50% úroky z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007
z 9,75% úroky z prodlení od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007
s 10,50% úroky z prodlení od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008
s 10,75% úroky z prodlení od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008
s 9,25% úroky z prodlení od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009
s 8,50% úroky z prodlení od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009
s 8,00% úroky z prodlení od 1. 1. 2010
do zaplacení, nejpozději do 30. 6. 2010 a dále od 1. 7. 2010 výše úroků z
prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních
bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše
úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první
den příslušného kalendářního pololetí.
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená se zbytkem nároku na
náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 256 tr. řádu bylo odvolání obviněného L. K. zamítnuto jako
nedůvodné.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím
svého obhájce ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání. V něm napadl výrok o
vině, výrok o trestu odnětí svobody i trestu zákazu činnosti, jakož
i výrok o povinnosti obviněného uhradit poškozené způsobenou škodu. Dovolatel
odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především
poukázal na skutečnost, že dovolací soud již v této trestní věci jednou
rozhodoval, a to usnesením ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo 922/2009. V
nynějším dovolání obviněný poukázal na opětovné nesprávné právní posouzení
skutku soudem prvního stupně i soudem odvolacím, a to s tím, že v
intencích právního názoru dovolacího soudu nebyla dostatečně prokázána
subjektivní stránka jednání dovolatele ve výroku týkající se skutku pod bodem
2) výroku o vině. Dovolatel uvedl, že dle jeho názoru byl opětovně shledán
odpovědným za jednání, které nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu
podvodu. Soudy obou stupňů mělo být dokazování doplněno v potřebném rozsahu
tak, aby úvahy o zavinění a vzniku škody byly založeny na příslušných
skutkových zjištěních, avšak dovolatel je toho názoru, že soudy svá nová
rozhodnutí opřely pouze o původní a vlastní výklad důkazů, aniž by
přihlédly k důkazům svědčícím v jeho prospěch a v návaznosti na nesprávné
hodnocení důkazů pak přijaly v hodnocení subjektivní stránky nesprávný právní
závěr. Ve výroku napadeného rozsudku je v rozporu s opatřenými důkazy tvrzeno,
že jako jediný jednatel společnosti SAZ CZ s.r.o., aniž měl v úmyslu zaplatit,
v době od 18. 1. 2005 do 26. 1. 2005 objednal a odebral od Ing. K.
celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, přičemž však za společnost
SAZ CZ s.r.o. existuje pouze jedna objednávka datovaná dnem 13. 1. 2005 na
množství cca 28.000 kg, kdy tato dodávka v množství 23,75 tun byla Ing. K.
obchodní společností SAZ CZ s.r.o. řádně zaplacena, což je doloženo ve spisu.
Jiná ve výroku tvrzená objednávka za společnost SAZ CZ s.r.o. není prokázána.
Obsah ve spise založeného faxu od Ing. K. odeslaný dne 21. 1. 2005 Mlýnu
Perner Svijany s.r.o., dle dovolatele vysvětluje a potvrzuje, že již v této
době byla Ing. K. srozuměna, že odběratelem zboží je p. K. a nikoli právnická
osoba SAZ CZ s.r.o.. Shodně tuto skutečnost potvrzují dodací listy č. 59, 72,
73 a 96 vystavené v celkové hodnotě dodávek za 357.227,- Kč a znějící zcela
výlučně na odběratele – fyzickou osobu L.-L. K. Dle názoru dovolatele se jedná
o běžný právní vztah objednatele a dodavatele, tedy o běžnou obchodní zvyklost,
na základě které má následovat řádné vystavení daňových dokladů v souladu se
zákonem o účetnictví a zákonem o dani z přidané hodnoty. Z toho, že takové
řádné daňové doklady poškozená nevystavila, tj. trvala na tom, aby zboží dodané
do mlýna účetně fyzickou osobou (ve skutečnosti Ing. K.) zaplatila právnická
osoba, nelze dovozovat, že si byl obviněný alespoň vědom možnosti, že jeho
jednání směřuje ke spáchání trestného činu podvodu, resp. že je na místě právní
úvaha o nepřímém úmyslu.
Pokud by dovolací soud přesto dospěl k právnímu závěru, že jednání obviněného
lze byť zčásti posoudit jako trestný čin, pak by dle názoru dovolatele i výrok
o vzniklé škodě a povinnosti ji nahradit měl odpovídat míře posouzeného
trestného jednání.
Dále dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že nepřihlédly k jeho obhajobě, že z
jeho strany ani ze strany společnosti SAZ CZ s.r.o. nebylo po dni 13. 1. 2005
dalších objednávek a že zboží do Mlýna Perner Svijany s.r.o. odesílala Ing. K.
sama vlastními prostředky a bez vědomí L. K. – L., přičemž teprve na zásah
jednatele Mlýnu Perner Svijany s.r.o. Ing. K. na dodávky zboží dodatečně
vyhotovovala dodací listy, v nichž uvedla dodavatele zboží do mlýna L. K. – L.
Dovolatel v této souvislosti upozornil rovněž na to, že soudy neakceptovaly ani
tu část jeho obhajoby, v níž poukazoval na to, že některé zbývající dodávky, na
něž není doklad o převzetí zboží obviněným, Ing. K. odesílala sama i polským
zákazníkům a požadovala je zaplatit po právnické osobě SAZ CZ s.r.o.
Pokud jde o výrok soudu, že obviněný podepsal doklady o převzetí obilí jako
fyzická osoba L. – L. K., jako fyzická osoba obilí dál prodal, dostal
zaplaceno, poškozené ničeho nezaplatil a peníze si ponechal pro vlastní
potřebu, pak dovolatel uvedl, že toto tvrzení je založeno toliko na úvaze
soudu. Pokud je mu vytýkáno, že zboží převzal, neučinil tak ani v jednom
případě; pokud se tvrdí, že ničeho nezaplatil, pak toto tvrzení ignoruje
obchodní zvyklosti navazující na účetní pravidla – na zboží dodané do mlýna
nebyl Ing. K. vyhotoven řádný daňový doklad. Pokud soud dospěl k závěru, že si
obviněný ponechal získané peníze z prodeje pro svou potřebu, pak pominul, že
přijaté peníze byly vždy řádně zavedeny jak v účetnictví právnické osoby SEZ
CZ, tak i v účetnictví obviněného jako fyzické osoby a není tudíž pravdou, že
by si peníze ponechal pro svou potřebu.
V dalším odůvodnění dovolání týkajícího se skutku pod bodem 2) výroku
odvolacího soudu, dovolatel odkázal na důvody uplatněné již v prvním podaném
dovolání a na důvody uvedené v odvolání, které podal Krajskému soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci dne 24. 3. 2010.
Dovolatel rovněž namítl, že pokud soudy neakceptovaly jeho dosavadní
obhajobu, pak je jim nutno vytknout, že svůj postup přesvědčivě neodůvodnily.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
5. 10. 2010, sp. zn. 55 To 207/2010, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o zastavení trestního stíhání
vedeného proti obviněnému pro tento skutek a aby nově rozhodl o výši a druhu
trestu.
Současně obviněný požádal, aby před rozhodnutím o dovolání bylo
rozhodnuto o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí. K této žádosti nebyl
společně s dovoláním Nejvyššímu soudu předložen návrh ve smyslu § 265h odst. 3
tr. řádu.
Přípisem ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 1 NZO 253/2011, sdělil státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu, že Nejvyšší státní
zastupitelství nevyužívá svého oprávnění dle § 265h odst. 2 tr. řádu a nebude
se k jeho obsahu věcně vyjadřovat, nicméně vyjádřil výslovný souhlas s tím,
aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr.
řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr.
řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni,
dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé směřuje proti
rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého
stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou
oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §
265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní
důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání
odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí
a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3
tr. řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že
dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto
vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva,
nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod
není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací
soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda
skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj.
zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak
byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku
odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v
souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného
činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného
dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1
Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad
bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích
důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice
opětovně poukázal na nesprávné právní posouzení skutku soudem prvního
stupně i soudem odvolacím, a to s odůvodněním, že v intencích právního
názoru dovolacího soudu nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka jeho
jednání ve výroku týkající se skutku pod bodem 2) výroku o vině, a uvedl, že
dle jeho názoru byl opětovně shledán odpovědným za jednání, které nevykazuje
znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, avšak tyto námitky uplatnil
ryze s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce
skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný
prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž
výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení
(revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze
celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod
podřadit nelze.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud nemá ani důvod konstatovat, že
jde o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými
zjištěními, neboť soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění a z nich
plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí
svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložily a
odůvodnily. V procesu dokazování se neomezily pouze na hodnocení svědecké
výpovědi svědkyně K., ale i dalších důkazů, k jejichž obsahu přihlížely.
Odvolací soud se v rámci odvolacího přezkumu zákonným způsobem vypořádal s
odvolacími námitkami obviněného. Soudy obou stupňů byl dostatečným způsobem
respektován právní názor Nejvyššího soudu uvedený v usnesení ze dne 27. 8.
2009, sp. zn. 4 Tdo 922/2009, a nedostatky, které byly Nejvyšším soudem
původním rozhodnutím Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci vytknuty, byly beze zbytku napraveny.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy
České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou
základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká
republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v
rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce
tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v
rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů,
jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení
nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není
dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak
odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu,
přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů
odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném
případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu,
byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo
podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným
ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného L. K. odmítá, aniž by
napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §
265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o
odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
S ohledem na odmítnutí tohoto dovolání a s přihlédnutím k tomu, že nebyl podán
návrh podle § 265h odst. 3 tr. řádu, nepovažoval Nejvyšší soud za nezbytné ani
vhodné vyhovět výše zmíněné žádosti dovolatele o odklad výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 26. května
2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o
t n á