4 Tdo 696/2024

4 Tdo 696/2024-520

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 6 To 70/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 53/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. 70 T 53/2023, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst.1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„dne 5. 5. 2022 v době kolem 14:45 hodin v Ostravě XY, v rámci výkonu služby příslušníka Policie České republiky, jako řidič služebního motorového vozidla značky Škoda Yeti, registrační značky XY, v civilním provedení, když v souvislosti s plněním služebních úkolů užil zvláštní výstražné zařízení, konkrétně světla modré barvy umístěná v přední masce a za předním a zadním oknem vozidla a zvláštní zvukové výstražné znamení, tedy jako řidič vozidla s právem přednostní jízdy ve smyslu § 41 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, přičemž v rozporu s § 5 odstavec 2 písmeno b) zákona č. 361/2000 Sb. řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, jenž nutně musel negativně ovlivňovat jeho schopnost bezpečně ovládat vozidlo, při jízdě po ulici XY ve směru od ulice XY k ulici XY vjel na tramvajový pás vedený uprostřed pozemní komunikace a takto z levé strany předjížděl vozidla jedoucí ve směru jeho jízdy, přičemž při vjezdu do křižovatky s ulicí XY se v rozporu s § 4 písm. a), § 41 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb. nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemních komunikacích a nedbal potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, když v místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h jel rychlostí nejméně 113 km/h, aniž by bral ohled na velkou hustotu silničního provozu, skutečnost, že se nachází uvnitř městské zástavby, že před samotnou křižovatkou byl umístěn přechod pro chodce, u kterého v době jeho příjezdu zastavovala vozidla jedoucí jeho směrem, a zejména aniž by snížil rychlost jízdy proto, aby na něj mohla včas reagovat vozidla přijíždějící ke křižovatce z ulice XY, v důsledku čehož sám nestihl včas a účinně zareagovat na vozidlo značky Renault Megane Scénic, registrační značky XY, které vjelo do křižovatky z jeho pohledu zprava z ulice XY a jehož řidič B.

B., při odbočování vlevo na ulici XY oprávněně spoléhal na to, že do křižovatky mohl vjet, aniž by jiného účastníka silničního provozu omezil či ohrozil, když řidič B. B. prakticky neměl šanci na jeho vozidlo včas zareagovat, následkem toho došlo ke střetu obou vozidel, kdy vozidlo Škoda Yeti narazilo přední částí do levého boku vozidla Renault Megane Scénic v oblasti levého předního kola a levých předních dveří, v důsledku čehož došlo k poranění řidiče vozidla Renault Megane Scénic B. B,, poranění spolujezdce z vozidla Škoda Yeti A.

U., usmrcení služebního psa plemene belgický ovčák, jenž cestoval ve vozidle Škoda Yeti a poškození obou motorových vozidel, a tímto jednáním tak způsobil B. B. komplex zranění spočívající v tržné ráně v levé spánkově-temenní krajině hlavy, krvácení pod měkkou plenu mozku nad vyklenutím obou mozkových polokoulí, krevním výronu mezi tvrdou a měkkou plenou mozkovou v pravé temenní krajině, ve spánkově-temenně-týlní krajině vlevo a mezi mozkovými polokoulemi, vícečetných drobných ložiscích krvácení a ložiscích otoku mozkové tkáně v čelně-temenní krajině oboustranně, v kmeni mozkovém a v zadním okraji bílé hmoty spojující obě mozkové polokoule (tzv.

corpus callosum) odpovídající obrazu tzv. difuzního axonálního poranění, prokrvácení měkkých tkání v okolí srdečnice, zlomenině 9., 11. a 12. žebra vlevo, zlomeninách levostranných příčných výběžků 1.-4. bederního obratle, zlomenině dolního raménka levé stydké kosti, odlomení zadního pilíře pravostranné kyčelní jamky a podkožním krevním výroku nad pravou očnicí, kterážto zranění si vyžádala hospitalizaci jmenovaného spojenou s podstatným omezením v obvyklém způsobu života od 5. 5. 2022 do 13. 6.

2022 na jednotce intenzivní péče a neurologické klinice Fakultní nemocnice Ostrava s tím, že jeho zdravotní stav vyžadoval i následnou rehabilitační péči, přičemž tzv. difuzní axonální poranění současně představovalo poškození důležitého orgánu, dále A. U. způsobil zranění spočívající v pohmoždění předloktí levé horní končetiny, pohmoždění levé poloviny hrudníku blíže neurčeného rozsahu a pohmoždění hlavy blíže neurčeného rozsahu bez upřesnění lokalizace, kterážto poranění jmenovaného významněji neomezila v obvyklém způsobu života, a dále způsobil B.

B. majetkovou škodu na vozidle Renault Megane Scénic, registrační značky XY, v nezjištěné výši a České republice zastoupené Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje jednak majetkovou škodu na vozidle Škoda Yeti, registrační značky XY, ve výši 349.000 Kč a jednak majetkovou škodu vzniklou usmrcením služebního psa ve výši 10.000 Kč, přičemž poté, co se po nehodě podrobil orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu a následně odběru krve, bylo zpětným propočtem zjištěno, že v době dopravní nehody byl pod vlivem alkoholu, kdy hladina alkoholu v krvi u něj v té době činila nejméně 091 g/kg“.

2. Za uvedené jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců.

3. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců

4. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. 70 T 53/2023, podal obviněný J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 6 To 70/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.

5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 6 To 70/2024, podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Odvolacímu i nalézacímu soudu vytkl, že v rozporu s provedenými důkazy dospěly k závěru, že poškozený oprávněně spoléhal, že může vjet do křižovatky, aniž by omezil či ohrozil jiného účastníka silničního provozu. Poškozený však nedal přednost v jízdě, aniž měl náležitý rozhled, vjel do křižovatky. Tento závěr jednoznačně vyplývá i ze znaleckého posudku Ing. Schulmeistera, který uvedl, že řidič vozidla Renault měl možnost dané dopravní nehodě zabránit, kdyby začal vjíždět na hlavní silnici ze silnice vedlejší v době, kdy měl dobrý rozhled jak na levou, tak i na pravou stranu hlavní silnice. Poškozený však dobrý rozhled na levou stranu neměl, a přesto do křižovatky vjel.

6. Obviněný nesouhlasí s postupem soudů obou stupňů, když odmítly provedení vyšetřovacího pokusu. Obviněný má za to, že pokud poškozený zvuk slyšel a nevěděl odkud přichází, neměl pokračovat v jízdě. Také odkazuje na svědky Š. a M., kteří stáli jen o několik metrů od poškozeného a kteří zvukové výstražné znamení slyšeli a ihned vnímali, ze kterého směru přichází. Nepovažuje tak závěr o nadbytečnosti vyšetřovacího pokusu za správný. Dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který uvedl, že pro potřeby trestní odpovědnosti není zapotřebí zjišťovat aktuální zdravotní stav a pracovní schopnost poškozeného. Podle názoru obviněného musí soudy dbát na dokonalost popisu skutku a neobcházet to tvrzením, že nedostatek v popisu zranění a délky léčení nevadí, protože v trestním řízení nebyl uplatněn nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy či ztížení společenského uplatnění. A to z důvodu, že nejen míra zavinění, ale i skutečný zdravotní stav poškozeného má význam nejméně z pohledů úvah o trestu. Proto obviněný za opomenuté považuje i neprovedení výslechu MUDr. Chromce, nevyžádání všech lékařských zpráv o současném zdravotním stavu poškozeného, nevyžádání zpráv o náplni práce a tak dále. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. proto závěrem svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jde zejména o nerespektování výpovědi svědků M. a Š. Kromě toho je tento dovolací důvod dán i tím, že nebyly důvodně provedeny navrhované důkazy, a to vyšetřovací pokus a náležité zjištění zdravotního stavu poškozeného.

7. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozený nehodu spoluzavinil, když vjel do křižovatky v rozporu s ustanovením § 2q a § 22 odst. 1, 2, 4 zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 6 To 70/2024, v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, vzhledem k existenci dovolacích důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. tyto zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. případně sám rozhodl rozsudkem tak, že jednání obviněného bude kvalifikovat podle odstavce 1 u § 147 tr. zákoníku a uloží mírnější trest odnětí svobody a kratší trest zákazu činnosti, nebo přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se s námitkami obviněného již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v bodech 9–11 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 4–9 odůvodnění svého usnesení napadeného předmětným dovoláním. S argumentací soudů se státní zástupce zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Pokud dovolatel na počátku své argumentace uvádí, že setrvává na argumentaci, kterou uvedl ve svém odvolání a že „v návaznosti na to“ dovozuje a doplňuje, nemá takový odkaz na odvolání žádný význam pro dovolací řízení, neboť dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně.

9. Dovolatel považuje za opomenutý důkaz neprovedení výslechu MUDr. Chromce, nevyžádání všech lékařských zpráv o současném zdravotním poškozeného a nevyžádání zpráv o náplni práce poškozeného od 1. 3. 2023. K tomu státní zástupce uvádí, že dovolatel navrhl pouze provedení vyšetřovacího pokusu a zpracování znaleckého posudku jiným znalcem. Žádné jiné důkazní návrhy neučinil. Ohledně MUDr. Chromce navíc tehdy učinil návrh zcela opačný – aby tento znalec již ve věci nepůsobil. Státní zástupce vychází z toho, že opomenutým důkazem ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být pouze důkaz některou ze stran navržený. Nikoliv nikým nenavržený. Oproti tomu provedení vyšetřovacího pokusu obhajoba již před nalézacím soudem navrhovala. Tento důkazní návrh byl oběma soudy odmítnut s tím, že se jedná o důkaz, jímž by určení směru zdroje zvuku nebylo možno určit – viz v bodu 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a v bodech 4 a 6 odůvodnění usnesení soudu odvolacího. Státní zástupce dodává, že znaleckým posudkem by mohlo být ve prospěch dovolatele nanejvýš potvrzeno to, co není sporné – že poškozený dovolatelovo zvukové znamení včas slyšel. Nikoliv to, co považuje dovolatel za rozhodné – že by byl poškozený schopen včas určit odkud houkání přichází a jak rychle se blíží. Takového úsudku není zpočátku schopen žádný řidič, neboť to odporuje základním obecně známým fyzikálním zákonům, které se v trestním řízení znalecky nedokazují – šíření zvuku, šíření světla, gravitace, setrvačnost apod. Soudy přitom nevyhovění tomuto důkaznímu návrhu věcně adekvátním způsobem odůvodnily. Absence dovolatelem navrhovaného znaleckého posudku proto nezakládá existenci opomenutého důkazu ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.

10. Dovolatel dále hovoří o právním posouzení skutku a dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že namítá „právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem“. V této části dovolání k tomu ovšem nic bližšího neuvádí. Obsah této námitky je tak nutno zjišťovat z předchozího obsahu dovolání. Z něj je patrno, že dovolatel namítá natolik významné spoluzavinění poškozeného, který dovolateli neumožnil bezpečný a plynulý průjezd, že v jednání dovolatele nemělo být spatřováno porušení důležité povinnosti a toto jednání nemělo být posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu. Státní zástupce zde odkazuje na judikát sp. zn. 8 Tdo 1022/2019, v němž Nejvyšší soud uvádí, jak měl na zaslechnutí výstražného znamení správně reagovat řidič dodávky, tedy, že byl povinen reagovat již v době, kdy slyší zvukové výstražné znamení vozidla s právem přednosti v jízdě, byť toto vozidlo zatím nevidí, a že i když sanitní vozidlo nevidí, má vjíždět do křižovatky, kde není do pravé strany vůbec vidět kvůli domovní zástavbě, mnohem opatrněji. Skutkové okolnosti dovolatelovy věci jsou v tomto směru značně odlišné od věci judikované. Poškozený vjížděl do křižovatky rychlostí 8 km/h a v době nárazu již stál. Dovolatel se ke křižovatce blížil po tramvajových kolejích rychlostí nejméně 113 km/h, v níž měl již velmi omezené možnosti na cokoliv reagovat. Takový hazardní způsob dovolatelovy jízdy přiléhavě vysvětlil odvolací soud v bodu 6 odůvodnění svého usnesení jako výsledek sebevědomí nabytého předchozím požitím alkoholu. Oproti tomu poškozený v zásadě splnil požadavky Nejvyššího soudu zmíněné shora – po zaslechnutí zvukového signálu do křižovatky opatrně najížděl „na výhled“. Vzhledem k rychlosti vozidla dovolatele se tento signál nejprve ozýval ze značné dálky a přiblížil se rychleji, než by bylo možno v daných podmínkách očekávat. Proto má státní zástupce za to, že na straně poškozeného nelze shledat spoluzavinění. Z těchto důvodu proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. H.

15. Obviněný J. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. O zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy se jedná v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů.

16. V rámci uvedeného dovolacího důvodu obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, a to zejména ze závěrů znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví silniční doprava Ing. Petr Schulmeistera, ze kterého zjistil, že vozidlo řízené obviněným se před místem střetu pohybovalo rychlostí přibližně 119 km/h, tedy rychlostí, která byla nepřiměřená místní dopravní situaci a v níž měl obviněný velmi omezené možnosti na cokoliv reagovat. Ze závěru znaleckého posudku dále plyne, že z rychlosti jízdy poškozeného je zřejmé, že tento si byl vědom, že vjíždí do křižovatky, do které nemá náležitý rozhled, proto jel velmi pomalu, a to rychlostí 8 km/h a v době nárazu již stál. Ze záznamů kamerového systému nacházejícího se na budově v blízkosti místa nehody a zejména rychlosti jízdy poškozeného vyplývá, že zvukové výstražné znamení slyšel, proto jel velmi pomalým tempem, aby mohl případně zastavit a dát vozidlu s tímto zvukovým signálem přednost.

17. Nelze souhlasit s názorem obviněného, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména jak obviněný uvedl, jsou v rozporu s výpověďmi svědků M. a Š. Okresní soud správně konstatoval, že z výpovědí svědků R. Š. a J. M. nelze jednoznačně dovozovat skutečnost, že poškozený mohl na základě zvukového signálu jednoznačně určit směr odkud zvukový signál přichází. Lze doplnit, že obviněný se svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, respektive, aby akceptovaly jeho tvrzení. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů.

18. Kromě zmíněného nesouladu má obviněný za to, že je tento dovolací důvod dán i tím, že nebyly důvodně provedeny navrhované důkazy, a to vyšetřovací pokus a náležité zjištění zdravotního stavu poškozeného. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů ohledně nadbytečnosti vyšetřovacího pokusu ke slyšitelnosti a směru zvukové vlny. Nejvyšší soud k této námitce pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť oba soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly právě otázkou, proč neshledaly návrhy na doplnění dokazování důvodnými. Nejvyšší soud odkazuje na bod 10 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě, který uvedl, že je toho názoru, že případný vyšetřovací pokus na místě samém by nemohl reálně navodit zcela stejnou situaci jako v době nehody. Krajský soud v Ostravě se v bodu 4 odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s názorem okresního soudu a dodal, že ze způsobu jízdy, lze předpokládat, že tento zvukové výstražné znamení slyšel, avšak nebyl schopen určit odkud přichází, proto zvolil velmi pomalé tempo jízdy. Vypracování vyšetřovacího pokusu tedy i krajský soud považoval za nadbytečné.

19. Nejvyšší soud pro úplnost reaguje na obviněným v dovolání zmíněné judikáty, k nimž uvedl, že zmíněná problematika vyšetřovacího pokusu a slyšitelnosti zvukového výstražného znamení byla již mnohokrát řešena, a to s kladným závěrem o potřebě provádět vyšetřovací pokusy a zjišťovat slyšitelnost vozidla používajícího zvukové výstražné znamení. Nejvyšší soud však dodává, že ve zmíněných judikátech byl smysl a účel vyšetřovacích pokusů poněkud jiný, než jak jej předestírá obviněný ve svém dovolání. V žádné z těchto věcí totiž nebyl vyšetřovacím pokusem určován směr, z něhož zvuk přichází. Lze připomenout, že v projednávané věci není spornou okolností, zda poškozený B. v rozhodném okamžiku samotný zvuk výstražného znamení slyšel či neslyšel. Soudy shodně připouštějí, že poškozený tento zvuk skutečně slyšel. Spor je pouze o tom, zda byl schopen určit, že zdrojem tohoto zvuku je vozidlo přijíždějící zleva po tramvajových kolejích rychlostí nejméně 113 km/h. V judikatuře uvedené obviněným je patrno, že vyšetřovacím pokusem bývá zjišťována schopnost přednost dávajícího řidiče výstražný zvukový signál slyšet, nikoliv jeho schopnost určit místo a směr takového signálu.

20. K náležitému zjištění zdravotního stavu poškozeného obviněný uvedl, že podle jeho názoru musí soudy dbát na dokonalost popisu skutku a neobcházet to tvrzením, že nedostatek v popisu zranění a délky léčení nevadí, protože v trestním řízení nebyl uplatněn nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy či ztížení společenského uplatnění. Proto obviněný za opomenuté důkazy považuje i neprovedení výslechu MUDr. Chromce, nevyžádání všech lékařských zpráv o současném zdravotním stavu poškozeného, nevyžádání zpráv o náplni práce. K této námitce Nejvyšší soud ve shodě s názorem soudů nižších stupňů uvádí, že, pro potřeby trestní odpovědnosti není zapotřebí zjišťovat aktuální zdravotní stav a pracovní schopnost poškozeného. Nadto je zřejmé, že zjištění aktuálního zdravotního stavu poškozeného B. je skutkovým zjištěním, které není rozhodné ani určující pro naplnění znaku těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud dodává, že obviněný u hlavního líčení dne 16. 10. 2023 souhlasil se čtením znaleckého posudku uvedeného znalce MUDr. Chromce a k jeho obsahu se on ani jeho obhájce nijak nevyjádřili. Po výzvě předsedy senátu před skončením dokazování poté žádný důkazní návrh neučinil. Obhájce obviněného poté navrhl provedení vyšetřovacího pokusu a zpracování znaleckého posudku jiným znalcem než MUDr. Chromcem. Pokud tedy nyní obviněný navrhuje opětovné zapojení znalce MUDr. Chromce do dokazování a opatření lékařských zpráv k aktuálnímu zdravotnímu stavu poškozeného, činí tím zcela nový důkazní návrh, nikoliv dovolací námitku založenou na důkazech opomenutých. Těmto námitkám tak nelze přisvědčit.

21. Obviněný J. H. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

22. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozený nehodu spoluzavinil, když vjel do křižovatky a nedal obviněnému přednost. Toto spoluzavinění tak brání posouzení dovolatelova jednání jako porušení důležité povinnosti.

23. Nejvyšší soud uvádí, že ke zvážení spoluzavinění poškozeného je nutno posoudit, zda a do jaké míry poškozený splnil či nesplnil povinnost podle § 41 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu umožnit obviněnému bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit své vozidlo na takovém místě, aby obviněnému nepřekáželo. Z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku Ing. Chromce vyplynulo, že obviněný se ke křižovatce blížil po tramvajových kolejích rychlostí nejméně 113 km/h, v níž měl již velmi omezené možnosti na cokoliv reagovat.

Poškozený naopak vjížděl do křižovatky rychlostí 8 km/h a v době nárazu již stál. Obviněný tak při řízení služebního vozidla porušil ustanovení § 4 písm. a) a § 41 odst. 1 zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. V těchto ustanoveních zákon ukládá účastníkům provozu na pozemních komunikacích chovat se ohleduplně a ukázněně, aby nedošlo k ohrožení života, zdraví nebo majetku jiných osob, ani osoby pachatele. Zákon rovněž ukládá řidiči vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy nebo červené barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, kdy se tedy jedná o vozidlo s právem přednostní jízdy, aby dbal potřebné opatrnosti a neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

V případě citovaných porušených ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. v platném znění se jedná o porušení důležité povinnosti dané zákonem, neboť právě s takovýmto porušením pravidel silničního provozu bývá spojováno přímé ohrožení zdraví a životů jiných osob. Dále je nutno konstatovat, že obviněný v době řízení motorového vozidla porušil další povinnost specifikovanou § 5 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, když v době jízdy a řízení vozidla byl pod vlivem alkoholu. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie je jednoznačně patrno, že v případě hladiny alkoholu v krvi v hodnotě nejméně 0,91 g/kg se obviněný nacházel ve stavu, který vylučuje bezpečné řízení motorového vozidla.

Z listinných důkazů je rovněž patrno, že výjezd policistů na místo trestné činnosti byl sice důvodný, avšak se nejednalo o situaci kritickou ve smyslu ohrožení zdraví nebo života jiné osoby či osob, rovněž tak nehrozilo způsobení značných materiálních škod. Za tohoto stavu věci je třeba považovat výjezd policejního vozidla za použití světelných a zvukových výstražných znamení sice za důvodný, avšak za zcela neakceptovatelný je třeba považovat způsob jízdy obviněného. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný vytýkaným jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr.

zákoníku, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, a tento čin spáchal, proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.

24. K otázce spoluzavinění poškozeného, tedy zda poškozený splnil či nesplnil povinnost podle § 41 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu umožnit obviněnému bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit své vozidlo na takovém místě, aby obviněnému nepřekáželo, Nejvyšší soud odkazuje na judikát ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1022/2019, zmíněný státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství v jeho vyjádření, v němž je uvedeno, že pokud řidič zaslechne před křižovatkou výstražné zvukové znamení, není povinen zastavit, ale může do ní s nejvyšší opatrností vjíždět tak, aby byl schopen zastavit, jakmile vozidlo s právem přednosti v jízdě uvidí nebo jakmile jinak pozná směr, z něhož se takové vozidlo blíží.

Ze závěrů znaleckého posudku jednoznačně vyplynulo, že poškozený zahájil manévr odbočení doleva a vjel na hlavní silnici v době, kdy chodci na této silnici zahájili přecházení vozovky po přechodu. Při rozjezdu a následném vjezdu do křižovatky neměl poškozený možnost vidět výstražné světelné znamení ve vozidle obviněného, neboť mu v tom bránila vozidla stojící v pravém jízdním pruhu, pouštějící chodce. Možnost vidět výstražné světelné znamení v policejním voze měl poškozený cca 1 sekundu před střetem.

Naopak obviněný měl možnost dopravní nehodě zabránit, a to, pokud by jel rychlostí, ze které měl možnost účinně reagovat na místní dopravní situaci. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje se závěrem obou soudů, že na straně

poškozeného nelze shledat žádné spoluzavinění, významné pro právní posouzení skutku, když poškozený vjížděl do křižovatky s nejvyšší opatrností tak, aby byl schopen zastavit, jakmile vozidlo s právem přednosti v jízdě uvidí nebo jakmile pozná směr, z něhož se takové vozidlo blíží.

25. Obviněný J. H. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

26. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný J. H. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

27. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 9. 2024

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu