4 Tdo 611/2025-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněného M. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 11 To 46/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 159/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 1 T 159/2024, byl obviněný M. M. uznán vinným ze spáchání ad 1. přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ad 2. pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
2. Za trestnou činnost popsanou v bodě 1) a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl obviněný M. M. odsouzen pod bodem 2) výroku rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 9. 2024, č. j. 1 T 115/2024-154, bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť trest uložený pod bodem 2) výroku rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 9. 2024, č. j. 1 T 115/2024-154, je dostatečný. Za trestnou činnost popsanou v bodě 2) byl obviněný M. M. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 1 T 159/2024 podal státní zástupce a obviněný M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 11 To 46/2025 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. M. byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„1) dne 21. 9. 2024 kolem 17:05 hodin z XY do obce XY, obojí soudní okres Rakovník, a zpět, kdy byl na zpáteční cestě u č.p. XY v obci XY zastaven a kontrolován hlídkou OO PČR Jesenice, řídil osobní vozidlo zn. VW Golf 1.6 RZ XY, a jízdu vykonal přesto, že příkazem Magistrátu města Kladna ze dne 17.1.2024 č.j. SMKL/008020/2024/OPR/3 s nabytím právní moci dne 9.2.2024 mu byl uložen kromě dalšího zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu, příkazem Magistrátu města Kladna ze dne 11.4.2024 č.j. SMKL/056418/2024/OPR/3 s nabytím právní moci dne 8.5.2024 mu byl uložen kromě dalšího zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu a příkazem Městského úřadu Rakovník ze dne 27.5.2024 č.j. MURA/30603/2024 s nabytím právní moci dne 19.6.2024 mu byl uložen kromě dalšího správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu,
2) dne 9.10.2024 kolem 10:20 hodin z místa svého současného bydliště na adrese XY č.p. XY do obce XY, obojí soudní okres Rakovník, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou OO PČR Hořesedly, řídil osobní vozidlo zn. VW Golf 1.6 RZ XY,
3) dne 6.11.2024 kolem 10:50 hodin z XY přes obec XY až do XY na benzínovou čerpací stanici a následně zpět směrem přes obec XY, vše soudní okres Rakovník, řídil osobní vozidlo zn. VW Golf RZ XY, kdy byl na silnici č. XY ve směru od obce XY na obec XY zastaven a kontrolován hlídkou PČR OHS Rakovník a jízdy vykonal přesto, že příkazem Magistrátu města Kladna ze dne 17.1.2024 č.j. SMKL/008020/2024/OPR/3 s nabytím právní moci dne 9.2.2024 mu byl uložen kromě dalšího zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu, příkazem Magistrátu města Kladna ze dne 11.4.2024 č.j.
SMKL/056418/2024/OPR/3 s nabytím právní moci dne 8.5.2024 mu byl uložen kromě dalšího zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu, příkazem Městského úřadu Rakovník ze dne 27.5.2024 č.j. MURA/30603/2024 s nabytím právní moci dne 19.6.2024 mu byl uložen kromě dalšího správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu a příkazem Městského úřadu Rakovník ze dne 25.9.2024 č.j.
MURA/54952/2024 s nabytím právní moci dne 16.10.2024 uložen kromě dalšího správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 36 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu.“
4. Za uvedené jednání byl obviněný M. M. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
5. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 11 To 46/2025, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, kterým napadl výrok o trestu. Má za to, že uložený trest je příliš přísný a nepřiměřený. Obviněný tento trest považuje za trest uložený mimo rámec zásad pro ukládání trestu obsažených v § 39 tr. zákoníku, a to zejména s přihlédnutím k jeho osobě a jeho poměrům, dosavadním odsouzením, stejně jako k okolnostem případu, když mělo být v souladu s odst. 4 § 39 tr. zákoníku také zohledněno to, že pokud soud neukládá souhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu, při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne též k druhu a výměře trestů, které byly pachateli uloženy za jinou jeho trestnou činnost a dosud nebyly vykonány, aby vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele nebyl uložen takový trest, který by spolu s dosud nevykonanými tresty vedl k nepřiměřenému postihu pachatele. Obviněný má rovněž za to, že je významnou polehčující okolností skutečnost, že před soudem I. stupně prohlásil vinu. Podle jeho názoru pak jak soud nalézací, tak soud odvolací tuto skutečnost nedostatečně promítnuly do uloženého trestu. Má dále za to, že uložený trest ve výměře 14 měsíců odnětí svobody nepodmíněně je nepřiměřený rovněž vzhledem k jednání obviněného bezprostředně po spáchání trestného činu, kdy se doznal a s policejním orgánem plně spolupracoval. Obviněný má sice několikero záznamů v trestním rejstříku, nicméně ve výkonu trestu je nyní poprvé a s ohledem na projevenou lítost i další skutečnosti je zřejmé, že již aktuální tresty a přeměněný podmíněný trest v délce trvání 8 měsíců, který obviněný nyní vykonává a bude vykonávat, je pro něho velkým ponaučením a může jednoznačně vést k jeho nápravě. Ačkoliv si je vědom skutečnosti, že páchal totéž protiprávní jednaní opakovaně, domnívá se, že celková doba, po níž má nyní vykonávat uložené nepodmíněné tresty ve věznici, je extrémně dlouhá, že je tedy naposledy uložený trest nepřiměřeně krutý. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se ruší výrok o trestu napadeného rozsudku a ukládá trest odnětí svobody, který se podmíněně odkládá na zkušební dobu, případně aby obviněnému uložil trest domácího vězení, jehož výši ponechává na úvaze soudu, popřípadě obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podané dovolání po obsahové stránce nesplňuje obligatorní náležitosti vymezené v § 265f odst. 1 tr. ř. a zůstává otázkou, zda nemělo být přikročeno k postupu podle § 265h odst. 1 tr. ř. Pokud však bude přihlédnuto k obsahu dovolání jako takovému, lze usuzovat, že obviněný namítá nesprávnou aplikaci hmotněprávních norem stran adekvátního vyhodnocení všech polehčujících okolností. Podle státního zástupce však námitkám obviněného stran uložení příliš přísného trestu přisvědčit nelze. Soudy jednak jasným a přezkoumatelným způsobem rozvedly, z jakého důvodu je obviněnému ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále pak, pokud bude akceptována zvolená právní kvalifikace, tak trestní sazba pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je „až dvě léta“. Jestliže byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jedná se o trest uložený v rámci zákonné sazby. Námitky obviněného jsou tak liché, neboť z obviněného se postupem času stal pravidelný (speciální) recidivista, který de facto podle všeho spoléhal, že v případě odhalení jeho trestné činnosti mu bude opětovně ukládán alternativní trest, přičemž soudy přiléhavě poukázaly, z jakých důvodů již obviněnému, kterému byla opakovaně dávána šance v podobách trestů nespojených s přímým výkonem spočívajícím v omezení osobní svobody, musel být ukládán trest odnětí svobody se zařazením pro výkon do věznice s ostrahou. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospěl k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za předpokladu, že dovolání nebude odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodů popsaných shora. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
10. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání zcela absentuje odkaz na jakýkoli z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítl nepřiměřenost jemu uloženého trestu.
12. Ve vztahu k námitkám obviněného ohledně nepřiměřenosti trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
13. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že uložený trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců je ve smyslu trestního zákoníku a spáchaného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trestem přípustným a uloženým v rámci zákonné trestní sazby. S ohledem na osobu obviněného a okolnosti daného případu již není prostor pro uložení jiného trestu než trestu odnětí svobody, spojeného s přímým výkonem v příslušném typu věznice. Obviněný je osobou opakovaně soudně trestanou a doposud uložené tresty nespojené s přímým odnětím svobody mu v opakování shodné trestné činnosti nezabránily. Není mu proto možno poskytnout šanci ve formě alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ve prospěch obviněného je sice třeba zvažovat prohlášení viny (byť za situace, kdy jeho vinu bylo možno doložit jinými důkazy). Na druhé straně je zřejmé, že obviněný je osobou se sklony k páchání trestné činnosti, navíc k trestné činnosti stejného charakteru. Souhlasí proto s odvolacím soudem, který obviněnému uložil trest odnětí svobody důraznější, tedy v horní polovině trestní sazby stanovené na tuto trestnou činnost.
14. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu