4 Tdo 737/2020

4 Tdo 737/2020

USNESENÍ

Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 17. 12. 2020 v trestní věci obviněného J. Š., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, takto:

Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému J. Š. přerušuje výkon rozhodnutí – rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, do doby rozhodnutí o podaném dovolání obviněného.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 3 T 151/2017-7523 byl mj. obviněný J. Š. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Za ně a dále za sbíhající se přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 7 T 20/2018-348 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9.

2018 sp. zn. 9 To 244/2018, mu byl uložen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce v bezpečnostních sborech v České republice a v obecní policii na dobu pěti let. Zároveň byl ohledně obviněného podle § 43 odst. 2 tr.

zákoníku zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 7 T 20/2018-348 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek městského soudu mimo jiné i ve vztahu k obviněnému ve všech výrocích zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku, dále přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 sp. zn. 7 T 20/2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018, mu odvolací soud podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce v bezpečnostních sborech České republiky a v obecní policii na dobu šesti let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ohledně obviněného zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 sp. zn. 7 T 20/2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného krajský soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Aniž by bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé, aplikoval předseda senátu Nejvyššího soudu po předběžném prostudování procesního spisu své právo ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř., a rozhodl u obviněného J. Š. o přerušení výkonu rozhodnutí - rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, neboť má za to, že v daném případě k takovému postupu existují důvody. Toto přerušení výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém dovolání obviněného.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. František Hrabec předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 4 Tdo 737/2020

Datum rozhodnutí: 17.12.2020

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí

Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: E

4 Tdo 737/2020

USNESENÍ

Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 17. 12. 2020 v trestní věci obviněné E. H., nar. XY, občanky Slovenské republiky, trvale bytem XY, takto:

Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněné E. H. odkládá výkon rozhodnutí – rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, a to do doby rozhodnutí o podaném dovolání obviněné.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 3 T 151/2017-7523 byla mj. obviněná E. H. uznána vinnou přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku.

Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek městského soudu mimo jiné i ve vztahu k této obviněné ve všech výrocích zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. obviněnou nově uznal vinnou zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatelku podle § 23 tr. zákoníku, dále zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), e) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zde opět jako spolupachatelku podle § 23 tr. zákoníku. Za to odvolací soud obviněné podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a čtyř měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné pak podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti předmětnému rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Do výkonu trestu přitom podle aktuálních údajů z Centrální evidence vězňů dosud nenastoupila.

Aniž by bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé, aplikoval předseda senátu Nejvyššího soudu po předběžném prostudování procesního spisu své právo ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. a rozhodl v případě obviněné E. H. o odložení výkonu rozhodnutí – rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, neboť má za to, že v daném případě k takovému postupu existují důvody. Toto odložení výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém dovolání obviněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. František Hrabec předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 4 Tdo 737/2020

Datum rozhodnutí: 17.12.2020

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí

Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: E

4 Tdo 737/2020

USNESENÍ

Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 17. 12. 2020 v trestní věci obviněného Z. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, takto:

Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému Z. L. přerušuje výkon rozhodnutí – rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, a to do doby rozhodnutí o podaném dovolání obviněného.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 3 T 151/2017-7523 byl mj. obviněný Z. L. uznán vinným účastenstvím na přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jako návodce podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku.

Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek městského soudu mimo jiné i ve vztahu k obviněnému ve všech výrocích zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku, dále návodem k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zde opět jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku. Za to odvolací soud obviněnému podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu šesti let. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř.

Aniž by bylo jakkoli předjímáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé, aplikoval předseda senátu Nejvyššího soudu po předběžném prostudování procesního spisu své právo ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. a rozhodl u obviněného Z. L. o přerušení výkonu rozhodnutí - rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 ve výroku o trestu, neboť má za to, že v daném případě k takovému postupu existují důvody. Toto přerušení výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude rozhodnuto o předloženém dovolání obviněného.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. František Hrabec předseda senátu

kdy obžalovaný S. A. Z. působil v této skupině jako řídící osoba, poskytoval finanční prostředky, svými pokyny přímo řídil obžalovaného O. K., který vystupoval jako hlavní výkonná osoba za účelem realizace níže uvedených jednání, k dosažení jejich cílů obžalovaný S. A. Z. poskytoval obžalovanému O. K. finanční prostředky, přičemž obžalovaný O. K. níže uvedená jednání následně realizoval buď sám nebo v období do prosince 2015 v součinnosti s obžalovaným M. V. a poté, co obžalovaný M. V. byl v jiné trestní věci vzat do vazby, v období od ledna 2016 v součinnosti s obžalovanou E. H., přítelkyní obžalovaného M. V., na něž přenášel s jejich vědomím vůli obžalovaného S. A. Z., později od blíže nezjištěné doby měsíce července či srpna 2016 obžalovaný O. K. realizoval vůli obžalovaného S. A. Z. rovněž v součinnosti s obžalovaným Z. L. a jeho prostřednictvím též s obžalovaným J. Š., přičemž všem těmto osobám byl znám účel jejich jednání, a to snaha, aby dosáhli učinění písemných prohlášení formou notářského zápisu obsahujícího nepravdivé skutečnosti a následně nepravdivých trestních oznámení M. V. a J. D. ve shora uvedených trestních řízeních, a tímto způsobem zamýšleli protiprávně pomoci zejména obžalovanému S. A. Z., ale i dalším obžalovaným v rámci organizované zločinecké skupiny, stíhaným v trestní věci sp. zn. 46T 5/2015 vedené u Krajského soudu v Brně, a také tímto způsobem zamýšleli protiprávně pomoci zejména obžalovanému M. V., ale i dalším obviněným v rámci trestní věci vedené pod sp. zn. NCOZ-979/TČ-2016-417600, kdy konkrétně

a) v blíže nezjištěné době od září 2015 obžalovaný S. A. Z. vznesl požadavek k obžalovanému O. K. prostřednictvím svého advokáta JUDr. Ing. Jana Vučky, aby obžalovaný M. V., který se sám aktivně nabídl, že poskytne za finanční odměnu výpověď v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/5015, sehnal M. V., přičemž obžalovaný S. A. Z. požadoval, aby M. V. změnil za odměnu a uhrazení veškerých nákladů s tím spojených svoji svědeckou výpověď v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn 46T 5/2015, obžalovaný M. V. a obžalovaná E. H. na pokyn obžalovaného O. K. a z popudu a vůle S. Z. se pokoušeli kontaktovat M. V., figurujícího v procesním postavení svědka v této trestní věci, za účelem realizace požadavku, aby ve prospěch obžalovaného S. Z. tento svědek změnil svoji svědeckou výpověď.

Následně v březnu roku 2016 obžalovaná E. H. spolu s obžalovaným O. K. kontaktovali M. V., a to prostřednictvím společného známého J. M., občana Slovenské republiky, přes kterého předala obžalovaná E. H. M. V. telefon se SIM kartou, na které následně telefonicky M. V. kontaktovala, zda s uvedenou změnou své výpovědi souhlasí, a zaslala mu kontakt na advokátku P. H. z XY, ul. XY, s tím, aby tuto V. kontaktoval, že s ní zajde za notářem, kde učiní novou, ověřenou, smyšlenou a nepravdivou výpověď podle představ a vůle obžalovaného S. A. Z.

Dále obžalovaná E. H. v době od 12. 3. 2016 do 30. 3. 2016 na základě požadavků obžalovaného O. K., jenž tlumočil pokyny obžalovaného S. A. Z., opakovaně telefonicky, zejména prostřednictvím SMS zpráv kontaktovala M. V., aby s ním dohodla termín, kdy bude provedeno prohlášení s jeho smyšlenou a nepravdivou výpovědí formou notářského zápisu s požadavkem na sdělení jmen údajných svědků, kteří by prohlášení M. V. potvrzovali, aby toto mohlo být zaneseno do předem připraveného textu prohlášení, a vzhledem k tomu, že M. V. se splněním jejích pokynů otálel, dne 30. 3. 2016 ho kontaktovala prostřednictvím výhrůžné SMS ve znění „... hlavný besní ... mas cas do piatku aby sme sa videli inac vsetko sa zvali aj na teba to mysli unos a podobne věci s tym spojene. a rik taktiez prikyvne jako to bolo. tak daj vediet a dostanes na ruku love hned a mas to z krku lebo od toho zmrda PF si nikdy ani korunu nedostal ...“.

Následně se M. V. po bezvýsledné návštěvě advokátky P. H., za kterou jej poslala obžalovaná E. H., po předchozí telefonické domluvě sešel s obžalovanou E. H. v restauraci KFC, na ul. XY v Brně, kde ho obžalovaná instruovala, aby se ještě tentýž den 12. 4. 2016 sešel s advokátem, obžalovaným O. K. v obci XY, okres Brno - venkov. Na této schůzce obžalovaný O. K. vůči M. V. opět vyslovil požadavek, aby změnil svoji výpověď, a to za finanční kompenzaci nákladů a za odměnu, a aby sehnal smyšlené účelové svědky s tím, že náklady s tím spojené bude hradit obžalovaný S. A. Z.

Právě obžalovaný S. A. Z. totiž již dříve obžalovaného O. K. instruoval, že nové smyšlené a nepravdivé prohlášení M. V. bude připraveno natolik, aby ho mohl M. V. jen podepsat, a požadoval, aby si M. V. zajistil ještě další 3 svědky, kteří jeho nepravdivé prohlášení potvrdí a jejichž jména budou do předem připraveného prohlášení doplněna, a sdělil mu i výši financí, které je za to ochoten zaplatit.

Obžalovaný O. K. M. V. proto sdělil, že na případné účelové svědky a pokrytí veškerých nákladů dá obalovaný S. A. Z. maximálně 20.000 EUR a s M. V. se finančně vyrovnají později. Poté též V. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. vyhrožoval, že pokud s tím V. nebude souhlasit, vše udělají tak, že veškeré obchody, pro něž je obžalovaný S. A. Z. stíhán, a únos svedou na M. V. Dále obžalovaný O. K. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. určil, že ke smyšlenému a nepravdivému prohlášení formou notářského zápisu M. V. musí dojít nejpozději dne 18. 4. 2016, avšak ke schůzce dne 18. 4. 2016 nedošlo z důvodu nemožnosti dostavení se M. V., který již vše oznámil na Policii České republiky.

Následně dne 19. 4. 2016 obžalovaná E. H. na základě požadavků obžalovaného O. K. opakovaně prostřednictvím SMS kontaktovala M. V. ohledně jeho časových možností a termínu provedení notářského zápisu, kdy termín M. V. opakovaně odsouval na pozdější dobu, k čemuž prostřednictvím SMS zpráv obžalovaná E. H. M. V. sdělila, že provedení notářského zápisu nejde odkládat s tím, že M. V. a T. A.-R. M. R. na to také čekají, dále, že dle sdělení obžalovaného O. K. je možné jít k notáři v Bratislavě, přičemž k umocnění svých požadavků prostřednictvím SMS zprávy obalovaná E. H. zaslala dne 19. 4. 2016 M. V. výhrůžný vzkaz „.. Odkaz – pokial ty nepomozes ten hlavny neda m. na kauci a m. s r. a s hlavným ta potopia. tak ať niesu problémy a vlklude sa to vyriesi" a rovněž obžalovaný O. K. kontaktoval dne 24. 4. 2016 M. V. prostřednictvím výhrůžné SMS o urychlené jednání: „…Tak halo, nepovidej mi ze si v nemocnici kdyz dva dny nejsi na telqfonu, který by si mel u sebe. Konec tehle trapnejch her!!! Do pondeli cekam, pak me to nezajima. Tobe hrozi unos ne me! T. ceka na me co a jak. Zdar. " Obžalovaný O. K. byl v mezidobí opakovaně v kontaktu s obžalovaným S. A. Z., který jej prostřednictvím aplikace Wicker Me oslovil také v době pobytu obžalovaného O. K. v Bratislavě, kdy mu prostřednictvím další doposud nezjištěné osoby poslal v obálce částku 20.000 Euro, ke které mu sdělil, že jsou to finanční prostředky pro M. V.

Následně se obžalovaný S. A. Z. dne 26. 4. 2016 v Brně u XY sešel s obžalovaným O. K., kterému předal na flash disku text prohlášení v anglickém jazyce určený pro M. V., a po obžalovaném O. K. požadoval předchozí překlad tohoto textu. Dne 27. 4. 2016 v ranních hodinách došlo k dalšímu setkání obžalovaného O. K. s obžalovaným S. A. Z., a to na základě požadavku obžalovaného S. A. Z., kdy společně oba obžalovaní provedli kontrolu překladu textu prohlášení do jazyka českého, přičemž obžalovaný S. A. Z. po obžalovaném O. K. požadoval, aby M. V. do tohoto textu doplnil jména svědků, kteří mu zde uvedený text prohlášení potvrdí, a následně, aby M. V. tento text prohlášení jako svoji výpověď podepsal a stvrdil formou notářského zápisu.

Obžalovaný O. K. tento text zkopíroval na flash disk a dle pokynů obžalovaného S. A. Z. se setkal s M. V. a obžalovanou E. H., a to po předchozí společné dohodě dne 27. 4. 2016 kolem 09:00 hod., v XY. Zde obžalovaný O. K. ukázal M. V. na svém notebooku předem připravené prohlášení, které má M. V. učinit formou notářského zápisu a které obžalovaný O. K. doplnil o jména dvou svědků podle sdělení M. V., a po dalších jazykových úpravách a překladu textu z důvodu větší věrohodnosti z češtiny do slovenštiny předal M. V. na f1ash disku. Tento text následně M. V. s obžalovaným O. K. poté, co nedošlo k vyhotovení požadovaného notářského zápisu u notářky JUDr. Ilony Jančářové v Břeclavi z důvodu předložení předem připravené předlohy ve slovenském nikoliv v českém jazyce, opětovně přeložili do českého jazyka.

Na základě takto upraveného textu M. V. učinil u notářky JUDr. Vladimíry Kostřicové v Brně prohlášení formou notářského zápisu spisové číslo NZ 352/2016, N 309/2016, jehož obsahem jsou smyšlená a nepravdivá tvrzení týkající se trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/2015, směřující k vyvinění zejména obžalovaných S. A. Z., D. R. a E. C. a znevěrohodňující policisty, kteří se na odhalení a objasnění této trestní věci podíleli. Toto prohlášení mimo jiné obsahovalo nepravdivé informace o tom, že

- mělo být M. V. vyhrožováno násilím ze strany P. P.,

- že P. P. je ten, který mu dává pokyny a ovládá PPS,

- že M. V. mu měl sdělit, že mu ruská ochranka P. P. měla vyhrožovat pistolí a hrozit mu, že skončí v Dunaji, pokud neudělá, co P. chce,

- že P. mu měl sdělit, že pro něj pracují i čeští policisté, kteří jej budou poslouchat,

-že P. měl vždy přehled o jednotlivých platbách, které prováděli,

- že P. mu sdělil, že užívá pervitin, a tázal se ho, jestli může najít lidi, aby pervitin distribuovali na Slovensku za něj,

- že P. mu dal přesné termíny, kdy V. měl jít na finanční policii v Brně a zde dle pokynů P. vše popsat tak, aby to bylo shozeno na Z.,

- že P. měl nadstandardní vztah s policisty v Brně, neboť policisté V. kladli při výslechu přesně ty otázky, které mu P. P. řekl den předem,

- že P. a ti policisté V. řekli, že pokud vypoví, co chtějí, budou moci prodloužit vazbu na Z. a že státní zástupce na oplátku vymaže důkazy proti němu, protože to samé zařídili pro P. a vymazali důkazy proti P.,

- že P. jmenoval vyšetřovatele ÚOOZ v Brně, co se jmenuje F., který ohlídal, aby se nikdo z policie nezajímal o Z. únos, který P. naplánoval,

- že P. dále říkal, že dle dohody s protikorupční policii, státní zástupce S., který vymazal důkazy proti P. ze spisu, potřebuje za každou cenu udržet P. jako dobrého svědka

- že P. říkal, že má také dohodnutého soudce, co soudí tu daňovou kauzu.

Následně po provedení tohoto notářského zápisu M. V. převzal u notářky 5 jeho stejnopisů a po uhrazení poplatku za notářské služby ve výši 8.500 Kč, které byly hrazeny z prostředků obžalovaného O. K., se následně sešel v uvedené restauraci McDonalds na adrese XY v Brně s obžalovaným O. K. a obžalovanou E. H., kde obžalovanému K. předal 4 stejnopisy notářského zápisu a jeden si ponechal. Od obžalované E. H., která od obžalovaného K. převzala celých 10.000 EUR, (jež k tomuto účelu prostřednictvím neznámé osoby v Bratislavě již dříve poskytl obžalovanému K. obžalovaný S. A. Z.), z nichž si obžalovaná H. ponechala 3.000 EUR, obdržel jako odměnu za provedení účelového notářského prohlášení 17.000 EUR.

Jak obžalovaný O. K. s ohledem na informace, které obsahovalo samotné prohlášení, jež mu předal obžalovaný S. A. Z., tak obžalovaná E. H. i obžalovaný K. s ohledem na informace, které měli od M. V., věděli, že text prohlášení ve formě notářského zápisu, které požadoval obžalovaný S. A. Z. po M. V. u notářky podepsat, je z větší části ve výše uvedeném rozsahu nepravdivý.

Následně obžalovaný O. K. dle předchozích pokynů obžalovaného S. A. Z. tomuto předal při prvním setkání po datu 27. 4. 2016 jedno vyhotovení notářského zápisu M. V., poté od obžalovaného S. A. Z. dostal další úkoly. Na jejich základě v období měsíce května 2016 obžalovaná E. H. a obžalovaný O. K. dle požadavků obžalovaného S. A. Z. požadovali po M. V. pod záminkou, že notářský zápis ze dne 27. 4. 2016 obsahuje gramatické a písařské chyby, aby učinil opětovné účelové prohlášení formou notářského zápisu ve slovenském jazyce v obsahově stejném znění jako účelové prohlášení provedené u notářky JUDr. Vladimiry Kostřicové dne 27. 4. 2016 v Brně, což M. V. následně učinil dne 31. 5. 2016 na Notářském úřadu se sídlem v Bratislavě, Trenčianská 53/B, u notářky Mgr. Jany Borovičkové, a to do notářského zápisu spisové číslo N 344/2016, NZ 19197/2016, NCR1s 19746/2016 a následně toto prohlášení formou notářského zápisu obžalovanému O. K. předal.

Na základě pokynu S. A. Z. se obžalovaný O. K. po předchozí domluvě setkal dne 4. 7. nebo 5. 7. 2016 kolem 15:00 hod. v kavárně v obchodním centru XY v Bratislavě, XY, s M. V., kde mu sdělil informaci o požadavku obžalovaného S. A. Z. diskreditovat osobu P. P. s tím, že dle pokynů obžalovaného S. A. Z. po M. V. požadoval, aby V. sehnal 4 svědky, kteří by smyšleně a nepravdivě dosvědčili zapojení osoby P. P. do blíže nekonkrétních obchodů s drogami, které by měl P. P. prodávat, přičemž tato trestná činnost měla být zadokumentována na území Slovenské republiky s tím, že takovou věc již mají na P. P. nachystanou i na území Maďarska a Rakouska, přičemž finanční stránku tohoto záměru měl zajistit obžalovaný S. A. Z.

Dne 19. 7. 2016 proto obžalovaný O. K. požadoval prostřednictvím obžalované E. H. a další neustanovené osoby, aby se M. V. opětovně dostavil dne 20. 7. 2016 na stejné místo v obchodním domě XY v Bratislavě, zde se s M. V. sešel kolem 20:00 hod. Obžalovaný O. K. při této schůzce předal M. V. dva mobilní telefony zn. Nokia 130 se dvěma SIM kartami telefonních čísel XY a XY, k nimž M. V. instruoval dle předchozích pokynů obalovaného S. A. Z. tak, že je musí mít pořád u sebe a že na tyto budou chodit SMS, z nichž bude patrné, že jde o domlouvání distribuce drog, přičemž telefon, z něhož budou pocházet odchozí SMS týkající se předmětného tématu distribuce drog, bude následně podstrčen P. P. Dne 23. 7. 2016 byly skutečně zaslány z telefonního čísla XY na telefonní čísla těchto mobilů a to XY a XY dvě SMS v totožném znění na každé z telefonních čísel, v první z nich byl zaslán text: "Zdar, mam 50 za 4 e g? chces, muze byt do 14 dnu" a v druhé text: "Sorry 1g za 10 e".

Následně dne 23. 8. 2016 opět dle předchozích instrukcí obžalovaného S. A. Z. kontaktoval obžalovaný O. K. prostřednictvím SMS M. V. s požadavkem na setkání dne 24. 8. 2016 kolem 11:00 hod. v obci XY, okr. Brno-venkov, kde se s ním skutečně sešel a M. V. sdělil, že dříve zamýšlený scénář týkající se diskreditace P. P. prostřednictvím obchodu s drogami se ruší a že obžalovaný S. A. Z. se chce s P. P. dohodnout na tom, aby P. P. učinil za finanční odměnu 30.000 EUR prohlášení u notáře v tom smyslu, že své dřívější výpovědi ve výše popsaných trestních věcech učinil v důsledku nátlaku policistů, kteří po něm měli chtít, aby vypovídal proti a k tíži obžalovaného S. A. Z., a trestní odpovědnost za daňovou trestnou činnost v rámci obchodů s pohonnými hmotami tak bude následně díky nové výpovědi P. P. u soudu svedena na ostatní, níže postavené osoby z organizované skupiny. Za tímto účelem se obžalovaný O. K. dále M. V. dotazoval, zda tento je schopen na území Slovenské republiky zajistit nějakého notáře, u něhož by P. P. nejen sepsal zamýšlené nepravdivé notářské zápisy, ale navíc aby tyto zápisy byly antedatované do roků 2014 - 2015 s tím, že toto ještě obžalovaný O. K. upřesní podle pokynů obalovaného S. A. Z., poté obžalovaný O. K. odjel do Prahy, kde se právě z tohoto důvodu setkal s S. A. Z.

Následně na základě telefonické domluvy se ve dnech 13. 10. 2016, 16. 11. 2016 a 28. 11. 2016 sešli obžalovaný O. K. a M. V., kdy obžalovaný O. K. po M. V. zejména požadoval předání podkladů P. P. k jeho smyšlené a nepravdivé výpovědi a dále i zprostředkování setkání mezi obžalovaným K., případně obžalovaným S. A. Z. a P. P. na toto téma, a dále obžalovaný O. K. po M. V. požadoval, aby měl připravené svědky k potvrzení své smyšlené a nepravdivé výpovědi učiněné v notářských zápisech ze dne 27. 4. 2016 a dne 31. 5. 2016.

b) V blíže nezjištěné době v měsíci lednu 2016 obžalovaná E. H. podle pokynů obžalovaného O. K., instruovaného obžalovaným S. A. Z., kontaktovala J. D., se kterým se následně opakovaně sešla v hotelu XY a na dalších blíže nezjištěných místech v Praze, kdy na jedné ze schůzek předala J. D. svůj mobilní telefon, aby na tomto komunikoval s obalovaným O. K., jenž byl nejpozději na počátku měsíce května 2016 instruován obžalovaným S. A. Z. tak, aby se shodně jako v případě M. V. zkontaktoval s J. D., který měl dle pokynů obžalovaného S. A. Z., jež následně plnili obžalovaný O. K. a obžalovaná E. H., vyhotovit prohlášení formou notářského zápisu, které bude doplňovat již existující prohlášeni J. D. a které bude v kontextu s prohlášením M. V. učiněného ve formě notářského zápisu ze dne 27. 4. 2016 a jehož účelem bylo smyšlenými tvrzeními vyvinit obžalovaného S. A. Z., ale i další obžalované v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/2015, a znevěrohodnit policisty, kteří na této trestní věci pracovali a objasňovali ji,

kdy obžalovaný O. K. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. J. D. v rámci mobilní SMS komunikace vyhrožoval problémy s policií a uvězněním a zaslal mu SMS, v níž mu mimo jiné sdělil: ,,14 dni cekame na vas. Nehrajte si tady na hrdinu. My Vam davame sanci ne vy nam!!!! Ja držim veskere listiny a nahravku z XY!!!!!!!!! A ostatní potrebne věci. Takže budte normalni a dejte to dohromady!!!!" Svoje výhružky doprovázel výzvou J. D., že jeho prohlášení, které J. D. učinil dne 10. 2. 2015 u notářky JUDr. Silvie Kűrtiové v Kolíně, v notářské kanceláři Kolín III, Politických vězňů 94, formou notářského zápisu spisové číslo N 50/2015, NZ 36/2015, se musí doplnit o to, že P. P. měl po J. D. chtít, aby vypovídal proti S. A. Z. a D. R., že tito organizovali podvodné obchody s pohonnými hmotami, dále obviněný O. K. dle pokynů obžalovaného S. A. Z. též J. D. vyzval, aby si sehnal tři svědky, kteří by shodně jako v případě prohlášení M. V. potvrdili pravdivost tvrzeni obsažených v připravovaném textu, který měl J. D. podepsat, avšak J. D. vše oznámil Policii České republiky.

Současně v blíže nezjištěný den kontaktovala obžalovaná E. H. J. D. opět prostřednictvím aplikace Wicker Me a domluvila se s ním na společném setkáni i s obžalovaným O. K. na den 14. 6. 2016, obžalovaný O. K. se však na schůzku nedostavil. Během této schůzky obžalovaná E. H. podle pokynů obžalovaného S. A. Z., tlumočených obžalovaným O. K., instruovala J. D., aby předem připravený smyšlený a nepravdivý text podepsal a poté při případném výslechu na policii tento předložil s tím, že dále nebude vypovídat. Následně předala J. D. svůj mobilní telefon, prostřednictvím kterého J. D. v mobilní aplikaci Wicker Me komunikoval s obžalovaným O. K. ohledně způsobu provedení smyšleného a nepravdivého prohlášeni, za což obžalovaný K. podle pokynů obžalovaného S. A. Z. slíbil J. D. maximální bezpečnost, kterou mu zaručí právě obžalovaný S. A. Z. Obžalovaný O. K. dále požadoval po J. D., aby nutně zajistil svědky, kteří potvrdí tato nepravdivá tvrzení obsažená v připraveném textu prohlášení s tím, že jejich jména budou uvedena v samotném prohlášení, a s tím, že případnou odměnu za to dostanou všichni až po podání trestního oznámení na osobu P. P. a až po potvrzení v prohlášení obsažených tvrzení dosazenými účelovými svědky. Následně obžalovaný O. K. obdržel prostřednictvím aplikace Wicker Me od obžalovaného S. A. Z. přístupové heslo a název e-mailu, které měl dle jeho pokynů předat J. D. s tím, ať si zde vyzvedne text prohlášení, které má podepsat. Toto přeposlal obžalované E. H. Poté dne 26. 6. 2016 kontaktovala obžalovaná E. H. J. D. prostřednictvím aplikace Wicker Me, kdy mu sdělila, že pro něj bude mít k dispozici připravený text účelového prohlášení, které bude muset J. D. učinit u notáře, k tomu J. D. poskytla adresu za tímto účelem vytvořené emailové schránky XY včetně přístupového hesla, zde si měl J. D. sám přečíst znění předem připraveného textu smyšleného a nepravdivého prohlášení, které měl následně u notáře učinit.

Dne 8. 7. 2016, v 10:28 hod., po předchozí dohodě s J. D., učiněné prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Wicker Me, zaslal obžalovaný O. K., protože email XY nešel otevřít, elektronickou poštou ze své e-mailové adresy XY na e-mailovou adresu XY J. D. předem připravený text prohlášení, který připravil obžalovaný S. A. Z., jehož obsahem jsou smyšlená a nepravdivá tvrzení týkající se trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015, vyviňující zejména obžalované osoby S. A. Z., D. R. a E. C., a to, že tito o případném trestním jednání vůbec nevěděli, že organizátorem údajného únosu obžalovaného S. A. Z. a osobou uplácející blíže neuvedené policisty má být P. P.

Do tohoto prohlášení na základě předchozích instrukcí obžalovaného S. A. Z., předaných obžalovanému O. K. a jím tlumočených obžalované E. H., která je předala J. D., následně J. D. doplnil jména dvou svědků a po vytištění celkem 4 vyhotovení účelového prohlášení tyto podepsal a podpisy nechal ověřit na pobočce České pošty Brno 8, přičemž poté 3 vyhotovení předal kolem 11:45 hod. v Brně, na ulici XY, osobně obžalované E. H., která mu za provedení a ověření podpisů prohlášení předala za tyto úkony odměnu ve výši 4.000 EUR a 10.000 Kč, s tím, že zbylou částku do výše předem určené odměny pro J. D. dostane později, přičemž tyto uvedené finanční částky pocházely od obžalovaného S. A. Z., který je dříve předal obžalovanému O. K. a ten je následně předal obžalované E. H. pro J. D. Ověřený text tohoto prohlášení, které podepsal J. D. a na kterém dne 8. 7. 2016 ověřil svůj podpis, obžalovaný O. K. předal obžalovanému. S. A. Z.

Poté obžalovaný S. A. Z. ještě v červenci 2016 dal obžalovanému O. K. pokyn, aby zajistil ze strany J. D. podání trestního oznámení v souladu s tímto prohlášením, jehož cílem bylo znevěrohodnit policisty, kteří se podíleli na odhalení a objasnění trestní věci vedené pod sp. zn. 46T 5/2015 u Krajského soudu v Brně, a tím současně zpochybnit zákonnost vyšetřování celé této trestní věci a vyvinit z ní obžalovaného S. A. Z. a další spoluobviněné členy organizované zločinecké skupiny, kdy toto trestní oznámení mělo být dle pokynů obžalovaného S. A. Z. podáno na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).

Obžalovaný O. K. na základě tohoto pokynu dne 16. 8. 2016 kolem 11:00 v Praze, XY, po předchozí dohodě zajistil setkání J. D. s advokátem obžalovaným Z. L. v jeho advokátní kanceláři, přičemž obžalovaný Z. L. byl předem obžalovaným O. K. informován o účelu a důvodu této schůzky tak, že jde o přípravu podání trestního oznámení dle textu prohlášení J. D. ze dne 8. 7. 2016. Obžalovaný Z. L. si byl vědom nepravdivosti předmětného prohlášení J. D., o čemž ho J. D. informoval, přičemž za učinění trestního oznámení obžalovaný Z. L. předal J. D. finanční odměnu 10.000 Kč, kterou za tímto účelem převzal od obžalovaného O. K., jemuž tyto finanční prostředky určené pro tento účel předal obžalovaný S. A. Z.

Obžalovaný Z. L. konzultoval obsah připravovaného trestního oznámení s obžalovaným O. K. tak, aby trestní oznámení mělo logickou strukturu bez pochybností o všech tvrzeních zde uvedených. V rámci formulace trestního oznámení obžalovaný L. navrhl s ohledem na to, že k části jednání popsaného v prohlášení mělo dojít v Praze 1, aby toto trestní oznámení ze strany J. D. bylo podáno osobně formou podání u policejního orgánu, a to u kamaráda obžalovaného Z. L., příslušníka Policie ČR obžalovaného J. Š., sloužícího v této době na Policii České republiky, XY, jenž přijaté trestní oznámení postoupí na GIBS. V průběhu schůzky s J. D. obžalovaný Z. L. obžalovaného J. Š. telefonicky kontaktoval, dohodl si s ním schůzku a následně se spolu za účelem domluvy o možnosti podání trestního oznámení setkali v kavárně v pasáži studia XY, na ul. XY v Praze, kde se dohodli na termínu podání trestního oznámení na den 19. 8. 2016 ve 12:00 hod. na tehdejším pracovišti obžalovaného J. Š. - XY.

Současně obžalovaný Z. L. se telefonicky dohodl na schůzce s obžalovaným O. K. na den 18. 8. 2016 kolem 14:00 hod. na blíže nezjištěném místě v Praze, a to i za účasti J. D., jehož o těchto termínech zároveň telefonicky prostřednictvím mobilního telefonu aplikací WhatsApp vyrozuměl. K tomuto setkání však nedošlo z důvodu zaneprázdněnosti obžalovaného O. K., což obžalovaný K. telefonicky sdělil. V průběhu tohoto telefonického hovoru na opakovaný požadavek obžalovaného Z. L. ohledně úpravy trestního oznámení J. D. obžalovaný O. K. reagoval tak, že je nutno se držet původního textu a požadavku Z., aby trestní oznámení bylo podáno na GIBS, přičemž v reakci na to obžalovaný Z. L. obžalovaného O. K. informoval o tom, jakým způsobem bude trestní oznámení podáno, a to cestou Policie ČR na XY č. XY v Praze, odkud bude trestní oznámení následně postoupeno na GIBS s tím, že termín podáni oznámení u obžalovaného J. Š. má již domluven na 19. 8. 2016 ve 12:00 hod. K podání trestního oznámení v tomto termínu však nedošlo z důvodu časových možností zainteresovaných osob obžalovaného Z. L., obžalovaného J. Š. a J. D.

V období od 19. 8. 2016 do 5. 10. 2016, za účelem dohody o podání trestního oznámení, jakož i formy a termínu podání, opakovaně telefonicky obžalovaný Z. L. kontaktoval J. D., kterého současně opakovaně telefonicky kontaktoval i obžalovaný O. K. s cílem, aby se J. D. co nejdříve dohodl s obžalovaným Z. L. na novém datu podání předmětného trestního oznámení, souběžně obžalovaný Z. L. tento úkon domlouval s obžalovaným J. Š., kterému za tímto účelem zaslal s předstihem prostřednictvím blíže nezjištěných e-mailů text smyšleného prohlášení J. D., a s obžalovaným J. Š. dále domlouval formu podání předmětného oznámení, kdy řešili možnost doložení textu prohlášení J. D. k němu. Nakonec se dohodli, že obžalovaný J. Š. sepíše o výpovědí J. D. úřední záznam o podání vysvětlení, kdy tento spolu s předmětným prohlášením J. D. postoupí na GIBS, sepsání tohoto úředního záznamu dohodli na pracovišti obžalovaného J. Š. na den 5. 10. 2016 a o tomto termínu následně obžalovaný Z. L. vyrozuměl prostřednictvím mobilního telefonu aplikací WhatsApp J. D.

Dne 5. 10. 2016 se obžalovaný Z. L. setkal s J. D. v 10:50 hod. v Praze na ul. XY v OC XY před obchodním domem XY, odkud společně odešli na služebnu XY, Policie ČR, na ul. XY v Praze, k obžalovanému J. Š., přičemž cestou obžalovaný Z. L. J. D. sdělil, že obžalovaný J. Š. již má vše připravené a společně uvedené oznámení dají dohromady, obžalovaný J. Š. následně oznámení postoupí na GIBS a po své výpovědí J. D. dostane od obžalovaného Z. L. slíbenou finanční odměnu.

V době jejich příchodu do kanceláře obžalovaného J. Š., příslušníka Policie ČR, služebně zařazeného u XY, a to dne 5. 10. 2016 v čase před 11:00 hod., měl již obžalovaný J. Š. v rozporu s § 11 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policií ČR, v platném znění, a § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, na svém služebním počítači dle obžalovaným Z. L. zaslaného textu předem připravený úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 61 odst. 1 zákona Č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, pod číslem jednacím KRPA-415953/Č]-2016-001173, jako výslech J. D., se smyšleným počátkem výslechu v 10:05 hod.

Aniž by obžalovaný J. Š. J. D. vyslýchal, tohoto vyzval, aby si na monitoru sám přečetl obžalovaným Š. předem sepsaný text údajného výslechu formou podání vysvětlení, poté po dohodě obžalovaného J. Š. s obžalovaným Z. L. tito společně formulovali zněni otázek i odpovědí tak, aby výpověď vypadala co nejvěrohodněji, když tato výpověď obsahovala mimo jiné nepravdivé informace,

- že osobou, která J. D. vyhrožuje, je P. P., který je chráněn i samotnými policisty a nelegálně s nimi pracuje,

- že P. nejméně od poloviny roku 2012 rozdává obálky plné hotovosti policistům z Brna, kteří mu nosí informace o konkurenci a spolupráci s celníky,

- že P. bodyguardi vyhrožovali D. s pistoli a řekli mu, že má dělat, co P. říká, nebo jinak zařídí, aby mu uřízli nohy a hodili je do Dunaje,

- že P. mu řekl, že teď má znovu šanci s nimi spolupracovat a všechno, co P. dělal, se má hodit na Z. a R.,

- že zástupci P. mu sdělili, že P. chrání krom K. z ÚOKFK také F. z ÚOOZ,

- že v červnu 2014 D. kontaktoval někdo s policejním odznakem, který mu měl vyřídit vzkaz od P., a tento policista se představil jako z ÚOKFK a sdělil mu, že P. je chráněn a že jediné, co D. musí udělat, je vypovídat proti Z., dále mu tento policista sdělil, že pokud D. neukáže na Z., tak skončí v base, přičemž tím policistou měl být K. z ÚOKFK XY,

přičemž popis a jména příslušníků Policie ČR F. K. a R. F., vůči kterým především podané vysvětlení směřovalo, nadiktoval obžalovaný Z. L. obžalovanému J. Š. po obdržení přímých telefonických instrukcí od obžalovaného O. K., s nímž během doplňování obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení v přítomnosti obžalovaného J. Š. telefonicky komunikoval prostřednictvím mobilní aplikace Viber nebo WhatsApp, a dále obžalovaný Z. L. koncipoval ve spolupráci s obžalovaným J. Š. i další obsah předmětného podání vysvětlení J. D.,

když po vyhotovení protokolu o podání vysvětlení obžalovaný J. Š. vyzval J. D., aby se text tohoto výslechu před výslechem na GIBS naučil zpaměti,

obžalovaný Z. L. po odchodu z místa výslechu J. D. instruoval, aby dříve, než bude vypovídat na GIBS, se za ním zastavil a dohodli si případný další postup, když uvedl, že "jde hlavně o znevěrohodnění policistů",

přičemž obžalovaný Z. L. jako advokát a osoba práva znalá a obžalovaný J. Š. jako policista znalý trestněprávních předpisů si museli být vědomi závažných následků, které svým jednáním mohou způsobit, což ostatně v průběhu doplňování obsahu úředního záznamu během rozhovoru s J. D. sami připustili, když navíc z negativní odpovědi obžalovaného J. D. na dotaz, zda jím uváděné informace jsou pravdivé, jim bylo zřejmé, že výpověď J. D. je nepravdivá a již jak ze samotného textu prohlášení J. D., tak z obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení jim muselo být zřejmé, že tato D. výpověď má posloužit k diskreditaci policistů a také k vyvinění osob trestně stíhaných pro organizovanou trestnou činnost daňového charakteru, související s dovozem pohonných hmot, a to zejména obžalovaného S. A. Z.

Poté obžalovaný Z. L. o všem informoval obžalovaného O. K., který následně tyto informace sděloval dle předchozích požadavků obžalovanému S. A. Z. Obžalovaný O. K. za shora uvedená jednání obdržel postupně od obžalovaného S. A. Z. finanční odměnu v celkové výši nejméně 20.000 EUR.

c) Obžalovaný M. V. dne 31. 8. 2016 v XY, XY, ve Vazební věznici XY, vyslýchaný policejním orgánem Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu jako obviněný v trestní věci spisová značka NCOZ-979jTČ-2016-417600, po předchozím poučení dle příslušných ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, včetně poučení o zákazu jiného lživě obvinit ze spáchám trestného činu a s tím spojenou trestní odpovědností za spáchání trestného činu křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku, uvedl ve svém vyjádření do protokolu o výslechu obviněného tvrzení o jednání příslušníků Policie ČR L. D. a F. K., která byla nepravdivá, a to se záměrem a cílem tyto křivě obvinit z jednání majícího znaky trestného činu, a to konkrétně tak, že uvedl

- že ze strany P. P. mu bylo opakovaně vyhrožováno, kdy si je vědom, jak je P. P. chráněn zkorumpovanými policisty a státními zástupci a dalšími organizovanými zločineckými skupinami,

- že L. D. ho navštívil ve vazbě bez přítomnosti advokáta a vyzval ho, aby vypovídal lživě v neprospěch S. A. Z. s tím, že je dohodnutý s paní B. z Policie České republiky, tehdejšího Útvaru XY (dále jen"XY) a státním zástupcem, a pak může být propuštěn z vazby na svobodu,

- že zároveň mu tento policista vyhrožoval zatčením členů jeho rodiny,

- že ho následně navštívili ve vazbě L. D. spolu s F. K. a sdělili mu, že státní zástupce v případě daňových úniků udělá, co oni chtějí, stejně jako XY v Brně, a dále mu sdělili, Že pokud obžalovaný M. V. bude svědčit proti obžalovanému S. Z., tak oni zničí důkazy proti obžalovanému M. V.

Tato tvrzení obžalovaný M. V. při tomto výslechu dokladoval předložením písemného prohlášení datovaného dnem 23. 3. 2015, jež podepsal dne 7. 5. 2015, které vyhotovil po dohodě s obžalovaným S. A. Z. za odměnu nejméně 5 000 Euro a které obsahovalo nepravdivé skutečnosti, přičemž jedním ze záměrů tohoto křivého obvinění bylo pomoci obžalovanému S. A. Z. a dalším spoluobviněným členům organizované zločinecké skupiny v trestní věci vedené pod sp. zn. 46T 5/2015 Krajským soudem v Brně.

II. obviněný S. Z. (dříve jménem S. A. Z.)

v době od 28. 1. 2015 do 25. 2. 2015, v Brně, XY, v kanceláři č. XY, používané jako výslechová Místnost, a na chodbě označené č. XY, před uvedenou kanceláří, na služebně tehdejšího XY, při úkonu trestního řízení v trestní věci vedené tímto policejním orgánem pod sp. zn, OKFK-3093/TČ-2012-252401 (dnes vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46T 5/2015), spočívajícím v seznámení se s vyšetřovacím spisem po skončení vyšetřování dle § 166 odst. 1 tr. ř. ze strany obžalovaného S. A. Z., probíhajícím za účasti a přítomnosti přibraného tlumočníka R.

M., po tomto tlumočníkovi požadoval, aby se ke každodenně konajícímu uvedenému úkonu v určitých dnech uvedeného období záměrně nedostavoval, za což mu nejméně v jednom případě nabídl finanční obnos 250.000 Kč a poté i plnění ve formě zajištění a úhrady lázeňského pobytu v zahraničí v blíže nezjištěné hodnotě, přičemž tento specifikovaný požadavek a nabídku finančního plnění projevil zčásti ústně a zčásti poznamenáním v písemné formě do poznámkového bloku, který používal při prostudování spisu po skončeném vyšetřování, a to vše učinil v úmyslu a s cílem mařit tento úkon trestního řízení dosažením jeho nedůvodných průtahů s úmyslem, aby plánovaná a následně prodloužená doba k prostudování spisu přesáhla konec maximální zákonem přípustné délky vazby pro přípravné řízení jeden rok (§ 72a odst. 1 písm. c/, odst. 2 tr.

ř.), která měla skončit dne 19. 3. 2015, a tím vyvolat zákonný následek propuštění svojí osoby z vazby na svobodu.

Obviněnému S. Z. odvolací soud za výše uvedenou trestnou činnost uložil podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci, a to peněžních částek specifikovaných ve výroku rozsudku. Obviněné E. H. byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31.

1. 2019, za použití § 108 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněnému M. V. byl za výše uvedené trestné činy a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 7 T 63/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29.

5. 2018 sp. zn. 12 To 20/2018, uložen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ohledně jeho osoby zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 7 T 63/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29.

5. 2018 sp. zn. 12 To 20/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému Z. L. byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu šesti let.

Obviněnému J. Š. byl za výše popsané trestné činy a za sbíhající se přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 č. j. 7 T 20/2018-348, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To

244/2018, uložen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1, § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce v bezpečnostních sborech České republiky a v obecní policii na dobu šesti let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr.

zákoníku ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 8. 2017 sp. zn. 7 T 20/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018 sp. zn. 9 To 244/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému O. K. byl podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za použití § 108 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 4 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr.

zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Zároveň mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 1.000.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Rovněž mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu sedmi let.

Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku pak odvolací soud rozhodl znovu také o uložení ochranného opatření, a to zabrání věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku.

Odvolání obviněných S. Z., E. H., Z. L. a J. Š. krajský soud samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Na shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně reagovali dovoláními jednak obvinění S. Z., E. H., M. V., Z. L. a J. Š. a dále rodiče obviněného Z. L.

Obviněný S. Z. vtělil svůj mimořádný opravný prostředek do několika podání vypracovaných různými obhájci, v nichž uplatnil důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a l) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítl podjatost členů senátu soudů prvního i druhého stupně. Pochybnosti o jejich nestrannosti dovodil hned z několika skutečností. Předně poukázal na to, že k jeho opakovaným námitkám podjatosti neobdržel překlady příslušných rozhodnutí soudu o nevyloučení se z úkonů trestního řízení v jazyce, kterému plně rozumí.

Dne 31. 8. 2018 byl při hlavním líčení pro změnu přerušen v přednesu námitky podjatosti ukončením hlavního líčení bez objektivních důvodů. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2018 o nevyloučení členů senátu nebylo řádně odůvodněno. V rozporu s trestním řádem bylo o jedné z námitek podjatosti rozhodnuto nalézacím soudem až po vyhlášení rozsudku. Proti členům senátu soudu prvního stupně podal dovolatel v průběhu řízení také žalobu na ochranu osobnosti, načež po obdržení informace o této žalobě předseda senátu zareagoval přehnaně, vzal jemu i jeho obhájci slovo a ukončil hlavní líčení.

Zjevně se tak cítil dotčen tím, že se ocitl v postavení žalovaného v řízení zahájeném obviněným. Předseda senátu taktéž při provádění výslechů zvýhodňoval a ovlivňoval svědky obžaloby. Například budoucí výpověď svědka J. D. ovlivnil tím, že mu před zahájením trestního stíhání zaslal obžalobu. Svědkovi M. V. zase odepřel možnost spontánní výpovědi, když mu pouze předčítal výpověď z přípravného řízení a průběžně se ho dotazoval na pravdivost v ní uvedených tvrzení. V případě svědectví R. M. zase stanovil obhajobě podmínku, že nejprve musí písemně zaslat plánované otázky na svědka, přičemž on pak vyhodnotí, zda tohoto svědka předvolá či nikoli.

Nepřátelský vztah k dovolateli se u členů senátu Městského soudu v Brně projevoval i předem prezentovaným názorem na dosud neprovedené důkazy. Předseda senátu taktéž nedůvodně zvýhodňoval spoluobviněného O. K., když postupoval odlišně ve vztahu k elektronickým zařízením tohoto spolupracujícího obviněného a elektronickým zařízením dovolatele, na nichž byly nejen důvěrné materiály obhajoby, ale i soukromé a poměrně intimní fotografie jeho rodiny. Možnou podjatost předsedy senátu dovodil obviněný i ze skutečnosti, že jeho asistentem je bývalý advokátní koncipient působící u advokáta se substituční plnou mocí, který byl dříve účasten na jeho obhajobě.

Dovolatel soudům v uvedené souvislosti vytkl, že jeho návrh na výslech zmíněného asistenta i advokáta, u něhož tento dříve působil, zamítly. Soud prvního stupně nepřipustil ani svědeckou výpověď M. Č., který měl zaslechnout, jak se předseda senátu negativně a s rasovými předsudky vyjadřoval o dovolateli s tím, že už pro jeho původ mu uloží tvrdý trest. Takovým vyjádřením by zcela jistě došlo k neakceptovatelnému porušení zásady nestrannosti soudce.

Důvody pro vyloučení členů senátu krajského soudu spatřoval dovolatel ve dvou konkrétních okolnostech. Především zdůraznil, že minimálně dva členové senátu museli podepsat prohlášení, v němž se postavili za svého kolegu N. a konstatovali, že proti tomuto soudci je na TV Prima a TV Nova vedena nechutná a cílená kampaň. Již tím podle něj deklarovali jednoznačně nepřátelský vztah vůči osobě dovolatele, který se v reportážích kriticky vyjadřoval k poměrům na tamním soudu. Pokud se některý ze signatářů dané petice skutečně podílel na rozhodování o odvolání, nejednalo se o rozhodnutí nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluvy“). Důvodné pochybnosti o způsobilosti předsedkyně a členů senátu 7 To nestranně rozhodovat vzbuzuje pak jejich postup, kdy ve stížnostním řízení nerespektovali závazný názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1056/19 ze dne 28. 8. 2019, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2019 sp. zn. 8 To 113/2019. Při hodnocení důkazů se členové senátu v rozporu se zásadami presumpce neviny a in dubio pro reo přiklonili ke skutkové verzi obžaloby, která již v době svého podání trpěla důkazní nouzí. I tím projevili k obviněným a k žalovanému skutku předpojatý názor.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., případně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovodil obviněný také z toho, že stěžejní důkazy v průběhu přípravného řízení realizoval vyloučený policejní orgán. Ve fázi šetření a prověřování pak dozor nad jeho postupem vykonával vyloučený státní zástupce a stejně tak zastupoval vyloučený státní zástupce i obžalobu před oběma soudy. S těmito námitkami se přitom krajský soud vypořádal pouze lakonickým konstatováním a více méně se jimi nezabýval. Dovolatel zrekapituloval, že ve fázi před zahájením trestního stíhání vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce A. S., který byl v prohlášeních obviněného V. a svědků V. a D. označován za osobu s blízkými vazbami na P. P., podezřelého v trestní věci daňových úniků. Státní zástupce tak sám přicházel v úvahu jako podezřelý nebo poškozený z trestné činnosti. Vzhledem k jeho poměru k věci pak byli vyloučeni i jeho kolegové z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Orgány činné v přípravném trestním řízení podle dovolatele od počátku bránily provedení důkazů, které by potvrdily, resp. vyvrátily tvrzení obviněného V. a svědků V. a D. písemně zachycená v jejich prohlášeních. Spojování a vylučování trestních věcí v přípravném řízení bez jakékoliv informace o osobách podezřelých a o podstatě vyšetřované trestní věci zavdalo důvodné podezření z manipulace s nashromážděnými důkazy a zjištěnými skutečnostmi.

Pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. reklamoval obviněný S. Z. řadu procesních vad, které podle jeho názoru měly ústavněprávní

rozměr a zásadní vliv na nesprávné právní posouzení stíhaných skutků. Předně namítl, že napadený rozsudek odvolacího soudu je založen na neúplně a vadně zjištěném skutkovém stavu. Připomněl, že v hlavním líčení i ve veřejném zasedání o odvolání opakovaně navrhoval důkazy, které mohly mít podstatný vliv na správné rozhodnutí ve věci a které zůstaly opomenuty. Konkrétně se jednalo o důkazy, které měly potvrdit či vyvrátit pravdivost obsahu notářských zápisů a čestných prohlášení. Tedy zejména výslech P.

P., státního zástupce S., soudce N., dokončení výslechů policistů s připuštěním relevantních dotazů obhajoby, listinné důkazy mapující roli P. P. v daňové trestní věci, důkazy zpochybňující věrohodnost výpovědi spolupracujícího obviněného K., důkazy k trestnému činu nadržování (zejména spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2015 a 53 T 6/2016, výslechy zde obviněných a svědků) a důkazy k důvodům pro vyloučení orgánů činných v trestním řízení (především výslechy policistů a státních zástupců činných v průběhu přípravného řízení).

Co se týče právního posouzení trestného činu podplacení, dožadoval se dovolatel výslechu sedmi příslušníků policejního orgánu a svého obhájce, kteří se v daňové trestní věci zúčastnili procesního úkonu seznámení s obsahem spisového materiálu, podle tvrzení svědka M. měli být přítomni nabídce protiplnění výměnou za pozdržení tohoto procesního úkonu, dále přehrání nahrávek obhajoby z tohoto úkonu v daňové trestní věci, na nichž byla zachycena i ta část jeho konverzace s M., na které svědek potvrdil nepřetlumočení celého spisu z důvodů nedostatku času, a také zpracování znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická audioexpertíza, k posouzení autenticity a úplnosti těchto audionahrávek.

Za situace, kdy soudy odmítly vyčkat pravomocného rozhodnutí v daňové trestní věci i ve věci únosu P. P., dovolatel k trestnému činu nadržování neúspěšně navrhoval doplnění dokazování o trestní spisy Krajského soudu v Brně vedené v uvedených dvou souvisejících trestních kauzách, a to k prokázání toho, zda trestně stíhané osoby v těchto kauzách jsou skutečně pachateli trestného činu. Opomenuty zůstaly také obhajobou navrhované důkazy k prověření autenticity a zákonnosti pořízených záznamů ze sledování osob podle § 158d tr.

ř. Zde soudům vytkl, že nevyslechly příslušníky Policie ČR, kteří se podíleli na pořízení záznamu z kanceláře bývalého policisty Š., a že si nevyžádaly vyjádření policejního orgánu a státního zástupce ke způsobu pořízení předmětného záznamu. Dovolatel zdůraznil, že k záznamu nebyl připojen protokol splňující náležitosti podle § 55 a § 55a tr. ř. Za porušení pravidel spravedlivého procesu pokládá i to, že státní zástupce nepředložil ke spisu všechny zvukové záznamy ze dne 27. 4. 2016, 8. 7. 2016, 16.

11. 2016 a 28. 11. 2016 v nezkrácené verzi, což mu znemožnilo objevit v nich důkazy svědčící v jeho prospěch. Provedení všech kompletních zvukových záznamů založených v trestním spisu a navržených v obžalobě pak dovolatel opět marně navrhoval v řízení před soudem.

Nesprávně byl zamítnut i jeho návrh na zpracování znaleckého posudku za účelem otevření a extrahování obsahu elektronických zařízení zajištěných u spolupracujícího obviněného O. K., a to se stejnými znaleckými úkoly a otázkami, jako v případě elektronických zařízení zajištěných jemu samému. Jestliže bylo ve znaleckém posudku ve věci elektronických zařízení spolupracujícího obviněného konstatováno, že jsou chráněna heslem, které brání zpřístupnění dat, měl heslo orgánům činným v trestním řízení poskytnout právě K., který se předtím zavázal ke spolupráci. Na předmětných elektronických zařízeních spolupracujícího obviněného se mohly nacházet (opomenuté) důkazy potvrzující či vyvracející věrohodnost výpovědi tohoto spoluobviněného, které současně mohly svědčit ve prospěch dovolatele. Mohlo jimi být prokázáno, že K. protiprávně v rámci svých výpovědí významně umenšoval svou roli na posuzované trestné činnosti a naproti tomu roli dovolatele významně zveličil.

Právo dovolatele na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy mělo být porušeno i tím, že mu po celou dobu přípravného řízení nebylo umožněno seznámit se s konkrétními nepravdivými skutkovými tvrzeními, která byla obsažena v notářských zápisech a čestných prohlášeních. O nich se postupně dozvídal až z rozsudků soudů. V žádné fázi řízení nebylo zcela zřejmé, jaký je přesný obsah toho, co je mu kladeno za vinu. Nikdy mu zároveň v rámci řádného kontradiktorního procesu nebylo umožněno prokázat opak. V řízení navíc docházelo k systematickému a opakovanému porušování jeho práva na důvěrnou komunikaci s obhájci, jež je garantováno v čl.

36, 37 a 40 Listiny základních práv a svobod a čl. 5, 6 a 8 Úmluvy. V tomto bodě se dovolatel argumentačně opíral o spojitost nynější trestní věci s kauzou, v níž vystupuje v pozici obviněného z rozsáhlých daňových úniků. Jeho právo na obhajobu mělo být porušeno též tím, že policejní orgán se v průběhu domovních prohlídek v jeho cele ve dnech dne 15. 12. 2015 a 2. 12. 2016 seznámil s důvěrnou komunikací, kterou vedl s obhájci, a materiály obhajoby. Byl zajištěn notes dovolatele, do nějž si v komplikované daňové trestní věci zaznamenával poznámky pro obhájce, informace od nich i dílčí myšlenky k strategii své obhajoby.

Zásadním způsobem byla narušena důvěrnost jeho komunikace s obhájci i tím, že jejich hovory byly v průběhu trestního řízení odposlouchávány a přepisy odposlechů byly v přípravném řízení založeny do trestního spisu. Pochybení dozorujícího státního zástupce a policejního vyšetřovatele v tomto ohledu konstatovalo dokonce i Nejvyšší státní zastupitelství. Dovolatel tak podotkl, že byl podstatným způsobem znevýhodněn nejen v rámci tohoto řízení, ale i při přípravě své obhajoby v řízení v daňové trestní věci.

Důvěrnost komunikace mezi dovolatelem a jeho obhájci byla cíleně a systematicky narušována také při návštěvách obhájců ve vazební věznici, kde byli podrobováni nepřiměřeně přísným kontrolám ze strany Vězeňské služby. Člen eskorty Vězeňské služby zase porušoval diskrétní vzdálenost při ústní konzultaci dovolatele s obhájcem u soudu a tím také znemožňoval provedení této důvěrné komunikace v průběhu hlavního líčení a veřejného zasedání o odvolání. Účinnou realizaci zmíněného práva znemožňovala mimo jiné i nevhodná akustika návštěvních místností ve Vazební věznici XY, kde docházelo k poradám obviněných s obhájci.

Při běžné hlasitosti byla komunikace slyšitelná do okolních místností i na chodbu, kde ji mohly poslouchat, nahrávat a pořízené nahrávky uchovávat další osoby.

Za procesní vadu, která mohla mít zásadní vliv na správné zjištění skutkového děje a jeho hmotněprávní posouzení, pokládá dovolatel také to, že ve fázi prověřování prováděli jednotlivé úkony policisté F. K. a L. D. a také dozorující státní zástupce A. S. Tyto osoby se na přípravném řízení podle jeho názoru vůbec neměly podílet. Jmenovaní od počátku věděli, že činí úkony trestního řízení ve věci, která se jich dotýká, a že v něm mají či budou mít minimálně postavení poškozených. O stížnosti dovolatele do usnesení policejního rady ze dne 30.

1. 2017, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti příslušníků policejního orgánu, přitom v řízení nerozhodoval k tomu zmocněný orgán veřejné moci ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy, kterým byl ředitel Národní centrály organizovaného zločinu, ale „pouhý“ vedoucí 3. oddělení Národní centrály organizovaného zločinu, expozitura Brno. Rozhodnuto mělo být i o odnětí a přikázání věci, v návaznosti na dovolatelovu námitku vyloučení všech státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 21.

12. 2016.

V další části textu dovolání se obviněný Z. zaměřil na zpochybnění procesní použitelnosti důkazů, které podle jeho slov „byly opatřeny v rámci policejní provokace“. Z obsahu protokolů o průběhu sledování osob a věcí podle něj vyplývá, že svědkové D. a V. se při komunikaci se spoluobviněnými H. a K. aktivně snažili použít takových metod jednání, jež bezprostředně vedly jiného ke spáchání či dokonání trestného činu. Spoluobviněné stavěli do situace odlišné od běžného či typického předsevzetí spáchat trestný čin a aktivně vytvářeli podmínky pro to, aby ve spoluobviněných vzbudili úmysl stíhané jednání spáchat.

Přitom intenzivně spolupracovali s policejním orgánem, byť se to posléze snažili popírat. Ve spise je však založena řada dokladů osvědčujících jejich pravidelná osobní setkání i telefonické konzultace s vyšetřujícími policisty. Z toho podle dovolatele vyplývá, že policejní orgán ve skutečnosti usměrňoval vůli tzv. přímých pachatelů údajného trestného činu, přinejmenším tím, že s nimi koordinoval další postup až do jeho eventuálního dokonání. Nelze přehlédnout, že podíl policejního orgánu a policejního agenta J.

D. na naplnění podmínek trestnosti takového jednání byl klíčový. Až do 5. 10. 2016, kdy měl svědek podat vysvětlení u spoluobviněného J. Š., jednání obviněných i v případě jeho prokázání představovalo maximálně beztrestnou přípravu křivého obvinění. V té době již J. D. řadu měsíců spolupracoval s policií a měl výlučně ve své moci to, zda ke spáchání (dokonání) trestného činu křivého obvinění dojde či nikoli. J. D. a M. V. tedy nahrazovali činnost agenta podle § 158e tr. ř., ovšem zjevně bez splnění příslušných procesních podmínek.

Policejní orgán, veden snahou dotáhnout případ až do fáze dokonání trestného činu, jich k tomu využíval. Úloha policie nebyla provedeným dokazováním zcela objasněna. Z úředních záznamů bylo prokázáno, že k jednání mezi policisty a svědkem D. docházelo, ovšem žádné přesné a úplné informace o obsahu tohoto jednání (případně V.) tyto neobsahují. Nebylo tedy nade vši pochybnost vyvráceno, že to byla policie, kdo ve skutečnosti usměrňoval vůli a jednání pachatelů trestného činu, přinejmenším tím, že s nimi koordinovala další postup od fáze beztrestné přípravy až po dokonání trestného činu.

Porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 téhož předpisu dovolatel spatřoval také v tom, že mu předseda senátu soudu prvního stupně neposkytl zvukový záznam z hlavního líčení dne 1. 11. 2017 a tím ho připravil o možnost tento záznam konfrontovat s obsahem protokolu o hlavním líčení a případně namítat nesprávnost či neúplnost protokolu.

Rozhodnutí soudů obou stupňů podle dovolatele nevyhověla ani požadavkům vyplývajícím z principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Skutková zjištění vyjádřená pod bodem I. výroku o vině odsuzujícího rozsudku nerespektovala zásadu prokázaní viny bez důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Byla založena výhradně na osamoceně stojící výpovědi spolupracujícího obviněného O. K. Ten se přitom rozhodl vypovídat a spolupracovat s orgány činnými v přípravném řízení až poté, co zjistil, že dosud provedené důkazy neodvratně směřují k prokázání jeho viny z trestného činu podvodu, spočívajícího ve vydávání nepravdivých písemných prohlášení svědků za pravdivé s úmyslem obohatit se na úkor dovolatele. Soudy zde zcela pominuly způsob získávání písemných prohlášení tímto obviněným formou vydírání klíčových osob E. H. a M. V., jeho prokázanou ziskuchtivost, zjevnou osobní angažovanost a vlastní invenci. Jen na podkladě svědectví K. tak nemohla být bez důvodných pochybností vyvrácena verze dovolatele, že mu právě on nabízel různá písemná prohlášení M. V. a M. V., jako osob vystupujících v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015 v procesním postavení svědků, a také J. D., a to za finanční částku, kterou určí. Dovolatel přitom po prostudování těchto písemných prohlášení a po konzultaci se svými obhájci zjistil, že jsou pro potřeby obhajoby nevyužitelná, a proto je v rámci své obhajoby nepoužil. O nepravdivosti písemných prohlášení pak ani neměl tušení. Naopak předpokládal, že jsou ze strany K. coby obhájce D. R. prověřená. Trvá na tom, že neměl v úmyslu podat trestní oznámení na příslušníky Policie ČR z nezákonných postupů na základě nepravdivých prohlášení či informací.

Na povinnost zvlášť pečlivě vážit věrohodnost jediného usvědčujícího důkazu, a to výpovědi svědka M., soudy po výtce dovolatele rezignovaly i v případě skutku pod bodem II. výroku o vině. Bez zohlednění okolností zpochybňujících důvěryhodnost tohoto svědka se přiklonily ke skutkové verzi prezentované obžalobou, aniž by bez důvodných pochybností vyloučily skutkovou verzi předestřenou obhajobou. Podle ní dovolatel svědkovi nikdy majetkový prospěch v souvislosti s jeho trestním stíháním nenabídl, a to ani v průběhu seznamování se spisem. Neměl k tomu žádný důvod, neboť pokud by s ohledem na rozsah tlumočeného vyšetřovacího spisu a průměrnou rychlost tlumočení listinných podkladů plně využil svého práva seznámit se se spisovým materiálem a požadoval kompletní doslovný překlad trestního spisu, včetně desítek hodin prostorových či telefonických odposlechů probíhajících v reálném čase, jednoduše by dosáhl překročení maximální přípustné délky vazby i bez údajného nabízení úplatku.

Ve vztahu k použité právní kvalifikaci skutků dovolatel úvodem namítl, že jeho jednání popsané v bodě ad I. výroku o vině napadeného odsuzujícího rozsudku především nemělo být posouzeno jako trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Znovu z vlastního pohledu rozebral ve věci provedené důkazy se závěrem, že ani ostatní spoluobvinění či svědci V. a D. neměli jakýkoli zájem na jeho vyvinění ze souběžně stíhané daňové trestné činnosti ani na kriminalizaci P.

P. a příslušníků Policie ČR. Absentoval zde tedy jednotící záměr společenství více osob. Ústřední postavou v činnosti skupiny byl spoluobviněný K., který vytvořil a uskutečňoval svůj podnikatelský záměr, spočívající v zajišťování svědeckých prohlášení různých osob spojených s trestnou činností daňového charakteru s cílem tato prohlášení posléze co nejvýhodněji zpeněžit v zásadě libovolnému zájemci. Skupina zároveň postrádala hmatatelnou hierarchickou strukturu. Soudy neměly k dispozici jediný důkaz, že by dovolatel rozdával pokyny, instrukce či jinak řídil spoluobviněné nebo svědky D.

a V. Jediným takovým důkazem zůstala výpověď spolupracujícího obviněného K., byť ani v jeho případě nebylo prokázáno, že by podléhal příkazům jakékoli další osoby nebo že by naopak sám vystupoval jako hierarchicky nadřízený či podřízený někoho jiného. Právě poskytování finančních prostředků za nabízená prohlášení či svědectví vyvrací, že by mezi jednotlivými zúčastněnými osobami existovala hierarchická struktura a vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Dovolatel zjevně neměl žádnou exekutivní, ekonomickou či kárnou moc nad ostatními údajnými členy organizované zločinecké skupiny a ti ve skutečnosti neměli žádný důvod ani motiv postupovat v souladu s jeho pokyny.

Osobně se s nimi nestýkal a do jejich života nijak nezasahoval. Z jeho pohledu to byli jen potencionální svědkové. Všechny zúčastněné osoby při svém jednání sledovaly téměř výhradně své vlastní zájmy a výsledek trestního řízení v inkriminované daňové trestní věci jim byl zcela lhostejný. Z jejich vystupování vůči K. bylo možné vysledovat toliko ekonomické motivy. Ve skupině zcela absentoval nezbytný kodex organizace a společná pravidla chování, jejichž dodržování je vyžadováno ze strany vedoucích představitelů organizované zločinecké skupiny.

Jednotliví spoluobvinění postupovali značně autonomně, často v rozporu se zájmy dovolatele, který se tyto „excesy“ ani nepokoušel sankcionovat. Vyloučen byl zároveň prvek stálosti a zaměření organizované skupiny na soustavné páchání trestné činnosti. Zajišťování svědeckých prohlášení se mělo týkat jediné trestní věci a účast jednotlivých členů byla pouze epizodická. Dovolatel stál mimo jakoukoliv organizovanou skupinu vyvíjející soustavnou nezákonnou činnost. Byl pouze vyhledán spoluobviněným K.

jako zákazník. Neměl žádnou vědomost o tom, že by se některé pasáže svědeckých prohlášení nemusely shodovat se skutečností. Nebylo prokázáno ani to, že by do jejich obsahu jakkoli zasahoval. I kdyby si byl vědom existence nějaké skupiny, nevěděl, že ta je zaměřena na páchání úmyslné trestné činnosti.

Pokud jde o právní posouzení skutku jako trestného činu křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku, dovolatel opětovně vyslovil přesvědčení, že příslušné skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Namítl, že nebylo objasňováno, zda se sám podílel na tvorbě obsahu čestných prohlášení, notářských zápisů a výpovědí, zda obsah notářských zápisů, čestných prohlášení a výpovědí je v rozporu se skutečností, ani zda věděl o jejich nepravdivosti. Kromě toho údaje obsažené v písemných prohlášeních a výpovědích objektivně nesměřovaly k přímému nepravdivému obvinění určité osoby z jednání, které by mělo charakter trestného činu.

Pokud notářské zápisy a čestná prohlášení nebyla předložena orgánům činným v trestním řízení, jejich samotné vyhotovení k obvinění dalších osob z trestného činu nevedlo. Objektivní stránka trestného činu křivého obvinění tedy naplněna nebyla. Nanejvýš se mohlo jednat o přípravu, která v případě křivého obvinění trestná není. Dovolatel také zmínil, že v daném případě absentuje osoba pachatele, když ani on ani žádný ze spoluobviněných svým vlastním jednáním, které se týká trestního oznámení J. D. z 5.

10. 2016, nenaplnili objektivní stránku skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Zároveň bylo vyloučeno, že by vědomě k jeho spáchání využil trestně neodpovědnou třetí osobu. Neměl tedy v úmyslu využít jiného jako živý nástroj. Jednání dovolatele by tak mohlo nanejvýš naplňovat znaky neúspěšného pokusu návodu (organizátorství) trestného činu, jež představuje toliko beztrestnou přípravu křivého obvinění. Skutková podstata trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku nebyla ze strany J.

D. coby přímého pachatele naplněna ani proto, že zde absentoval jeho úmysl jiného křivě obvinit. Šlo toliko o zdánlivé páchání trestné činnosti jednáním, jehož jediným smyslem bylo vytvořit alespoň zdání zákonnosti důvodů trestního stíhání dovolatele a spoluobviněných, jež dopadají na všechny osoby zúčastněné na jednání. To však zároveň vylučovalo trestní postih účastníků tohoto trestného činu s přihlédnutím k zásadě akcesority účastenství. Mimo to došlo ve věci k přerušení příčinné souvislosti mezi návodem (organizátorstvím) k trestnému činu a naplněním jeho objektivní stránky, a to od okamžiku koordinace dalších kroků mezi spolupracujícím svědkem J.

D. (přímým pachatelem) a policií. Jednání přímého pachatele či živého nástroje za této situace nelze přičítat návodci. Samotnou protiprávnost činu i jeho společenskou škodlivost pak vylučoval přinejmenším konkludentní souhlas poškozených policistů, kteří byli předem informováni o tom, že se mají stát oběťmi křivého obvinění. Jednalo se v podstatě o divadelní představení spolupracujícího svědka D., při němž jednoznačně absentovala jeho vážná vůle trestní oznámení podat.

K právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku dovolatel uvedl, že nadržovat lze pouze pachateli. V uvedené souvislosti soudům znovu vytkl, že se odmítly zabývat otázkou, zda se osoby, v jejichž prospěch mělo nadržování směřovat, dopustily jiného trestného činu a jsou tedy pachateli. Soudy se nevypořádaly ani s tím, že v případě trestného činu nadržování musí být pomoc poskytována jinému. Nalézací soud sice připustil, že se dovolatel nemohl dopustit trestného činu nadržování vůči sobě samému či osobám spolupachatelů v daňové trestní kauze, avšak zároveň bez dalšího kontroval tím, že jeho jednání mělo zcela shodné důsledky i vůči obviněným v trestní kauze týkající se jiných obviněných.

Přitom však po výtce dovolatele neprováděl žádné dokazování k tomu, zda jeho jednání bylo motivováno snahou vyvinit také obviněné V. a spol. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2016. Takový závěr nebyl vyjádřen ani v popisu skutku. Soudy rovněž nezkoumaly, zda notářské zápisy a čestná prohlášení a trestní oznámení svědků V. a D. obsahují relevantní oddělitelná skutková tvrzení, jež by byla způsobilá prospět výlučně obviněnému V. a jeho spoluobviněným v posledně uvedené trestní věci a současně neprospívala obhajobě dovolatele ve věci sp. zn. 46 T 5/2015.

Z dokazování naopak vyplynulo, že případné vyvinění dalších spoluobviněných v trestní věci sp. zn. 46 T 5/2015, resp. osob obviněných v trestní věci sp. zn. 53 T 6/2016, prostřednictvím znevěrohodnění svědka P., státního zástupce a policistů činných v přípravném řízení, mohlo být z povahy věci toliko vedlejším produktem snahy o vyvinění dovolatele, který byl navíc přesvědčen, že k únosu P. ve skutečnosti nikdy nedošlo. Kromě toho, i kdyby se dovolatel měl podílet na zajišťování notářských zápisů a čestných prohlášení, což prokázáno nebylo, neznamenalo by to nutně, že měl v úmyslu tato prohlášení použít jako důkaz k vlastnímu či cizímu vyvinění.

Mohl být například veden úmyslem znevěrohodnit osoby, které vyjádření učinily, aniž by tvrdil, že údaje v zápise měly být pravdivé. Samo vyhotovení zápisů bez toho, že došlo k jejich předložení orgánům činným v trestním řízení, není způsobilé přispět k vyvinění kohokoli a nelze je tedy ani posoudit jako naplnění objektivní stránky trestného činu nadržování. Nanejvýš by mohlo jít o beztrestnou přípravu. V tomto jednání navíc absentoval znak protiprávnosti. Pokud totiž zákon dovoluje nějakou činnost, nejde o společensky škodlivý čin a nemůže jít tedy ani o čin soudně trestný.

Procesní předpisy přitom zásadně nezakazují účastníku řízení předložit soudu důkazy, které se posléze mohou ukázat jako neúplné, nepřesné, zavádějící či dokonce nepravdivé. Orgány činné v trestním řízení z povahy věci nemohou být takovým jednáním uvedeny v omyl.

Co se týče právního posouzení skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině jako trestného činu podplacení podle § 332 tr. zákoníku, dovolatel předně vyloučil souvislost jeho jednání s obstaráváním věcí obecného zájmu. Uvedl, že pokud předmětem řízení nebyly okolnosti související s výkonem tlumočnické činnosti M. v trestní věci daňových úniků, jsou úvahy, zda výkon tlumočnické činnosti lze považovat za obstarávání věci obecného zájmu, zjevně nepřípadné. Údaje, které svědek M. při výsleších uvedl, byly navíc opatřeny v rozporu se zákazem vyžadovat výslech či vysvětlení od osoby, která by porušila zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, aniž by této povinnosti byla zproštěna.

Vzhledem k povaze úkonů, na jejichž tlumočení se měl svědek podílet, a sice studium spisu a související porady obviněného s obhájci ve věci daňové trestné činnosti, měl postavení osoby podílející se s advokátem na poskytování právních služeb. Povinnosti mlčenlivosti přitom zproštěn nebyl, a to ani jako tlumočník ze strany orgánu, který jej ustanovil, ani obviněným podle zákona o advokacii. Rozhodnutí soudů byla podle dovolatele také v tomto bodě zatížena vadou spočívající v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

Tento nesoulad spatřuje v nesprávném hodnocení nekonzistentních, vnitřně rozporuplných, a nevěrohodných vysvětlení a výpovědí svědka M. O údajné nabídce úplatku svědkovi nadále přetrvávají důvodné pochybnosti. Ze záznamu o prostudování spisu nevyplývá, že by svědek jakožto zkušený tlumočník vznesl proti průběhu úkonu jakoukoli námitku stran nestandardního chování dovolatele. V poznámkách zajištěných v cele dovolatele nebyla nalezena jediná zmínka o finančních částkách, které si měl do bloku v uvedené souvislosti zapisovat.

Nebylo zohledněno, že dovolatel se svědkem často hovořili v legraci a nadsázce. K jeho korupčnímu jednání zcela scházel motiv. Jestliže k jednání mělo dojít na služebně Policie ČR v místnosti opatřené kamerami, dovolatel pokládá řečnickou otázku, proč by s vědomím, že je sledován, riskoval učinění korupční nabídky.

Za nezákonný a nepřezkoumatelný považuje dovolatel i výrok o trestu. Podle jeho názoru došlo k porušení § 2 odst. 1 tr. zákoníku a sankce tak byly obviněným ukládány podle méně příznivého z v úvahu přicházejících znění trestního zákoníku. Podotkl, že zatímco výše trestní sazby podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, činila dva až osm let, trestní sazba v tomto ustanovení ve znění účinném od 31. 1. 2019 se snížila na jeden rok až pět let. Pokud tedy odvolací soud uložil dovolateli trest odnětí svobody ve výši osmi let, uložil mu trest, který podle pozdější úpravy § 345 odst. 3 tr. zákoníku, jež byla příznivější i při současném použití § 108 tr. zákoníku, ukládat nemohl. Trest odnětí svobody ve výměře 8 let je navíc asociální, necitelný a nikoli nezbytný postih i vzhledem k osobě dovolatele na straně jedné a potřebě zajištění ochrany společnosti na straně druhé. Odvolací soud řádně nezkoumal ani jeho rodinné poměry, majetkové poměry matky jeho nezletilého syna ani to, jaké dopady do rodinného života a duševní integrity nezletilého bude mít odloučení od otce po řadu let z důvodu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Odsouzení tak odporuje i zásadě personality trestu a nutnosti minimalizovat jeho negativní důsledky na osoby odlišné od obviněného. Zohledněna nebyla délka trestního řízení ani dosavadní bezúhonnost dovolatele. Jeho jednání přitom nijak negativně nezasáhlo do života poškozených a vzhledem ke kontinuálnímu dohledu ze strany Policie ČR takové nebezpečí ani nehrozilo. Uložený trest se vymyká i všem dosavadním případům odsouzení pachatelů trestného činu křivého obvinění v České republice.

Z výše rekapitulovaných důvodů obviněný S. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a postupem podle § 265m odst. 1 tr. ř. ho zprostil obžaloby, v případě skutku ad I. podle § 226 písm. c) tr. ř. a v případě skutku ad II. podle § 226 písm. a) tr. ř. Jestliže by se Nejvyšší soud s tímto jeho návrhem neztotožnil, navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a Městskému soudu v Brně věc vrácena s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

Obviněná E. H. v odůvodnění svého dovolání rovněž namítla, že rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího svorně trpí vadou spočívající na nesprávném právním posouzení skutku. Vedle existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve věci dovodila i naplnění důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vyjádřila přesvědčení, že v řízení před soudy byly systematicky porušovány principy spravedlivého procesu a zásada rovnosti stran. Soudy nedůvodně neprovedly celou řadu důkazů, které navrhovala obhajoba, a jejich skutkové závěry se v mnohém ocitly v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů.

Odvolací soud navíc postupoval nesprávně, jestliže o zamítnutí zmíněných důkazních návrhů rozhodl rozsudkem, a nikoli zvláštním procesním usnesením před vyhlášením meritorního rozhodnutí ve věci. Pochybil pak i tím, že ačkoli se neztotožnil se skutkovými závěry městského soudu, sám ve věci rozhodl apelačním a nikoli kasačním způsobem, přestože věc vyžadovala obsáhlé doplnění dokazování. Sám namísto toho doplnil dokazování v naprosto nedostatečném rozsahu, a pokud jednání všech obviněných překvalifikoval a zpřísnil jim uložené tresty, fakticky je připravil o možnost bránit se novému výroku o vině řádným opravným prostředkem.

Výsledek řízení, kdy má nyní odpykat drakonický trest odnětí svobody, dovolatelku naprosto šokoval. K samotnému právnímu posouzení svého jednání pak uvedla, že především nikoho křivě neobvinila, žádné trestní oznámení nepodala a o tom, co dělali další spoluobvinění při tvorbě tohoto oznámení svědka J. D., nevěděla. Ničeho, co by mohlo být kvalifikováno jako trestný čin podle § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, se nezúčastnila, tím méně v rámci organizované zločinecké skupiny. Předání peněz za vyhotovení notářského zápisu a předání telefonu nebo dojednání schůzky rozhodně nelze považovat za úmyslné křivé obvinění.

Krajský soud v podstatě poté, co dospěl k závěru o spáchání zločinu účasti na organizované zločinecké skupině, mechanicky přiřadil ke všem domnělým členům této skupiny veškeré trestné činy jako u spoluobviněného Z. Konkrétní vinu u jednotlivých obviněných přitom již nezjišťoval. Fakticky tak nepřípustně rozhodl podle principu kolektivní viny. Aplikace ustanovení § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, v posuzované věci vůbec nepřipadala v úvahu. Spoluobvinění totiž nevytvořili žádné společenství se zaměřením na soustavné páchání trestné činnosti, které by se vyznačovalo pevnou organizační strukturou, vztahy nadřízenosti a podřízenosti a jasně definovanými pravidly jeho fungování.

Taková dohoda mezi nimi chyběla a absentoval zde i znak soustavnosti a stálosti. Dovolatelka nadto o vytvoření skupiny, která měla sloužit k páchání trestné činnosti v rámci jediného trestního řízení, nic nevěděla. Znala pouze obviněného K., nikoli však již L. a o existenci J. Š. neměla vůbec tušení. Obviněného Z. nikdy neviděla a ani s ním nemluvila. Obviněný V. byl její druh a jen kvůli němu se na činu podílela.

Krajský soud nikde neuvedl, kdy a kde měla organizovaná zločinecká skupina vzniknout, kdo se na jejím založení aktivně podílel a jakým způsobem do ní byla uvedena sama dovolatelka. V jeho rozhodnutí absentoval i popis pravidel fungování skupiny. V odůvodnění rozsudku se pouze stroze konstatuje, že obviněný Z. založil organizovanou zločineckou skupinu, do jejíž činnosti se vědomě zapojili všichni spoluobvinění a plnili jím zadané úkoly. Dovolatelce měl přitom konkrétní pokyny tlumočit K. a ta je zase měla předávat svědkům V.

a D., kteří však členy skupiny nebyli. Soud neuvedl, jak konkrétně ve skupině fungovaly vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Prostě jen uzavřel, že takové vztahy v ní existovaly. Stejně tak blíže či spíše vůbec nerozvedl, co (jaký časový úsek) myslí dlouhodobostí činnosti skupiny. Jeho právní konstrukce tedy v tomto směru není obhajitelná. Další vady v právním posouzení jednání dovolatelky se dopustil krajský soud tím, že zpřísnil kvalifikaci z původního přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku na zločin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku, když dospěl k závěru, že se ho obviněná dopustila jako členka organizované skupiny. Problém podle dovolatelky tkví v tom, že organizovaná skupina je něco zcela jiného než účast na zločinecké organizované skupině podle § 361 a § 107 tr. zákoníku ve vztahu k § 129 tr. zákoníku. Jde o dva odlišné pojmy a z povahy věci není možné, aby byl pachatel jednoho a téhož skutku členem organizované skupiny a současně účasten na organizované zločinecké skupině. Dovolatelka rovněž zpochybnila správnost posouzení skutku jako vydírání svědka, znalce nebo tlumočníka podle § 175 odst. 2 písm. e) tr.

zákoníku. Nevěděla totiž, jaké postavení měli v době činu M. V. a J. D. a kromě toho oba jmenovaní v danou chvíli ani v postavení svědků nebyli. Vydírání podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku se nelze dopustit vůči někomu, kdo nemá status svědka, tedy nebyl jako svědek vyslechnut orgány činnými v trestním řízení a nebyl k takovému úkonu dosud ani předvolán.

Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího zrušil a věc tomuto soudu „vrátil“ se závaznými pokyny k dalšímu řízení.

Obviněný M. V. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. též formálně namítl nesprávnost právního posouzení svého jednání jako zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Podotkl, že skutkový závěr, podle nějž společně s dalšími spoluobviněnými jednal s jednotícím úmyslem a cílem protiprávně ovlivnit výsledek probíhajícího trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015 ve prospěch i obviněného S.

Z., neměl oporu v provedených důkazech. Nebylo prokázáno, že by se vědomě zapojil do činnosti organizované zločinecké skupiny. Naopak bylo zjištěno, že sledoval vlastní zájem v podobě zastavení trestního stíhání své osoby. Dovolatel připustil, že učinil první prohlášení popsané ve výroku o vině, ale zároveň připomněl, že následně byl dne 8. 12. 2015 vzat do vazby a na další činnosti skupiny se již nijak podílet nemohl. Na svá předchozí prohlášení navázal až dne 31. 8. 2016, kdy sice obvinil policisty, ovšem opět zcela bez ohledu na zájmy spoluobviněného Z.

Evidentně ani nevěděl, co jmenovaný v mezidobí zařídil či zorganizoval. Nejednal v koordinaci s obviněnými K. ani svou partnerkou E. H. Tuto tvrzenou skutečnost nebylo možno dovodit ani ze záznamu o sledování obviněného K., který v něm informuje svědka V., „že bude brzy vypovídat obžalovaný V. a z kriminálu bude posílat na GIBS trestní oznámení na K. a D.“. Dovolatel rovněž zdůraznil, že organizovaná zločinecká skupina je zvláštní formou trestné součinnosti více osob, která se vyznačuje vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činností a zaměřením na soustavné páchání trestné činnosti za účelem dosahování zisku.

Pro trestní odpovědnost pachatele za účast na takové skupině se vyžaduje úmysl, který však v jeho případě prokázán nebyl. Nebylo zjištěno, že by se vědomě účastnil protiprávního jednání ve stálém zločinném společenství, byl v něm hierarchicky začleněn, že by někomu podléhal a že by se řídil nějakým kodexem takového společenství. Za vadné považuje dovolatel i právní posouzení svého skutku jako zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31.

1. 2019, který měl spáchat ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku. Ani zde podle jeho přesvědčení z žádného důkazu nevyplynulo, že by byl k nepravdivému obvinění policistů kýmkoli instruován či mu dokonce bylo někým nařízeno. Zjevně jednal pouze o své vlastní vůli, kdy využil svých předchozích prohlášení, aniž by věděl, že jich využije i spoluobviněný Z., v jehož zájmu rozhodně nejednal. Poté, co se posuzovaného jednání dopustil, navíc došlo ke změně úpravy v trestním zákoníku, takže v době rozhodování soudu se již nejednalo o zločin ale pouze o mírněji trestný přečin.

Dovolatel brojí rovněž proti právní kvalifikaci skutku jako přečinu nadržování spáchaného ve spolupachatelství a ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Z rozsudku podle jeho mínění předně není patrné, komu měl nadržovat.

Znovu zdůraznil, že jednal toliko v úmyslu vyvinit sám sebe. Skutečnost, že učinil prohlášení, které se až následně stalo inspirací pro jiného, jeho úmysl někomu nadržovat neprokazuje.

Napadený rozsudek odvolacího soudu označil dovolatel za nezákonný i ve výroku o trestu. Krajskému soudu vytkl, že v důsledku nesprávného posouzení skutku aplikoval úpravu trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, kterou bez bližšího zdůvodnění označil za pro obviněné příznivější. Příznivější však byla úprava účinná od 1. 2. 2019, kdy sazba za trestný čin podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku byla zmírněna na rozpětí jednoho až pěti roků (dříve dva až osm let).

Proto dovolatel v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 zrušil a věc odvolacímu soudu přikázal k novému projednání.

Obviněný Z. L. podal dovolání formou dvou podání vypracovaných různými obhájci. Obdobně jako další dovolatelé v nich předně rozporoval skutkové závěry odvolacího soudu spojené s právním posouzením skutku jako zločinu účasti na organizované zločinecké skupině. I on namítl, že mu nebyl prokázán jednotící úmysl ovlivnit společně s dalšími spoluobviněnými probíhající trestní řízení ve věci Z. a dalších, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015, a řízení vedené policejním orgánem Národní centrály proti organizovanému zločinu pod sp. zn. NCOZ-979/TČ-2016-417600 ve prospěch spoluobviněného J.

V. a spol. Neměl jakékoliv povědomí o osobách, kterým měl pomáhat, a o cíli údajné organizované zločinecké skupiny. V takové skupině nebyl nijak hierarchicky začleněn, nikomu při své činnosti nepodléhal, neřídil se žádným kodexem takového společenství, neznal osobu jeho organizátora a z působení zločinného uskupení neměl žádný finanční ani ideový prospěch. Jeho jednání, stejně jako jednání spoluobviněného J. Š., mělo v rámci působení skupiny jen okrajový a epizodní charakter. On sám byl spoluobviněným K.

požádán pouze o to, aby doprovodil svědka D. k úkonu na policii. Činnost skupiny navíc nebylo možno chápat jako zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti ve smyslu § 129 tr. zákoníku, jestliže jejím cílem mělo být pouze a jen vyvinění Z. z jiné trestní kauzy. Taková právní kvalifikace by podle názoru dovolatele přicházela v úvahu jen za předpokladu, že by taková skupina nabízela své služby jiným osobách, rozdílným od svých členů. Dovolatel dále brojil proti právnímu posouzení svého jednání jako trestného činu křivého obvinění.

Podotkl, že on sám nebyl autorem textu, který byl převtělen v podání vysvětlení svědka D., a nikdy tento text ani neupravoval. Pokud mu odvolací soud přisuzuje spoluautorství na tomto materiálu, domyslel skutkový stav bez potřebných důkazů. Dovolatel rovněž nikomu nenadržoval. Taková osoba ve výroku rozsudku konkrétně označena není. Z provedených důkazů nebylo možno dovodit, že by on či spoluobviněný Š. měli povědomí o trestním stíhání spoluobviněného Z. a dalších v kauze, která je v napadeném rozsudku zmiňována.

Pokud doprovodil svědka D. na policii k podání vysvětlení, neznamená to, že by tak činil s úmyslem někomu nadržovat. Ostatně z klíčové výpovědi spolupracujícího obviněného K. vyplynulo, že ten ho o pravé podstatě a smyslu úkonu neinformoval. Dovolatel nebyl poradcem spoluobviněného Z. Tím byl naopak právě K., jehož role měla být posouzena jako role spoluorganizátora trestné činnosti a nikoli jako účastníka na ní. U tohoto obviněného přitom byla patrná snaha přenést trestní odpovědnost na ostatní s cílem vyvinit vlastní osobu.

Jeho účelové výpovědi vyústily mimo jiné i v potrestání dovolatele, které je ve srovnání se sankcí uloženou K. naprosto nespravedlivé.

Za nesprávné považuje dovolatel i posouzení skutku obviněného J. Š. jako trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, kdy je mu přičítáno účastenství na tomto trestném činu ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Připustil, že J. Š. možná nepostupoval v souladu s interními předpisy, když si od advokáta nechal dopředu zaslat text oznámení svědka D. s tím, že si ho nejprve přepíše a poté svědkovi položí pár otázek. V tomto postupu lze nicméně podle jeho mínění shledat toliko kázeňské provinění. Spoluobviněný Š. v každém případě postupoval v souladu s trestním řádem, takže nebylo možno konstatovat, že by zneužil svoji pravomoc. Z dokazování nadto není zřejmé, jakým způsobem ho měl dovolatel vlastně navádět ke spáchání předmětného trestného činu, jestliže se ho pouze dotázal, zda je u něho možné podat vysvětlení, které je svou povahou trestní oznámení.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný L. rovněž namítl, že v řízení u soudu druhého stupně bylo porušeno jeho právo na obhajobu a princip předvídatelnosti práva. Připomněl, že odvolací soud neprovedl žádné významnější dokazování a přesto rozhodl vlastním odsuzujícím rozsudkem. Ani jeden ze soudů pak neprovedl obhajobou navržené důkazy svědčící o nevině dovolatele. Z nich by především musel vyplynout závěr, že neměl žádné vazby na spoluobviněného Z. ani další s ním spolupracující osoby. Dovolatel dále brojil proti postavení osob M. V. a J. D. jako svědků, a nikoli jako osob páchajících trestnou činnost. Jednání J. D. označil za jednání „prodloužené ruky“ policejního orgánu. Klade si otázku, z jakého důvodu ho policejní orgán nechal sepisovat prohlášení, o němž tvrdí, že nebylo pravdivé, proč ho nechal kontaktovat právníka v Praze, aby s ním šel sepsat trestní oznámení, a z jakého důvodu na něho J. D. naléhal, aby bylo podáno co nejrychleji. Dovolatel postupoval z podnětu prosby jeho dlouholetého kamaráda K. a na základě následného naléhání svědka D. Toho k podání trestního oznámení nikdy nenutil, protože na něm neměl žádný osobní zájem. Měl pouze informaci od K., že se na něho obrátí nějaký jeho klient a že bude chtít oznámení sepsat. Všechny ostatní informace se pak dozvěděl až od J. D. Právě ten ve věci aktivně jednal v součinnosti s policií, nahrával schůzky a v podstatě se tak podílel na policejní provokaci.

Napadený rozsudek je podle dovolatele nepřezkoumatelný též ve výroku o trestu a jeho výši, když v něm chybí zdůvodnění, proč bylo pro všechny obviněné výhodnější použití trestního zákoníku ve znění do 31. 1. 2019. Dovolatel poukázal i na porušení § 37 a § 38 tr. zákoníku, z nichž plyne, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, přičemž tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. V tomto ohledu dovolatel podotkl, že dosud vedl řádný život a staral se o nezletilé děti. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vnímá jako likvidační, citelně postihující nejen jeho samého, ale i celou rodinu, která je na něm existenčně závislá.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019 č. j. 7 To 234/2019-9728 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání, nebo jeho věc případně projednal samostatně s tím, že po zrušení napadeného rozsudku ve výrocích týkajících se jeho osoby ji podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupí ke kárnému řízení České advokátní komoře.

Obviněný J. Š. v rámci deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že postupem nižších soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když vůči němu použily nezákonně získaný důkaz, konkrétně záznam o sledování osob a věcí ze dne 5. 10. 2016, který následně „zlegitimizovaly“, aniž by reagovaly na jeho příslušné námitky. Rozhodnutí krajského soudu je současně založeno na extrémním rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými závěry na straně jedné, a právním posouzením skutku na straně druhé. Dovolatel trvá na tom, že na základě shromážděných důkazů nebylo možno učinit závěr, že jednal ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Dále namítl, že odvolací soud při svém rozhodování nerespektoval zásadu dvojinstančnosti řízení. Jeho rozsudek vnímá jako překvapivé rozhodnutí, neboť jím došlo k razantní změně právní kvalifikace skutku oproti rozsudku soudu prvního stupně a v důsledku toho i k významnému zpřísnění uložené sankce. Dovolatel míní, že pokud odvolací soud provedl ve veřejném zasedání velmi rozsáhlé dokazování a na jeho základě přistoupil k tak zásadním změnám v právním posouzení věci, nepřípustně tím nahradil úlohu nalézacího soudu v hlavním líčení. Uložením drakonických trestů všem obviněným pak zcela narušil principy právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Vlastní nesprávné hmotněprávní posouzení skutku spatřoval dovolatel především v tom, že na počínání celé skupiny obviněných i jeho vlastní byla aplikována ustanovení o zločinecké organizované skupině podle § 129 a § 361 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že v daném případě nebylo možno dovodit, že činnost skupiny byla zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti. Ona soustavnost rozhodně absentuje minimálně v jeho jednání. Kromě toho nebylo prokázáno, že by on sám o existenci organizované zločinecké skupiny věděl a vědomě jednal v její prospěch. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu bylo odůvodnění rozsudku krajského soudu zcela nepřezkoumatelné. Ani skutková věta výroku o vině dostatečně nepopisuje jeho vědomé aktivní zapojení do činnosti organizované zločinecké skupiny tak, aby splňovala kritéria obsažená v § 120 odst. 3 tr. ř. Dovolatel dále brojil proti právnímu posouzení jeho jednání jako trestného činu křivého obvinění. Zde zdůraznil, že neměl možnost ověřit si pravdivost skutečností tvrzených v rámci podání vysvětlení svědkem D. a nijak mu to jako policistovi, který pouze přijímal trestní oznámení, nepříslušelo hodnotit. On sám není detektorem lži, aby poznal nepravdivost tvrzení uváděných touto osobou. Ve své podstatě bylo zjištěno pouze to, že spoluobvinění L. a K. připravovali obsah trestního oznámení tak, aby nevzbuzovalo žádné pochybnosti. Dovolateli je pak kladeno za vinu, že nepravdivost tam uvedených tvrzení neodhalil. Odvolací soud nepravdivě uvedl, že svědka D. nevyslýchal, ačkoli takový závěr je v příkrém rozporu s protokolem o záznamu o sledování osob ze dne 5. 10. 2016, z nějž vyplývá, že svědkovi pokládal doplňující dotazy. Ani zde tedy nebylo možno dovodit, že jednal v přímém úmyslu někoho křivě obvinit. Na tento jeho záměr rozhodně nebylo možno usuzovat jen z prostého faktu, že byl příslušníkem Policie ČR, jak učinil odvolací soud. Stran právní kvalifikace skutku jako trestného činu nadržování dovolatel uvedl, že v jeho případě nebyla provedenými důkazy přesvědčivě podpořena zjednodušující premisa soudu, že všichni obvinění jednali s motivací vyvinit spoluobviněného Z. v jiné trestní kauze. Odvolací soud zde jaksi automaticky spojil, resp. zaměnil trestný čin nadržování s trestným činem účasti na organizované zločinecké skupině. A konečně, pokud jde o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, odvolací soud do skutkové věty výroku o vině zakomponoval toliko slova zákona, když uvedl, že obviněný jednal s ostatními členy skupiny s jednotícím záměrem protiprávním způsobem ovlivnit probíhající trestní řízení ve prospěch obviněného Z., aniž by se vypořádal s případnou pohnutkou dovolatele a také s tím, zda z jeho protiprávního jednání vznikl Z. skutečně nějaký prospěch.

Dovolatel proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

S podáním označeným jako „dovolání“ podpořili obviněného Z. L. i jeho rodiče C. L. a J. L. Odkázali v něm na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkovou větu výroku rozsudku krajského soudu považují za nepřehlednou a přitom nedůsledně formulovanou. Postrádají v ní řadu podstatných skutečností, zejména pak časové vymezení, v jakém období měl Z. řídit činnost organizované zločinecké skupiny, zvláště jestliže jeho významnou část strávil ve vazbě, a kdy se přesně na její činnosti měli podílet obviněný Z. L. a J. Š. Poté manželé L. obsáhlou argumentací zpochybnili právní kvalifikaci jednání všech obviněných podle ustanovení § 361 tr. zákoníku o organizované zločinecké skupině. Z vlastního pohledu podrobně vyložili, proč bylo předmětné zákonné ustanovení vůbec zakomponováno do právního řádu, a současně připomněli, že jedinou ambicí Z. bylo posílit své postavení jako obviněného v jiné trestní věci. Považují za absurdní, aby taková snaha byla podřazována pod pojem organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku. Zdůraznili, že činnost skupiny pachatelů se zde omezila na dosažení jediného cíle, byť bylo v rámci jeho uskutečňování podniknuto vícero útoků na zájmy chráněné trestním zákonem. V daném případě však nebylo nutno vytvářet speciální strukturu s jasným rozdělením funkcí a dělbou úkolů. Výstupem činnosti skupiny byly za celých 14 měsíců jejího působení toliko dva notářské zápisy výpovědi svědka V. a protokol o podání vysvětlení svědkem D., to vše při plné kontrole policie. Aniž by došlo k jakémukoli prošetření těchto podnětů ze strany GIBS, policie tyto svědky dál nechala plnit „jejich úkoly“ právě ve snaze docílit kvalifikace jednání všech obviněných jako účasti na organizované zločinecké skupině. Tím vyprovokovala i jednání dalších osob, konkrétně J. Š. a Z. L. Přitom časový úsek údajně součinného jednání posledně zmíněných obviněných byl jen okrajový.

V důsledku toho jmenovaní navrhli, aby Nejvyšší soud trestní věc jejich syna vyloučil k samostatnému projednání, rozsudek krajského soudu ohledně jeho osoby zrušil a věc buď postoupil k České advokátní komoře k projednání kárného provinění, nebo vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním se v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

Pokud jde o námitky obviněného S. Z., uvedl, že valná část z nich zvoleným dovolacím důvodům neodpovídá. Nejprve poukázal na to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dopadá výhradně na případy, kdy ve věci meritorně rozhodl vyloučený samosoudce nebo předseda či jiný člen soudního senátu. Uplatnit jej naopak nelze vůči rozhodnutí osob z řad orgánů činných v přípravném řízení trestním, tj. policejních orgánů, státních zástupců, ale ani soudců rozhodujících o procesních věcech. Obviněný podle poukazu státního zástupce namítal podjatost soudců prakticky po celou dobu řízení.

Snaha tímto způsobem atakovat jeho průběh a validitu v něm učiněných úkonů byla nedílnou součástí jeho obhajoby. Veškeré jeho výhrady vůči jednotlivým členům senátů nalézacího i odvolacího soudu však byly vystavěny právě na nesouhlasu s jejich procesními postupy a k závěru o podjatosti těchto osob tak vést nemohly. V řízení nebyl zjištěn žádný osobní vztah některého ze soudců k věci nebo účastníkům řízení, přičemž veškerá související argumentace obviněného byla jen produktem jeho osobních subjektivních představ, v nichž se situoval do role oběti komplotu soudní moci.

V průběhu řízení se dotčené soudní senáty s jeho námitkami podjatosti vypořádaly opakovaně, přičemž s jejich závěry se státní zástupce plně identifikoval.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak připomněl, že v jeho rámci lze napadat toliko vadnou právní kvalifikaci skutku nebo pochybení v hmotněprávním posouzení skutečností podle jiných právních odvětví. Jen výjimečně lze pod tímto důvodem uplatňovat i procesní námitky, a to například tehdy, jestliže jsou výsledná skutková zjištění soudů v tzv. extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. O takovou situaci se však podle názoru státního zástupce v posuzované věci nejedná.

Výsledná skutková zjištění soudů naopak označil za zcela správná a rozhodnutí soudů obou stupňů v tomto ohledu plně přezkoumatelná. Obviněnému nepřisvědčil v tom, že jejich skutkové závěry stály výhradně na údajně nevěrohodné výpovědi K. Odmítl jím prosazovanou verzi skutkového děje, podle níž šlo o podnikatelský záměr tohoto spoluobviněného, spočívající ve vytváření důkazního materiálu ve prospěch obviněných osob v jiných trestních kauzách a v současném uvádění těchto osob v omyl za účelem dosažení vlastního finančního prospěchu.

Právě tato verze byla provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácena. Obdobně se soudy podle poukazu státního zástupce vypořádaly i s argumentací dovolatele, jíž se pokoušel hanit svědka M., který poskytl klíčovou výpověď, jež ho usvědčovala ze spáchání skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině. Soudy se ani zde při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani flagrantní nelogičnosti či jiného vybočení z mezí zásad zakotvených v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Svá rozhodnutí odůvodnily v souladu s § 125 odst. 1 tr.

ř., když v nich vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů, a to včetně těch, které si vzájemně odporovaly. Obviněný v podstatě pouze prezentoval svůj nesouhlas s tímto postupem a předložil vlastní a pro sebe výhodnější verzi skutkového děje, čímž se ocitl mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu. Stejný závěr lze podle státního zástupce vztáhnout i k jeho námitkám, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces narušením důvěrnosti jeho komunikace s obhájci ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Pochybení státního zástupce a vyšetřovatele v podobě zařazení přepisů této komunikace do spisového materiálu se vztahovalo k obhajobě vedené v jiné trestní věci a nemělo tedy žádný vliv na rozhodnutí soudů v nynější trestní věci. Zcela mimo dovolací důvod pak byly i výhrady obviněného vůči poměrům panujícím ve věznici v rámci výkonu trestu.

Právně relevantní námitky obviněného ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce označil za nedůvodné. Odmítl zejména argumentaci, že svědkové V. a D. působili v trestní věci jako policejní agenti a v tomto smyslu se aktivně podíleli na nepřípustné policejní provokaci. Připomněl, že trestní řízení bylo zahájeno v reakci na prvotní informace, které vzešly od M. V., který se dostavil na policii sám a zcela dobrovolně. V reakci na jeho oznámení bylo na základě povolení soudce přistoupeno ke sledování osob.

Stejně pak bylo postupováno i v případě sledování účasti J. D. na v rozsudku popsaném jednání. Postup policejního orgánu byl přitom zjevně veden v pasivním modu a jeho aktivita v přípravném řízení nepředstavovala žádný podstatný prvek v probíhajícím ději trestného jednání. Dovolatel si bez ohledu na sledovací postupy, o nichž neměl ponětí, cílevědomě počínal tak, aby v součinnosti s dalšími osobami, o nichž předpokládal, že postupují v jednotícím záměru křivě obvinit jiné osoby, zpochybnil jednotlivé kroky orgánů činných v trestním řízení ve věci, v níž vystupoval jako obviněný.

Nikdo ho neponoukal, aby ustavil zločinné uskupení, jež mělo za cíl vytvořit uměle vykonstruované kompromitující podklady, poškozující osoby zapojené do vyšetřování jeho daňové trestné činnosti. Provedené sledování bylo specializovaným orgánem řádně zaznamenáno a v souladu s § 158d odst. 7 tr. ř. z něj byly rovněž pořízeny příslušné protokoly. Z těchto podkladů je zjevné, že ke sledování byly užity skrytě umístěné sledovací prostředky. Především z nich ale nelze vyčíst, že by svědkové V. a D. působili v rolích jakýchsi agentů instruovaných policejním orgánem, plnili pokyny zvenčí, ani že o použití sledovacích technik byli vůbec vyrozuměni.

Jejich role a jednání ve vztahu k obviněnému tedy dovolatelem předkládaný scénář policejní provokace nepotvrzují.