4 Tdo 677/2025-766
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněných M. S. a V. N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 8 To 352/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 38/2023, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2023, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 8 To 352/2024 a vadné řízení jim předcházející až po usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 10 Ntd 3/2023, které se zrušuje též.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni jako soudu prvního stupně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2023 byl obviněný M. S. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) a 2) přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, dílem pod bodem 2) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obviněný V. N. byl uznán vinným ze spáchání pod bodem 2) přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
1) M. S.
„dne 15. 9. 2022 kolem 10:00 hodin v XY, okres Karlovy Vary, na adrese XY, v tamní věznici v objektu „A“, oddíl „H4“, na ložnici č. 7 jako odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody přicházel k odsouzenému poškozenému J. H. a říkal mu, aby odmítl oddíl a vypadl odsud, gestikuloval při tom rukama a když přišel k poškozenému, tak ho udeřil otevřenou dlaní do obličeje, přičemž obviněný ho zaklekl a dále ho bil otevřenou dlaní po těle, čímž poškozenému způsobil drobnou krvácivou ranku spodního rtu bez omezení v běžném způsobu života;
2) M. S. a V. N.
dne 15. 9. 2022 kolem 20:00 hodin v XY, okres Karlovy Vary, na adrese XY, v tamní věznici v objektu „A“, oddíl „H4“, na ložnici č. 7 jako odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vyzvali odsouzeného poškozeného J. H. ke stříhání vlasů, přičemž obviněný N. mu sdělil, že pokud nepůjde, dopadne to jako dopoledne, kdy byl fyzicky napaden, poškozený ze strachu souhlasil, sedl si na židli, kdy oba obvinění ho pomocí elektrického strojku a žiletek ostříhali do hola, včetně obočí, přičemž mu způsobili několik povrchových řezných ran na hlavě, dále poškozeného vyzvali, aby si šel na umývárnu opláchnout hlavu a poté přišel na kulturní místnost, což ze strachu učinil, zde si měl sednout na židli vedle odsouzeného poškozeného J.
S., a poté, co jim poškození na dotaz odpověděli, za co byli odsouzeni, tak je obvinění fyzicky napadli údery fackami a pěstmi do hlavy a obličeje, přičemž poškozený H. v důsledku napadení spadl na zem, následně oba vyzvali, aby si stoupli, poškozenému S. řekli, aby si stáhl kalhoty a poškozenému H. řekli, aby na něm vykonal orální sex s tím, že pokud to neudělá, bude se opakovat bití, poškozený H. tak ze strachu učinil, poté oba poškozené vyzvali, aby si vyměnili své role, což ze strachu také učinili, dále jim řekli, aby se šli opláchnout do umývárny a přišli na pokoj č. 7, kde přikázali poškozenému H., aby si stáhl kalhoty a klekl si na všechny čtyři, a poškozenému S.
přikázali, aby na něm vykonal anální sex, což oba ze strachu učinili, poté oba poškozené vyzvali, aby si vyměnili své role, což ze strachu také učinili, přitom poškozenému S. řekli, že pokud to neudělá, vykopnou mu zuby, a jelikož se poškozeným anální sex nedařil, vyzvali je ke strkání prstů do análního otvoru s opětovným střídáním rolí, což oba poškození učinili z obavy z dalšího fyzického napadení a z uskutečnění výhrůžek, čímž způsobili poškozenému J. H. podlitiny v oblasti levého oka, pravého ramene a mnohočetné oděrky na hlavě bez omezení v běžném způsobu života, a poškozený J.
S. neutrpěl žádné poranění.“
2. Za tento přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 6 T 76/2024, byl obviněný M. S. odsouzen podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 175 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 6 T 76/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Obviněný V. N. byl za uvedené jednání odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
5. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že se jedná o v pořadí již druhý rozsudek okresního soudu. První rozsudek byl vyhlášen dne 30. 10. 2023 pod č. j. 1 T 38/2023-338 a obvinění jím byli uznáni vinnými totožným přečinem a odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. K odvolání obviněných a státního zástupce byl tento rozsudek rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2024, č. j. 8 To 265/2023-412 podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušen a věc byla podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2023, podali obvinění M. S., V. N. a státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 8 To 352/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. na podkladě odvolání státního zástupce zrušil ve výrocích o trestech rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 10. 2024, č. j. 1 T 38/2023-568 a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněných výrocích o vině tohoto rozsudku znovu rozhodl tak, že obviněného M. S. odsoudil podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva (2) roky a devět (9) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou a obviněného V. N. odsoudil podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři (3) roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 256 tr. ř. byla zamítnuta odvolání, která podali obvinění.
7. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 8 To 352/2024, podala následně nejvyšší státní zástupkyně podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání v neprospěch obviněných, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) a h) tr. ř. V dovolání uvedla, že zcela nesouhlasí s právními úvahami krajského odvolacího soudu, u jehož odůvodnění jednoznačně vyplývá, že zcela převzal skutkové závěry okresního soudu a k právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 2) jako přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr.
zákoníku uvedl, že ji okresní soud užil v souladu s právním názorem vrchního soudu vysloveným v jeho rozhodnutí o příslušnosti. Zároveň však opakovaně jako ve svém prvním kasačním rozhodnutí setrval na ztotožnění se s právní argumentací státního zástupce obsaženou v jeho odvolání, jakož i s argumentací okresního soudu vtělenou do odůvodnění jeho rozsudku, podle níž je užitá právní kvalifikace nesprávná. Na druhou stranu odvolací krajský soud zdůraznil, že (cit.) „25. (…) v situaci, kdy ani po doplnění dokazování nebyl dostatečně objasněn motiv stíhané trestné činnosti, není důvod předkládat věc vrchnímu soudu, který v této věci vyslovil závazný právní názor, který okresní soud respektoval“.
Dále odvolací krajský soud deklaroval závěr, že jednání obviněných ani nemohlo být kvalifikováno jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť k jeho projednání je příslušný krajský soud. Státní zástupkyně uvádí, že o zjištěném skutkovém stavu nepanují v předkládané věci podstatné pochybnosti. Není však možno souhlasit s tím, jak byla tato skutková zjištění právně posouzena soudy nižších stupňů, kdy argumenty soudů nižších stupňů o nenaplnění zákonných znaků trestného činu znásilnění podle § 185 tr.
zákoníku nemohou obstát, neboť obvinění v místě výkonu trestu odnětí svobody úmyslně násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí nutili oba poškozené proti jejich vůli k vzájemnému pohlavnímu styku ve formě styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží, neboť po předchozím fyzickém napadání, zejména údery otevřenou dlaní (fackami) a údery pěstí do hlavy, nutili poškozené k orálnímu a análnímu styku a rovněž k zasouvání prstů do konečníku. Státní zástupkyně má za to, že v posuzované trestní věci nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by skutek popsaný v bodě 2) rozsudku okresního soudu neměl být kvalifikován jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr.
zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. do nabytí účinnosti novelizace trestního zákoníku zákonem č. 166/2024 Sb.). Jestliže soudy nižších stupňů posoudily předmětný skutek pod bodem 2) jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, je
takové právní posouzení skutku nesprávné, což zakládá uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň dodává, že skutek měl být právně posouzen podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, což zakládá věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně k projednání věci. Tím byl naplněn rovněž uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. V návaznosti na to je činěn návrh na zrušení vadného předcházejícího řízení, a to v části počínající rozhodováním o věcné příslušnosti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.
5. 2023, č. j. 10 Ntd 3/2023-263 a dále přikázání věci Krajskému soudu v Plzni, jako soudu prvního stupně. Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 8 To 352/2024 a vadné řízení mu předcházející, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr.
ř. a přikázal Krajskému soudu v Plzni, jako soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo zasláno obviněným k případnému vyjádření. Obviněný V. N. se prostřednictvím svého obhájce k dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyjádřil dne 5. 5. 2025. Uvedl, že dovolání podané NSZ není důvodné. Neztotožňuje se se závěrem NSZ o tom, že soudy nižších stupňů věc nesprávně právně posoudily, rovněž tak se neztotožňuje s tím, že by v dané věci mělo jít o jinou právní kvalifikaci, než-li byla užita v dané věci. O příslušnosti soudů již jedenkráte pravomocně rozhodoval Vrchní soud v Praze.
S tímto již pravomocným usnesením nyní NSZ polemizuje. Obviněný má za to, že v dané věci bylo jednání kvalifikováno správně jako trestný čin vydírání, když cílem jednání nebylo uspokojení vlastního sexuálního pudu, což vyplynulo ze skutkových okolností případu. Je třeba poukázat na to, že dovolání směřuje svou argumentací k tomu, aby jednání, jež bylo dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2024 správně kvalifikováno jako vydírání, bylo k tíži odsouzených fakticky právně kvalifikováno podle právní úpravy, účinné od 1.
1. 2025, jež vyznívá pro odsouzeného přísněji. Avšak takový výklad nelze přijmout, a to ani na základě výkladu, jež ve věci učinilo NSZ. S odkazem na srovnání popisu skutkové podstaty trestného činu znásilnění dle ust. § 185 TZ, účinného do 31. 12. 2024 a účinného od 1. 1. 2025 je tato snaha očividná. Takový postup však není možný a dovolený, když jinak řečeno srovnatelné jednání obviněných, jež bylo dle právní úpravy platné a účinné v době spáchání skutku posuzováno jako vydírání nelze podřadit pod nově vymezenou základní skutkovou podstatu tak, jak jí definuje trestní zákoník od 1.
1. 2025. Obviněný pak zejména v dané věci poukazuje na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ze dne 6. 12. 2023, č. j. 15 Tdo 677/2023-612, kde velký senát dovodil, že: „Zákonný znak trestného činu znásilnění ve smyslu § 185 odst. 1 tr. zákoníku je třeba skutečně vykládat v kontextu s dosavadní praxí a ustálenými názory tak, že jím je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem pachatele, jejichž podstatou je jeho fyzický kontakt s jinou osobou, tj. dotyk, který směřuje k uspokojení sexuálního nutkání.“ Obviněný má za to, že v dané trestní věci nejde o zločin znásilnění, protože se nepodařilo spolehlivě důkazně podložit všechny rozhodné okolnosti svědčící pro tuto právní kvalifikaci, zejména pak nebyl prokázán jeden z charakteristických znaků pohlavního styku ve smyslu § 185 odst. 1 tr.
zákoníku (jiného než soulože nebo srovnatelného se souloží) ve výše vyloženém smyslu, a to jednání směřující k uspokojení pohlavního pudu obviněného. Obviněný v daném případě neshledává naplnění ani jednoho z dovolacích důvodů a navrhuje, aby dovolání bylo dovolacím soudem v neveřejném zasedání odmítnuto.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].
10. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
12. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
13. K uvedenému dovolacímu důvodu uvedla, že nesouhlasí s úvahami a právními závěry soudů nižších stupňů, především s právním posouzením skutkových zjištění.
14. V posuzovaném případě bylo soudy obou stupňů zjištěno, že obvinění, jakožto odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody fyzicky napadli údery fackami a pěstmi do hlavy a obličeje poškozené J. H. a J. S., následně přikázali poškozenému H., aby na poškozeném S. vykonal orální sex. Poté oba poškozené vyzvali, aby si vyměnili své role. Dále přikázali poškozenému S., aby na poškozeném H. vykonal anální sex a poté opět aby si opět vyměnili své role. Jelikož se poškozeným anální sex nedařil, vyzvali je ke strkání prstů do análního otvoru s opětovným střídáním rolí, což oba poškození učinili z obavy z dalšího fyzického napadení a z uskutečnění výhrůžek.
15. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, takový čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu trestu odnětí svobody.
16. Přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Trestný čin znásilnění je k trestnému činu vydírání v poměru speciality.
17. Nejvyšší soud při zvážení právní kvalifikace jednání obviněných vycházel ze skutkového stavu, který spočíval, jak je výše uvedeno, v tom, že obvinění nutili poškozené J. H. a J. S. k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám, přičemž tyto aktivity zahrnovaly nejen anální pohlavní styk, který se nezdařil, ale i další sexuální činnosti, které byly poškozenými vykonány za použití násilí ze strany obviněných a hrozby z užití dalšího násilí. Tento nátlak, bez ohledu na povahu sexuální činnosti, je podle judikatury považován za závažný útok na sexuální integritu jednotlivce. Jednáním obviněných tak došlo k porušení základních zásad sexuální autonomie a integrity poškozených, což naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku.
18. Nejvyšší soud poukazuje na své usnesení ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 176/2015, v němž šlo o případ, kdy obviněný poté, co poškozenou fyzicky napadl, ji přiložením hlavně střelné zbraně přinutil k orálnímu pohlavnímu styku s jiným mužem, tedy násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí poškozenou donutil k tzv. jinému obdobnému pohlavnímu styku. Nejvyšší soud zde uzavřel, že pachatel trestného činu znásilnění nemusí uskutečnit pohlavní styk s obětí osobně. Za tímto účelem může využít jinou osobu jako tzv. živý nástroj. Nejvyšší soud uvádí, že z této judikatury plyne, že pachatel nemusí sledovat vlastní sexuální uspokojení. Nejvyšší soud dále odkazuje na své usnesení ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 535/2009, z něhož lze dovodit, že o pohlavní styk, a tedy o znásilnění, půjde i tehdy, pokud pachatel svým jednáním směřuje k ukájení pohlavního pudu samotné oběti, která s tím nesouhlasí. I v takovém případě totiž pachatel útočí na objekt trestného činu znásilnění, tj. na svobodu rozhodování v pohlavních vztazích.
19. V projednávané věci je tedy zásadní, že obvinění úmyslně násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí nutili oba poškozené proti jejich vůli k vzájemnému pohlavnímu styku ve formě styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Vydírání, jak je upraveno v § 175 tr. zákoníku, spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti, může směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Tento delikt se však zaměřuje na donucení k jednání, které není nutně sexuální povahy.
V případě obviněných však jejich jednání spočívající v nátlaku na poškozené k vykonání pohlavního styku představovalo zásah do sexuální autonomie poškozených, což je v právním řádu považováno za útok na pohlavní svobodu a sexuální integritu jednotlivce. Tato oblast právní ochrany je chráněna právě trestným činem znásilnění podle § 185 tr. zákoníku, jehož podstata spočívá v donucení jiné osoby k pohlavnímu styku bez jejího souhlasu, ať už prostřednictvím násilí, hrozby násilí nebo jiné formy nátlaku.
V návaznosti na uvedené tedy Nejvyšší soud uzavírá, že právní kvalifikace jednání obviněných jako trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku nemůže obstát, když jednání obviněných nepochybně naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění, a to jak z hlediska objektivního (nucení k pohlavnímu styku), tak subjektivního (úmysl obviněných donutit poškozené k tomuto jednání).
20. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že při studování předmětného spisového materiálu zjistil, že ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 19. 9. 2022, č. j. KRPK-79015-19/TČ-2022-190372 (č. l. 18) vyplývá, že mělo dojít ke zločinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného S. a N. ze dne 15. 12. 2022, č. j. KRPK-79015-78/TČ-2022-190372 (č. l. 173) vyplývá, že se dopustili pod bodem 2) zločinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Následně byl podán návrh na podání obžaloby ze dne 24. 2. 2023, č. j. KRPK-79015-159/TČ-2022-190372 (č. l. 246), kdy policejní orgán Územní odbor Karlovy Vary, oddělení obecné kriminality, předložil státnímu zástupci okresního státního zastupitelství návrh na podání obžaloby proti obviněným, kteří se měli dopustit pod bodem 2) zločinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku. Také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech v podaném odvolání namítal nepříslušnost soudu prvního stupně a nesprávnou právní kvalifikaci jednání obviněných, stejně tak, jako státní zástupkyně při veřejném zasedání před Krajským soudem v Plzni. Z toho plyne, že již od počátku posuzování jednání obviněných bylo nade vši pochybnost zřejmé, že došlo k zásahu proti sexuální integritě poškozených, což jednoznačně nasvědčuje tomu, že obvinění se měli dopustit trestného činu znásilnění podle § 185 tr.
zákoníku, nikoliv trestného činu vydírání podle § 175 tr. zákoníku. Z popisu skutku je zřejmé, že obvinění násilím donutili poškozené k pohlavnímu styku. Tímto jednáním dle Nejvyššího soudu byly naplněny všechny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění.
21. Pokud jde o motiv, jak o něm hovoří Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí, jedná se pouze o fakultativní znak skutkové podstaty trestného činu znásilnění. Tento znak může mít význam např. při ukládání trestu jako polehčující či přitěžující okolnost. Jak však vyplývá ze samotné dikce zákonného ustanovení trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku, nehovoří se zde o motivu jednání pachatele. Pachatelem je zde ten, kdo donutí jiného násilím k pohlavnímu styku. To se také v projednávané věci stalo. Co bylo motivem jednání obviněných, zda ukájení vlastních pohlavních pudů či snaha o ponížení poškozených není podstatné. Na základě výše uvedených skutečností se proto nelze ztotožnit se závěry soudů nižších stupňů, které jednání obviněných kvalifikovaly jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Kvalifikace skutku jako trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je zde zcela namístě. Jestliže tedy soudy nižších stupňů posoudily předmětný skutek pod bodem 2) jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, je takové právní posouzení skutku nesprávné, což zakládá uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
22. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
23. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 29. 3. 2023 byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech na oba obviněné podána k Okresnímu soudu v Karlových Varech obžaloba pod sp. zn. 3 ZT 182/2022. Okresní soud po předběžném přezkoumání obžaloby dospěl k závěru, že protiprávní jednání obviněných popsané ve skutkové větě pod bodem 2) by mohlo naplňovat zákonné znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. V takovém případě by však obviněným hrozila trestní sazba odnětí svobody od 5 do 12 let.
Uvedená skutečnost by navíc zakládala věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně ve smyslu § 17 odst. 1 tr. ř., přičemž místně příslušným by byl Krajský soud v Plzni. Okresní soud tak dovodil svoji věcnou nepříslušnost k projednání obžaloby a usnesením ze dne 3. 4. 2023, č. j. 1 T 38/2023-258, rozhodl podle § 222 odst. 1 tr. ř. a předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti soudu (čl. l. 258). Nejvyšší soud dále poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.
5. 2023, č. j. 10 Ntd 3/2023-263, kterým bylo podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o tom, že k projednání obžaloby je věcně příslušný Okresní soud v Karlových Varech. V odůvodnění rozhodnutí vyslovil vrchní soud právní názor, že klíčovým momentem pro právní posouzení věci je vymezení pojmu pohlavní styk. V uvedeném naznačil, že by se dokazování soudu mělo soustředit na zjišťování, co bylo hlavním motivem jednání obviněných, zda snaha o ponížení jiných osob násilným způsobem, který by směřoval k získání nadvlády nad jejich vůlí, či zda za jednáním obviněných alespoň částečně stálo ukájení jejich vlastních pohlavních pudů.
24. Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně dospěl k názoru, že postupem soudu druhého stupně byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a zároveň k naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť ve věci rozhodl věcně nepříslušný okresní soud, a to z důvodu, že skutek měl být právně posouzen podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. V takovém případě činí dolní hranice zákonem trestní sazby odnětí svobody 5 let, což ve smyslu § 17 odst. 1 tr. ř. zakládá věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně k projednání věci. Proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2023, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 8 To 352/2024 a vadné řízení jim předcházející až po usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 10 Ntd 3/2023, které se zrušuje též, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni jako soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně je vázán právním názorem, který shora vyslov Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tř. ř.)
25. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu