4 Tdo 588/2025-568
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 6 To 5/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 5/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 61 T 5/2024, byl obviněný M. P. uznán vinným ze spáchání ad 1 zločinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, 5 tr. zákoníku, ad 2 zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a ad 1 a ad 2 přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný M. P. odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s vyslovením dohledu.
3. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podle § 48 odst. 3 tr. zákoníku, aby podle svých sil nahradil škodu a podle § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se zdržel požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek.
4. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku byla obviněnému uložena protialkoholní ambulantní léčba.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové újmy
– poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky se sídlem Praha 3, Vinohradská 2577/178 částku 84 618 Kč a – poškozené R. D. škodu na majetkové újmě ve výši 42 000 Kč a na nemajetkové újmě pak R. D. škodu ve výši 354 050 Kč.
6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená R. D. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové a majetkové újmy a poškozená Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky na náhradě majetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 61 T 5/2024, podal státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 6 To 5/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině v bodě 1, v celém výroku o trestu, ve výroku o uložení ochranného opatření a všech výrocích učiněných v adhezním řízení. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. P. uznal vinným jednak zvlášť závažným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku a jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„1. v 19:02 hodin dne 22.9.2023 v XY ve Zlínském kraji, v podnapilém stavu a po předchozích rozepřích s taktéž podnapilým poškozeným J. D., který se během návštěvy obžalovaného choval nepřístojně, poškozoval jeho majetek, nereagoval na vykazování a následně obžalovanému vyhrožoval zabitím a zapálením domu, k čemuž došlo uvnitř domu číslo XY, přiběhl k poškozenému, který se v tu dobu nacházel již 29 sekund před domem číslo XY, nevěnoval mu pozornost a ohýbal se k batohu, s nímž manipuloval a v přítomnosti nejméně tří dalších osob do něj s rozběhem prudce strčil, uchopil jej a strhl k zemi v důsledku čehož poškozený ztratil rovnováhu, upadl na záda, narazil temenem hlavy na povrch vozovky a ztratil vědomí, přičemž v důsledku pádu a nárazu temenem hlavy na povrh vozovky utrpěl zlomeninu zevní části levé temenní kosti pokračující přes šupinu kosti spánkové vlevo na spodinu lební na velká křídla kosti klínové vlevo, s prokrvácením měkkých pokrývek lebních levé temenně spánkové krajiny levého spánkového svalu, krevní výron pod tvrdou plenu mozkovou nad oběma polokoulemi mozku v rozsahu přední jámy lební oboustranně a střední jámy lební vlevo, ložiskové prokrvácení měkkých plen mozkových a horní a spodní ploše mozku, zhmoždění a prokrvácení kory horní a zevní partie levého temenního laloku mozku, přítomnost krve ve čtvrté komoře mozkové a zkrvavěného mozkomíšního moku v postranních komorách mozku, druhotné prokrvácení tkáně mozkového kmene a těžký otok mozku, který se rozvinul na podkladě krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, do měkkých plen mozkových, komorového systému mozku a zhmoždění mozku při zlomeninách klenby a spodiny lební, kdy v důsledku těchto zranění poškozený poté, co byl druhého dne 23.9.2023 v ranních hodinách nalezen v bezvědomí na autobusové zastávce XY vzdálené cca 850 m od místa činu a v 8:20 hodin přivezen rychlou záchrannou službou na urgentní příjem Uherskohradišťské nemocnice a.s., kde byl hospitalizován a v 10:38 hodin dne 26.9.2023 zemřel,
2. přičemž takto jednal přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30.12.2022, čísla jednacího 18 T 163/2022-78 odsouzen mimo jiné pro spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 50denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena částkou 500 Kč, tedy celkem 25 000 Kč“.
8. Za tyto trestné činy a za zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek v bodě 2 ve výroku o vině nezměněn, byl obviněný M. P. odsouzen podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
9. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
10. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit majetkovou škodu v penězích, a to zaplacením peněžité částky:
– 73 918 Kč poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky se sídlem Praha 3, Vinohradská 2577/178, IČ 47114304,
– 42 000 Kč poškozené R. D. a nahradit nemajetkovou újmu v penězích, a to zaplacením peněžité částky a
– 357 530 Kč poškozené R. D.
11. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená R. D. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody a poškozená Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
12. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
13. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 6 To 5/2025, podal následně obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uvedl, že došlo k porušení Listiny základních práv a svobod, a to konkrétně čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný se domnívá, že právní kvalifikace nemusela být přiléhavá a nemusí odpovídat obsahu spisu a obsahu skutkového dokazování, jednotlivým výslechům, důkazům atd. Obviněný dále zcela nesouhlasí s výší uloženého trestu a s nepodmíněným trestem jako takovým, který tímto považuje za zcela nepřiměřený a nepřiměřeně vysoký, což je důvodem podaného dovolání. Obviněný má za to, že nebyla dostatečně zohledněna jeho osoba a k tomu jeho osobní a majetkové poměry. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má za to, že mu měla být dána možnost pokračovat v nápravě na svobodě, tedy měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody, když je zřejmé, že obviněný je odhodlán dát svůj život do pořádku a již k tomuto učinil potřebné kroky. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 5/2025-512 ze dne 6. března 2025 a rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně č. j. 61 T 5/2024-481 ze dne 10. 12. 2024 a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně, případně aby uložil trest s podmíněným odkladem.
14. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a k výhradám obviněného uvedl, že je nedoprovodil příslušným relevantním výkladem, v němž by vyložil konkrétně, proč se domnívá, že k pochybení tohoto typu došlo. Úlohou dovolacího soudu ovšem není domýšlet, čím případně chtěl obviněný argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání. Předmětné výhrady tak zůstávají v rovině pouhého prohlášení obviněného, tudíž není možno se k nim kvalifikovaně vyjádřit. Státní zástupce proto také v obecné rovině konstatuje, že neshledal žádné podstatné vady dokazování, skutkových zjištění ani právní kvalifikace. Soudy učiněná skutková zjištění vykazují zcela jednoznačně veškeré znaky trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu. Protiprávnost činu je evidentní, zavinění existuje, příčinný vztah je zcela jasný, viz obsah výroku o vině přezkoumávaných rozhodnutí. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí extrémní vnitřní rozpory dovodit nelze, učiněná skutková zjištění mají obsahovou vazbu na soudy provedené důkazy, z provedených důkazů je možno předmětná skutková zjištění v konečném důsledku vyvodit. Výsledky dokazování přitom nebyly zkresleny ani vedeny snahou jednostranně obviněného poškodit, nejsou ani projevem svévole či libovůle soudů, neboť úvahy soudů jsou logické a plně přezkoumatelné. Státní zástupce nezaznamenal ani zásah do obhajovacích práv obviněného. Obhajoba ve formálním i materiálním smyslu byla realizována v zákonem předpokládaném rozsahu. Stran námitek týkajících se údajné nepřiměřené přísnosti trestu uvádí, že tuto argumentaci vůbec nelze přiřadit pod jakýkoliv dovolací důvod. V kontextu problematiky přiměřenosti uloženého trestu je zásah dovolacího soudu možný, v podstatě jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v přezkoumávaném případě není.
15. Státní zástupce proto shrnul, že výhrady týkající se viny jsou zcela abstraktní, v důsledku čehož neodpovídají požadavku na dostatečnou kvalitu dovolací argumentace, resp. nevykazují nutné zákonné náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 trestního řádu. Výhrady směřující vůči výroku o trestu jsou poněkud konkrétnější, když z nich vyplývá, že obviněnému jde o přiměřenost trestu s ohledem na jeho poměry osobní a majetkové, nicméně výhrady tohoto typu jsou v dovolacím řízení zásadně bezpředmětné. V konečném důsledku tak obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Předmětné dovolání proto navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
18. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
19. Obviněný M. P. ve svém dovolání odkázal na všechny dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. Úkolem Nejvyššího soudu však není rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaký dovolací důvod ve vztahu ke které konkrétní námitce uplatňuje. Dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nepostačuje proto pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Obviněný však v rámci svého dovolání pouze obecně namítl, že byla porušena Listina základních práv a svobod, a to konkrétně její článek 40 odst. 2. Vzhledem k tomu má za to, že právní kvalifikace taktéž nemusela být přiléhavá a nemusí odpovídat obsahu spisu a obsahu skutkového dokazování, jednotlivým výslechům, důkazům atd. Těmito abstraktními výhradami tedy obviněný cílí proti výroku o vině.
20. Nejvyšší soud však konstatuje, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací věnovaly objasnění skutkového stavu patřičnou pozornost. Provedly množství důkazů, které pečlivě hodnotily v souladu se zásadami formální logiky jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž skutková zjištění, které vyvodily z provedených důkazů, z nich logicky korektním způsobem vyplývají a není jim čeho vytknout. Pouhá nespokojenost obviněného s hodnocením důkazů, resp. s výsledky provedeného dokazování, nemůže bez dalšího znamenat naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř., a ani jakýkoliv zásah do práv obviněného na spravedlivé soudní řízení.
21. Pokud dále obviněný nesouhlasí s výší uloženého trestu, který považuje za zcela nepřiměřený, což vyplývá podle jeho názoru především z faktu, že nebyla dostatečně zohledněna jeho osoba a k tomu jeho osobní a majetkové poměry, Nejvyšší soud v obecné rovině konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
22. Lze tedy shrnout, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že trest v rámci zákonného rozmezí 5–10 let odnětí svobody byl obviněnému uložen blízko dolní hranice zákonné trestní sazby. Takto stanovený trest již z povahy věci nelze považovat za nepřiměřeně přísný.
23. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 8. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu