4 Tdo 576/2025-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 5 To 34/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 T 85/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 11. 2024, sp. zn. 8 T 85/2024, byl obviněný V. M. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 27. 7. 2024 v době od 22:32 do 22:44 hodin v katastru obce XY, okres XY, po předchozím požití alkoholu v množství, které zásadně ovlivnilo jeho schopnost bezpečně řídit a ovládat vozilo, řídil na ulicích XY, XY a XY automobil Audi Q7, bílé barvy, reg. zn. XY. Hlídka Policie ČR u něj kontrolním přístrojem Dräger Alcotest 7510 uvedeného dne ve 23:10 hodin naměřila 1,99 ‰ alkoholu a v 23:15 hodin 2,12 ‰ alkoholu, následným lékařským vyšetřením spojeným s odběrem krve dne 28. 7. 2024 v 01:00 a 01:30 hodin u něj bylo zjištěno 1,58 g/kg a 1,47 g/kg alkoholu v krvi. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře padesáti denních sazeb, s výší jedné denní sazby 700 Kč, celkem tedy k peněžitému trestu 35 000 Kč. Současně mu byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřoval výhradně proti výroku o trestu. Brojil proti tomu, že uložený trest zákazu činnosti je vyměřen velmi přísně a nereflektuje jeho předchozí bezúhonnost a skutečnost, že obviněný řidičské oprávnění potřebuje, aby se mohl postarat o svou rodinu a dojíždět do zaměstnání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 5 To 34/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl s tím, že vzhledem ke skutkovým okolnostem a třem záznamům obviněného v evidenci přestupků se tresty, které byly odvolateli soudem prvního stupně uloženy, jeví jako velmi mírné a odpovídající spíše sankcím ukládaným ve správním řízení.
II. Dovolání obviněného
3. Obviněný V. M. proti zamítavému výroku usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, ve kterém primárně brojil proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. S odkazem
na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho mínění skutková zjištění nevykazují znaky žádného trestněprávního jednání.
4. Dále dovolatel uvedl, že v řízení byl porušen článek 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože soudy nižších stupňů porušily zásadu in dubio pro reo a nerespektovaly presumpci neviny. Svou argumentaci podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2142/11.
5. Nejvyššímu soudu závěrem navrhl, aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. S poukazem na závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. konstatoval, že dovolání není vzhledem ke svému obsahu přípustné, protože obviněný mimořádným opravným prostředkem napadá výhradně výrok o vině, který ve svém řádném opravném prostředku nenapadl a který odvolací soud věcně nepřezkoumával. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhnul dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako nepřípustné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. projevil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, případně, aby v něm podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
IV. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a zjistil, že obviněný byl k podání dovolání oprávněn, že dovolání podal včas a řádně, že dovolání má zákonem požadované náležitosti, ale směřuje proti rozhodnutí, které nelze tímto mimořádným opravným prostředkem napadat. Obviněný totiž v dovolání jasně uvedl, že ho cílí výhradně proti výroku o vině. Tento výrok učiněný soudem prvního stupně ovšem odvolací soud nepřezkoumával, protože obviněný svůj řádný opravný prostředek omezil výlučně na oddělitelný výrok o trestu, kterému vytýkal nepřiměřenou přísnost (§ 254 odst. 1 tr. ř.). Vytýkané vady odvolacímu soudu neumožnily zabývat se správností skutkových závěrů a použité právní kvalifikace (§ 254 odst. 2 tr. ř.).
8. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, kterým lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.
9. Ve smyslu těchto zákonných podmínek oprávněná osoba může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 68/2013 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr).
10. Navíc, i kdyby byl výrok o vině napaden odvoláním, nelze přehlédnout, že v řízení před soudem prvního stupně obviněný učinil prohlášení viny (§ 206 odst. 1 tr. ř.), které bylo soudem přijato, a skutečnosti uvedené v prohlášení viny jsou podle § 206c odst. 4 tr. ř. neodvolatelné (viz rozhodnutí č. 13/2023 Sb. rozh. tr.) a zásadně nepřezkoumatelné v jakémkoli opravném řízení (viz § 206c odst. 7 tr. ř.). Odvolací soud, potažmo Nejvyšší soud jako soud dovolací mohou z podnětu opravného prostředku obviněného zasahovat do výroku o vině po přijetí prohlášení viny jen zcela výjimečně, pokud nové zjištěné skutečnosti založí důvodné pochybnosti o vině (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. II. ÚS 1873/23), pokud je zjištěn rozpor výroku o vině a přijatého prohlášení viny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 7 Tdo 985/2024 ) nebo pokud v řízení před přijetím prohlášení viny došlo k zásadním procesním pochybením (např. obviněný prohlásil vinu bez dostatečného a srozumitelného poučení, prohlášení učinil nesvobodně, neměl obhájce, ač ho mít měl). V projednávané věci nic z výše uvedených důvodů v odvolání a ani v dovolání namítáno nebylo a z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 11. 2024 (viz č. l. 85–87 tr. spisu) je zřejmé, že obviněný v řízení před soudem prvního stupně prohlásil svou vinu po řádném poučení o hmotněprávních a procesních následcích takového prohlášení (§ 206c tr. ř.) a učinil tak v přítomnosti své obhájkyně Mgr. Patricie Anny Golkové. Za těchto okolností není oprávněn brojit proti výroku o vině žádným opravným prostředkem.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. M. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl pro jeho nepřípustnost. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně