U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2016 o dovolání
obviněného M. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016
sp. zn. 2 To 108/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě ?
pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 3/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J.
odmítá.
Obviněný M. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ? pobočky v Olomouci ze
dne 8. 10. 2015 sp. zn. 81 T 3/2014 uznán vinným (spolu s obviněným P. P.)
pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr.
zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr.
zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 5. 4. 2014 kolem 22:00 hod. v O., na R.
ulici, v domě, po předchozím požití alkoholických nápojů a aplikaci jiných
návykových látek, společně bez souhlasu majitele, resp. jiné oprávněné osoby, v
krátkém časovém intervalu, ve dvou případech, vnikli do bytu D. M., který v té
době užíval její syn J. M., jenž zde umožnil bydlet také K. T., a to za tím
účelem, aby zde fyzicky napadli J. M., poprvé jim vstup do bytu umožnila
skutečnost, že dveře nebyly řádně zavřené a při druhém vniknutí vyrazili
vchodové dveře, které zevnitř již byly provizorně zajištěny činkou, v průběhu
svého pobytu byt prohledali a vedle spodního pantu vchodových dveří, který
poškodili při násilném vniknutí, zde záměrně rozbili a poškodili minimálně
stojací lampu a žaluzie na okně a hořčicí postříkali stěnu v kuchyni, čímž
majitelce bytu D. M. způsobili škodu v přesně nezjištěné výši, při svém druhém
vstupu do bytu zde v jednom z pokojů nalezli K. T., kterého mylně pokládali za
J. M., a fyzicky jej oba současně napadli opakovanými údery noži, který každý z
nich držel v ruce, kdy konkrétně se jednalo o kuchyňský nůž s délkou čepele 12
cm a lovecký nůž o délce čepele 17,5 cm, K. T. noži zasáhli do různých oblastí
jeho těla a končetin, čímž mu způsobili hlubokou 4 cm dlouhou, příčně
situovanou bodnořeznou ránu v oblasti mečovitého výběžku hrudní kosti, jehož
část velikosti 2x3 cm byla odříznuta a jejíž bodný kanál pak rozsáhle poranil
(probodl) levý jaterní lalok a poranil přední stěnu žaludku, 1 cm dlouhou ránu
v oblasti pravé podpažní jamky, 3 cm dlouhou příčnou ránu směřující do podkoží
na zevní ploše pravého stehna, 2 cm dlouhou příčnou ránu na vnitřní ploše
pravého stehna a další, převážně zcela povrchní řezné rány na levé paži, levém
předloktí a levé ruce, pravém předloktí a na pravé ruce a na dolní partii zad,
kdy uvedená zranění vedla ke vzniku a rozvoji krvácivého šoku a bezprostředně
ho ohrožovala na životě, k úmrtí poškozeného nedošlo pouze z toho důvodu, že
ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde se v časných ranních hodinách dne 6. 4.
2014 podrobil operaci, mu byla poskytnuta včasná, účelná a vysoce odborná
zdravotnická péče, se svým zraněním se pak poškozený léčil po dobu své
hospitalizace do 16. 4. 2014, následně mu pak na dobu přibližně 6 týdnů byl
ošetřujícím lékařem doporučen klidový režim s eliminací fyzické zátěže a s
dodržováním šetřící diety, takto jednali, ačkoli s ohledem na charakter
použitých zbraní, opakování úderů, jejich velkou, resp. nezanedbatelnou
intenzitu a cílené směřování úderů proti těm částem těla poškozeného, kde se
nachází orgány důležité pro život každého člověka, oba museli být minimálně
srozuměni s tím, že K. T. mohou svým útokem usmrtit.
Za to byl obviněnému J. podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst.
1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P.
P. Současně byla oběma obviněným podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost
společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně
ČR, regionální pobočce Ostrava, pobočce pro Moravskoslezský, Olomoucký a
Zlínský kraj, se sídlem v Olomouci, Lazecká 22A, IČ: 41197518, ve výši 98.467
Kč.
Odvolání obviněného M. J. proti tomuto rozsudku zamítl podle § 256 tr. ř.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. 2 To 108/2015.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl tento obviněný dovoláním s odkazem na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdí, že se stíhaného
skutku nedopustil, rovněž popírá, že by byl spolupachatelem. Podle jeho názoru
je jeho vina prokazována pouze nepřímými důkazy, které netvoří ucelený řetězec.
Sice z některých důkazů plyne časová a místní spojitost dovolatele se zraněním
poškozeného, což nijak nezpochybňuje, avšak má pro ně logické vysvětlení.
Oběma rozhodnutím vytýká vady spočívající v nejasnosti a neúplnosti některých
skutkových zjištění. Soudy se nevypořádaly s argumenty obhajoby významnými pro
rozhodnutí. Obviněný nezpochybňuje vznik závažných zranění na těle poškozeného
K. T. dne 5. 4. 2014, avšak je sporné, že byl napaden, čímž rozumí napadení
aktivním a nezaviněným fyzickým útokem třetí osoby. Z dokazování nevyplývá, že
by dovolatel na poškozeného útočil nožem, konkrétně nožem, jenž našel v bytě J.
M. na kuchyňské lince, který si posléze zastrčil do kalhot a sešel s ním po
schodech dolů k bytu svého bratra. Sáhodlouhou manipulaci s ním vylučuje i
skutečnost, že na něm nezanechal pachovou ani daktyloskopickou stopu. Soud pak
nesprávně dovodil, že se na něm tyto nezachytily jen proto, že se na tento nůž
nepřenesly, když takový přenos stop (zejména daktyloskopických, tj. otisků do
krevních stop na rukojeti nože) se nabízí za předpokladu jeho využití k bodání
jako prakticky jistý. Skutečnost, že se na předmětném noži nalezly rezidua
krve, ani v nejmenším neznamená, že by byl použit k útoku, zvláště je-li
obhajobou dovolatele věrohodně vysvětleno, jak se krev na nůž dostala.
Obviněný dále nesouhlasí s hodnocením znaleckého posudku znalkyně z odvětví
soudního lékařství, která připustila jako možnost, že by některá z bodnořezných
zranění mohla být způsobena kuchyňským nožem, avšak uvedla, že je
pravděpodobnější, že bodnořezná zranění byla způsobena loveckým nožem, avšak
nejedná se o důkazem podložený závěr. Stejně tak by bylo i přesto, že se zde
jakýkoli jiný nůž nenacházel, možné uzavřít, že by některá z bodnořezných
zranění mohla být způsobena i zcela jiným nožem. Dovolatel dále zpochybňuje
závěr soudu, že by mezi obviněným P. a jím nemohlo dojít k přenosu krevních
stop, když v časovém rozmezí mezi společným útokem, scházením ze schodů z bytu
J. M. a následným zadržením obou obviněných policií uběhly dlouhé minuty,
popřípadě že ke kontaminaci mohlo dojít z loveckého nože na oblečení
dovolatele. Obhajoba není schopna přesně určit, kdy a kde se tak stalo, ale je
nutno přenos připustit jako eventualitu, jež soudem vyvrácena nebyla. Mohlo k
tomu dojít i proto, že dovolatel byl neznámým útočníkem, kterým mohl být i
poškozený T., napaden zezadu, kdy obviněný P. se jej snažil i pravděpodobně za
použití nože vyprostit z útočného sevření a dovolatel upadl do krátkého
bezvědomí a probral se až vleže na zemi, mohly proto na něm ulpět krevní kapky.
S tím souvisí nejasnost skutkového zjištění, že krevní stopa byla nalezena i na
košili V. J., bratra dovolatele, který dle zjištění soudu byl v době útoku v
jiném bytě. Dovolatel zpochybňuje i časový průběh skutkového děje, když nelze
vysvětlit prodlevu mezi útokem na poškozeného, jeho doběhnutím do baru, kde
byla přivolána záchranná služba, policie a následným zadržením obou obviněných,
tedy že by museli oba na místě činu vyčkávat deset až dvacet minut, což je
vysoce nepravděpodobné, když se mohli schovat do bytu V. J. Takovému zjištění
právě odpovídá verze obviněného o třetím útočníku a křísení dovolatele
obviněným P., což nalézací soud nezohlednil, ačkoli se jedná o zásadní skutkové
zjištění pro posouzení věci. Tendenčně je hodnocena i výpověď poškozeného T.,
když ji soud shledává věrohodnou jen částečně, a v části, v níž jako pachatele
vylučuje dovolatele, ji shledává jako tendenční a nepravdivou, přestože
poškozený dovolatele zná. Ze znaleckých posudků vztahujících se k poškozenému
nebyla jeho věrohodnost nijak zásadně zpochybněna. I obhajoba dovolatele
připouští, že výpověď poškozeného nelze považovat za zcela věrohodnou a
poslední výpovědí poškozeného potvrzuje, že se snažil svou výpověď mírně
upravit tak, aby se ve věci nestal podezřelým minimálně z vyprovokování obrany
vedenou P. vlivem napadení dovolatele.
Obviněný J. proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení
odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by navrhl další
procesní postup.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání
obviněného vyjádřila v tom smyslu, že v něm uvedené námitky uplatňuje obviněný
prakticky doslova již v odvolání a jedná se ryze o námitky skutkové, s nimiž se
řádně vypořádal soud druhého stupně. Navrhla proto dovolání obviněného
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky
pro jiné než navrhované rozhodnutí, souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání
obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016 sp. zn.
2 To 108/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
ho bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého
obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů
ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze
dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak
musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá)
ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto
musí důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první
alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci,
přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi
brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s
obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu
usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je evidentní, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje argumenty, jimiž popírá spáchání trestné
činnosti, pro niž byl odsouzen, a zpochybňuje zjištěný skutkový děj. Veskrze
jde o námitky, ve kterých dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění nemají
oporu v provedeném dokazování, že dokazování bylo nedostatečné, popírá, že by
trestnou činnost jemu kladenou za vinu spáchal, nesouhlasí s hodnocením
znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, krevních stop nalezených na jeho
oblečení, jakož i dalšími okolnostmi souvisejícími s daktyloskopickými či
pachovými stopami, poukazuje na třetí neznámou osobu, která má být pachatelem
atd. Tedy jedná se výlučně o dovolací argumentaci směřující do oblasti
skutkových zjištění, tudíž deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídající. Je
proto třeba uzavřít, že obviněný ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou
námitku vztahující se k hmotněprávnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu
zjištěného nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím
vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout
změny soudy zjištěného skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na
údajnou nesprávnost právního posouzení skutku, aniž by toto své tvrzení
podpořil jakýmkoli argumentem týkajícím se užité právní kvalifikace. Takové
námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu skutkové případně
procesní a tudíž nikoli relevantní, takže dovolací soud není oprávněn se jimi
zabývat.
Nejvyšší soud nadto poukazuje, že se s těmito výtkami obviněného vyčerpávajícím
způsobem vypořádal jak soud prvního stupně, tak i posléze soud odvolací,
jelikož obviněný učinil obsahem svého dovolání totožné námitky užité již v jeho
řádném opravném prostředku. Soud prvního stupně taktéž velmi podrobně vysvětlil
a odůvodnil užitou právní kvalifikaci, přičemž zohlednil i okolnosti, jež
nebyly plně prokázány, ve prospěch dovolatele, tedy že nebyl na základě
obžaloby odsouzen pro poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, jelikož
nebyla dostatečně prokázána škoda způsobená na zničených věcech v bytě J. M.,
kde došlo k útoku na poškozeného T. Rovněž se důkladně vypořádal s tím, že
jednání obviněného nelze posoudit podle privilegované skutkové podstaty
trestného činu zabití podle § 141 tr. zákoníku, či ublížení na zdraví z
omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zákoníku nebo jako trestné činy těžkého
ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku nebo ublížení na zdraví podle § 146
tr. zákoníku.
Správnost použité právní kvalifikace na jednání dovolatele tak nebyla žádnou
vznesenou dovolací námitkou relevantně zpochybněna, a proto jen z těchto
stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání
obviněného M. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se obviněný svým
pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího
důvodu. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 6. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu