4 Tdo 718/2022-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 8. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného S. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu o trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 147/2021, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 zrušuje.
II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 11. 2021 sp. zn. 1 T 147/2021 byl obviněný S. S. uznán vinným přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 5. 6. 2021 v době od 11.30 hod. do 13.20 hod. v XY, v ulicích XY a XY, poté, co užil pervitin, ačkoliv byl schopen předvídat, že u něj může způsobit psychotickou poruchu, k čemuž i došlo, když rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vymizelé z důvodu psychózy vyvolané psychotropní látkou, tak se dopouštěl se stupňující intenzitou výtržností tím, že vykřikoval okolo sebe, že všechny pobodá a bodne do zad, kopal do zaparkovaných vozidel, ale nepoškodil je, následně na zastávce MHD „Sídliště L.“ bezdůvodně fyzicky napadl kolemjdoucího nezletilého poškozeného AAAAA (pseudonym), nar. XY, a to tím způsobem, že jej bez varování a bezdůvodně kopl nohou do oblasti zad, a to s takovou intenzitou, že poškozený následně z důvodu bodavé bolesti vyhledal lékařské ošetření, přičemž na poškozeného křičel, ať vypadne a už se nevrací“. Za to mu obvodní soud uložil podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 358 odst. 1 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 411 97 518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, na náhradě škody částku 456 Kč.
K následnému odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 (v rámci opravného usnesení z 25. 3. 2022) podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 44 tr. zákoníku se u obviněného upouští od uložení souhrnného trestu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2021 sp. zn. 1 T 187/2020.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval následně dovoláním nejvyšší státní zástupce. Podal je v neprospěch obviněného s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně nesouhlasí se závěrem městského soudu o existenci vztahu souběhu mezi shora uvedenými odsouzeními. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku připomněl zásady pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku, včetně právní teorií a soudní judikaturou přijímaného výkladu, co se rozumí „odsuzujícím rozsudkem za jiný trestný čin“ ve smyslu posledně citovaného zákonného ustanovení. Tím je v pořadí první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, kterým se pachatel uznává vinným a ukládá se mu trest nebo se podmíněně upouští od jeho potrestání s dohledem. Dovolatel v uvedené souvislosti podotkl, že není podstatné, zda byl tento první odsuzující rozsudek následně zrušen, pokud opravné řízení opětovně skončilo pravomocným odsouzením pachatele a v době rozhodování o jiném trestné činu dotyčného s ním není spojena fikce neodsouzení.
Při úvahách o souhrnném trestu se tedy k nepravomocnému odsuzujícímu rozsudku o jiném trestném činu nepřihlíží pouze v případě, že opravné řízení v příslušné trestní věci vyústí v pravomocný verdikt, jímž je obviněný obžaloby pro tento jiný trestný čin zproštěn. Těchto zásad odvolací soud při svém rozhodování v nynější trestní věci po výtce nejvyššího státního zástupce nedbal. V napadeném rozhodnutí totiž nepřesně argumentoval tím, že v jiné trestní věci obviněného, vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 187/2020, byl dne 24.
9. 2021 vyhlášen odsuzující rozsudek, jímž byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, se zařazením do věznice s ostrahou, a dále ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě, zatímco nyní posuzovaného trestného činu se obviněný dopustil již dne 5. 6. 2021. Městský soud však přehlédl, že první „částečně“ odsuzující rozsudek ve zmíněné věci 1 T 187/2020 vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 4 již dne 12. 3. 2021, když obviněného uznal vinným přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr.
zákoníku a přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 alinea druhá tr. zákoníku a obžaloby ho tehdy zprostil pouze pro jednání, v němž byl spatřován zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedený rozsudek byl navíc posléze usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021 sp. zn. 67 To 182/2021 zrušen v celém rozsahu a věc byla obvodnímu soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, konkrétně k dořešení otázky příčetnosti obviněného. Výsledkem opětovného projednání věci pak bylo vyhlášení v pořadí druhého odsuzujícího rozsudku nalézacím soudem, z nějž vycházel při svém rozhodování odvolací soud v nynější trestní věci a jímž byl obviněný uznán vinným všemi skutky popsanými v obžalobě, včetně skutku kvalifikovaného jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku, za které mu byl uložen shora zmíněný úhrnný trest odnětí svobody a ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Následné odvolání obviněného proti tomuto v pořadí druhému rozsudku již bylo jako nedůvodné zamítnuto. Z takto rekapitulované geneze soudního řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 187/2020 je tedy podle dovolatele zřejmé, že zde nemohl být založen vztah souběhu tam řešené trestné činnosti k jednání ze dne 5. 6. 2021, za něž je obviněný stíhán v nyní projednávané trestní věci, a tudíž zde ani nebyly splněny podmínky pro případné upuštění od uložení souhrnného trestu ve smyslu § 44 tr.
zákoníku. Obviněnému měl být za přečin opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku uložen samostatný trest, jak správně učinil soud prvního stupně. Proto Nejvyšší státní zástupce závěrem navrhl, aby dovolací soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., (za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř.) napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr.
ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak dovolatel vyjádřil i pro případ nutnosti rozhodnout způsobem předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný S. S. ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. připustil, že argumentace nejvyššího státního zástupce je věcně správná a odvolací soud vztah souhrnnosti nyní řešeného přečinu opilství s trestnou činností projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci 1 T 187/2020 opravdu dovodil chybně. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. deklaroval svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst.1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je nejvyšší státní zástupce opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který odkázal.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. U výroku o trestu lze podle ustálené judikatury za tzv.
„jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ považovat právě specifické vady rozhodnutí spočívající v nesprávném závěru o tom, zda obviněnému měl či neměl být uložen úhrnný nebo souhrnný trest podle zásad uvedených v § 43 odst. 1 resp. odst. 2 tr. zákoníku, anebo společný trest za pokračování v trestném činu podle pravidel obsažených § 45 odst. 1 tr. zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2022, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/2003 tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí NS, svazek 21/20036, pod č. T 501).
Jsou-li výše rozvedená výkladová východiska aplikována na řešený případ, je zřejmé, že nejvyšší státní zástupce svými námitkami uplatnil zvolený dovolací důvod právně relevantně. Dovolací senát po přezkoumání věci zároveň dospěl k závěru, že tyto námitky jsou důvodné i po věcné stránce.
Na tomto místě není třeba znovu opakovat obecná východiska pro posuzování vícečinného souběhu trestných činů téhož pachatele, pokud se o těchto trestných činech rozhoduje alespoň ve dvou samostatných řízeních. V tomto směru lze plně odkázat na výklad nejvyššího státního zástupce, jak byl rekapitulován v narativní části tohoto usnesení (viz str. 2). Ten totiž vychází z dlouhodobé rozhodovací praxe soudů (viz např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 5. 1968 sp. zn. 10 Tz 16/68, publikované pod č. 41/1968 Sb. rozh. trest., nebo na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. 8 Tdo 1160/2013, aj.) a koneckonců jej prostřednictvím své obhájkyně nijak nezpochybnil ani sám obviněný. Pozornost tak bylo nutno zaměřit pouze na ověření toho, zda konkrétní údaje uváděné dovolatelem k vývoji řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 187/2020 mají oporu v realitě. Pro tyto účely si předseda dovolacího senátu postupem podle § 265o odst. 2 tr. ř. vyžádal příslušný procesní spis, z nějž vyplynuly níže uvedené skutečnosti.
V posledně označené trestní věci byla na obviněného S. S. podána obžaloba pro skutky, jichž se postupně dopustil ve dnech 11. 4. 2020, 15, 6. 2020 a 16. 6. 2020, v nichž byly spatřovány jednak přečiny opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku a přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 alinea druhá tr. zákoníku a jednak zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. O této obžalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 poprvé rozsudkem ze dne 12. 3. 2021 č. j. 1 T 187/2020-432, jímž obviněného uznal vinným toliko přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 11. 4. 2020) a přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 alinea druhá tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 15. 6. 2020), za něž mu podle § 328 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě a podle § 228 odst. 1 tr. ř. též povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 3.099 Kč. Naproti tomu byl obviněný týmž rozsudkem podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jednání ze dne 16. 6. 2020, jímž měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když podle tehdejšího názoru obvodního soudu nebylo prokázáno, že se skutek stal. Daný rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej z podnětu následných odvolání obviněného a státní zástupkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2021 č. j. 67 To 182/2021-516 zrušil v celém rozsahu a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Výsledkem navazujícího hlavního líčení pak bylo vyhlášení v pořadí druhého odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 v dané věci, a to dne 24. 9. 2021 pod č. j. 1 T 187/2020-555. Tím byl obviněný nakonec uznán vinným nejen přečiny opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 11. 4. 2020) a přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 alinea druhá tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 15. 6. 2020), ale i zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 16. 6. 2020). Za tuto sbíhající se trestnou činnost mu tento soud nově uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu znovu podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě a podle § 228 odst. 1 tr. ř. také povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 3.099 Kč. Předmětný rozsudek posléze nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022 č. j. 67 To 422/2021-592, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného.
Z výše popsané rekapitulace řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 187/2020 je tedy zřejmé, že prvotní (dílem) odsuzující rozsudek soudu prvního stupně v ní byl vyhlášen již dne 12. 3. 2021, tj. dříve, než se obviněný S. S. dopustil dne 5. 6. 2021 jednání, které mu je kladeno za vinu v nyní posuzované trestní věci. Dovolateli tudíž bylo nutno přisvědčit v tom, že mezi tímto jednáním a trestnou činností, o níž bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 rozhodováno v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 187/2020, nebyl založen vztah vícečinného souběhu, a tím ani tzv. vztah „souhrnnosti“, a Městský soud v Praze jej tudíž v napadeném rozsudku dovodil chybně. Jinými slovy, v předložené trestní věci se vskutku jednalo o tzv. nepravou recidivu, kterou nelze trestat pro pachatele příznivějším souhrnným trestem, nýbrž má být postihována trestem samostatným, jak správně učinil soud prvního stupně.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 zrušil, podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání bylo v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Věc se tím vrací do stadia, kdy se odvolací soud bude opětovně zabývat odvoláním obviněného podaným do výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Přitom bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby se znovu detailně seznámil s obsahem trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 187/2020 a při posouzení otázky případného souběhu tam řešené trestné činnosti s nyní projednávaným přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, který obviněný spáchal dne 5. 6. 2021, respektoval ustálenou soudní judikaturu (viz shora). Pokud by přesto setrval v názoru, že podmínky pro uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, resp. pro upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku, jsou v nynější věci splněny, bude muset v novém rozhodnutí vysvětlit, z jaké právní teorie vychází. Odůvodnění nyní napadeného rozsudku ale spíš vzbuzuje dojem, že odvolací soud přehlédl skutečnost, že jím poukazovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2021, nebyl v pořadí prvním odsuzujícím rozsudkem ve věci 1 T 187/2020, nýbrž až druhým, který již pro určení vztahu souběhu řešených trestných činů neměl právní význam, jaký mu ve svém rozhodnutí přisoudil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. František Hrabec předseda senátu