U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2016 o
dovolání obviněného S. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2.
2016, sp. zn. 11 To 21/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Kladně pod sp. zn. 4 T 75/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 T
75/2015, byl obviněný S. P. uznán vinným přečinem projevu sympatií k hnutí
směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku, kterého
se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že „od
přesně nezjištěné doby v roce 2014 až do 13.00 hodin dne 16. 9. 2015, na
různých místech okresů K., M. a P.-z. i na dalších místech užíval k jízdám po
veřejných komunikacích svůj osobní automobil zn. BMW, na jehož zadní sklo po
celé ploše vylepil zobrazení říšské orlice hledící přes levé rameno, držící v
drápech věnec s hákovým křížem, o němž je všeobecně známo, že byl v minulosti v
období druhé světové války užíván jako symbol členy nacistických hnutí a v
současné době ho užívají příslušníci neonacistického hnutí, a symbol říšské
orlice byl v minulosti užíván ve znaku NSDAP, byl státním symbolem nacistického
Německa a je rovněž aktuálně užíván neonacistickou scénou, která hlásá zášť
proti rasově a národnostně odlišným skupinám osob, přičemž dne 16. 8. 2015
kolem 12.40 hodin toto vozidlo řídil v hustém provozu v K., v ulici V. a R.,
přičemž vozidlo bylo kontrolováno za přítomnosti spolujezdce u benzinového
čerpadla hlídkou policie ve složení nstržm. Z. V. a nstržm. J. S.“.
Za uvedené jednání byl obviněný S. P. odsouzen podle § 404 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
12 měsíců.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest
propadnutí věci – samolepící nálepky se zobrazením říšské orlice držící v
drápech věnec s hákovým křížem, částečně překryté samolepkou BMW modročervené
barvy (obě samolepky jsou nalepeny na zadním skle vozidla BMW).
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 T
75/2015, podal obviněný S. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze
usnesením ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 11 To 21/2016, tak, že ho podle § 256
tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 11 To
21/2016, podal následně obviněný S. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání
opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v
dovolání namítl, že nebyly naplněny znaky předmětného přečinu, především jeho
subjektivní stránky. Dále uvedl, že si sice zakoupil předmětnou samolepku
vyobrazující orlici držící hákový kříž, kterou pak nalepil na zadní sklo svého
automobilu, avšak hákový kříž záměrně přelepil nápisem BMW. Z uvedeného pak
dovozuje, že neměl „v úmyslu propagovat či jakkoliv šířit nacistické, případně
neonacistické myšlenky“. O nedostatku takového úmyslu svědčí dle názoru
obviněného rovněž to, že se nikdy v minulosti nehlásil k extremistickému hnutí,
nikdy nepodporoval žádná taková hnutí a nikdy neprojevoval žádné sympatie k
extremistickým, v daném případě neonacistickým hnutím. Obviněný dále zdůraznil
význam částečného přelepení hákového kříže nápisem BMW, když v této souvislosti
vyjádřil názor, že to znamená zvýraznění významu značky BMW za současného
„ponížení nacistických myšlenek“. V rámci dovolání dále uvedl, že ze
subjektivního hlediska je pro obviněného význam nápisu BMW mnohem silnější než
symbol orlice držící hákový kříž. Tímto jednáním dal vyniknout podpoře značky
BMW, přičemž tak současně „difamuje význam orlice s hákovým křížem“. Své
jednání pak přirovnává k jednání účastníků antifašistických a celkově
antiextremistických hnutí, kde v rámci demonstrací či průvodů či ze samotných
projevů antipatie k takovým hnutím je možno setkat se např. s vyobrazeními
přeškrtnutého hákového kříže, čímž je vyjadřován nesouhlas s extremisty,
nikoliv jejich podpora. Podle názoru dovolatele tedy „záměrně neprojevoval
sympatie k hnutí směřujícímu k potlačování práv a svobod člověka… ani s tím
nebyl srozuměn, jelikož naopak projevoval sympatie se značkou BMW a difamoval
tak význam hákového kříže“.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil,
aby zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2015, sp.
zn. 4 T 75/2015, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Kladně k novému
projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a
k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že nastíněnou dovolací argumentaci v
podstatě lze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit, avšak domnívá se, že není
důvodná, neboť byla skutková podstata přečinu projevu sympatií k hnutí
směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku beze
zbytku naplněna, a to včetně subjektivní stránky. Z tzv. skutkové věty rozsudku
okresního soudu ve spojení s odůvodněním dotčených rozhodnutí totiž vyplývá
bezpečně, že veřejný projev sympatií k hnutí, které prokazatelně směřuje k
potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní,
náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči skupině osob, učinil obviněný
úmyslně. Obviněný doznal, že samolepku zobrazující říšskou orlici držící hákový
kříž na zadní sklo automobilu sám vylepil a následně takto „vyzdobené“ vozidlo
v běžném provozu užíval. Je přitom všeobecně známo, a bylo to známo i
obviněnému, co dané symboly představují, resp. že jsou neoddělitelně spojeny s
nacismem. Umístění samolepky a následné užívání automobilu v běžném provozu je
nepochybně jednáním úmyslným, přičemž úmysl obviněného při znalosti významu
užitých symbolů zahrnoval i projev sympatie k předmětnému hnutí. Pokud by
obviněný s daným hnutím nesympatizoval, jistě by si jeho symboly nevylepoval na
vlastní automobil. Obviněný znal význam použitých symbolů, pokud je veřejně
prezentoval na svém vozidle, jednalo se o projev sympatií k nim. Pokud obviněný
přirovnává své jednání k počínání osob vyjadřujících antipatie k nacismu např.
tím, že nesou symbol přeškrtnutého hákového kříže, jde o přirovnání, které
neobstojí. Nápis BMW totiž nemohl nijak „neutralizovat“ použitou nacistickou
symboliku.
Vzhledem k tomu, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani
existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými
zjištěními, když z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s
pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí
splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou plně
přezkoumatelná, navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že
většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v
předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně,
tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých
rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl
Nejvyšší soud i v případě obviněného S. P.
Námitka obviněného, že nebyly naplněny znaky předmětného přečinu, především
jeho subjektivní stránky, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.
Podle názoru Nejvyššího soudu vykazuje jednání obviněného S. P., jak je popsáno
v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Kladně a
rozvedeno v odůvodnění soudů obou stupňů, všechny zákonné znaky přečinu projevu
sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr.
zákoníku, přičemž zákonné znaky uvedeného přečinu obviněný S. P. evidentně
naplnil i z hlediska subjektivní stránky, která vyžaduje úmyslné zavinění. Toto
konstatování je namístě, neboť obviněný veřejný projev sympatií k hnutí, které
prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou,
etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči skupině osob,
učinil úmyslně. Z částečného doznání obviněného vyplývá, že samolepku
zobrazující říšskou orlici držící hákový kříž na zadní sklo automobilu sám
vylepil, přičemž předmětné vozidlo bylo běžně užíváno v silničním provozu. V
návaznosti na to je potřebné zdůraznit, že je všeobecně známo (a bylo to
jednoznačně známo i obviněnému S. P.), co dané symboly představují, resp. že
jsou neoddělitelně spojeny s nacismem. Projevovat sympatie ve smyslu § 404 tr.
zákoníku lze i tím, že pachatel nosí symboly takových hnutí (např. odznaky,
nášivky, části oděvů s tištěnými znaky jako trička, čepice, ale i tetování či
nápisy na holém těle). Typickým příkladem je užívání nacistických symbolů a
hesel (Trestní zákoník, Komentář., Šámal, P. a kol, 2. vydání, Praha, C. H.
Beck 2012, s. 3507).
Nejvyšší soud konstatuje, že za veřejný projev sympatie k takovému hnutí ve
smyslu ustanovení § 404 tr. zákoníku je třeba považovat mimo jiné i to,
jestliže někdo umístí samolepku se symbolem nacistického hnutí na okno
automobilu a následně užívá automobil v běžném provozu, zná-li současně
charakter a význam těchto symbolů. Výše uvedené jednání je bezpochyby jednáním
úmyslným, když úmysl obviněného při znalosti významu užitých symbolů zahrnoval
i projev sympatie k předmětnému hnutí. Jak správně uvedl státní zástupce ve
svém vyjádření, pokud by obviněný s daným hnutím nesympatizoval, jistě by si
jeho symboly nevylepoval na vlastní automobil. V daném případě obviněný znal
význam použitých symbolů, a pokud je veřejně prezentoval na svém vozidle, pak
se jednalo o projev sympatií k nim. Z uvedených důvodů je třeba odmítnout
rovněž úvahy obviněného ohledně částečného přelepení hákového kříže nápisem BMW
a připodobnění jeho jednání k počínání osob vyjadřujících antipatie k nacismu
např. vyobrazením přeškrtnutého hákového kříže, čímž je vyjadřován nesouhlas s
extremisty, nikoliv jejich podpora, když nápis BMW (navíc nepřekrývající celý
symbol hákového kříže) nemohl nijak zlehčit výše zmiňovanou nacistickou
symboliku. Rovněž je třeba podotknout, že pokud obviněný uvedl, že umístění
nacistických symbolů na automobilu znamená projev antipatie k nacismu, přičemž
současně byl oblečen do oděvu, na kterém bylo vyobrazeno tzv. Thorovo kladivo,
doplněné písmem vzhledem odpovídajícím runovému písmu (což jsou symboly užívané
neonacistickým hnutím), nelze této obhajobě uvěřit.
Skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích tedy vylučují závěr,
že v posuzované věci bylo posouzení skutku založeno na
nesprávném hmotněprávním názoru, resp. že dovolatel svým jednáním nenaplnil
veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu projevu sympatií k hnutí
směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez
jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný S. P. svým předmětným jednáním
naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu projevu sympatií k hnutí
směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku,
příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil
odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným
kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil ohledně
předmětných skutků v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění
rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi
neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani
řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání
obviněného S. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu