4 Tdo 700/2021-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o
dovolání obviněného V. S., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 6 To 49/2021, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 60/2019, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 1. 12.
2020, sp. zn. 102 T 60/2019, byl obviněný V. S. uznán vinným ze spáchání
přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku,
kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„dne 31. 3. 2019 v době kolem 03:20 hodin v XY, okr. Karviná, na ul. XY a
jinde, bez vážného důvodu, po předchozím požití většího množství alkoholických
nápojů, řídil osobní motorové vozidlo zn. Hyundai Santa FE, RZ: XY, ačkoliv
není držitelem řidičského oprávnění, a v důsledku požitého alkoholu nebyl
schopen uvedené vozidlo bezpečně ovládat, když byl vzápětí kontrolován hlídkou
Policie ČR, přičemž zarudlýma očima a zpomalenou řečí jevil známky požití
alkoholických nápojů a opakovanou dechovou zkouškou mu byla zjištěna hladina
alkoholu v krvi v čase 03:24 hodin s výsledkem 1,40‰ a v čase 03:30 hodin s
výsledkem 1,57‰.“
Za uvedené jednání byl obviněný V. S. odsouzen podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu.
Podle § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 5 tr. zákoníku byla stanovena
výměra peněžitého trestu v počtu 100 (sto) denních sazeb po 200 (dvě stě) Kč,
celkem 20 000 (dvacet tisíc) Kč.
Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest
zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18
(osmnácti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 1. 12.
2020, sp. zn. 102 T 60/2019, podal obviněný V. S. v zákonné lhůtě odvolání,
o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 6
To 49/2021, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 6 To
49/2021, podal následně obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce
dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Uvedl, že konstatování odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil,
pokud vycházel z výpovědi svědků R. a M., je s ohledem na provedené
dokazování překvapivé. Věrohodnost výpovědí obou policistů totiž byla
jednoznačně zpochybněna, a to jednak videozáznamem pořízeným z kamery
policejního vozidla (tento videozáznam vyvrátil tvrzení policistů, že sledované
vozidlo najíždělo střídavě od krajnice ke středu vozovky), a dále rekonstrukcí
(při té bylo prokázáno, že policisté neuváděli pravdu, když tvrdili, že do
sledovaného vozidla bylo i přes jeho zatmavená skla vidět). V souvislosti s
videozáznamem odvolací soud ve svém usnesení uvádí, že skutečnost, že policisty
popsaný způsob jízdy není na videozáznamu patrný, neznamená, že policisté
vozidlo neviděli ještě před spuštěním kamery. Názoru, že policisté mohli
předmětné vozidlo pozorovat ještě před zapnutím kamery, lze sice dle obviněného
přitakat, nicméně, policisté při svém výslechu popsali nápadný způsob jízdy v
době, kdy jelo po ulici XY a XY, tedy v úseku, kdy již byla kamera zapnutá
(viz videozáznam). V souvislosti s rekonstrukcí pak odvolací soud ve svém
usnesení uvádí, že skutečnost, že během rekonstrukce nebylo do sledovaného
vozidla přes zatmavená skla vůbec vidět, neznamená, že do vozidla nemohlo být
vidět při samotném zákroku, neboť světelné podmínky nebyly zcela shodné,
vozidlo např. mohlo prosvětlit protijedoucí vozidlo či jiný zdroj světla, který
v době rekonstrukce nesvítil (v době vyšetřovacího pokusu byla zastavena
doprava). K tomuto názoru obviněný uvádí, že soud prvního stupně připravil
rekonstrukci velmi pečlivě, a to tak, aby světelné či jiné podmínky byly co
nejvíce podobné či zcela stejné jako v době předmětného jednání. Rekonstrukce
byla prováděna v nočních hodinách za svitu pouličních lamp, tedy za stejných
podmínek jako předmětné jednání. V době rekonstrukce sice byla zastavena
doprava, na druhou stranu, předmětné jednání proběhlo v čase 03:20 hodin, tedy
v době, kdy byl provoz na pozemních komunikacích naprosto minimální (jak
dokazuje videozáznam). Světelné či jiné podmínky v době rekonstrukce a v době
posuzovaného jednání tedy byly prakticky shodné, a nelze tedy přijmout výše
uvedený závěr.
Pod bodem 6 usnesení odvolací soud dále konstatuje, že L. S. byla po
přesednutí na sedadlo spolujezdce velmi zadýchaná. K tomu obviněný uvádí, že
pro L. S. muselo být velmi stresující řídit motorové vozidlo pod
drobnohledem cca deseti policistů. Údajné zadýchání tedy rozhodně nesouviselo
se samotným přesednutím, ale souviselo s psychickým tlakem a stresem, kterému
byla L. S. při rekonstrukci podrobena. Odvolací soud pod bodem 6 usnesení
dále uvádí, že obviněný ani L. S. přesvědčivě nevysvětlili, proč by mělo
dojít k přesednutí ve vozidle. Toto tvrzení však není pravdivé, neboť obviněný
i L. S. od počátku trestního řízení důvody přesednutí vysvětlovali. Bez
řidičského průkazu L. S. by se jejich rodina potýkala se značnými
komplikacemi, neboť obviněný řidičský průkaz nevlastní. L. S. tedy v
okamžiku, kdy si ve zpětném zrcátku všimla policejního vozidla, které jí dávalo
znamení k zastavení, pojala obavy, aby při případné dechové zkoušce nebyla v
jejím těle zjištěna přítomnost alkoholu, který požila několik hodin před
jízdou, a aby tak z tohoto důvodu nepřišla o své řidičské oprávnění. Spolu s
manželem tedy byli ochotni riskovat jeho obvinění z přestupku spočívajícího z
řízení pod vlivem alkoholu, a proto si přesedli. Když však byla po provedené
dechové zkoušce ze strany policistů informována, že je její manžel podezřelý ze
spáchání trestného činu a nikoliv jen pouhého přestupku, rozhodla se, že se
policistům k řízení vozidla dozná, neboť nechtěla, aby byl její manžel trestně
stíhán pro skutek, který nespáchal.
Podle odvolacího soudu nebyl z jeho strany zjištěn žádný extrémní nesoulad v
obsahu provedených důkazů. Krajský soud zjevně pátral pouze o extrémních
nesouladech, které nenalezl, ostatní nesoulady v provedeném dokazování, kterých
byla celá řada, pak bez dalšího přehlédl. Obviněný je přesvědčen, že s ohledem
na provedené dokazování a závěry z nich plynoucí postrádá závěr odvolacího
soudu jakoukoliv racionální či logickou oporu a je zjevným projevem svévole.
Při provedeném dokazování bylo zjištěno, že policisté nemohli ze svého vozidla
rozpoznat osoby sedící ve vozidle manželů S. a nemohli tak ani postřehnout
jejich záměnu. Současně bylo zjištěno, že záměnu řidiče a spolujezdce je možné
ve vozidle manželů S. provést během několika vteřin. Provedeným dokazováním
tak zůstala tvrzení obžaloby neprokázaná, a současně nebyla vyvrácena tvrzení
obviněného a jeho manželky. I přes tato skutková zjištění odvolací soud věc
právně posoudil tak, že uznal obviněného vinným z přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky namísto toho, aby ho obžaloby zprostil.
Z uvedených důvodů proto obviněný V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud na základě
§ 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 265l odst. 1 tr. ř. napadené usnesení
zrušil a v rozsahu zrušení věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému
projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje odmítnutí
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jí uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že
obviněný V. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního
posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky
obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi svědků
– policistů R. R. a D. M.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav
věci (a to konkrétně, zda došlo k přesednutí obviněného a jeho manželky L. S.
ve vozidle), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru, týkající se
úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný
neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění
nenaplňovala znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst.
1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze
domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen
skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod
dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je
dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že většina námitek uváděných obviněným v
dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v
odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě
vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Byť se provedenou rekonstrukcí
prokázalo, že policisté R. a M. do předmětného vozidla během služební jízdy
i po jejím ukončení neviděli, soud jim uvěřil v tom, že předmětné vozidlo se po
zastavení nijak nepohnulo, což koresponduje s kamerovým záznamem z palubní
kamery služebního vozidla. Obviněný s nimi následně normálně komunikoval a
svědkyně S. se snažila jej vyvinit ze spáchání přečinu ihned poté, co u něj
byla provedena první dechová zkouška s pozitivním výsledkem nad 1‰ alkoholu.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že bylo soudy nižších stupňů jednoznačně
prokázáno, že to byl právě obviněný V. S., který řídil předmětné vozidlo a
který svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení
pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě
je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně
garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění
soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů
nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich
hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů,
na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v
Karviné – pobočky v Havířově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také
Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé
rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal
s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje
úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování
obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze
zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková
zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů,
zejména z výpovědi slyšených policistů R. R. a D. M., kteří shodně popsali, že
vozidlo zn. Hyundai Santa FE se při jízdě chovalo nestandardně. Bezprostředně
poté, co toto vozidlo zastavilo, a poté, co k němu po několika sekundách
přistoupili, viděli, že na místě řidiče se nacházel obviněný. Svědek M. navíc
uvedl, že po nahlédnutí do kabiny viděl, že obviněný se teprve odpoutával.
Navíc oba svědci shodně uvedli, že po provedení první dechové zkoušky u
obviněného a seznámení jeho osoby s dalším postupem, přišla už na místě činu
svědkyně S. s návrhem, že řízení vezme na sebe a nechť ji podrobí dechové
zkoušce, což shodně odmítli. Výpověď policistů R. a M. je potvrzována i
závěry rekonstrukce. Výpovědi policistů a závěry vyšetřovacího pokusu na sebe
dostatečně přesvědčivě navazují a podporují se, což se závěry dechové zkoušky
jednoznačně prokazuje, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové
látky, která vylučovala bezpečné řízení motorového vozidla. Polemika obviněného
s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy
na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou
podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu
reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové
závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily
své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného
vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V.
S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat
podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr.
Jiří Pácal
předseda senátu