4 Tdo 737/2015-16
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2015
o dovolání obviněného B. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.
2. 2015, sp. zn. 5 To 29/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Břeclavi pod sp. zn. 3 T 112/2014, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t
á.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 8. 2014, sp. zn. 3 T
112/2014, byl obviněný B. B. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a jednak přečinu poškození
cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty
výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„v noci ze dne 20. 10. 2013 na den 21. 10. 2013 v obci P., okres B.-v., blíže
nezjištěným způsobem demontoval kovovou vzpěru dveří římskokatolického kostela,
překonal síť proti hmyzu v okně restaurace U L., vnikl dovnitř, kde přinesenou
kovovou vzpěrou poškodil videoloterijní terminál zn. Multilotto, ze kterého
však pro absenci finančních prostředků ničeho neodcizil, následně kovovou
vzpěrou rozbil přístroj k výdeji cigaret zn. Azkoyen Max 24, z něhož odcizil
finanční hotovost ve výši 9.700 Kč a cigarety zn. Camel v hodnotě 581 Kč,
prostory restaurace prohledal a odcizil jídlo a pití v celkové hodnotě 762 Kč,
tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti NET and GAMES, a.s., Brno,
škodu v celkové výši nejméně 18.247 Kč, poškozené společnosti AUTO GAMES PLUS,
a.s., Uherský Brod, škodu v celkové výši nejméně 17.281 Kč, poškozenému
subjektu s obchodní firmou J. S., IČ 15237923, škodu v celkové výši nejméně
1.162 Kč, a subjektu s obchodní firmou Římskokatolická farnost Pasohlávky, IČ
64520471, se sídlem v Pasohlávkách 2, škodu v celkové výši nejméně 500 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný B. B. odsouzen podle § 205 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání 1 roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro
výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozeným:
- společnosti NET and GAMES, a.s., Brno, částku 18.247 Kč
- společnosti AUTO GAMES PLUS, a.s., Uherský Brod, částku 17.281 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost NET and GAMES, a.s.,
odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 8. 2014, sp. zn. 3 T
112/2014, podal obviněný B. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 5 To 29/2015, tak, že podle § 256 tr. ř.
odvolání obviněného zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 5 To
29/2015, podal následně obviněný B. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání
opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítl, že soudy obou stupňů nepřihlédly při ukládání druhu
a výše trestu k všem polehčujícím okolnostem ve prospěch obviněného.
Nepřihlédly ke skutečnostem, že trestné činy byly spáchány v důsledku tíživých
životních okolností a v silném rozrušení, že obviněný projevil nad spáchanými
činy upřímnou lítost a že trestným činem byla způsobena nižší škoda. V důsledku
tohoto pochybení se jeví druh a výše trestu nepřiměřeně přísné.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému
projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 25. 5. 2015
Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a
současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že
obviněný B. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., v dovolání však namítá pouze nepřiměřenost uloženého trestu. V
podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by
uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle § 205 odst.
1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228
odst. 1 tr. zákoníku. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z
důvodu, že vadný je výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních
pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř.
Ve vztahu k námitce obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je
vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu
odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci
zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy
jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž
byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře
uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr.
zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného
trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení,
na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen
jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky
druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom,
zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný
trest za pokračování v trestném činu (viz rozh. č. 22/03 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a
druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje
extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V
takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod
ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková
zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění
soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich
hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů,
na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v
Břeclavi, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na
straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný
extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku
mají jasný obsahový základ ve výpovědi obviněného, listinných důkazech a dále
odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie. Není úkolem
Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu
reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní
skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily
důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a
že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr.
ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné
zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v
řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z
procesních důvodů podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního
přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po
meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení
předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této
varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá
vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý.
Z dané vázanosti pak vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím
důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem
podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného B.
B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně
přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v
neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2015
JUDr.
Jiří Pácal
předseda senátu