4 Tdo 737/2020
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 17. 12. 2020 v trestní věci
obviněného J. Š., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, takto:
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému J. Š. přerušuje výkon rozhodnutí –
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve
výroku o trestu, do doby rozhodnutí o podaném dovolání obviněného.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 3 T 151/2017-7523 byl
mj. obviněný J. Š. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle
§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1
tr. zákoníku. Za ně a dále za sbíhající se přečin zneužití pravomoci úřední
osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 7 T 20/2018-348 ve spojení s
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018, mu
byl uložen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon
byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku
také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce v bezpečnostních sborech
v České republice a v obecní policii na dobu pěti let. Zároveň byl ohledně
obviněného podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z pravomocného
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 7 T 20/2018-348 ve spojení s
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26.
9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř.
napadený rozsudek městského soudu mimo jiné i ve vztahu k obviněnému ve všech
výrocích zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř.
obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění
zákona účinném do 31. 1. 2019, zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2,
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019,
spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr.
zákoníku, jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku, dále přečinem zneužití
pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění
zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké
skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366
odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve
prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jako
spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající
se přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací
podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl obviněný
uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 sp. zn. 7
T 20/2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp.
zn. 9 To 244/2018, mu odvolací soud podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění
zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 43
odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí
svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku
zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku také trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu práce v bezpečnostních sborech České
republiky a v obecní policii na dobu šesti let. Současně byl podle § 43 odst. 2
tr. zákoníku ohledně obviněného zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 sp. zn. 7 T 20/2018 ve spojení s
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018,
jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného krajský soud
podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem
na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Aniž by bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé,
aplikoval předseda senátu Nejvyššího soudu po předběžném prostudování
procesního spisu své právo ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř., a
rozhodl u obviněného J. Š. o přerušení výkonu rozhodnutí - rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu,
neboť má za to, že v daném případě k takovému postupu existují důvody. Toto
přerušení výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém
dovolání obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 4 Tdo 737/2020
Datum rozhodnutí: 17.12.2020
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
4 Tdo 737/2020
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 17. 12. 2020 v trestní věci
obviněné E. H., nar. XY, občanky Slovenské republiky, trvale bytem XY,
takto:
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněné E. H. odkládá výkon rozhodnutí –
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve
výroku o trestu, a to do doby rozhodnutí o podaném dovolání obviněné.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 3 T 151/2017-7523 byla
mj. obviněná E. H. uznána vinnou přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr.
zákoníku a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla
podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku,
odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon
jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26.
9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř.
napadený rozsudek městského soudu mimo jiné i ve vztahu k této obviněné ve
všech výrocích zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř.
obviněnou nově uznal vinnou zvlášť závažným zločinem účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění
zákona účinném do 31. 1. 2019, zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2,
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019,
spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr.
zákoníku, jako spolupachatelku podle § 23 tr. zákoníku, dále zločinem vydírání
podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), e) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném
do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §
107 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr.
zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch
organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zde opět jako
spolupachatelku podle § 23 tr. zákoníku. Za to odvolací soud obviněné podle §
345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití §
108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest
odnětí svobody v trvání šesti let a čtyř měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56
odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné pak podle
§ 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti předmětnému rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná dovolání s
odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Do výkonu trestu
přitom podle aktuálních údajů z Centrální evidence vězňů dosud nenastoupila.
Aniž by bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé,
aplikoval předseda senátu Nejvyššího soudu po předběžném prostudování
procesního spisu své právo ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. a rozhodl
v případě obviněné E. H. o odložení výkonu rozhodnutí – rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu,
neboť má za to, že v daném případě k takovému postupu existují důvody. Toto
odložení výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém
dovolání obviněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 4 Tdo 737/2020
Datum rozhodnutí: 17.12.2020
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
4 Tdo 737/2020
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 17. 12. 2020 v trestní věci
obviněného Z. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, takto:
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému Z. L. přerušuje výkon rozhodnutí –
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve
výroku o trestu, a to do doby rozhodnutí o podaném dovolání obviněného.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 3 T 151/2017-7523 byl
mj. obviněný Z. L. uznán vinným účastenstvím na přečinu zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jako návodce podle § 24
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr.
zákoníku, za které byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst.
1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti
měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26.
9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř.
napadený rozsudek městského soudu mimo jiné i ve vztahu k obviněnému ve všech
výrocích zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř.
obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění
zákona účinném do 31. 1. 2019, zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2,
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019,
spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr.
zákoníku, jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku, dále návodem k přečinu
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §
329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019,
spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr.
zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění
zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké
skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zde opět jako spolupachatele podle §
23 tr. zákoníku. Za to odvolací soud obviněnému podle § 345 odst. 3 tr.
zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 tr.
zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný
trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle
§ 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1
tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie
na dobu šesti let. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na
důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř.
Aniž by bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé,
aplikoval předseda senátu Nejvyššího soudu po předběžném prostudování
procesního spisu své právo ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. a rozhodl
u obviněného Z. L. o přerušení výkonu rozhodnutí - rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, neboť má
za to, že v daném případě k takovému postupu existují důvody. Toto přerušení
výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém dovolání
obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
kdy obžalovaný S. A. Z. působil v této skupině jako řídící osoba, poskytoval
finanční prostředky, svými pokyny přímo řídil obžalovaného O. K., který
vystupoval jako hlavní výkonná osoba za účelem realizace níže uvedených
jednání, k dosažení jejich cílů obžalovaný S. A. Z. poskytoval obžalovanému O.
K. finanční prostředky, přičemž obžalovaný O. K. níže uvedená jednání následně
realizoval buď sám nebo v období do prosince 2015 v součinnosti s obžalovaným
M. V. a poté, co obžalovaný M. V. byl v jiné trestní věci vzat do vazby, v
období od ledna 2016 v součinnosti s obžalovanou E. H., přítelkyní obžalovaného
M. V., na něž přenášel s jejich vědomím vůli obžalovaného S. A. Z., později od
blíže nezjištěné doby měsíce července či srpna 2016 obžalovaný O. K. realizoval
vůli obžalovaného S. A. Z. rovněž v součinnosti s obžalovaným Z. L. a jeho
prostřednictvím též s obžalovaným J. Š., přičemž všem těmto osobám byl znám
účel jejich jednání, a to snaha, aby dosáhli učinění písemných prohlášení
formou notářského zápisu obsahujícího nepravdivé skutečnosti a následně
nepravdivých trestních oznámení M. V. a J. D. ve shora uvedených trestních
řízeních, a tímto způsobem zamýšleli protiprávně pomoci zejména obžalovanému S.
A. Z., ale i dalším obžalovaným v rámci organizované zločinecké skupiny,
stíhaným v trestní věci sp. zn. 46T 5/2015 vedené u Krajského soudu v Brně, a
také tímto způsobem zamýšleli protiprávně pomoci zejména obžalovanému M. V.,
ale i dalším obviněným v rámci trestní věci vedené pod sp. zn.
NCOZ-979/TČ-2016-417600, kdy konkrétně
a) v blíže nezjištěné době od září 2015 obžalovaný S. A. Z. vznesl požadavek k
obžalovanému O. K. prostřednictvím svého advokáta JUDr. Ing. Jana Vučky, aby
obžalovaný M. V., který se sám aktivně nabídl, že poskytne za finanční odměnu
výpověď v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/5015,
sehnal M. V., přičemž obžalovaný S. A. Z. požadoval, aby M. V. změnil za odměnu
a uhrazení veškerých nákladů s tím spojených svoji svědeckou výpověď v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn 46T 5/2015, obžalovaný M. V. a
obžalovaná E. H. na pokyn obžalovaného O. K. a z popudu a vůle S. Z. se
pokoušeli kontaktovat M. V., figurujícího v procesním postavení svědka v této
trestní věci, za účelem realizace požadavku, aby ve prospěch obžalovaného S. Z.
tento svědek změnil svoji svědeckou výpověď.
Následně v březnu roku 2016 obžalovaná E. H. spolu s obžalovaným O. K.
kontaktovali M. V., a to prostřednictvím společného známého J. M., občana
Slovenské republiky, přes kterého předala obžalovaná E. H. M. V. telefon se SIM
kartou, na které následně telefonicky M. V. kontaktovala, zda s uvedenou změnou
své výpovědi souhlasí, a zaslala mu kontakt na advokátku P. H. z XY, ul. XY, s
tím, aby tuto V. kontaktoval, že s ní zajde za notářem, kde učiní novou,
ověřenou, smyšlenou a nepravdivou výpověď podle představ a vůle obžalovaného S.
A. Z.
Dále obžalovaná E. H. v době od 12. 3. 2016 do 30. 3. 2016 na základě požadavků
obžalovaného O. K., jenž tlumočil pokyny obžalovaného S. A. Z., opakovaně
telefonicky, zejména prostřednictvím SMS zpráv kontaktovala M. V., aby s ním
dohodla termín, kdy bude provedeno prohlášení s jeho smyšlenou a nepravdivou
výpovědí formou notářského zápisu s požadavkem na sdělení jmen údajných svědků,
kteří by prohlášení M. V. potvrzovali, aby toto mohlo být zaneseno do předem
připraveného textu prohlášení, a vzhledem k tomu, že M. V. se splněním jejích
pokynů otálel, dne 30. 3. 2016 ho kontaktovala prostřednictvím výhrůžné SMS ve
znění „... hlavný besní ... mas cas do piatku aby sme sa videli inac vsetko sa
zvali aj na teba to mysli unos a podobne věci s tym spojene. a rik taktiez
prikyvne jako to bolo. tak daj vediet a dostanes na ruku love hned a mas to z
krku lebo od toho zmrda PF si nikdy ani korunu nedostal ...“.
Následně se M. V. po bezvýsledné návštěvě advokátky P. H., za kterou jej
poslala obžalovaná E. H., po předchozí telefonické domluvě sešel s obžalovanou
E. H. v restauraci KFC, na ul. XY v Brně, kde ho obžalovaná instruovala, aby se
ještě tentýž den 12. 4. 2016 sešel s advokátem, obžalovaným O. K. v obci XY,
okres Brno - venkov. Na této schůzce obžalovaný O. K. vůči M. V. opět vyslovil
požadavek, aby změnil svoji výpověď, a to za finanční kompenzaci nákladů a za
odměnu, a aby sehnal smyšlené účelové svědky s tím, že náklady s tím spojené
bude hradit obžalovaný S. A. Z.
Právě obžalovaný S. A. Z. totiž již dříve obžalovaného O. K. instruoval, že
nové smyšlené a nepravdivé prohlášení M. V. bude připraveno natolik, aby ho
mohl M. V. jen podepsat, a požadoval, aby si M. V. zajistil ještě další 3
svědky, kteří jeho nepravdivé prohlášení potvrdí a jejichž jména budou do
předem připraveného prohlášení doplněna, a sdělil mu i výši financí, které je
za to ochoten zaplatit.
Obžalovaný O. K. M. V. proto sdělil, že na případné účelové svědky a pokrytí
veškerých nákladů dá obalovaný S. A. Z. maximálně 20.000 EUR a s M. V. se
finančně vyrovnají později. Poté též V. dle pokynů obžalovaného S. A. Z.
vyhrožoval, že pokud s tím V. nebude souhlasit, vše udělají tak, že veškeré
obchody, pro něž je obžalovaný S. A. Z. stíhán, a únos svedou na M. V. Dále
obžalovaný O. K. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. určil, že ke smyšlenému a
nepravdivému prohlášení formou notářského zápisu M. V. musí dojít nejpozději
dne 18. 4. 2016, avšak ke schůzce dne 18. 4. 2016 nedošlo z důvodu nemožnosti
dostavení se M. V., který již vše oznámil na Policii České republiky.
Následně dne 19. 4. 2016 obžalovaná E. H. na základě požadavků obžalovaného O.
K. opakovaně prostřednictvím SMS kontaktovala M. V. ohledně jeho časových
možností a termínu provedení notářského zápisu, kdy termín M. V. opakovaně
odsouval na pozdější dobu, k čemuž prostřednictvím SMS zpráv obžalovaná E. H.
M. V. sdělila, že provedení notářského zápisu nejde odkládat s tím, že M. V. a
T. A.-R. M. R. na to také čekají, dále, že dle sdělení obžalovaného O. K. je
možné jít k notáři v Bratislavě, přičemž k umocnění svých požadavků
prostřednictvím SMS zprávy obalovaná E. H. zaslala dne 19. 4. 2016 M. V.
výhrůžný vzkaz „.. Odkaz – pokial ty nepomozes ten hlavny neda m. na kauci a m.
s r. a s hlavným ta potopia. tak ať niesu problémy a vlklude sa to vyriesi" a
rovněž obžalovaný O. K. kontaktoval dne 24. 4. 2016 M. V. prostřednictvím
výhrůžné SMS o urychlené jednání: „…Tak halo, nepovidej mi ze si v nemocnici
kdyz dva dny nejsi na telqfonu, který by si mel u sebe. Konec tehle trapnejch
her!!! Do pondeli cekam, pak me to nezajima. Tobe hrozi unos ne me! T. ceka na
me co a jak. Zdar. " Obžalovaný O. K. byl v mezidobí opakovaně v kontaktu s
obžalovaným S. A. Z., který jej prostřednictvím aplikace Wicker Me oslovil také
v době pobytu obžalovaného O. K. v Bratislavě, kdy mu prostřednictvím další
doposud nezjištěné osoby poslal v obálce částku 20.000 Euro, ke které mu
sdělil, že jsou to finanční prostředky pro M. V.
Následně se obžalovaný S. A. Z. dne 26. 4. 2016 v Brně u XY sešel s obžalovaným
O. K., kterému předal na flash disku text prohlášení v anglickém jazyce určený
pro M. V., a po obžalovaném O. K. požadoval předchozí překlad tohoto textu. Dne
27. 4. 2016 v ranních hodinách došlo k dalšímu setkání obžalovaného O. K. s
obžalovaným S. A. Z., a to na základě požadavku obžalovaného S. A. Z., kdy
společně oba obžalovaní provedli kontrolu překladu textu prohlášení do jazyka
českého, přičemž obžalovaný S. A. Z. po obžalovaném O. K. požadoval, aby M. V.
do tohoto textu doplnil jména svědků, kteří mu zde uvedený text prohlášení
potvrdí, a následně, aby M. V. tento text prohlášení jako svoji výpověď
podepsal a stvrdil formou notářského zápisu.
Obžalovaný O. K. tento text zkopíroval na flash disk a dle pokynů obžalovaného
S. A. Z. se setkal s M. V. a obžalovanou E. H., a to po předchozí společné
dohodě dne 27. 4. 2016 kolem 09:00 hod., v XY. Zde obžalovaný O. K. ukázal M.
V. na svém notebooku předem připravené prohlášení, které má M. V. učinit formou
notářského zápisu a které obžalovaný O. K. doplnil o jména dvou svědků podle
sdělení M. V., a po dalších jazykových úpravách a překladu textu z důvodu větší
věrohodnosti z češtiny do slovenštiny předal M. V. na f1ash disku. Tento text
následně M. V. s obžalovaným O. K. poté, co nedošlo k vyhotovení požadovaného
notářského zápisu u notářky JUDr. Ilony Jančářové v Břeclavi z důvodu
předložení předem připravené předlohy ve slovenském nikoliv v českém jazyce,
opětovně přeložili do českého jazyka.
Na základě takto upraveného textu M. V. učinil u notářky JUDr. Vladimíry
Kostřicové v Brně prohlášení formou notářského zápisu spisové číslo NZ
352/2016, N 309/2016, jehož obsahem jsou smyšlená a nepravdivá tvrzení týkající
se trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/2015,
směřující k vyvinění zejména obžalovaných S. A. Z., D. R. a E. C. a
znevěrohodňující policisty, kteří se na odhalení a objasnění této trestní věci
podíleli. Toto prohlášení mimo jiné obsahovalo nepravdivé informace o tom, že
- mělo být M. V. vyhrožováno násilím ze strany P. P.,
- že P. P. je ten, který mu dává pokyny a ovládá PPS,
- že M. V. mu měl sdělit, že mu ruská ochranka P. P. měla vyhrožovat pistolí a
hrozit mu, že skončí v Dunaji, pokud neudělá, co P. chce,
- že P. mu měl sdělit, že pro něj pracují i čeští policisté, kteří jej budou
poslouchat,
-že P. měl vždy přehled o jednotlivých platbách, které prováděli,
- že P. mu sdělil, že užívá pervitin, a tázal se ho, jestli může najít lidi,
aby pervitin distribuovali na Slovensku za něj,
- že P. mu dal přesné termíny, kdy V. měl jít na finanční policii v Brně a zde
dle pokynů P. vše popsat tak, aby to bylo shozeno na Z.,
- že P. měl nadstandardní vztah s policisty v Brně, neboť policisté V. kladli
při výslechu přesně ty otázky, které mu P. P. řekl den předem,
- že P. a ti policisté V. řekli, že pokud vypoví, co chtějí, budou moci
prodloužit vazbu na Z. a že státní zástupce na oplátku vymaže důkazy proti
němu, protože to samé zařídili pro P. a vymazali důkazy proti P.,
- že P. jmenoval vyšetřovatele ÚOOZ v Brně, co se jmenuje F., který ohlídal,
aby se nikdo z policie nezajímal o Z. únos, který P. naplánoval,
- že P. dále říkal, že dle dohody s protikorupční policii, státní zástupce S.,
který vymazal důkazy proti P. ze spisu, potřebuje za každou cenu udržet P. jako
dobrého svědka
- že P. říkal, že má také dohodnutého soudce, co soudí tu daňovou kauzu.
Následně po provedení tohoto notářského zápisu M. V. převzal u notářky 5 jeho
stejnopisů a po uhrazení poplatku za notářské služby ve výši 8.500 Kč, které
byly hrazeny z prostředků obžalovaného O. K., se následně sešel v uvedené
restauraci McDonalds na adrese XY v Brně s obžalovaným O. K. a obžalovanou E.
H., kde obžalovanému K. předal 4 stejnopisy notářského zápisu a jeden si
ponechal. Od obžalované E. H., která od obžalovaného K. převzala celých 10.000
EUR, (jež k tomuto účelu prostřednictvím neznámé osoby v Bratislavě již dříve
poskytl obžalovanému K. obžalovaný S. A. Z.), z nichž si obžalovaná H.
ponechala 3.000 EUR, obdržel jako odměnu za provedení účelového notářského
prohlášení 17.000 EUR.
Jak obžalovaný O. K. s ohledem na informace, které obsahovalo samotné
prohlášení, jež mu předal obžalovaný S. A. Z., tak obžalovaná E. H. i
obžalovaný K. s ohledem na informace, které měli od M. V., věděli, že text
prohlášení ve formě notářského zápisu, které požadoval obžalovaný S. A. Z. po
M. V. u notářky podepsat, je z větší části ve výše uvedeném rozsahu nepravdivý.
Následně obžalovaný O. K. dle předchozích pokynů obžalovaného S. A. Z. tomuto
předal při prvním setkání po datu 27. 4. 2016 jedno vyhotovení notářského
zápisu M. V., poté od obžalovaného S. A. Z. dostal další úkoly.
Na jejich základě v období měsíce května 2016 obžalovaná E. H. a obžalovaný O.
K. dle požadavků obžalovaného S. A. Z. požadovali po M. V. pod záminkou, že
notářský zápis ze dne 27. 4. 2016 obsahuje gramatické a písařské chyby, aby
učinil opětovné účelové prohlášení formou notářského zápisu ve slovenském
jazyce v obsahově stejném znění jako účelové prohlášení provedené u notářky
JUDr. Vladimiry Kostřicové dne 27. 4. 2016 v Brně, což M. V. následně učinil
dne 31. 5. 2016 na Notářském úřadu se sídlem v Bratislavě, Trenčianská 53/B, u
notářky Mgr. Jany Borovičkové, a to do notářského zápisu spisové číslo N
344/2016, NZ 19197/2016, NCR1s 19746/2016 a následně toto prohlášení formou
notářského zápisu obžalovanému O. K. předal.
Na základě pokynu S. A. Z. se obžalovaný O. K. po předchozí domluvě setkal dne
4. 7. nebo 5. 7. 2016 kolem 15:00 hod. v kavárně v obchodním centru XY v
Bratislavě, XY, s M. V., kde mu sdělil informaci o požadavku obžalovaného S. A.
Z. diskreditovat osobu P. P. s tím, že dle pokynů obžalovaného S. A. Z. po M.
V. požadoval, aby V. sehnal 4 svědky, kteří by smyšleně a nepravdivě dosvědčili
zapojení osoby P. P. do blíže nekonkrétních obchodů s drogami, které by měl P.
P. prodávat, přičemž tato trestná činnost měla být zadokumentována na území
Slovenské republiky s tím, že takovou věc již mají na P. P. nachystanou i na
území Maďarska a Rakouska, přičemž finanční stránku tohoto záměru měl zajistit
obžalovaný S. A. Z.
Dne 19. 7. 2016 proto obžalovaný O. K. požadoval prostřednictvím obžalované E.
H. a další neustanovené osoby, aby se M. V. opětovně dostavil dne 20. 7. 2016
na stejné místo v obchodním domě XY v Bratislavě, zde se s M. V. sešel kolem
20:00 hod. Obžalovaný O. K. při této schůzce předal M. V. dva mobilní telefony
zn. Nokia 130 se dvěma SIM kartami telefonních čísel XY a XY, k nimž M. V.
instruoval dle předchozích pokynů obalovaného S. A. Z. tak, že je musí mít
pořád u sebe a že na tyto budou chodit SMS, z nichž bude patrné, že jde o
domlouvání distribuce drog, přičemž telefon, z něhož budou pocházet odchozí SMS
týkající se předmětného tématu distribuce drog, bude následně podstrčen P. P.
Dne 23. 7. 2016 byly skutečně zaslány z telefonního čísla XY na telefonní čísla
těchto mobilů a to XY a XY dvě SMS v totožném znění na každé z telefonních
čísel, v první z nich byl zaslán text: "Zdar, mam 50 za 4 e g? chces, muze byt
do 14 dnu" a v druhé text: "Sorry 1g za 10 e".
Následně dne 23. 8. 2016 opět dle předchozích instrukcí obžalovaného S. A. Z.
kontaktoval obžalovaný O. K. prostřednictvím SMS M. V. s požadavkem na setkání
dne 24. 8. 2016 kolem 11:00 hod. v obci XY, okr. Brno-venkov, kde se s ním
skutečně sešel a M. V. sdělil, že dříve zamýšlený scénář týkající se
diskreditace P. P. prostřednictvím obchodu s drogami se ruší a že obžalovaný S.
A. Z. se chce s P. P. dohodnout na tom, aby P. P. učinil za finanční odměnu
30.000 EUR prohlášení u notáře v tom smyslu, že své dřívější výpovědi ve výše
popsaných trestních věcech učinil v důsledku nátlaku policistů, kteří po něm
měli chtít, aby vypovídal proti a k tíži obžalovaného S. A. Z., a trestní
odpovědnost za daňovou trestnou činnost v rámci obchodů s pohonnými hmotami tak
bude následně díky nové výpovědi P. P. u soudu svedena na ostatní, níže
postavené osoby z organizované skupiny. Za tímto účelem se obžalovaný O. K.
dále M. V. dotazoval, zda tento je schopen na území Slovenské republiky
zajistit nějakého notáře, u něhož by P. P. nejen sepsal zamýšlené nepravdivé
notářské zápisy, ale navíc aby tyto zápisy byly antedatované do roků 2014 -
2015 s tím, že toto ještě obžalovaný O. K. upřesní podle pokynů obalovaného S.
A. Z., poté obžalovaný O. K. odjel do Prahy, kde se právě z tohoto důvodu
setkal s S. A. Z.
Následně na základě telefonické domluvy se ve dnech 13. 10. 2016, 16. 11. 2016
a 28. 11. 2016 sešli obžalovaný O. K. a M. V., kdy obžalovaný O. K. po M. V.
zejména požadoval předání podkladů P. P. k jeho smyšlené a nepravdivé výpovědi
a dále i zprostředkování setkání mezi obžalovaným K., případně obžalovaným S.
A. Z. a P. P. na toto téma, a dále obžalovaný O. K. po M. V. požadoval, aby měl
připravené svědky k potvrzení své smyšlené a nepravdivé výpovědi učiněné v
notářských zápisech ze dne 27. 4. 2016 a dne 31. 5. 2016.
b) V blíže nezjištěné době v měsíci lednu 2016 obžalovaná E. H. podle pokynů
obžalovaného O. K., instruovaného obžalovaným S. A. Z., kontaktovala J. D., se
kterým se následně opakovaně sešla v hotelu XY a na dalších blíže nezjištěných
místech v Praze, kdy na jedné ze schůzek předala J. D. svůj mobilní telefon,
aby na tomto komunikoval s obalovaným O. K., jenž byl nejpozději na počátku
měsíce května 2016 instruován obžalovaným S. A. Z. tak, aby se shodně jako v
případě M. V. zkontaktoval s J. D., který měl dle pokynů obžalovaného S. A. Z.,
jež následně plnili obžalovaný O. K. a obžalovaná E. H., vyhotovit prohlášení
formou notářského zápisu, které bude doplňovat již existující prohlášeni J. D.
a které bude v kontextu s prohlášením M. V. učiněného ve formě notářského
zápisu ze dne 27. 4. 2016 a jehož účelem bylo smyšlenými tvrzeními vyvinit
obžalovaného S. A. Z., ale i další obžalované v trestní věci vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/2015, a znevěrohodnit policisty, kteří na této
trestní věci pracovali a objasňovali ji,
kdy obžalovaný O. K. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. J. D. v rámci mobilní SMS
komunikace vyhrožoval problémy s policií a uvězněním a zaslal mu SMS, v níž mu
mimo jiné sdělil: ,,14 dni cekame na vas. Nehrajte si tady na hrdinu. My Vam
davame sanci ne vy nam!!!! Ja držim veskere listiny a nahravku z XY!!!!!!!!! A
ostatní potrebne věci. Takže budte normalni a dejte to dohromady!!!!" Svoje
výhružky doprovázel výzvou J. D., že jeho prohlášení, které J. D. učinil dne
10. 2. 2015 u notářky JUDr. Silvie Kűrtiové v Kolíně, v notářské kanceláři
Kolín III, Politických vězňů 94, formou notářského zápisu spisové číslo N
50/2015, NZ 36/2015, se musí doplnit o to, že P. P. měl po J. D. chtít, aby
vypovídal proti S. A. Z. a D. R., že tito organizovali podvodné obchody s
pohonnými hmotami, dále obviněný O. K. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. též J.
D. vyzval, aby si sehnal tři svědky, kteří by shodně jako v případě prohlášení
M. V. potvrdili pravdivost tvrzeni obsažených v připravovaném textu, který měl
J. D. podepsat, avšak J. D. vše oznámil Policii České republiky.
Současně v blíže nezjištěný den kontaktovala obžalovaná E. H. J. D. opět
prostřednictvím aplikace Wicker Me a domluvila se s ním na společném setkáni i
s obžalovaným O. K. na den 14. 6. 2016, obžalovaný O. K. se však na schůzku
nedostavil. Během této schůzky obžalovaná E. H. podle pokynů obžalovaného S. A.
Z., tlumočených obžalovaným O. K., instruovala J. D., aby předem připravený
smyšlený a nepravdivý text podepsal a poté při případném výslechu na policii
tento předložil s tím, že dále nebude vypovídat. Následně předala J. D. svůj
mobilní telefon, prostřednictvím kterého J. D. v mobilní aplikaci Wicker Me
komunikoval s obžalovaným O. K. ohledně způsobu provedení smyšleného a
nepravdivého prohlášeni, za což obžalovaný K. podle pokynů obžalovaného S. A.
Z. slíbil J. D. maximální bezpečnost, kterou mu zaručí právě obžalovaný S. A.
Z. Obžalovaný O. K. dále požadoval po J. D., aby nutně zajistil svědky, kteří
potvrdí tato nepravdivá tvrzení obsažená v připraveném textu prohlášení s tím,
že jejich jména budou uvedena v samotném prohlášení, a s tím, že případnou
odměnu za to dostanou všichni až po podání trestního oznámení na osobu P. P. a
až po potvrzení v prohlášení obsažených tvrzení dosazenými účelovými svědky.
Následně obžalovaný O. K. obdržel prostřednictvím aplikace Wicker Me od
obžalovaného S. A. Z. přístupové heslo a název e-mailu, které měl dle jeho
pokynů předat J. D. s tím, ať si zde vyzvedne text prohlášení, které má
podepsat. Toto přeposlal obžalované E. H. Poté dne 26. 6. 2016 kontaktovala
obžalovaná E. H. J. D. prostřednictvím aplikace Wicker Me, kdy mu sdělila, že
pro něj bude mít k dispozici připravený text účelového prohlášení, které bude
muset J. D. učinit u notáře, k tomu J. D. poskytla adresu za tímto účelem
vytvořené emailové schránky XY včetně přístupového hesla, zde si měl J. D. sám
přečíst znění předem připraveného textu smyšleného a nepravdivého prohlášení,
které měl následně u notáře učinit.
Dne 8. 7. 2016, v 10:28 hod., po předchozí dohodě s J. D., učiněné
prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Wicker Me, zaslal obžalovaný
O. K., protože email XY nešel otevřít, elektronickou poštou ze své e-mailové
adresy XY na e-mailovou adresu XY J. D. předem připravený text prohlášení,
který připravil obžalovaný S. A. Z., jehož obsahem jsou smyšlená a nepravdivá
tvrzení týkající se trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46
T 5/2015, vyviňující zejména obžalované osoby S. A. Z., D. R. a E. C., a to, že
tito o případném trestním jednání vůbec nevěděli, že organizátorem údajného
únosu obžalovaného S. A. Z. a osobou uplácející blíže neuvedené policisty má
být P. P.
Do tohoto prohlášení na základě předchozích instrukcí obžalovaného S. A. Z.,
předaných obžalovanému O. K. a jím tlumočených obžalované E. H., která je
předala J. D., následně J. D. doplnil jména dvou svědků a po vytištění celkem 4
vyhotovení účelového prohlášení tyto podepsal a podpisy nechal ověřit na
pobočce České pošty Brno 8, přičemž poté 3 vyhotovení předal kolem 11:45 hod. v
Brně, na ulici XY, osobně obžalované E. H., která mu za provedení a ověření
podpisů prohlášení předala za tyto úkony odměnu ve výši 4.000 EUR a 10.000 Kč,
s tím, že zbylou částku do výše předem určené odměny pro J. D. dostane později,
přičemž tyto uvedené finanční částky pocházely od obžalovaného S. A. Z., který
je dříve předal obžalovanému O. K. a ten je následně předal obžalované E. H.
pro J. D. Ověřený text tohoto prohlášení, které podepsal J. D. a na kterém dne
8. 7. 2016 ověřil svůj podpis, obžalovaný O. K. předal obžalovanému. S. A. Z.
Poté obžalovaný S. A. Z. ještě v červenci 2016 dal obžalovanému O. K. pokyn,
aby zajistil ze strany J. D. podání trestního oznámení v souladu s tímto
prohlášením, jehož cílem bylo znevěrohodnit policisty, kteří se podíleli na
odhalení a objasnění trestní věci vedené pod sp. zn. 46T 5/2015 u Krajského
soudu v Brně, a tím současně zpochybnit zákonnost vyšetřování celé této trestní
věci a vyvinit z ní obžalovaného S. A. Z. a další spoluobviněné členy
organizované zločinecké skupiny, kdy toto trestní oznámení mělo být dle pokynů
obžalovaného S. A. Z. podáno na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).
Obžalovaný O. K. na základě tohoto pokynu dne 16. 8. 2016 kolem 11:00 v Praze,
XY, po předchozí dohodě zajistil setkání J. D. s advokátem obžalovaným Z. L. v
jeho advokátní kanceláři, přičemž obžalovaný Z. L. byl předem obžalovaným O. K.
informován o účelu a důvodu této schůzky tak, že jde o přípravu podání
trestního oznámení dle textu prohlášení J. D. ze dne 8. 7. 2016. Obžalovaný Z.
L. si byl vědom nepravdivosti předmětného prohlášení J. D., o čemž ho J. D.
informoval, přičemž za učinění trestního oznámení obžalovaný Z. L. předal J. D.
finanční odměnu 10.000 Kč, kterou za tímto účelem převzal od obžalovaného O.
K., jemuž tyto finanční prostředky určené pro tento účel předal obžalovaný S.
A. Z.
Obžalovaný Z. L. konzultoval obsah připravovaného trestního oznámení s
obžalovaným O. K. tak, aby trestní oznámení mělo logickou strukturu bez
pochybností o všech tvrzeních zde uvedených. V rámci formulace trestního
oznámení obžalovaný L. navrhl s ohledem na to, že k části jednání popsaného v
prohlášení mělo dojít v Praze 1, aby toto trestní oznámení ze strany J. D. bylo
podáno osobně formou podání u policejního orgánu, a to u kamaráda obžalovaného
Z. L., příslušníka Policie ČR obžalovaného J. Š., sloužícího v této době na
Policii České republiky, XY, jenž přijaté trestní oznámení postoupí na GIBS. V
průběhu schůzky s J. D. obžalovaný Z. L. obžalovaného J. Š. telefonicky
kontaktoval, dohodl si s ním schůzku a následně se spolu za účelem domluvy o
možnosti podání trestního oznámení setkali v kavárně v pasáži studia XY, na ul.
XY v Praze, kde se dohodli na termínu podání trestního oznámení na den 19. 8.
2016 ve 12:00 hod. na tehdejším pracovišti obžalovaného J. Š. - XY.
Současně obžalovaný Z. L. se telefonicky dohodl na schůzce s obžalovaným O. K.
na den 18. 8. 2016 kolem 14:00 hod. na blíže nezjištěném místě v Praze, a to i
za účasti J. D., jehož o těchto termínech zároveň telefonicky prostřednictvím
mobilního telefonu aplikací WhatsApp vyrozuměl. K tomuto setkání však nedošlo z
důvodu zaneprázdněnosti obžalovaného O. K., což obžalovaný K. telefonicky
sdělil. V průběhu tohoto telefonického hovoru na opakovaný požadavek
obžalovaného Z. L. ohledně úpravy trestního oznámení J. D. obžalovaný O. K.
reagoval tak, že je nutno se držet původního textu a požadavku Z., aby trestní
oznámení bylo podáno na GIBS, přičemž v reakci na to obžalovaný Z. L.
obžalovaného O. K. informoval o tom, jakým způsobem bude trestní oznámení
podáno, a to cestou Policie ČR na XY č. XY v Praze, odkud bude trestní oznámení
následně postoupeno na GIBS s tím, že termín podáni oznámení u obžalovaného J.
Š. má již domluven na 19. 8. 2016 ve 12:00 hod. K podání trestního oznámení v
tomto termínu však nedošlo z důvodu časových možností zainteresovaných osob
obžalovaného Z. L., obžalovaného J. Š. a J. D.
V období od 19. 8. 2016 do 5. 10. 2016, za účelem dohody o podání trestního
oznámení, jakož i formy a termínu podání, opakovaně telefonicky obžalovaný Z.
L. kontaktoval J. D., kterého současně opakovaně telefonicky kontaktoval i
obžalovaný O. K. s cílem, aby se J. D. co nejdříve dohodl s obžalovaným Z. L.
na novém datu podání předmětného trestního oznámení, souběžně obžalovaný Z. L.
tento úkon domlouval s obžalovaným J. Š., kterému za tímto účelem zaslal s
předstihem prostřednictvím blíže nezjištěných e-mailů text smyšleného
prohlášení J. D., a s obžalovaným J. Š. dále domlouval formu podání předmětného
oznámení, kdy řešili možnost doložení textu prohlášení J. D. k němu. Nakonec se
dohodli, že obžalovaný J. Š. sepíše o výpovědí J. D. úřední záznam o podání
vysvětlení, kdy tento spolu s předmětným prohlášením J. D. postoupí na GIBS,
sepsání tohoto úředního záznamu dohodli na pracovišti obžalovaného J. Š. na den
5. 10. 2016 a o tomto termínu následně obžalovaný Z. L. vyrozuměl
prostřednictvím mobilního telefonu aplikací WhatsApp J. D.
Dne 5. 10. 2016 se obžalovaný Z. L. setkal s J. D. v 10:50 hod. v Praze na ul.
XY v OC XY před obchodním domem XY, odkud společně odešli na služebnu XY,
Policie ČR, na ul. XY v Praze, k obžalovanému J. Š., přičemž cestou obžalovaný
Z. L. J. D. sdělil, že obžalovaný J. Š. již má vše připravené a společně
uvedené oznámení dají dohromady, obžalovaný J. Š. následně oznámení postoupí na
GIBS a po své výpovědí J. D. dostane od obžalovaného Z. L. slíbenou finanční
odměnu.
V době jejich příchodu do kanceláře obžalovaného J. Š., příslušníka Policie ČR,
služebně zařazeného u XY, a to dne 5. 10. 2016 v čase před 11:00 hod., měl již
obžalovaný J. Š. v rozporu s § 11 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policií
ČR, v platném znění, a § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o
služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, na svém
služebním počítači dle obžalovaným Z. L. zaslaného textu předem připravený
úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 61 odst. 1 zákona Č. 273/2008 Sb., o
Policii České republiky, pod číslem jednacím KRPA-415953/Č]-2016-001173, jako
výslech J. D., se smyšleným počátkem výslechu v 10:05 hod.
Aniž by obžalovaný J. Š. J. D. vyslýchal, tohoto vyzval, aby si na monitoru sám
přečetl obžalovaným Š. předem sepsaný text údajného výslechu formou podání
vysvětlení, poté po dohodě obžalovaného J. Š. s obžalovaným Z. L. tito společně
formulovali zněni otázek i odpovědí tak, aby výpověď vypadala co
nejvěrohodněji, když tato výpověď obsahovala mimo jiné nepravdivé informace,
- že osobou, která J. D. vyhrožuje, je P. P., který je chráněn i samotnými
policisty a nelegálně s nimi pracuje,
- že P. nejméně od poloviny roku 2012 rozdává obálky plné hotovosti policistům
z Brna, kteří mu nosí informace o konkurenci a spolupráci s celníky,
- že P. bodyguardi vyhrožovali D. s pistoli a řekli mu, že má dělat, co P.
říká, nebo jinak zařídí, aby mu uřízli nohy a hodili je do Dunaje,
- že P. mu řekl, že teď má znovu šanci s nimi spolupracovat a všechno, co P.
dělal, se má hodit na Z. a R.,
- že zástupci P. mu sdělili, že P. chrání krom K. z ÚOKFK také F. z ÚOOZ,
- že v červnu 2014 D. kontaktoval někdo s policejním odznakem, který mu měl
vyřídit vzkaz od P., a tento policista se představil jako z ÚOKFK a sdělil mu,
že P. je chráněn a že jediné, co D. musí udělat, je vypovídat proti Z., dále mu
tento policista sdělil, že pokud D. neukáže na Z., tak skončí v base, přičemž
tím policistou měl být K. z ÚOKFK XY,
přičemž popis a jména příslušníků Policie ČR F. K. a R. F., vůči kterým
především podané vysvětlení směřovalo, nadiktoval obžalovaný Z. L. obžalovanému
J. Š. po obdržení přímých telefonických instrukcí od obžalovaného O. K., s nímž
během doplňování obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení v přítomnosti
obžalovaného J. Š. telefonicky komunikoval prostřednictvím mobilní aplikace
Viber nebo WhatsApp, a dále obžalovaný Z. L. koncipoval ve spolupráci s
obžalovaným J. Š. i další obsah předmětného podání vysvětlení J. D.,
když po vyhotovení protokolu o podání vysvětlení obžalovaný J. Š. vyzval J. D.,
aby se text tohoto výslechu před výslechem na GIBS naučil zpaměti,
obžalovaný Z. L. po odchodu z místa výslechu J. D. instruoval, aby dříve, než
bude vypovídat na GIBS, se za ním zastavil a dohodli si případný další postup,
když uvedl, že "jde hlavně o znevěrohodnění policistů",
přičemž obžalovaný Z. L. jako advokát a osoba práva znalá a obžalovaný J. Š.
jako policista znalý trestněprávních předpisů si museli být vědomi závažných
následků, které svým jednáním mohou způsobit, což ostatně v průběhu doplňování
obsahu úředního záznamu během rozhovoru s J. D. sami připustili, když navíc z
negativní odpovědi obžalovaného J. D. na dotaz, zda jím uváděné informace jsou
pravdivé, jim bylo zřejmé, že výpověď J. D. je nepravdivá a již jak ze
samotného textu prohlášení J. D., tak z obsahu úředního záznamu o podaném
vysvětlení jim muselo být zřejmé, že tato D. výpověď má posloužit k
diskreditaci policistů a také k vyvinění osob trestně stíhaných pro
organizovanou trestnou činnost daňového charakteru, související s dovozem
pohonných hmot, a to zejména obžalovaného S. A. Z.
Poté obžalovaný Z. L. o všem informoval obžalovaného O. K., který následně tyto
informace sděloval dle předchozích požadavků obžalovanému S. A. Z. Obžalovaný
O. K. za shora uvedená jednání obdržel postupně od obžalovaného S. A. Z.
finanční odměnu v celkové výši nejméně 20.000 EUR.
c) Obžalovaný M. V. dne 31. 8. 2016 v XY, XY, ve Vazební věznici XY, vyslýchaný
policejním orgánem Policie České republiky, Národní centrála proti
organizovanému zločinu jako obviněný v trestní věci spisová značka
NCOZ-979jTČ-2016-417600, po předchozím poučení dle příslušných ustanovení
trestního zákoníku a trestního řádu, včetně poučení o zákazu jiného lživě
obvinit ze spáchám trestného činu a s tím spojenou trestní odpovědností za
spáchání trestného činu křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku, uvedl ve
svém vyjádření do protokolu o výslechu obviněného tvrzení o jednání příslušníků
Policie ČR L. D. a F. K., která byla nepravdivá, a to se záměrem a cílem tyto
křivě obvinit z jednání majícího znaky trestného činu, a to konkrétně tak, že
uvedl
- že ze strany P. P. mu bylo opakovaně vyhrožováno, kdy si je vědom, jak je P.
P. chráněn zkorumpovanými policisty a státními zástupci a dalšími
organizovanými zločineckými skupinami,
- že L. D. ho navštívil ve vazbě bez přítomnosti advokáta a vyzval ho, aby
vypovídal lživě v neprospěch S. A. Z. s tím, že je dohodnutý s paní B. z
Policie České republiky, tehdejšího Útvaru XY (dále jen"XY) a státním
zástupcem, a pak může být propuštěn z vazby na svobodu,
- že zároveň mu tento policista vyhrožoval zatčením členů jeho rodiny,
- že ho následně navštívili ve vazbě L. D. spolu s F. K. a sdělili mu, že
státní zástupce v případě daňových úniků udělá, co oni chtějí, stejně jako XY v
Brně, a dále mu sdělili, Že pokud obžalovaný M. V. bude svědčit proti
obžalovanému S. Z., tak oni zničí důkazy proti obžalovanému M. V.
Tato tvrzení obžalovaný M. V. při tomto výslechu dokladoval předložením
písemného prohlášení datovaného dnem 23. 3. 2015, jež podepsal dne 7. 5. 2015,
které vyhotovil po dohodě s obžalovaným S. A. Z. za odměnu nejméně 5 000 Euro a
které obsahovalo nepravdivé skutečnosti, přičemž jedním ze záměrů tohoto
křivého obvinění bylo pomoci obžalovanému S. A. Z. a dalším spoluobviněným
členům organizované zločinecké skupiny v trestní věci vedené pod sp. zn. 46T
5/2015 Krajským soudem v Brně.
II. obviněný S. Z. (dříve jménem S. A. Z.)
v době od 28. 1. 2015 do 25. 2. 2015, v Brně, XY, v kanceláři č. XY, používané
jako výslechová Místnost, a na chodbě označené č. XY, před uvedenou kanceláří,
na služebně tehdejšího XY, při úkonu trestního řízení v trestní věci vedené
tímto policejním orgánem pod sp. zn, OKFK-3093/TČ-2012-252401 (dnes vedená u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/2015), spočívajícím v seznámení se s
vyšetřovacím spisem po skončení vyšetřování dle § 166 odst. 1 tr. ř. ze strany
obžalovaného S. A. Z., probíhajícím za účasti a přítomnosti přibraného
tlumočníka R. M., po tomto tlumočníkovi požadoval, aby se ke každodenně
konajícímu uvedenému úkonu v určitých dnech uvedeného období záměrně
nedostavoval, za což mu nejméně v jednom případě nabídl finanční obnos 250.000
Kč a poté i plnění ve formě zajištění a úhrady lázeňského pobytu v zahraničí v
blíže nezjištěné hodnotě, přičemž tento specifikovaný požadavek a nabídku
finančního plnění projevil zčásti ústně a zčásti poznamenáním v písemné formě
do poznámkového bloku, který používal při prostudování spisu po skončeném
vyšetřování, a to vše učinil v úmyslu a s cílem mařit tento úkon trestního
řízení dosažením jeho nedůvodných průtahů s úmyslem, aby plánovaná a následně
prodloužená doba k prostudování spisu přesáhla konec maximální zákonem
přípustné délky vazby pro přípravné řízení jeden rok (§ 72a odst. 1 písm. c/,
odst. 2 tr. ř.), která měla skončit dne 19. 3. 2015, a tím vyvolat zákonný
následek propuštění svojí osoby z vazby na svobodu.
Obviněnému S. Z. odvolací soud za výše uvedenou trestnou činnost uložil podle §
345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití §
108 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání
osmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice
s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí
věci, a to peněžních částek specifikovaných ve výroku rozsudku. Obviněné E. H. byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za
použití § 108 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí
svobody v trvání šesti let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněnému M. V. byl za výše
uvedené trestné činy a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1,
odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu
v Praze ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 7 T 63/2016, ve spojení s rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. 12 To 20/2018, uložen podle §
345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108
odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání
sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ohledně jeho
osoby zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 7 T 63/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
29. 5. 2018 sp. zn. 12 To 20/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na něj
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Obviněnému Z. L. byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění
účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1
tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti
měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice
s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu šesti let. Obviněnému J. Š. byl za výše popsané trestné činy a za sbíhající se přečiny zneužití
pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a
neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 č. j. 7 T 20/2018-348,
ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To
244/2018, uložen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1, § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu podle §
73 odst. 1 tr. zákoníku byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
práce v bezpečnostních sborech České republiky a v obecní policii na dobu šesti
let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku ohledně tohoto obviněného
zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017
sp. zn. 7 T 20/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému O. K. byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 4 tr. zákoníku
uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §
81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu v trvání čtyř let. Zároveň mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku
a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře
500 denních sazeb po 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 1.000.000 Kč. Pro případ, že
by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Rovněž mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu sedmi let. Podle § 101 odst. 2
písm. e) tr. zákoníku pak odvolací soud rozhodl znovu také o uložení ochranného
opatření, a to zabrání věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku.
Odvolání obviněných S. Z., E. H., Z. L. a J. Š. krajský soud samostatným
výrokem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Na shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně reagovali dovoláními jednak
obvinění S. Z., E. H., M. V., Z. L. a J. Š. a dále rodiče obviněného Z. L.
Obviněný S. Z. vtělil svůj mimořádný opravný prostředek do několika podání
vypracovaných různými obhájci, v nichž uplatnil důvody uvedené v § 265b odst. 1
písm. b), g), h) a l) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
namítl podjatost členů senátu soudů prvního i druhého stupně. Pochybnosti o
jejich nestrannosti dovodil hned z několika skutečností. Předně poukázal na to,
že k jeho opakovaným námitkám podjatosti neobdržel překlady příslušných
rozhodnutí soudu o nevyloučení se z úkonů trestního řízení v jazyce, kterému
plně rozumí. Dne 31. 8. 2018 byl při hlavním líčení pro změnu přerušen v
přednesu námitky podjatosti ukončením hlavního líčení bez objektivních důvodů.
Usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2018 o nevyloučení členů senátu
nebylo řádně odůvodněno. V rozporu s trestním řádem bylo o jedné z námitek
podjatosti rozhodnuto nalézacím soudem až po vyhlášení rozsudku. Proti členům
senátu soudu prvního stupně podal dovolatel v průběhu řízení také žalobu na
ochranu osobnosti, načež po obdržení informace o této žalobě předseda senátu
zareagoval přehnaně, vzal jemu i jeho obhájci slovo a ukončil hlavní líčení.
Zjevně se tak cítil dotčen tím, že se ocitl v postavení žalovaného v řízení
zahájeném obviněným. Předseda senátu taktéž při provádění výslechů zvýhodňoval
a ovlivňoval svědky obžaloby. Například budoucí výpověď svědka J. D. ovlivnil
tím, že mu před zahájením trestního stíhání zaslal obžalobu. Svědkovi M. V.
zase odepřel možnost spontánní výpovědi, když mu pouze předčítal výpověď z
přípravného řízení a průběžně se ho dotazoval na pravdivost v ní uvedených
tvrzení. V případě svědectví R. M. zase stanovil obhajobě podmínku, že nejprve
musí písemně zaslat plánované otázky na svědka, přičemž on pak vyhodnotí, zda
tohoto svědka předvolá či nikoli. Nepřátelský vztah k dovolateli se u členů
senátu Městského soudu v Brně projevoval i předem prezentovaným názorem na
dosud neprovedené důkazy. Předseda senátu taktéž nedůvodně zvýhodňoval
spoluobviněného O. K., když postupoval odlišně ve vztahu k elektronickým
zařízením tohoto spolupracujícího obviněného a elektronickým zařízením
dovolatele, na nichž byly nejen důvěrné materiály obhajoby, ale i soukromé a
poměrně intimní fotografie jeho rodiny. Možnou podjatost předsedy senátu
dovodil obviněný i ze skutečnosti, že jeho asistentem je bývalý advokátní
koncipient působící u advokáta se substituční plnou mocí, který byl dříve
účasten na jeho obhajobě. Dovolatel soudům v uvedené souvislosti vytkl, že jeho
návrh na výslech zmíněného asistenta i advokáta, u něhož tento dříve působil,
zamítly. Soud prvního stupně nepřipustil ani svědeckou výpověď M. Č., který měl
zaslechnout, jak se předseda senátu negativně a s rasovými předsudky vyjadřoval
o dovolateli s tím, že už pro jeho původ mu uloží tvrdý trest. Takovým
vyjádřením by zcela jistě došlo k neakceptovatelnému porušení zásady
nestrannosti soudce.
Důvody pro vyloučení členů senátu krajského soudu spatřoval dovolatel ve dvou
konkrétních okolnostech. Především zdůraznil, že minimálně dva členové senátu
museli podepsat prohlášení, v němž se postavili za svého kolegu N. a
konstatovali, že proti tomuto soudci je na TV Prima a TV Nova vedena nechutná a
cílená kampaň. Již tím podle něj deklarovali jednoznačně nepřátelský vztah vůči
osobě dovolatele, který se v reportážích kriticky vyjadřoval k poměrům na
tamním soudu. Pokud se některý ze signatářů dané petice skutečně podílel na
rozhodování o odvolání, nejednalo se o rozhodnutí nestranného soudu ve smyslu
čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluvy“). Důvodné pochybnosti o způsobilosti
předsedkyně a členů senátu 7 To nestranně rozhodovat vzbuzuje pak jejich
postup, kdy ve stížnostním řízení nerespektovali závazný názor vyslovený v
nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1056/19 ze dne 28. 8. 2019, kterým bylo
zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2019 sp. zn. 8 To
113/2019. Při hodnocení důkazů se členové senátu v rozporu se zásadami
presumpce neviny a in dubio pro reo přiklonili ke skutkové verzi obžaloby,
která již v době svého podání trpěla důkazní nouzí. I tím projevili k obviněným
a k žalovanému skutku předpojatý názor.
Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., případně
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovodil obviněný také z
toho, že stěžejní důkazy v průběhu přípravného řízení realizoval vyloučený
policejní orgán. Ve fázi šetření a prověřování pak dozor nad jeho postupem
vykonával vyloučený státní zástupce a stejně tak zastupoval vyloučený státní
zástupce i obžalobu před oběma soudy. S těmito námitkami se přitom krajský soud
vypořádal pouze lakonickým konstatováním a více méně se jimi nezabýval.
Dovolatel zrekapituloval, že ve fázi před zahájením trestního stíhání vykonával
dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce A. S.,
který byl v prohlášeních obviněného V. a svědků V. a D. označován za osobu s
blízkými vazbami na P. P., podezřelého v trestní věci daňových úniků. Státní
zástupce tak sám přicházel v úvahu jako podezřelý nebo poškozený z trestné
činnosti. Vzhledem k jeho poměru k věci pak byli vyloučeni i jeho kolegové z
Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Orgány činné v přípravném trestním
řízení podle dovolatele od počátku bránily provedení důkazů, které by
potvrdily, resp. vyvrátily tvrzení obviněného V. a svědků V. a D. písemně
zachycená v jejich prohlášeních. Spojování a vylučování trestních věcí v
přípravném řízení bez jakékoliv informace o osobách podezřelých a o podstatě
vyšetřované trestní věci zavdalo důvodné podezření z manipulace s
nashromážděnými důkazy a zjištěnými skutečnostmi.
Pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. reklamoval
obviněný S. Z. řadu procesních vad, které podle jeho názoru měly ústavněprávní
rozměr a zásadní vliv na nesprávné právní posouzení stíhaných skutků. Předně
namítl, že napadený rozsudek odvolacího soudu je založen na neúplně a vadně
zjištěném skutkovém stavu. Připomněl, že v hlavním líčení i ve veřejném
zasedání o odvolání opakovaně navrhoval důkazy, které mohly mít podstatný vliv
na správné rozhodnutí ve věci a které zůstaly opomenuty. Konkrétně se jednalo o
důkazy, které měly potvrdit či vyvrátit pravdivost obsahu notářských zápisů a
čestných prohlášení. Tedy zejména výslech P. P., státního zástupce S., soudce
N., dokončení výslechů policistů s připuštěním relevantních dotazů obhajoby,
listinné důkazy mapující roli P. P. v daňové trestní věci, důkazy zpochybňující
věrohodnost výpovědi spolupracujícího obviněného K., důkazy k trestnému činu
nadržování (zejména spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2015 a 53 T
6/2016, výslechy zde obviněných a svědků) a důkazy k důvodům pro vyloučení
orgánů činných v trestním řízení (především výslechy policistů a státních
zástupců činných v průběhu přípravného řízení). Co se týče právního posouzení
trestného činu podplacení, dožadoval se dovolatel výslechu sedmi příslušníků
policejního orgánu a svého obhájce, kteří se v daňové trestní věci zúčastnili
procesního úkonu seznámení s obsahem spisového materiálu, podle tvrzení svědka
M. měli být přítomni nabídce protiplnění výměnou za pozdržení tohoto procesního
úkonu, dále přehrání nahrávek obhajoby z tohoto úkonu v daňové trestní věci, na
nichž byla zachycena i ta část jeho konverzace s M., na které svědek potvrdil
nepřetlumočení celého spisu z důvodů nedostatku času, a také zpracování
znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická
audioexpertíza, k posouzení autenticity a úplnosti těchto audionahrávek. Za
situace, kdy soudy odmítly vyčkat pravomocného rozhodnutí v daňové trestní věci
i ve věci únosu P. P., dovolatel k trestnému činu nadržování neúspěšně
navrhoval doplnění dokazování o trestní spisy Krajského soudu v Brně vedené v
uvedených dvou souvisejících trestních kauzách, a to k prokázání toho, zda
trestně stíhané osoby v těchto kauzách jsou skutečně pachateli trestného činu. Opomenuty zůstaly také obhajobou navrhované důkazy k prověření autenticity a
zákonnosti pořízených záznamů ze sledování osob podle § 158d tr. ř. Zde soudům
vytkl, že nevyslechly příslušníky Policie ČR, kteří se podíleli na pořízení
záznamu z kanceláře bývalého policisty Š., a že si nevyžádaly vyjádření
policejního orgánu a státního zástupce ke způsobu pořízení předmětného záznamu. Dovolatel zdůraznil, že k záznamu nebyl připojen protokol splňující náležitosti
podle § 55 a § 55a tr. ř. Za porušení pravidel spravedlivého procesu pokládá i
to, že státní zástupce nepředložil ke spisu všechny zvukové záznamy ze dne 27. 4. 2016, 8. 7. 2016, 16. 11. 2016 a 28. 11. 2016 v nezkrácené verzi, což mu
znemožnilo objevit v nich důkazy svědčící v jeho prospěch. Provedení všech
kompletních zvukových záznamů založených v trestním spisu a navržených v
obžalobě pak dovolatel opět marně navrhoval v řízení před soudem.
Nesprávně byl
zamítnut i jeho návrh na zpracování znaleckého posudku za účelem otevření a
extrahování obsahu elektronických zařízení zajištěných u spolupracujícího
obviněného O. K., a to se stejnými znaleckými úkoly a otázkami, jako v případě
elektronických zařízení zajištěných jemu samému. Jestliže bylo ve znaleckém
posudku ve věci elektronických zařízení spolupracujícího obviněného
konstatováno, že jsou chráněna heslem, které brání zpřístupnění dat, měl heslo
orgánům činným v trestním řízení poskytnout právě K., který se předtím zavázal
ke spolupráci. Na předmětných elektronických zařízeních spolupracujícího
obviněného se mohly nacházet (opomenuté) důkazy potvrzující či vyvracející
věrohodnost výpovědi tohoto spoluobviněného, které současně mohly svědčit ve
prospěch dovolatele. Mohlo jimi být prokázáno, že K. protiprávně v rámci svých
výpovědí významně umenšoval svou roli na posuzované trestné činnosti a naproti
tomu roli dovolatele významně zveličil.
Právo dovolatele na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy mělo být porušeno i
tím, že mu po celou dobu přípravného řízení nebylo umožněno seznámit se s
konkrétními nepravdivými skutkovými tvrzeními, která byla obsažena v notářských
zápisech a čestných prohlášeních. O nich se postupně dozvídal až z rozsudků
soudů. V žádné fázi řízení nebylo zcela zřejmé, jaký je přesný obsah toho, co
je mu kladeno za vinu. Nikdy mu zároveň v rámci řádného kontradiktorního
procesu nebylo umožněno prokázat opak. V řízení navíc docházelo k
systematickému a opakovanému porušování jeho práva na důvěrnou komunikaci s
obhájci, jež je garantováno v čl. 36, 37 a 40 Listiny základních práv a svobod
a čl. 5, 6 a 8 Úmluvy. V tomto bodě se dovolatel argumentačně opíral o
spojitost nynější trestní věci s kauzou, v níž vystupuje v pozici obviněného z
rozsáhlých daňových úniků. Jeho právo na obhajobu mělo být porušeno též tím, že
policejní orgán se v průběhu domovních prohlídek v jeho cele ve dnech dne 15.
12. 2015 a 2. 12. 2016 seznámil s důvěrnou komunikací, kterou vedl s obhájci, a
materiály obhajoby. Byl zajištěn notes dovolatele, do nějž si v komplikované
daňové trestní věci zaznamenával poznámky pro obhájce, informace od nich i
dílčí myšlenky k strategii své obhajoby. Zásadním způsobem byla narušena
důvěrnost jeho komunikace s obhájci i tím, že jejich hovory byly v průběhu
trestního řízení odposlouchávány a přepisy odposlechů byly v přípravném řízení
založeny do trestního spisu. Pochybení dozorujícího státního zástupce a
policejního vyšetřovatele v tomto ohledu konstatovalo dokonce i Nejvyšší státní
zastupitelství. Dovolatel tak podotkl, že byl podstatným způsobem znevýhodněn
nejen v rámci tohoto řízení, ale i při přípravě své obhajoby v řízení v daňové
trestní věci. Důvěrnost komunikace mezi dovolatelem a jeho obhájci byla cíleně
a systematicky narušována také při návštěvách obhájců ve vazební věznici, kde
byli podrobováni nepřiměřeně přísným kontrolám ze strany Vězeňské služby. Člen
eskorty Vězeňské služby zase porušoval diskrétní vzdálenost při ústní
konzultaci dovolatele s obhájcem u soudu a tím také znemožňoval provedení této
důvěrné komunikace v průběhu hlavního líčení a veřejného zasedání o odvolání.
Účinnou realizaci zmíněného práva znemožňovala mimo jiné i nevhodná akustika
návštěvních místností ve Vazební věznici XY, kde docházelo k poradám obviněných
s obhájci. Při běžné hlasitosti byla komunikace slyšitelná do okolních
místností i na chodbu, kde ji mohly poslouchat, nahrávat a pořízené nahrávky
uchovávat další osoby.
Za procesní vadu, která mohla mít zásadní vliv na správné zjištění skutkového
děje a jeho hmotněprávní posouzení, pokládá dovolatel také to, že ve fázi
prověřování prováděli jednotlivé úkony policisté F. K. a L. D. a také
dozorující státní zástupce A. S. Tyto osoby se na přípravném řízení podle jeho
názoru vůbec neměly podílet. Jmenovaní od počátku věděli, že činí úkony
trestního řízení ve věci, která se jich dotýká, a že v něm mají či budou mít
minimálně postavení poškozených. O stížnosti dovolatele do usnesení policejního
rady ze dne 30. 1. 2017, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti příslušníků
policejního orgánu, přitom v řízení nerozhodoval k tomu zmocněný orgán veřejné
moci ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy, kterým byl ředitel
Národní centrály organizovaného zločinu, ale „pouhý“ vedoucí 3. oddělení
Národní centrály organizovaného zločinu, expozitura Brno. Rozhodnuto mělo být i
o odnětí a přikázání věci, v návaznosti na dovolatelovu námitku vyloučení všech
státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 21. 12.
2016.
V další části textu dovolání se obviněný Z. zaměřil na zpochybnění procesní
použitelnosti důkazů, které podle jeho slov „byly opatřeny v rámci policejní
provokace“. Z obsahu protokolů o průběhu sledování osob a věcí podle něj
vyplývá, že svědkové D. a V. se při komunikaci se spoluobviněnými H. a K.
aktivně snažili použít takových metod jednání, jež bezprostředně vedly jiného
ke spáchání či dokonání trestného činu. Spoluobviněné stavěli do situace
odlišné od běžného či typického předsevzetí spáchat trestný čin a aktivně
vytvářeli podmínky pro to, aby ve spoluobviněných vzbudili úmysl stíhané
jednání spáchat. Přitom intenzivně spolupracovali s policejním orgánem, byť se
to posléze snažili popírat. Ve spise je však založena řada dokladů
osvědčujících jejich pravidelná osobní setkání i telefonické konzultace s
vyšetřujícími policisty. Z toho podle dovolatele vyplývá, že policejní orgán ve
skutečnosti usměrňoval vůli tzv. přímých pachatelů údajného trestného činu,
přinejmenším tím, že s nimi koordinoval další postup až do jeho eventuálního
dokonání. Nelze přehlédnout, že podíl policejního orgánu a policejního agenta
J. D. na naplnění podmínek trestnosti takového jednání byl klíčový. Až do 5.
10. 2016, kdy měl svědek podat vysvětlení u spoluobviněného J. Š., jednání
obviněných i v případě jeho prokázání představovalo maximálně beztrestnou
přípravu křivého obvinění. V té době již J. D. řadu měsíců spolupracoval s
policií a měl výlučně ve své moci to, zda ke spáchání (dokonání) trestného činu
křivého obvinění dojde či nikoli. J. D. a M. V. tedy nahrazovali činnost agenta
podle § 158e tr. ř., ovšem zjevně bez splnění příslušných procesních podmínek.
Policejní orgán, veden snahou dotáhnout případ až do fáze dokonání trestného
činu, jich k tomu využíval. Úloha policie nebyla provedeným dokazováním zcela
objasněna. Z úředních záznamů bylo prokázáno, že k jednání mezi policisty a
svědkem D. docházelo, ovšem žádné přesné a úplné informace o obsahu tohoto
jednání (případně V.) tyto neobsahují. Nebylo tedy nade vši pochybnost
vyvráceno, že to byla policie, kdo ve skutečnosti usměrňoval vůli a jednání
pachatelů trestného činu, přinejmenším tím, že s nimi koordinovala další postup
od fáze beztrestné přípravy až po dokonání trestného činu. Porušení práva na
spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a
práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 téhož předpisu dovolatel spatřoval také
v tom, že mu předseda senátu soudu prvního stupně neposkytl zvukový záznam z
hlavního líčení dne 1. 11. 2017 a tím ho připravil o možnost tento záznam
konfrontovat s obsahem protokolu o hlavním líčení a případně namítat
nesprávnost či neúplnost protokolu.
Rozhodnutí soudů obou stupňů podle dovolatele nevyhověla ani požadavkům
vyplývajícím z principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Skutková
zjištění vyjádřená pod bodem I. výroku o vině odsuzujícího rozsudku
nerespektovala zásadu prokázaní viny bez důvodných pochybností ve smyslu § 2
odst. 5 tr. ř. Byla založena výhradně na osamoceně stojící výpovědi
spolupracujícího obviněného O. K. Ten se přitom rozhodl vypovídat a
spolupracovat s orgány činnými v přípravném řízení až poté, co zjistil, že
dosud provedené důkazy neodvratně směřují k prokázání jeho viny z trestného
činu podvodu, spočívajícího ve vydávání nepravdivých písemných prohlášení
svědků za pravdivé s úmyslem obohatit se na úkor dovolatele. Soudy zde zcela
pominuly způsob získávání písemných prohlášení tímto obviněným formou vydírání
klíčových osob E. H. a M. V., jeho prokázanou ziskuchtivost, zjevnou osobní
angažovanost a vlastní invenci. Jen na podkladě svědectví K. tak nemohla být
bez důvodných pochybností vyvrácena verze dovolatele, že mu právě on nabízel
různá písemná prohlášení M. V. a M. V., jako osob vystupujících v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015 v procesním postavení
svědků, a také J. D., a to za finanční částku, kterou určí. Dovolatel přitom po
prostudování těchto písemných prohlášení a po konzultaci se svými obhájci
zjistil, že jsou pro potřeby obhajoby nevyužitelná, a proto je v rámci své
obhajoby nepoužil. O nepravdivosti písemných prohlášení pak ani neměl tušení.
Naopak předpokládal, že jsou ze strany K. coby obhájce D. R. prověřená. Trvá na
tom, že neměl v úmyslu podat trestní oznámení na příslušníky Policie ČR z
nezákonných postupů na základě nepravdivých prohlášení či informací.
Na povinnost zvlášť pečlivě vážit věrohodnost jediného usvědčujícího důkazu, a
to výpovědi svědka M., soudy po výtce dovolatele rezignovaly i v případě skutku
pod bodem II. výroku o vině. Bez zohlednění okolností zpochybňujících
důvěryhodnost tohoto svědka se přiklonily ke skutkové verzi prezentované
obžalobou, aniž by bez důvodných pochybností vyloučily skutkovou verzi
předestřenou obhajobou. Podle ní dovolatel svědkovi nikdy majetkový prospěch v
souvislosti s jeho trestním stíháním nenabídl, a to ani v průběhu seznamování
se spisem. Neměl k tomu žádný důvod, neboť pokud by s ohledem na rozsah
tlumočeného vyšetřovacího spisu a průměrnou rychlost tlumočení listinných
podkladů plně využil svého práva seznámit se se spisovým materiálem a požadoval
kompletní doslovný překlad trestního spisu, včetně desítek hodin prostorových
či telefonických odposlechů probíhajících v reálném čase, jednoduše by dosáhl
překročení maximální přípustné délky vazby i bez údajného nabízení úplatku.
Ve vztahu k použité právní kvalifikaci skutků dovolatel úvodem namítl, že jeho
jednání popsané v bodě ad I. výroku o vině napadeného odsuzujícího rozsudku
především nemělo být posouzeno jako trestný čin účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Znovu z vlastního pohledu
rozebral ve věci provedené důkazy se závěrem, že ani ostatní spoluobvinění či
svědci V. a D. neměli jakýkoli zájem na jeho vyvinění ze souběžně stíhané
daňové trestné činnosti ani na kriminalizaci P. P. a příslušníků Policie ČR.
Absentoval zde tedy jednotící záměr společenství více osob. Ústřední postavou v
činnosti skupiny byl spoluobviněný K., který vytvořil a uskutečňoval svůj
podnikatelský záměr, spočívající v zajišťování svědeckých prohlášení různých
osob spojených s trestnou činností daňového charakteru s cílem tato prohlášení
posléze co nejvýhodněji zpeněžit v zásadě libovolnému zájemci. Skupina zároveň
postrádala hmatatelnou hierarchickou strukturu. Soudy neměly k dispozici jediný
důkaz, že by dovolatel rozdával pokyny, instrukce či jinak řídil spoluobviněné
nebo svědky D. a V. Jediným takovým důkazem zůstala výpověď spolupracujícího
obviněného K., byť ani v jeho případě nebylo prokázáno, že by podléhal příkazům
jakékoli další osoby nebo že by naopak sám vystupoval jako hierarchicky
nadřízený či podřízený někoho jiného. Právě poskytování finančních prostředků
za nabízená prohlášení či svědectví vyvrací, že by mezi jednotlivými
zúčastněnými osobami existovala hierarchická struktura a vztahy nadřízenosti a
podřízenosti. Dovolatel zjevně neměl žádnou exekutivní, ekonomickou či kárnou
moc nad ostatními údajnými členy organizované zločinecké skupiny a ti ve
skutečnosti neměli žádný důvod ani motiv postupovat v souladu s jeho pokyny.
Osobně se s nimi nestýkal a do jejich života nijak nezasahoval. Z jeho pohledu
to byli jen potencionální svědkové. Všechny zúčastněné osoby při svém jednání
sledovaly téměř výhradně své vlastní zájmy a výsledek trestního řízení v
inkriminované daňové trestní věci jim byl zcela lhostejný. Z jejich vystupování
vůči K. bylo možné vysledovat toliko ekonomické motivy. Ve skupině zcela
absentoval nezbytný kodex organizace a společná pravidla chování, jejichž
dodržování je vyžadováno ze strany vedoucích představitelů organizované
zločinecké skupiny. Jednotliví spoluobvinění postupovali značně autonomně,
často v rozporu se zájmy dovolatele, který se tyto „excesy“ ani nepokoušel
sankcionovat. Vyloučen byl zároveň prvek stálosti a zaměření organizované
skupiny na soustavné páchání trestné činnosti. Zajišťování svědeckých
prohlášení se mělo týkat jediné trestní věci a účast jednotlivých členů byla
pouze epizodická. Dovolatel stál mimo jakoukoliv organizovanou skupinu
vyvíjející soustavnou nezákonnou činnost. Byl pouze vyhledán spoluobviněným K.
jako zákazník. Neměl žádnou vědomost o tom, že by se některé pasáže svědeckých
prohlášení nemusely shodovat se skutečností. Nebylo prokázáno ani to, že by do
jejich obsahu jakkoli zasahoval. I kdyby si byl vědom existence nějaké skupiny,
nevěděl, že ta je zaměřena na páchání úmyslné trestné činnosti.
Pokud jde o právní posouzení skutku jako trestného činu křivého obvinění podle
§ 345 tr. zákoníku, dovolatel opětovně vyslovil přesvědčení, že příslušné
skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Namítl, že
nebylo objasňováno, zda se sám podílel na tvorbě obsahu čestných prohlášení,
notářských zápisů a výpovědí, zda obsah notářských zápisů, čestných prohlášení
a výpovědí je v rozporu se skutečností, ani zda věděl o jejich nepravdivosti.
Kromě toho údaje obsažené v písemných prohlášeních a výpovědích objektivně
nesměřovaly k přímému nepravdivému obvinění určité osoby z jednání, které by
mělo charakter trestného činu. Pokud notářské zápisy a čestná prohlášení nebyla
předložena orgánům činným v trestním řízení, jejich samotné vyhotovení k
obvinění dalších osob z trestného činu nevedlo. Objektivní stránka trestného
činu křivého obvinění tedy naplněna nebyla. Nanejvýš se mohlo jednat o
přípravu, která v případě křivého obvinění trestná není. Dovolatel také zmínil,
že v daném případě absentuje osoba pachatele, když ani on ani žádný ze
spoluobviněných svým vlastním jednáním, které se týká trestního oznámení J. D.
z 5. 10. 2016, nenaplnili objektivní stránku skutkové podstaty přisouzeného
trestného činu. Zároveň bylo vyloučeno, že by vědomě k jeho spáchání využil
trestně neodpovědnou třetí osobu. Neměl tedy v úmyslu využít jiného jako živý
nástroj. Jednání dovolatele by tak mohlo nanejvýš naplňovat znaky neúspěšného
pokusu návodu (organizátorství) trestného činu, jež představuje toliko
beztrestnou přípravu křivého obvinění. Skutková podstata trestného činu křivého
obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku nebyla ze strany J. D. coby přímého
pachatele naplněna ani proto, že zde absentoval jeho úmysl jiného křivě
obvinit. Šlo toliko o zdánlivé páchání trestné činnosti jednáním, jehož jediným
smyslem bylo vytvořit alespoň zdání zákonnosti důvodů trestního stíhání
dovolatele a spoluobviněných, jež dopadají na všechny osoby zúčastněné na
jednání. To však zároveň vylučovalo trestní postih účastníků tohoto trestného
činu s přihlédnutím k zásadě akcesority účastenství. Mimo to došlo ve věci k
přerušení příčinné souvislosti mezi návodem (organizátorstvím) k trestnému činu
a naplněním jeho objektivní stránky, a to od okamžiku koordinace dalších kroků
mezi spolupracujícím svědkem J. D. (přímým pachatelem) a policií. Jednání
přímého pachatele či živého nástroje za této situace nelze přičítat návodci.
Samotnou protiprávnost činu i jeho společenskou škodlivost pak vylučoval
přinejmenším konkludentní souhlas poškozených policistů, kteří byli předem
informováni o tom, že se mají stát oběťmi křivého obvinění. Jednalo se v
podstatě o divadelní představení spolupracujícího svědka D., při němž
jednoznačně absentovala jeho vážná vůle trestní oznámení podat.
K právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1
tr. zákoníku dovolatel uvedl, že nadržovat lze pouze pachateli. V uvedené
souvislosti soudům znovu vytkl, že se odmítly zabývat otázkou, zda se osoby, v
jejichž prospěch mělo nadržování směřovat, dopustily jiného trestného činu a
jsou tedy pachateli. Soudy se nevypořádaly ani s tím, že v případě trestného
činu nadržování musí být pomoc poskytována jinému. Nalézací soud sice
připustil, že se dovolatel nemohl dopustit trestného činu nadržování vůči sobě
samému či osobám spolupachatelů v daňové trestní kauze, avšak zároveň bez
dalšího kontroval tím, že jeho jednání mělo zcela shodné důsledky i vůči
obviněným v trestní kauze týkající se jiných obviněných. Přitom však po výtce
dovolatele neprováděl žádné dokazování k tomu, zda jeho jednání bylo motivováno
snahou vyvinit také obviněné V. a spol. v trestní věci vedené u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2016. Takový závěr nebyl vyjádřen ani v popisu
skutku. Soudy rovněž nezkoumaly, zda notářské zápisy a čestná prohlášení a
trestní oznámení svědků V. a D. obsahují relevantní oddělitelná skutková
tvrzení, jež by byla způsobilá prospět výlučně obviněnému V. a jeho
spoluobviněným v posledně uvedené trestní věci a současně neprospívala obhajobě
dovolatele ve věci sp. zn. 46 T 5/2015. Z dokazování naopak vyplynulo, že
případné vyvinění dalších spoluobviněných v trestní věci sp. zn. 46 T 5/2015,
resp. osob obviněných v trestní věci sp. zn. 53 T 6/2016, prostřednictvím
znevěrohodnění svědka P., státního zástupce a policistů činných v přípravném
řízení, mohlo být z povahy věci toliko vedlejším produktem snahy o vyvinění
dovolatele, který byl navíc přesvědčen, že k únosu P. ve skutečnosti nikdy
nedošlo. Kromě toho, i kdyby se dovolatel měl podílet na zajišťování notářských
zápisů a čestných prohlášení, což prokázáno nebylo, neznamenalo by to nutně, že
měl v úmyslu tato prohlášení použít jako důkaz k vlastnímu či cizímu vyvinění.
Mohl být například veden úmyslem znevěrohodnit osoby, které vyjádření učinily,
aniž by tvrdil, že údaje v zápise měly být pravdivé. Samo vyhotovení zápisů bez
toho, že došlo k jejich předložení orgánům činným v trestním řízení, není
způsobilé přispět k vyvinění kohokoli a nelze je tedy ani posoudit jako
naplnění objektivní stránky trestného činu nadržování. Nanejvýš by mohlo jít o
beztrestnou přípravu. V tomto jednání navíc absentoval znak protiprávnosti.
Pokud totiž zákon dovoluje nějakou činnost, nejde o společensky škodlivý čin a
nemůže jít tedy ani o čin soudně trestný. Procesní předpisy přitom zásadně
nezakazují účastníku řízení předložit soudu důkazy, které se posléze mohou
ukázat jako neúplné, nepřesné, zavádějící či dokonce nepravdivé. Orgány činné v
trestním řízení z povahy věci nemohou být takovým jednáním uvedeny v omyl.
Co se týče právního posouzení skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině jako
trestného činu podplacení podle § 332 tr. zákoníku, dovolatel předně vyloučil
souvislost jeho jednání s obstaráváním věcí obecného zájmu. Uvedl, že pokud
předmětem řízení nebyly okolnosti související s výkonem tlumočnické činnosti M.
v trestní věci daňových úniků, jsou úvahy, zda výkon tlumočnické činnosti lze
považovat za obstarávání věci obecného zájmu, zjevně nepřípadné. Údaje, které
svědek M. při výsleších uvedl, byly navíc opatřeny v rozporu se zákazem
vyžadovat výslech či vysvětlení od osoby, která by porušila zákonem uloženou
nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, aniž by této povinnosti byla zproštěna.
Vzhledem k povaze úkonů, na jejichž tlumočení se měl svědek podílet, a sice
studium spisu a související porady obviněného s obhájci ve věci daňové trestné
činnosti, měl postavení osoby podílející se s advokátem na poskytování právních
služeb. Povinnosti mlčenlivosti přitom zproštěn nebyl, a to ani jako tlumočník
ze strany orgánu, který jej ustanovil, ani obviněným podle zákona o advokacii.
Rozhodnutí soudů byla podle dovolatele také v tomto bodě zatížena vadou
spočívající v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými
důkazy. Tento nesoulad spatřuje v nesprávném hodnocení nekonzistentních,
vnitřně rozporuplných, a nevěrohodných vysvětlení a výpovědí svědka M. O údajné
nabídce úplatku svědkovi nadále přetrvávají důvodné pochybnosti. Ze záznamu o
prostudování spisu nevyplývá, že by svědek jakožto zkušený tlumočník vznesl
proti průběhu úkonu jakoukoli námitku stran nestandardního chování dovolatele.
V poznámkách zajištěných v cele dovolatele nebyla nalezena jediná zmínka o
finančních částkách, které si měl do bloku v uvedené souvislosti zapisovat.
Nebylo zohledněno, že dovolatel se svědkem často hovořili v legraci a nadsázce.
K jeho korupčnímu jednání zcela scházel motiv. Jestliže k jednání mělo dojít na
služebně Policie ČR v místnosti opatřené kamerami, dovolatel pokládá řečnickou
otázku, proč by s vědomím, že je sledován, riskoval učinění korupční nabídky.
Za nezákonný a nepřezkoumatelný považuje dovolatel i výrok o trestu. Podle jeho
názoru došlo k porušení § 2 odst. 1 tr. zákoníku a sankce tak byly obviněným
ukládány podle méně příznivého z v úvahu přicházejících znění trestního
zákoníku. Podotkl, že zatímco výše trestní sazby podle § 345 odst. 3 tr.
zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, činila dva až osm let, trestní sazba
v tomto ustanovení ve znění účinném od 31. 1. 2019 se snížila na jeden rok až
pět let. Pokud tedy odvolací soud uložil dovolateli trest odnětí svobody ve
výši osmi let, uložil mu trest, který podle pozdější úpravy § 345 odst. 3 tr.
zákoníku, jež byla příznivější i při současném použití § 108 tr. zákoníku,
ukládat nemohl. Trest odnětí svobody ve výměře 8 let je navíc asociální,
necitelný a nikoli nezbytný postih i vzhledem k osobě dovolatele na straně
jedné a potřebě zajištění ochrany společnosti na straně druhé. Odvolací soud
řádně nezkoumal ani jeho rodinné poměry, majetkové poměry matky jeho
nezletilého syna ani to, jaké dopady do rodinného života a duševní integrity
nezletilého bude mít odloučení od otce po řadu let z důvodu uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody. Odsouzení tak odporuje i zásadě
personality trestu a nutnosti minimalizovat jeho negativní důsledky na osoby
odlišné od obviněného. Zohledněna nebyla délka trestního řízení ani dosavadní
bezúhonnost dovolatele. Jeho jednání přitom nijak negativně nezasáhlo do života
poškozených a vzhledem ke kontinuálnímu dohledu ze strany Policie ČR takové
nebezpečí ani nehrozilo. Uložený trest se vymyká i všem dosavadním případům
odsouzení pachatelů trestného činu křivého obvinění v České republice.
Z výše rekapitulovaných důvodů obviněný S. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a
postupem podle § 265m odst. 1 tr. ř. ho zprostil obžaloby, v případě skutku ad
I. podle § 226 písm. c) tr. ř. a v případě skutku ad II. podle § 226 písm. a)
tr. ř. Jestliže by se Nejvyšší soud s tímto jeho návrhem neztotožnil, navrhl,
aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a Městskému soudu v Brně věc
vrácena s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném
složení senátu.
Obviněná E. H. v odůvodnění svého dovolání rovněž namítla, že rozsudek
odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího svorně trpí vadou spočívající na
nesprávném právním posouzení skutku. Vedle existence dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve věci dovodila i naplnění důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vyjádřila přesvědčení, že v řízení před soudy byly systematicky
porušovány principy spravedlivého procesu a zásada rovnosti stran. Soudy
nedůvodně neprovedly celou řadu důkazů, které navrhovala obhajoba, a jejich
skutkové závěry se v mnohém ocitly v extrémním rozporu s obsahem provedených
důkazů. Odvolací soud navíc postupoval nesprávně, jestliže o zamítnutí
zmíněných důkazních návrhů rozhodl rozsudkem, a nikoli zvláštním procesním
usnesením před vyhlášením meritorního rozhodnutí ve věci. Pochybil pak i tím,
že ačkoli se neztotožnil se skutkovými závěry městského soudu, sám ve věci
rozhodl apelačním a nikoli kasačním způsobem, přestože věc vyžadovala obsáhlé
doplnění dokazování. Sám namísto toho doplnil dokazování v naprosto
nedostatečném rozsahu, a pokud jednání všech obviněných překvalifikoval a
zpřísnil jim uložené tresty, fakticky je připravil o možnost bránit se novému
výroku o vině řádným opravným prostředkem. Výsledek řízení, kdy má nyní odpykat
drakonický trest odnětí svobody, dovolatelku naprosto šokoval. K samotnému
právnímu posouzení svého jednání pak uvedla, že především nikoho křivě
neobvinila, žádné trestní oznámení nepodala a o tom, co dělali další
spoluobvinění při tvorbě tohoto oznámení svědka J. D., nevěděla. Ničeho, co by
mohlo být kvalifikováno jako trestný čin podle § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, se nezúčastnila, tím méně v rámci organizované zločinecké skupiny. Předání peněz za vyhotovení notářského zápisu a předání telefonu nebo dojednání
schůzky rozhodně nelze považovat za úmyslné křivé obvinění. Krajský soud v
podstatě poté, co dospěl k závěru o spáchání zločinu účasti na organizované
zločinecké skupině, mechanicky přiřadil ke všem domnělým členům této skupiny
veškeré trestné činy jako u spoluobviněného Z. Konkrétní vinu u jednotlivých
obviněných přitom již nezjišťoval. Fakticky tak nepřípustně rozhodl podle
principu kolektivní viny. Aplikace ustanovení § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, v posuzované věci vůbec nepřipadala
v úvahu. Spoluobvinění totiž nevytvořili žádné společenství se zaměřením na
soustavné páchání trestné činnosti, které by se vyznačovalo pevnou organizační
strukturou, vztahy nadřízenosti a podřízenosti a jasně definovanými pravidly
jeho fungování. Taková dohoda mezi nimi chyběla a absentoval zde i znak
soustavnosti a stálosti. Dovolatelka nadto o vytvoření skupiny, která měla
sloužit k páchání trestné činnosti v rámci jediného trestního řízení, nic
nevěděla. Znala pouze obviněného K., nikoli však již L. a o existenci J. Š. neměla vůbec tušení. Obviněného Z. nikdy neviděla a ani s ním nemluvila. Obviněný V. byl její druh a jen kvůli němu se na činu podílela.
Krajský soud
nikde neuvedl, kdy a kde měla organizovaná zločinecká skupina vzniknout, kdo se
na jejím založení aktivně podílel a jakým způsobem do ní byla uvedena sama
dovolatelka. V jeho rozhodnutí absentoval i popis pravidel fungování skupiny. V
odůvodnění rozsudku se pouze stroze konstatuje, že obviněný Z. založil
organizovanou zločineckou skupinu, do jejíž činnosti se vědomě zapojili všichni
spoluobvinění a plnili jím zadané úkoly. Dovolatelce měl přitom konkrétní
pokyny tlumočit K. a ta je zase měla předávat svědkům V. a D., kteří však členy
skupiny nebyli. Soud neuvedl, jak konkrétně ve skupině fungovaly vztahy
nadřízenosti a podřízenosti. Prostě jen uzavřel, že takové vztahy v ní
existovaly. Stejně tak blíže či spíše vůbec nerozvedl, co (jaký časový úsek)
myslí dlouhodobostí činnosti skupiny. Jeho právní konstrukce tedy v tomto směru
není obhajitelná. Další vady v právním posouzení jednání dovolatelky se
dopustil krajský soud tím, že zpřísnil kvalifikaci z původního přečinu vydírání
podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku na zločin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když dospěl k závěru, že se ho obviněná dopustila jako členka
organizované skupiny. Problém podle dovolatelky tkví v tom, že organizovaná
skupina je něco zcela jiného než účast na zločinecké organizované skupině podle
§ 361 a § 107 tr. zákoníku ve vztahu k § 129 tr. zákoníku. Jde o dva odlišné
pojmy a z povahy věci není možné, aby byl pachatel jednoho a téhož skutku
členem organizované skupiny a současně účasten na organizované zločinecké
skupině. Dovolatelka rovněž zpochybnila správnost posouzení skutku jako
vydírání svědka, znalce nebo tlumočníka podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Nevěděla totiž, jaké postavení měli v době činu M. V. a J. D. a kromě
toho oba jmenovaní v danou chvíli ani v postavení svědků nebyli. Vydírání podle
§ 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku se nelze dopustit vůči někomu, kdo nemá
status svědka, tedy nebyl jako svědek vyslechnut orgány činnými v trestním
řízení a nebyl k takovému úkonu dosud ani předvolán.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu
v Brně jako soudu odvolacího zrušil a věc tomuto soudu „vrátil“ se závaznými
pokyny k dalšímu řízení.
Obviněný M. V. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. též formálně namítl nesprávnost právního posouzení svého jednání jako
zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361
odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Podotkl, že
skutkový závěr, podle nějž společně s dalšími spoluobviněnými jednal s
jednotícím úmyslem a cílem protiprávně ovlivnit výsledek probíhajícího
trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015 ve
prospěch i obviněného S. Z., neměl oporu v provedených důkazech. Nebylo
prokázáno, že by se vědomě zapojil do činnosti organizované zločinecké skupiny. Naopak bylo zjištěno, že sledoval vlastní zájem v podobě zastavení trestního
stíhání své osoby. Dovolatel připustil, že učinil první prohlášení popsané ve
výroku o vině, ale zároveň připomněl, že následně byl dne 8. 12. 2015 vzat do
vazby a na další činnosti skupiny se již nijak podílet nemohl. Na svá předchozí
prohlášení navázal až dne 31. 8. 2016, kdy sice obvinil policisty, ovšem opět
zcela bez ohledu na zájmy spoluobviněného Z. Evidentně ani nevěděl, co
jmenovaný v mezidobí zařídil či zorganizoval. Nejednal v koordinaci s
obviněnými K. ani svou partnerkou E. H. Tuto tvrzenou skutečnost nebylo možno
dovodit ani ze záznamu o sledování obviněného K., který v něm informuje svědka
V., „že bude brzy vypovídat obžalovaný V. a z kriminálu bude posílat na GIBS
trestní oznámení na K. a D.“. Dovolatel rovněž zdůraznil, že organizovaná
zločinecká skupina je zvláštní formou trestné součinnosti více osob, která se
vyznačuje vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činností a
zaměřením na soustavné páchání trestné činnosti za účelem dosahování zisku. Pro
trestní odpovědnost pachatele za účast na takové skupině se vyžaduje úmysl,
který však v jeho případě prokázán nebyl. Nebylo zjištěno, že by se vědomě
účastnil protiprávního jednání ve stálém zločinném společenství, byl v něm
hierarchicky začleněn, že by někomu podléhal a že by se řídil nějakým kodexem
takového společenství. Za vadné považuje dovolatel i právní posouzení svého
skutku jako zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e)
tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, který měl spáchat ve prospěch
organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku. Ani zde podle
jeho přesvědčení z žádného důkazu nevyplynulo, že by byl k nepravdivému
obvinění policistů kýmkoli instruován či mu dokonce bylo někým nařízeno. Zjevně
jednal pouze o své vlastní vůli, kdy využil svých předchozích prohlášení, aniž
by věděl, že jich využije i spoluobviněný Z., v jehož zájmu rozhodně nejednal. Poté, co se posuzovaného jednání dopustil, navíc došlo ke změně úpravy v
trestním zákoníku, takže v době rozhodování soudu se již nejednalo o zločin ale
pouze o mírněji trestný přečin. Dovolatel brojí rovněž proti právní kvalifikaci
skutku jako přečinu nadržování spáchaného ve spolupachatelství a ve prospěch
organizované zločinecké skupiny. Z rozsudku podle jeho mínění předně není
patrné, komu měl nadržovat.
Znovu zdůraznil, že jednal toliko v úmyslu vyvinit
sám sebe. Skutečnost, že učinil prohlášení, které se až následně stalo
inspirací pro jiného, jeho úmysl někomu nadržovat neprokazuje.
Napadený rozsudek odvolacího soudu označil dovolatel za nezákonný i ve výroku o
trestu. Krajskému soudu vytkl, že v důsledku nesprávného posouzení skutku
aplikoval úpravu trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, kterou bez
bližšího zdůvodnění označil za pro obviněné příznivější. Příznivější však byla
úprava účinná od 1. 2. 2019, kdy sazba za trestný čin podle § 345 odst. 3 tr.
zákoníku byla zmírněna na rozpětí jednoho až pěti roků (dříve dva až osm let).
Proto dovolatel v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v
Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 zrušil a věc odvolacímu soudu
přikázal k novému projednání.
Obviněný Z. L. podal dovolání formou dvou podání vypracovaných různými obhájci.
Obdobně jako další dovolatelé v nich předně rozporoval skutkové závěry
odvolacího soudu spojené s právním posouzením skutku jako zločinu účasti na
organizované zločinecké skupině. I on namítl, že mu nebyl prokázán jednotící
úmysl ovlivnit společně s dalšími spoluobviněnými probíhající trestní řízení ve
věci Z. a dalších, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015, a
řízení vedené policejním orgánem Národní centrály proti organizovanému zločinu
pod sp. zn. NCOZ-979/TČ-2016-417600 ve prospěch spoluobviněného J. V. a spol.
Neměl jakékoliv povědomí o osobách, kterým měl pomáhat, a o cíli údajné
organizované zločinecké skupiny. V takové skupině nebyl nijak hierarchicky
začleněn, nikomu při své činnosti nepodléhal, neřídil se žádným kodexem
takového společenství, neznal osobu jeho organizátora a z působení zločinného
uskupení neměl žádný finanční ani ideový prospěch. Jeho jednání, stejně jako
jednání spoluobviněného J. Š., mělo v rámci působení skupiny jen okrajový a
epizodní charakter. On sám byl spoluobviněným K. požádán pouze o to, aby
doprovodil svědka D. k úkonu na policii. Činnost skupiny navíc nebylo možno
chápat jako zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti ve smyslu §
129 tr. zákoníku, jestliže jejím cílem mělo být pouze a jen vyvinění Z. z jiné
trestní kauzy. Taková právní kvalifikace by podle názoru dovolatele přicházela
v úvahu jen za předpokladu, že by taková skupina nabízela své služby jiným
osobách, rozdílným od svých členů. Dovolatel dále brojil proti právnímu
posouzení svého jednání jako trestného činu křivého obvinění. Podotkl, že on
sám nebyl autorem textu, který byl převtělen v podání vysvětlení svědka D., a
nikdy tento text ani neupravoval. Pokud mu odvolací soud přisuzuje
spoluautorství na tomto materiálu, domyslel skutkový stav bez potřebných
důkazů. Dovolatel rovněž nikomu nenadržoval. Taková osoba ve výroku rozsudku
konkrétně označena není. Z provedených důkazů nebylo možno dovodit, že by on či
spoluobviněný Š. měli povědomí o trestním stíhání spoluobviněného Z. a dalších
v kauze, která je v napadeném rozsudku zmiňována. Pokud doprovodil svědka D. na
policii k podání vysvětlení, neznamená to, že by tak činil s úmyslem někomu
nadržovat. Ostatně z klíčové výpovědi spolupracujícího obviněného K. vyplynulo,
že ten ho o pravé podstatě a smyslu úkonu neinformoval. Dovolatel nebyl
poradcem spoluobviněného Z. Tím byl naopak právě K., jehož role měla být
posouzena jako role spoluorganizátora trestné činnosti a nikoli jako účastníka
na ní. U tohoto obviněného přitom byla patrná snaha přenést trestní odpovědnost
na ostatní s cílem vyvinit vlastní osobu. Jeho účelové výpovědi vyústily mimo
jiné i v potrestání dovolatele, které je ve srovnání se sankcí uloženou K.
naprosto nespravedlivé.
Za nesprávné považuje dovolatel i posouzení skutku obviněného J. Š. jako
trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, kdy je mu přičítáno účastenství
na tomto trestném činu ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku. Připustil, že J. Š. možná nepostupoval v souladu s interními
předpisy, když si od advokáta nechal dopředu zaslat text oznámení svědka D. s
tím, že si ho nejprve přepíše a poté svědkovi položí pár otázek. V tomto
postupu lze nicméně podle jeho mínění shledat toliko kázeňské provinění.
Spoluobviněný Š. v každém případě postupoval v souladu s trestním řádem, takže
nebylo možno konstatovat, že by zneužil svoji pravomoc. Z dokazování nadto není
zřejmé, jakým způsobem ho měl dovolatel vlastně navádět ke spáchání předmětného
trestného činu, jestliže se ho pouze dotázal, zda je u něho možné podat
vysvětlení, které je svou povahou trestní oznámení.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný L. rovněž
namítl, že v řízení u soudu druhého stupně bylo porušeno jeho právo na obhajobu
a princip předvídatelnosti práva. Připomněl, že odvolací soud neprovedl žádné
významnější dokazování a přesto rozhodl vlastním odsuzujícím rozsudkem. Ani
jeden ze soudů pak neprovedl obhajobou navržené důkazy svědčící o nevině
dovolatele. Z nich by především musel vyplynout závěr, že neměl žádné vazby na
spoluobviněného Z. ani další s ním spolupracující osoby. Dovolatel dále brojil
proti postavení osob M. V. a J. D. jako svědků, a nikoli jako osob páchajících
trestnou činnost. Jednání J. D. označil za jednání „prodloužené ruky“
policejního orgánu. Klade si otázku, z jakého důvodu ho policejní orgán nechal
sepisovat prohlášení, o němž tvrdí, že nebylo pravdivé, proč ho nechal
kontaktovat právníka v Praze, aby s ním šel sepsat trestní oznámení, a z jakého
důvodu na něho J. D. naléhal, aby bylo podáno co nejrychleji. Dovolatel
postupoval z podnětu prosby jeho dlouholetého kamaráda K. a na základě
následného naléhání svědka D. Toho k podání trestního oznámení nikdy nenutil,
protože na něm neměl žádný osobní zájem. Měl pouze informaci od K., že se na
něho obrátí nějaký jeho klient a že bude chtít oznámení sepsat. Všechny ostatní
informace se pak dozvěděl až od J. D. Právě ten ve věci aktivně jednal v
součinnosti s policií, nahrával schůzky a v podstatě se tak podílel na
policejní provokaci.
Napadený rozsudek je podle dovolatele nepřezkoumatelný též ve výroku o trestu a
jeho výši, když v něm chybí zdůvodnění, proč bylo pro všechny obviněné
výhodnější použití trestního zákoníku ve znění do 31. 1. 2019. Dovolatel
poukázal i na porušení § 37 a § 38 tr. zákoníku, z nichž plyne, že trestní
sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu a poměrům pachatele, přičemž tam, kde postačí uložení trestní
sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro
pachatele citelnější. V tomto ohledu dovolatel podotkl, že dosud vedl řádný
život a staral se o nezletilé děti. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody
vnímá jako likvidační, citelně postihující nejen jeho samého, ale i celou
rodinu, která je na něm existenčně závislá.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9.
2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému
projednání, nebo jeho věc případně projednal samostatně s tím, že po zrušení
napadeného rozsudku ve výrocích týkajících se jeho osoby ji podle § 222 odst. 2
tr. ř. postoupí ke kárnému řízení České advokátní komoře.
Obviněný J. Š. v rámci deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. namítl, že postupem nižších soudů došlo k porušení jeho práva na
spravedlivý proces, když vůči němu použily nezákonně získaný důkaz, konkrétně
záznam o sledování osob a věcí ze dne 5. 10. 2016, který následně
„zlegitimizovaly“, aniž by reagovaly na jeho příslušné námitky. Rozhodnutí
krajského soudu je současně založeno na extrémním rozporu mezi obsahem
provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými závěry na straně jedné, a
právním posouzením skutku na straně druhé. Dovolatel trvá na tom, že na základě
shromážděných důkazů nebylo možno učinit závěr, že jednal ve prospěch
organizované zločinecké skupiny. Dále namítl, že odvolací soud při svém
rozhodování nerespektoval zásadu dvojinstančnosti řízení. Jeho rozsudek vnímá
jako překvapivé rozhodnutí, neboť jím došlo k razantní změně právní kvalifikace
skutku oproti rozsudku soudu prvního stupně a v důsledku toho i k významnému
zpřísnění uložené sankce. Dovolatel míní, že pokud odvolací soud provedl ve
veřejném zasedání velmi rozsáhlé dokazování a na jeho základě přistoupil k tak
zásadním změnám v právním posouzení věci, nepřípustně tím nahradil úlohu
nalézacího soudu v hlavním líčení. Uložením drakonických trestů všem obviněným
pak zcela narušil principy právní jistoty a předvídatelnosti práva.
Vlastní nesprávné hmotněprávní posouzení skutku spatřoval dovolatel především v
tom, že na počínání celé skupiny obviněných i jeho vlastní byla aplikována
ustanovení o zločinecké organizované skupině podle § 129 a § 361 tr. zákoníku.
Je přesvědčen, že v daném případě nebylo možno dovodit, že činnost skupiny byla
zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti. Ona soustavnost rozhodně
absentuje minimálně v jeho jednání. Kromě toho nebylo prokázáno, že by on sám o
existenci organizované zločinecké skupiny věděl a vědomě jednal v její
prospěch. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu
bylo odůvodnění rozsudku krajského soudu zcela nepřezkoumatelné. Ani skutková
věta výroku o vině dostatečně nepopisuje jeho vědomé aktivní zapojení do
činnosti organizované zločinecké skupiny tak, aby splňovala kritéria obsažená v
§ 120 odst. 3 tr. ř. Dovolatel dále brojil proti právnímu posouzení jeho
jednání jako trestného činu křivého obvinění. Zde zdůraznil, že neměl možnost
ověřit si pravdivost skutečností tvrzených v rámci podání vysvětlení svědkem D.
a nijak mu to jako policistovi, který pouze přijímal trestní oznámení,
nepříslušelo hodnotit. On sám není detektorem lži, aby poznal nepravdivost
tvrzení uváděných touto osobou. Ve své podstatě bylo zjištěno pouze to, že
spoluobvinění L. a K. připravovali obsah trestního oznámení tak, aby
nevzbuzovalo žádné pochybnosti. Dovolateli je pak kladeno za vinu, že
nepravdivost tam uvedených tvrzení neodhalil. Odvolací soud nepravdivě uvedl,
že svědka D. nevyslýchal, ačkoli takový závěr je v příkrém rozporu s protokolem
o záznamu o sledování osob ze dne 5. 10. 2016, z nějž vyplývá, že svědkovi
pokládal doplňující dotazy. Ani zde tedy nebylo možno dovodit, že jednal v
přímém úmyslu někoho křivě obvinit. Na tento jeho záměr rozhodně nebylo možno
usuzovat jen z prostého faktu, že byl příslušníkem Policie ČR, jak učinil
odvolací soud. Stran právní kvalifikace skutku jako trestného činu nadržování
dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyla provedenými důkazy přesvědčivě
podpořena zjednodušující premisa soudu, že všichni obvinění jednali s motivací
vyvinit spoluobviněného Z. v jiné trestní kauze. Odvolací soud zde jaksi
automaticky spojil, resp. zaměnil trestný čin nadržování s trestným činem
účasti na organizované zločinecké skupině. A konečně, pokud jde o trestný čin
zneužití pravomoci úřední osoby, odvolací soud do skutkové věty výroku o vině
zakomponoval toliko slova zákona, když uvedl, že obviněný jednal s ostatními
členy skupiny s jednotícím záměrem protiprávním způsobem ovlivnit probíhající
trestní řízení ve prospěch obviněného Z., aniž by se vypořádal s případnou
pohnutkou dovolatele a také s tím, zda z jeho protiprávního jednání vznikl Z.
skutečně nějaký prospěch.
Dovolatel proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou
stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a
rozhodnutí.
S podáním označeným jako „dovolání“ podpořili obviněného Z. L. i jeho rodiče C.
L. a J. L. Odkázali v něm na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Skutkovou větu výroku rozsudku krajského soudu považují za nepřehlednou a
přitom nedůsledně formulovanou. Postrádají v ní řadu podstatných skutečností,
zejména pak časové vymezení, v jakém období měl Z. řídit činnost organizované
zločinecké skupiny, zvláště jestliže jeho významnou část strávil ve vazbě, a
kdy se přesně na její činnosti měli podílet obviněný Z. L. a J. Š. Poté manželé
L. obsáhlou argumentací zpochybnili právní kvalifikaci jednání všech obviněných
podle ustanovení § 361 tr. zákoníku o organizované zločinecké skupině. Z
vlastního pohledu podrobně vyložili, proč bylo předmětné zákonné ustanovení
vůbec zakomponováno do právního řádu, a současně připomněli, že jedinou ambicí
Z. bylo posílit své postavení jako obviněného v jiné trestní věci. Považují za
absurdní, aby taková snaha byla podřazována pod pojem organizované zločinecké
skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku. Zdůraznili, že činnost skupiny pachatelů
se zde omezila na dosažení jediného cíle, byť bylo v rámci jeho uskutečňování
podniknuto vícero útoků na zájmy chráněné trestním zákonem. V daném případě
však nebylo nutno vytvářet speciální strukturu s jasným rozdělením funkcí a
dělbou úkolů. Výstupem činnosti skupiny byly za celých 14 měsíců jejího
působení toliko dva notářské zápisy výpovědi svědka V. a protokol o podání
vysvětlení svědkem D., to vše při plné kontrole policie. Aniž by došlo k
jakémukoli prošetření těchto podnětů ze strany GIBS, policie tyto svědky dál
nechala plnit „jejich úkoly“ právě ve snaze docílit kvalifikace jednání všech
obviněných jako účasti na organizované zločinecké skupině. Tím vyprovokovala i
jednání dalších osob, konkrétně J. Š. a Z. L. Přitom časový úsek údajně
součinného jednání posledně zmíněných obviněných byl jen okrajový.
V důsledku toho jmenovaní navrhli, aby Nejvyšší soud trestní věc jejich syna
vyloučil k samostatnému projednání, rozsudek krajského soudu ohledně jeho osoby
zrušil a věc buď postoupil k České advokátní komoře k projednání kárného
provinění, nebo vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil
státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“).
Pokud jde o námitky obviněného S. Z., uvedl, že valná část z nich zvoleným
dovolacím důvodům neodpovídá. Nejprve poukázal na to, že dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dopadá výhradně na případy, kdy ve věci meritorně
rozhodl vyloučený samosoudce nebo předseda či jiný člen soudního senátu.
Uplatnit jej naopak nelze vůči rozhodnutí osob z řad orgánů činných v
přípravném řízení trestním, tj. policejních orgánů, státních zástupců, ale ani
soudců rozhodujících o procesních věcech. Obviněný podle poukazu státního
zástupce namítal podjatost soudců prakticky po celou dobu řízení. Snaha tímto
způsobem atakovat jeho průběh a validitu v něm učiněných úkonů byla nedílnou
součástí jeho obhajoby. Veškeré jeho výhrady vůči jednotlivým členům senátů
nalézacího i odvolacího soudu však byly vystavěny právě na nesouhlasu s jejich
procesními postupy a k závěru o podjatosti těchto osob tak vést nemohly. V
řízení nebyl zjištěn žádný osobní vztah některého ze soudců k věci nebo
účastníkům řízení, přičemž veškerá související argumentace obviněného byla jen
produktem jeho osobních subjektivních představ, v nichž se situoval do role
oběti komplotu soudní moci. V průběhu řízení se dotčené soudní senáty s jeho
námitkami podjatosti vypořádaly opakovaně, přičemž s jejich závěry se státní
zástupce plně identifikoval.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak
připomněl, že v jeho rámci lze napadat toliko vadnou právní kvalifikaci skutku
nebo pochybení v hmotněprávním posouzení skutečností podle jiných právních
odvětví. Jen výjimečně lze pod tímto důvodem uplatňovat i procesní námitky, a
to například tehdy, jestliže jsou výsledná skutková zjištění soudů v tzv.
extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. O takovou situaci se však
podle názoru státního zástupce v posuzované věci nejedná. Výsledná skutková
zjištění soudů naopak označil za zcela správná a rozhodnutí soudů obou stupňů v
tomto ohledu plně přezkoumatelná. Obviněnému nepřisvědčil v tom, že jejich
skutkové závěry stály výhradně na údajně nevěrohodné výpovědi K. Odmítl jím
prosazovanou verzi skutkového děje, podle níž šlo o podnikatelský záměr tohoto
spoluobviněného, spočívající ve vytváření důkazního materiálu ve prospěch
obviněných osob v jiných trestních kauzách a v současném uvádění těchto osob v
omyl za účelem dosažení vlastního finančního prospěchu. Právě tato verze byla
provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácena. Obdobně se soudy podle poukazu
státního zástupce vypořádaly i s argumentací dovolatele, jíž se pokoušel hanit
svědka M., který poskytl klíčovou výpověď, jež ho usvědčovala ze spáchání
skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině. Soudy se ani zde při svém
hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani flagrantní
nelogičnosti či jiného vybočení z mezí zásad zakotvených v § 2 odst. 5, odst. 6
tr. ř. Svá rozhodnutí odůvodnily v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř., když v nich
vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková
zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů, a to včetně
těch, které si vzájemně odporovaly. Obviněný v podstatě pouze prezentoval svůj
nesouhlas s tímto postupem a předložil vlastní a pro sebe výhodnější verzi
skutkového děje, čímž se ocitl mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu. Stejný
závěr lze podle státního zástupce vztáhnout i k jeho námitkám, že bylo zasaženo
do jeho práva na spravedlivý proces narušením důvěrnosti jeho komunikace s
obhájci ze strany orgánů činných v trestním řízení. Pochybení státního zástupce
a vyšetřovatele v podobě zařazení přepisů této komunikace do spisového
materiálu se vztahovalo k obhajobě vedené v jiné trestní věci a nemělo tedy
žádný vliv na rozhodnutí soudů v nynější trestní věci. Zcela mimo dovolací
důvod pak byly i výhrady obviněného vůči poměrům panujícím ve věznici v rámci
výkonu trestu.
Právně relevantní námitky obviněného ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
pak státní zástupce označil za nedůvodné. Odmítl zejména argumentaci, že
svědkové V. a D. působili v trestní věci jako policejní agenti a v tomto smyslu
se aktivně podíleli na nepřípustné policejní provokaci. Připomněl, že trestní
řízení bylo zahájeno v reakci na prvotní informace, které vzešly od M. V.,
který se dostavil na policii sám a zcela dobrovolně. V reakci na jeho oznámení
bylo na základě povolení soudce přistoupeno ke sledování osob. Stejně pak bylo
postupováno i v případě sledování účasti J. D. na v rozsudku popsaném jednání.
Postup policejního orgánu byl přitom zjevně veden v pasivním modu a jeho
aktivita v přípravném řízení nepředstavovala žádný podstatný prvek v
probíhajícím ději trestného jednání. Dovolatel si bez ohledu na sledovací
postupy, o nichž neměl ponětí, cílevědomě počínal tak, aby v součinnosti s
dalšími osobami, o nichž předpokládal, že postupují v jednotícím záměru křivě
obvinit jiné osoby, zpochybnil jednotlivé kroky orgánů činných v trestním
řízení ve věci, v níž vystupoval jako obviněný. Nikdo ho neponoukal, aby
ustavil zločinné uskupení, jež mělo za cíl vytvořit uměle vykonstruované
kompromitující podklady, poškozující osoby zapojené do vyšetřování jeho daňové
trestné činnosti. Provedené sledování bylo specializovaným orgánem řádně
zaznamenáno a v souladu s § 158d odst. 7 tr. ř. z něj byly rovněž pořízeny
příslušné protokoly. Z těchto podkladů je zjevné, že ke sledování byly užity
skrytě umístěné sledovací prostředky. Především z nich ale nelze vyčíst, že by
svědkové V. a D. působili v rolích jakýchsi agentů instruovaných policejním
orgánem, plnili pokyny zvenčí, ani že o použití sledovacích technik byli vůbec
vyrozuměni. Jejich role a jednání ve vztahu k obviněnému tedy dovolatelem
předkládaný scénář policejní provokace nepotvrzují.