4 Tdo 783/2024

4 Tdo 783/2024-1591

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2024 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 18. 3. 2024 č. j. 14 To 112/2023-1555, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 18/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

1) Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 14. 4. 2023 č. j. 2 T 18/2021-1477 byl obviněný J. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil třemi útoky popsanými ve skutkové větě výroku tohoto rozsudku pod body 1. až 3.

2) Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla též uložena povinnost zaplatit poškozeným H. K., částku 7.114.000 Kč a J. K., částku 700.000 Kč.

3) Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku pro zde popsaný skutek, v němž byl spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. S tím souvisel i výrok, jímž byl podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozený R. S., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4) Proti výše uvedenému rozsudku podali odvolání, obviněný do jeho odsuzující části, tedy výroku o vině a trestu, jakož i o náhradě škody, dále pak státní zástupkyně v neprospěch obviněného do výroku o vině a trestu, jakož i do zprošťujícího výroku. O těchto opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 18. 3. 2024 č. j. 14 To 112/2023-1555 tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil odsuzující výrok napadeného rozsudku a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že uznal obviněného vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

1. v blíže nezjištěné době počátkem roku 2013 na blíže nezjištěných místech ČR, zejména v kavárnách v Praze XY, vylákal od H. K., celkem 1 400 000 Kč jako zálohovou platbu na náklady spojené se získáním do pronájmu a následné odkoupení bytu číslo 16 na adrese Praha XY, XY (nyní č. p. XY) do osobního vlastnictví, a poté co H. K. dle jeho pokynů za účelem koupě předmětného bytu poukázala z XY bankovními převody - částku 400 000 Kč dne 11. 4 .2013 z účtu č. XY majitelky H. K. na účet č. XY majitele společnosti Business Unlimited, s. r. o., IČ: 24849014, kde byl obžalovaný jednatelem, - a na tentýž účet dne 12. 4. 2013 částku 1 000 000 Kč z účtu č. XY majitele J. K.,

s těmito penězi bylo naloženo tak, že z uvedeného účtu

- byla vybrána a převedena dne 12. 4. 2013 částka 80 000 Kč na účet č. XY majitele R. K., částka 100 000 Kč na účet č. XY majitelky M. K., částka 200 000 Kč na účet č. XY majitele společnosti Reklinus Trade, s. r. o., IČ: 24825786, kde byl obžalovaný jednatelem, částka 17 000 Kč na účet č. XY majitele J. K., - dále z tohoto účtu byl dne 12. 4. 2013 proveden výběr hotovosti v částce 470 000 Kč - a rovněž z něj byly vybrány a převedeny dne 16. 4. 2013 na účet č. XY majitelky J. J. částky 125 700 Kč, 272 850 Kč a 101 450 Kč,

přičemž obžalovaný koupi bytu pro jmenovanou nezajistil, uvedeným způsobem získané finanční prostředky H. K. ve shodě se svým předchozím úmyslem nevrátil, a to ani k jejím opakovaným žádostem, a způsobil tak H. K., škodu ve výši 1 400 000 Kč,

2. v blíže nezjištěné době v srpnu roku 2013, na blíže nezjištěném místě v České republice, požádal H. K., o poskytnutí krátkodobé rychlé půjčky ve výši 2 500 000 Kč s odůvodněním, že tyto finanční prostředky potřebuje na nákup blíže nespecifikované nemovitosti, a s příslibem, že zapůjčené peníze velmi rychle vrátí, a poté co H. K. uvěřila jeho slibu, byť o konkrétní nemovitosti jí neposkytl žádné informace, mu vyhověla a dle jeho pokynů poukázala bankovním převodem dne 14. 8. 2013 ze svého účtu č. XY, na účet č. XY majitele společnosti Business Unlimited, s. r. o., IČ: 24849014, kde byl jednatelem, částku 2 500 000 Kč,

a s těmito penězi bylo naloženo tak, že v rozporu s jeho tvrzením o účelu poskytnuté půjčky z uvedeného účtu v období od 15. 8. 2013 do 7. 10. 2013

- dne 15. 8. 2013 provedl výběr hotovosti ve výši 400 000 Kč, - dne 16. 8. 2013 převedl 390 000 Kč na účet č. XY majitele RV Autoprofi, s. r. o., IČ 26461790, - dne 19. 8. 2013 převedl 48 400 Kč na účet č. XY majitele J. D., - dne 21. 8. 2013 provedl výběr hotovosti ve výši 140 000 Kč, - dne 26. 8. 2013 převedl 300 000 Kč na účet č. XY majitelky M. K., - dne 4. 9. 2013 provedl výběr hotovosti ve výši 130 000 Kč, - dne 20. 9. 2013 převedl 500 000 Kč na účet č. XY majitele Business Unlimited, s. r. o., IČ: 24849014, kde byl jednatelem, - dne 7. 10. 2013 převedl 40 000 Kč na účet č. XY majitelky J. J.,

přičemž do současné doby uvedeným způsobem získané finanční prostředky H. K. nevrátil, a to ani k jejím opakovaným žádostem, a způsobil tak H. K., škodu ve výši 2 500 000 Kč,

3. v blíže nezjištěné době v roce 2013 na blíže nezjištěných místech ČR vylákal od J. K., jako investici do koupě bytu č. 2 v Praze XY, XY, který měl být dle informací jím poskytovaných J. K. privatizován,

- zálohu 400 000 Kč dne 16. 10. 2013 na účet č. XY majitelky H. K., - zálohu 300 000 Kč dne 16. 10. 2013 na účet č. XY majitele společnosti Business Unlimited, s. r. o., IČ: 24849014, jejímž byl obžalovaný jednatelem,

které J. K. dle pokynů obžalovaného poukázal bankovním převodem ze svého účtu č. XY,

a s těmito penězi bylo v rozporu s jeho tvrzením o účelu poskytnutých peněz naloženo tak, že

z účtu č. XY majitelky H. K. bylo v období od 21. 10. 2013 do 9. 12. 2013 vybráno celkem 556 250 Kč tak, že

- dne 21. 10. 2013 byl proveden výběr hotovosti ve výši 200 000 Kč, - dne 8. 11. 2013 byla převedena částka 50 000 Kč bankovním převodem na účet č. XY majitelky M. K., - dne 13. 11. 2013 byla převedena částka 25 000 Kč bankovním převodem na účet č. XY hypotečního úvěru majitelky H. K., - dne 15. 11. 2013 byla převedena částka 50 000 Kč bankovním převodem na účet č. XY majitele I. I., IČ: 66216877, - dne 20. 11. 2013 byla převedena částka 201 250 Kč bankovním převodem na účet č. XY majitele Klimatest, s. r. o., IČ: 26068290, - dne 9. 12. 2013 byla převedena částka 30 000 Kč bankovním převodem na účet č. XY majitelky M. K.,

a z účtu č. XY majitele společnosti Business Unlimited, s. r. o., IČ: 24849014, bylo v období od 13. 11. 2013 do 19. 12. 2013 vybráno 383 000 Kč tak, že

- dne 13. 11. 2013 převedl 133 000 Kč bankovním převodem na účet č. XY majitelky K. M., - dne 19. 12. 2013 převedl 250 000 Kč bankovním převodem na účet č. XY, jež byl zřízen XY a účelem zasílání nájemného z bytu v Praze XY, XY, které tam nebylo zasíláno, přičemž s účtem mohl disponovat, přičemž obžalovaný do současné doby koupi bytu pro poškozeného nezajistil, uvedeným způsobem získané finanční prostředky mu nevrátil, a způsobil tak J. K., škodu ve výši 700 000 Kč.

5) Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným H. K., škodu ve výši 3.900.000 Kč a J. K., částku 700.000 Kč. O odvolání státní zástupkyně pak samostatným výrokem rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

6) Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu zareagoval obviněný dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b dost. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolací soud opomenul některé důkazy svědčící v jeho prospěch a zároveň o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, které se podle jeho přesvědčení nestaly tak, jak jsou vymezeny v obžalobě.

7) V rámci vlastní dovolací argumentace uvedl, že nebyl prokázán jeho úmysl a je tedy vyloučeno spáchání zločinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. V rámci skutku 1. připomněl, že nebylo pochyb o předání finančních prostředků ve výši 1.400.000 Kč ani jejich účelu. Stejné to bylo ovšem i u částky 3.214.000 Kč, u které ovšem odvolací soud příčinnou souvislost s jednáním obviněného neshledal. Z citované pasáže rozsudku soudu druhého stupně pak vyvodil, že soud zcela pominul charakter peněz jako věcí zastupitelných. Konkrétně pak uvedl, že „vyjmenované převody peněz neprokazují ani úmysl obviněného jednat podvodně, ani to, že částku ve výši 1.400.000 Kč nepředal J. J., byť z jiných peněz, které měl k dispozici, tím spíše nelze dovolateli bez dalšího přičítat k tíži hotovostní výběr (470.000 Kč) či platby na účet manželky J. J., svědčící o tom, že s nimi nenaložil tak, jak bylo ujednáno s poškozenou. S tím souvisí i to, že odvolací soud pominul úřední záznam o podaném vysvětlení poškozené, kde uvedla, že se jí pan J. při schůzce zeptal, zda jí je známa finanční situace obviněného a že mu dluží ještě 50.000 Kč z jí zaplacené zálohy. To má ovšem podstatný význam pro posouzení viny obviněného, neboť poškozená věděla, jakou částku mu předala a třetí osoba sdělila, že chybí předat částka zcela marginální. Úmysl k podvodu tak nebyl prokázán. Dále uvedl, že pokud měl soud za to, že mu nelze přičítat škodu ve výši 3.214.000 Kč, je závěr o zavinění minimálně předčasný.

Skutkový stav tak není zjištěn správně, a to má dopad i na právní posouzení skutku. Ve vztahu ke skutku 2. uvedl, že tato právní kvalifikace je nesprávná, neboť jak ze samotného popisu vyplývá, jednalo se o půjčku. Soud zcela pominul smlouvu o tichém společenství, a především pak účetní deník Business Unlimited, s. r. o. Pokud by se jednalo o půjčku, šlo by o vztah mezi poškozenou a společností Business Unlimited, s. r. o., a trestní represe neměla být v tomto případě vůbec uplatněna. Ke skutku 3.

pak uvedl, že k němu odůvodnění chybí a rozsudek je tak zcela nepřezkoumatelný. Zopakoval, že peníze jsou věci zastupitelné a že všechny prostředky předal J. J. To podporují i výpovědi poškozených, kteří uvedli, že jim všechny půjčky sice pozdě, ale vrátil. Existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného. I v rámci skutku 3. nebyl popsaný úmysl obviněného, když je i podle odvolacího soudu zřejmé, že podvodný úmysl měl J. J. Na základě shora uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 18.

3. 2024 č. j. 14 To 112/2023-1555 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

8) K podanému dovolání poskytl státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) vyjádření. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku a dovolací argumentace obviněného, připomněl obecná východiska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že mu námitky opomenutých důkazů (výpověď poškozené, smlouva o tichém společenství, účetní deník obchodní společnosti Business Unlimited, s. r. o.) neodpovídají. Zmiňovanými námitkami totiž obviněný zpochybňuje způsob hodnocení jednotlivých důkazů a výsledků dokazování.

To ovšem bez dalšího nezakládá existenci uvedeného dovolacího ani žádného jiného dovolacího důvodu. Současně dovolatel nikterak neodůvodnil zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Následně státní zástupce uvedl judikaturu a argumenty svědčící obecně pro existenci opomenutých důkazů s tím, že ty nejsou ve věci dány i tím, že se soud se všemi návrhy na doplnění dokazování vypořádal (bod 15 a 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Výpověď poškozené byla hodnocena soudem prvního stupně (bod 64 odůvodnění jeho rozsudku), smlouva o tichém společenství pak byla taktéž provedena a hodnocena v souvislosti s výpovědí poškozené.

Stejně tak účetní deník společnosti Business Unlimited, s. r. o., byl proveden a hodnocen (viz bod 66 rozsudku soudu prvního stupně). K namítanému porušení pravidla in dubio pro reo uvedl, že pokud by založilo zjevný rozpor, mohlo by být pod zmíněným dovolacím důvodem uplatněno. Následně připomněl i obecná východiska tohoto pravidla a uzavřel, že v napadených rozhodnutích neshledal účelovou snahu podpořit nedůvodně verzi obžaloby. Naopak, závěry o průběhu skutkového děje jsou opřeny o logické argumenty a výsledky provedeného dokazování.

K porušení zásady in dubio pro reo tak nedošlo. Podle názoru státního zástupce nelze ani akceptovat námitku nedostatečného odůvodnění skutku pod bodem 3. Konstatoval, že byť si lze představit poněkud výstižnější odůvodnění této části rozsudku, odvolací soud vzal v úvahu obdobný způsob provedení jednotlivých dílčích útoků posuzovaného trestného činu, k jejichž podstatě se dostatečně vyjádřil, vypořádal se s důkazy, důkazními návrhy obviněného a jeho obhajobou a stručně uvedl, jak skutek obviněného právně posoudil.

Nelze tedy konstatovat, že by rozsudek odvolacího soudu byl jako celek nepřezkoumatelný do té míry, že by to již zakládalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Následně připomněl základní teze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že tomuto ovšem námitky neprokázání úmyslného zavinění a způsobení škody neodpovídají. Ve skutečnosti totiž obviněný nevytkl nesprávné právní posouzení, ale vyjádřil nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem. Zopakoval, že obviněný věděl již před přijetím peněžních prostředků, že je nepoužije na koupi bytu, ani je nevrátí.

Skutková zjištění svědčí o záměrném a vědomém jednání obviněného, který poškozené uváděl v omyl. Výše škody pak byla jednoznačně prokázána listinnými důkazy.

Závěr o naplnění subjektivní stránky tak vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména ze záměru dovolatele a z neodvratitelnosti následku – způsobení škody. Z hlediska právního posouzení skutku je tak bez významu, že peněžní prostředky poskytnuté poškozenou ze zápůjčky byly převedeny na bankovní účet obchodní společnosti Business Unlimited, s. r. o. Tato právnická osoba byla toliko využita pro uskutečnění podvodného záměru obviněného. Námitka, že vůči němu neměla být, co se týče skutku 2.

uplatněna trestní represe, je tedy pod zvolený dovolací důvod podřaditelná, avšak zjevně neopodstatněná. Ve věci nejsou dány okolnosti natolik výjimečné, že by nešlo o případ společensky škodlivý, který by snad nedosahoval závažností ani těch nejlehčích trestných činů. O dostatečné škodlivosti svědčí způsob provedení, neboť dovolatel zneužil důvěry poškozených, ale i jeho pasivní postoj k následku. Státní zástupce tedy uzavřel, že dovolání obviněného je v rozsahu v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř. jako celek zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i dost. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání i jiným než navrhovaným způsobem.

9) Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovala formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Přípustnost dovolání je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje vůči rozhodnutí, jímž byl obviněný shledán vinným a byl mu uložen trest.

10) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

11) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.

12) Z dovolací argumentace obviněného pod tento dovolací důvod spadají námitky opomenutých důkazů, avšak toliko formálně. Obviněný soudům vytkl, že se nevypořádaly s výpovědí poškozené zachycenou v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 8. 8. 2018 a zcela pominuly listinné důkazy – smlouvu o tichém společenství a účetní deník společnosti Business Unlimited. Jak je patrno z odůvodnění rozsudku soudu druhého, respektive prvního, stupně, tyto důkazy nezůstaly soudy pominuty. Naopak byly provedeny, avšak při formulaci skutkových zjištění měly jen zcela marginální přínos. Z úředního záznamu o podání vysvětlení nebylo zjištěno nic podstatného, ačkoliv to soud druhého stupně explicitně neozřejmil a pouze konstatoval, že byl důkaz u veřejného zasedání proveden. Na druhou stranu verze předestřená obviněným, která zdůrazňuje předání peněz svědku J., je toliko odlišným hodnocením důkazů a zároveň nemůže na skutkových zjištěních soudu nic zvrátit. Obviněný byl odsouzen za trestný čin podvodu. Toho se dopustí ten, kdo jiného uvede v omyl, aby sebe nebo jiného obohatil a způsobí tím škodu na cizím majetku. Obviněný zacházel s převedenými prostředky zcela v rozporu s jejich účelem, a to bezprostředně po jejich připsání na účet, což svědčí o jeho podvodném úmyslu (bod 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a níže v rámci tohoto usnesení). Zároveň je z provedeného dokazování zřejmé, že peníze byly převáděny v různých částkách, na různé účty spojené více či méně personálně právě s obviněným, aniž by ten, jakkoliv doložil, že by byly reálně použity na opatření slíbeného bytu. Tato námitka tedy sleduje toliko jediný účel, kterým je snaha prosadit vlastní hodnocení důkazů a z něj vyplývající verze skutkových zjištění obhajující obviněného jako prostého poslíčka, což je ovšem zcela v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Tím ovšem zmíněná argumentace zůstává zcela mimo mantinely dovolacího přezkumu. Stejný závěr lze vztáhnout i na námitku pominutých listinných důkazů smlouvy o tichém společenství a účetního deníku. Tyto totiž byly provedeny již v řízení před soudem prvního stupně (body 18 a 22 odůvodnění rozsudku okresního soudu), který se jimi v rámci hodnocení důkazů zabýval a své úvahy náležitě vysvětlil v rámci odůvodnění svého rozsudku (konkrétně v bodě 67). Soud odvolací pak z těchto skutkových zjištění též vycházel v souladu s ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř. Tomuto postupu proto nelze nic vytknout.

13) Ve shodě se státním zástupcem nelze přisvědčit ani námitce nedostatečného odůvodnění skutku 3. učiněného odvolacím soudem. Krajský soud vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, do kterých nikterak nezasahoval, učinil jiný právní závěr stran toho, v čem spatřoval podvodný úmysl obviněného, což dostatečně – byť stručně – odůvodnil (bod 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Co se týče skutkových zjištění, způsob, jak k nim nalézací soud dospěl, je pak náležitě objasněn právě v jeho rozhodnutí v bodě 68. Ani tato námitka proto nebyla shledána relevantní z pohledu dovolacího řízení.

14) V návaznosti na shora uvedené nelze než dospět k závěru o nepřípadnosti námitky porušení pravidla in dubio pro reo. Ve stručnosti se sluší připomenout obecná východiska aplikace tohoto pravidla. Předpoklad uplatnění zásady in dubio pro reo nastává až v případě, jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu; rozhodnout ve prospěch obviněného je nutno pokud ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok.

Trestní řízení vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3.2017 sp. zn. II ÚS 4266/16-1). Jak je z uvedené citace patrno, důvodné pochybnosti by se měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoli k hodnocení každého důkazu zvlášť (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2.

2017 sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Důkazy je naopak nutno hodnotit v souladu s požadavky uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř., tedy ve vzájemných souvislostech, přičemž právě tímto procesem lze pochybnosti odstranit. Zásadu in dubio pro reo je tudíž namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů.

Podaří- li se pochybnosti odstranit, není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1509/2016). V nyní posuzovaném případě obviněný porušení tohoto pravidla zmiňuje, avšak toliko v rámci dílčího hodnocení jednotlivých důkazů, aniž by reflektoval § 2 odst. 6 tr. ř., který ukládá soudu povinnost hodnotit důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Právě tomuto postulátu soud nalézací a potažmo následně i soud odvolací dostály, čímž z provedeného dokazování vyplynula jednoznačná skutková zjištění, nevyvolávající jakoukoliv pochybnost, natož pak umožňující formulaci jiné rovnocenné varianty skutkového děje.

V nyní posuzované věci tedy vůbec nebyly dány předpoklady pro aplikaci pravidla in dubio pro reo. Tudíž i tato námitka zůstala zcela mimo mantinely dovolacího řízení.

15) Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

16) Z námitek obviněného lze pod tento dovolací důvod s jistou dávkou tolerance podřadit výhrady vůči posouzení subjektivní stránky trestného činu. Námitka aplikace prostředků trestního práva na civilněprávní vztah by byla pod tento důvod formálně podřaditelná, ovšem jak bude uvedeno níže, svojí podstatou se s tímto důvodem fakticky míjí.

17) Obviněný vyjádřil přesvědčení, že závěr o jeho zavinění ve formě úmyslu je přinejmenším předčasný ve vztahu k dílčím skutkům 1. a 3. S tím ovšem nelze souhlasit. Z provedeného dokazování zcela zřejmě vyplynulo, že poškozená převedla podle pokynu obviněného částku v souhrnné výši 1.400.000 Kč na bankovní účet společnosti Business Unlimited, s. r. o., jejímž byl obviněný jednatelem. Tyto peníze byly obratem buď vybrány v hotovosti nebo rozeslány v různých částkách na další účty, často personálně spojené právě s obviněným.

Závěr odvolacího soudu o tom, že obviněný měl v úmyslu tyto finanční prostředky vylákat od poškozené, proto není nikterak předčasný, ale naopak koresponduje s takto provedenými důkazy. Obviněný zcela jistě věděl, s jakou motivací poškozená finanční prostředky na jím určený účet poukáže (hrazení nákladu na pořízení bytu) a současně si byl vědom i toho, že k tomuto účelu je nepoužije, o čem svědčí právě bezprostřední transakce, jakými byly tyto prostředky odčerpány – výběr v hotovosti, zaslání na účet manželky obviněného, další na účet společnosti, kde byl jednatelem, další na účet spolupracovníka obviněného, který vypověděl, že dělal v dovolatelem ovládaných společnostech prakticky bílého koně, a další.

Obviněný tedy věděl, že poškozená jedná při těchto transakcích v omylu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro posouzení podvodného úmyslu (a obecně i trestného činu podvodu) je nerozhodné, zda záměr obviněného směřoval k obohacení jeho samotného či jiné osoby, případně jich obou. V nyní uvedeném případě je zjevné, že obohatil přinejmenším sebe nebo jím ovládané společnosti buď přímo, nebo například tím, že umořil pohledávky, které po něm mohly vymáhat s ním spolupracující osoby (R. K.). O naplnění volní složky pak nelze mít vůbec pochybnosti, neboť veškeré transakce byly provedeny téměř obratem a vždy na účty s obviněným spojené, avšak jeho osobu přímo neidentifikující, což lze vnímat do jisté míry i jako snahu o konspirativní zastření machinací s těmito prostředky.

Poukázání na obdobnost se zasláním částky 3.214.000 Kč na účet notáře JUDr. Ivana Čejky je pak nepřípadná, jelikož ve vztahu k této částce zaujal odvolací soud odmítavé stanovisko z důvodů právě jiného právního hodnocení podvodného úmyslu, který ovšem jak uvedeno shora, částku 1.400.000 Kč plně pokrývá. Totéž lze uzavřít i ohledně dílčího skutku 3., kde byl modus operandi zcela totožný. Pokud pak obviněný poukázal na to, že peníze jsou věcí zastupitelnou a nelze proto určit, které konkrétní peněžní prostředky použil na konkrétní transakce, je tato námitka zcela lichá.

Obviněný aplikuje tyto civilněprávní postuláty zcela izolovaně od podstaty skutkových zjištění. Z těch vyplynulo, že shora uvedené transakce odklonily peníze poškozené a současně vyvrátily, že by tyto prostředky zůstaly na účtu k dispozici pro úhradu nákladů koupě bytu. Ani tato námitka tak nebyla shledána opodstatněnou.

18) Obdobně pak nebylo možno vyhovět ani argumentaci odmítající použití trestní represe na závazkový vztah založený mezi obviněným a poškozenou na základě smlouvy o půjčce (dílčí skutek 2. výroku rozsudku odvolacího soudu). Dovolatel vznesl tuto námitku alternativně v případě, že nebude vyhověno jeho námitce hmotněprávní požadující posouzení zaslaných finančních prostředků jako vkladu tichého společníka (poškozené) do podnikání obviněného. Této verzi ovšem nebylo možno přisvědčit, jak bylo uvedeno shora. Je tak třeba vycházet stručně řečeno z toho, že obviněný uvedl poškozenou v omyl a obohatil se na její úkor o částku 2.500.000 Kč, kterou vylákal jako půjčku, aniž měl kdy v úmyslu ji vrátit. Ačkoliv obviněný tedy formálně vznesl námitku nesprávného právního posouzení, učinil tak pouze na základě vlastní formulace skutkových zjištění, aniž by reflektoval ta, ke kterým dospěly soudy v předchozím řízení a z nichž jediných je možno při posuzování právní kvalifikace vycházet. Nelze tak souhlasit s obviněným, že se jedná o ryze soukromoprávní vztah mezi ním, respektive společností, jejímž byl ovšem jednatelem a kterou takto využil, a poškozenou. Naopak ze skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný nechtěl uzavřít smlouvu o zápůjčce, kterou by následně byl ochoten plnit. O tom svědčí i následná snaha o kamufláž poukázaných prostředků jako vkladu tichého společníka. Tato námitka tak nenaplnila deklarovaný ani žádný jiný zákonný dovolací důvod.

19) Po zhodnocení všech výše uvedených skutečností a argumentů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. K. je nutné v konečném výsledku odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uplatněné dovolací námitky zčásti neodpovídaly žádnému dovolacímu důvodu a ve zbývající části byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 2. 10. 2024

JUDr. František Hrabec předseda senátu