4 Tdo 797/2012

4 Tdo 797/2012-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2012 dovolání obviněné Ing. M. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 1/2010, a rozhodl

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné Ing. M. M. o d m í t á.

Obviněná Ing. M. M. byla rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 61 T 1/2010 uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, protože opakovaně v úmyslu získat peníze a tyto použít pro vlastní potřebu, a to s vědomím, že nebude schopna v termínu splatnosti, a pravděpodobně ani později, takto získané peníze vrátit, s čímž byla srozuměna, neboť se nacházela ve velmi špatné finanční situaci, pak postupně vylákala finanční prostředky, a to od:

1. Ing. arch. Z. M. na základě ústního příslibu z přesně nezjištěné doby v roce 2003 učiněného v obci S., okr. U. H. o budoucím prodeji některých pozemků v katastrálním území S. u V., které byly součástí společného jmění manželů Mgr. R. M. a Ing. M. M., pak v době od 12. 8. 2033 do 10. 6. 2008 postupně převzala ke škodě poškozeného finanční částku ve výši 859.000,- Kč v hotovosti, kterou do dnešního dne nevrátila,

2. B. L. na základě své žádosti učiněné telefonicky v přesně nezjištěné době roku 2004 o poskytnutí půjčky na dostavbu svého rodinného domu přijala na svůj bankovní účet vedený u České spořitelny, a. s. dne 20. 10. 2004 finanční částku ve výši 100.000,- Kč a dne 8. 11. 2008 další částku ve výši 150.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu, do dnešního dne je nevrátila a způsobila tak poškozenému celkovou škodu ve výši 250.000,- Kč,

3. M. R. oslovila v přesně nezjištěné době roku 2006, když mu nabídla možnost odkoupení pozemků, kdy na základě této nabídky byla mezi nimi dne 31. 7. 2006 uzavřena Smlouva o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl příslib budoucího prodeje pozemků v katastrálním území obce S. u V., okr. U. H., které byly součástí společného jmění manželů Mgr. R. M. a Ing. M. M. a v souvislosti s touto smlouvou v době od 31. 10. 2006 do konce měsíce února 2008 pak postupně převzala od poškozeného celkovou finanční částku ve výši 1.740.000,- Kč, a to jak v hotovosti tak i z části poukázanou na její bankovní účty vedený u České spořitelny, a. s. a vedený u Komerční banky, a. s., kdy z těchto peněz vrátila po opakovaných urgencích poškozenému počátkem roku 2008 pouze částku 50.000,- Kč, čímž však poškozenému způsobila celkovou škodu ve výši 1.690.000,- Kč,

4. Ing. S. J. oslovila v přesně nezjištěné době roku 2006, kdy jej žádala o poskytnutí finanční půjčky bez udání důvodu, když v době od listopadu do prosince roku 2006 převzala od jmenovaného v hotovosti finanční částku ve výši 300.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne je nevrátila, mimo částku 100.000,- Kč, která byla oprávněnému vyplacena exekutorem Mgr. Davidem Chaloupkou v návaznosti na exekuci nařízenou Okresním soudem v Uh. Hradišti pod čj.: 11 Nc 7399/2008 ze dne 17. 3. 2008, čímž tak poškozenému způsobila celkovou škodu ve výši 200.000,- Kč,

5. Bc. I. K. na základě notářsky ověřené Smlouvy o půjčce ve výši 6.600.000,- Kč ze dne 1. 9. 2007 a dále přemluvila Bc. I. K., aby za ni zaplatila dluh, který měla u obchodní společnosti H. FINANCE GROUP spol. s r.o. se sídlem N., N., a to ve výši 1.128.500,- Kč, kdy jako důvod všech těchto půjček uváděla nutnost investic do blíže nespecifikovaných pozemků, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a po opakovaných urgencích vrátila Bc. I. K. pouze částku 2.000.000,- Kč, čímž poškozené způsobila celkovou škodu ve výši 5.728.500,- Kč,

6. V. S. na základě telefonické žádosti o poskytnutí finanční půjčky za účelem investice do inženýrských sítí na svých pozemcích v počátku roku 2008 převzala v měsíci únoru 2008 v hotovosti částku 1.200.000,- Kč a v měsíci březnu 2008 částku 1.350.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne, vyjma finanční částky ve výši 20.000,- Kč, vymoženou firmou B.D.SAFE s.r.o. U. H. je nevrátila, čímž poškozenému způsobila celkovou škodu ve výši 2.530.000,- Kč,

7. Ing. A. Č. na základě ústní žádosti o poskytnutí finanční půjčky z důvodů osobních finančních problémů učiněné v přesně nezjištěné době roku 2008 převzala v průběhu měsíců dubna až července roku 2008 ke škodě poškozeného celkovou finanční částku ve výši 1.085.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne je nevrátila,

8. R. V. na základě předchozí telefonické žádosti o poskytnutí finanční půjčky k blíže nespecifikovanému účelu pak dne 20. 2. 2007 přijala na svůj bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s., ke škodě poškozeného finanční částku 20.000,- Kč a následně dne 10. 4. 2007 opět částku 20.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne po opakovaných urgencích vrátila dne 11. 10. 2007 částku 30.000,- Kč, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 10.000,- Kč,

9. J. J. na základě předchozí telefonické žádosti o poskytnutí finanční půjčky v souvislosti se splácením nevýhodných splátek přijala na svůj bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s., ke škodě poškozené dne 23. 7. 2007 finanční částku 60.000,- Kč a následně dne 30. 7. 2007 částku 40.000,- Kč, dne 22. 8. 2007 částku 50.000,- Kč a dne 18. 2. 2008 částku 20.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne po opakovaných urgencích vrátila pouze částku 55.000,- Kč, čímž poškozené způsobila celkovou škodu ve výši 115.000,- Kč.

Za to byla odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a tří měsíců, k jehož výkonu byla zařazena podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněné k náhradě škody poškozeným, resp. podle § 229 odst. 2 tr. ř. o odkázání poškozené Bc. I. K. se zbytkem nároku na občanskoprávní řízení.

V další části rozsudku pak byla obviněná zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro zde popsaný skutek, jenž měl být součástí pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

Z podnětu odvolání obviněné Ing. M. M. a poškozené Bc. I. K. věc projednal Vrchní soud v Olomouci, který ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010 výrokem ad I. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f) odst. 2 tr. ř. z podnětu obou výše uvedených odvolání napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině dílčím útokem pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (bod 5), ve výroku o trestu a ve výroku, jímž byla obviněná zavázána podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené Bc. I. K. částku 5.728.500,- Kč a ve výroku, jímž byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. V bodě II. pak nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněné Ing. M. M. za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (body 1 – 4, 6 – 9), ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn, ukládá podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výši pěti roků a šesti měsíců. K jeho výkonu obviněnou zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Výrokem pod bodem III. podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ve zrušené části vrátil soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Pod bodem IV. konstatoval, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010 podala obviněná dovolání ze dne 3. 2. 2011 (krajskému soudu doručeno dne 4. 2. 2011).

Věc však nebyla s tímto dovoláním předložena Nejvyššímu soudu, ale Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně v rozsahu zrušení svého rozsudku vrchním soudem ve věci znovu jednal a rozhodl v hlavním líčení rozsudkem ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 61 T 1/2010 tak, že podle § 45odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 4. 5. 2010 č. j. 61 T 1/2010-522, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 č. j. 6 To 48/2010-584 a celý výrok o trestu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 č. j. 6 To 48/2010-584, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině a trestu svůj podklad.

Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku znovu rozhodl tak, že se obviněná Ing. M. M. uznává vinnou, že opakovaně v úmyslu získat peníze a tyto použít pro vlastní potřebu, a to s vědomím, že nebude schopna v termínu splatnosti, a pravděpodobně ani později, takto získané peníze vrátit, s čímž byla srozuměna, neboť se nacházela ve velmi špatné finanční situaci, pak postupně vylákala finanční prostředky, a to od:

1. Int. arch. Z. M. na základě ústního příslibu z přesně nezjištěné doby v roce 2003 učiněného v obci S., okr. U. H. o budoucím prodeji některých pozemků v katastrálním území S. u V., které byly součástí společného jmění manželů Mgr. R. M. a Ing. M. M., pak v době od 12. 8. 2003 do 10. 6. 2008 postupně převzala ke škodě poškozeného finanční částku ve výši 859.000,- Kč v hotovosti, kterou do dnešního dne nevrátila.

2. B. L. na základě své žádosti učiněné telefonicky v přesně nezjištěné době roku 2004 o poskytnutí půjčky na dostavbu svého rodinného domu přijala na svůj bankovní účet vedený u České spořitelny, a. s. dne 20. 10. 2004 finanční částku ve výši 100.000,- Kč a dne 8. 11. 2008 další částku ve výši 150.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu, do dnešního dne je nevrátila a způsobila tak poškozenému celkovou škodu ve výši 250.000,- Kč,

3. M. R., oslovila v přesně nezjištěné době roku 2006, když mu nabídla možnost odkoupení pozemků, kdy na základě této nabídky byla mezi nimi dne 31. 7. 2006 uzavřena Smlouva o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl příslib budoucího prodeje pozemků v katastrálním území obce S. u V., okr. U. H., které byly součástí společného jmění manželů Mgr. R. M. a Ing. M. M. a v souvislosti s touto smlouvou v době od 31. 10. 2006 do konce měsíce února 2008 pak postupně převzala od poškozeného celkovou finanční částku ve výši 1.740.000,- Kč, a to jak v hotovosti tak i z části poukázanou na její bankovní účty vedený u České spořitelny, a. s. a vedený u Komerční banky, a. s., kdy z těchto peněz vrátila po opakovaných urgencích poškozenému počátkem roku 2008 pouze částku 50.000,- Kč, čímž však poškozenému způsobila celkovou škodu ve výši 1.690.000,- Kč,

4. Ing. S. J., oslovila v přesně nezjištěné době roku 2006, kdy jej žádala o poskytnutí finanční půjčky bez udání důvodu, když v době od listopadu do prosince roku 2006 převzala od jmenovaného v hotovosti finanční částku ve výši 300.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne je nevrátila, mimo částku 100.000,- Kč, která byla oprávněnému vyplacena exekutorem Mgr. Davidem Chaloupkou v návaznosti na exekuci nařízenou Okresním soudem v Uh. Hradišti pod čj.: 11 Nc 7399/2008 ze dne 17. 3. 2008, čímž tak poškozenému způsobila celkovou škodu ve výši 200.000,- Kč,

5. Bc. I. K., na základě notářsky ověřené Smlouvy o půjčce ve výši 6.600.000,- Kč, ze dne 1. 9. 2007 a dále přemluvila Bc. I. K., aby za ni zaplatila dluh, který měla u obchodní společnosti H.FINANCE GROUP spol. s r.o. se sídlem N., N., a to ve výši 1.128.500,- Kč, kdy jako důvod všech těchto půjček uváděla nutnost investic do blíže nespecifikovaných pozemků, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a po opakovaných urgencích vrátila Bc. I. K. pouze částku 2.000.000,- Kč, čímž poškozené způsobila celkovou škodu ve výši 5.728.500,- Kč,

6. V. S. na základě telefonické žádosti o poskytnutí finanční půjčky za účelem investice do inženýrských sítí na svých pozemcích v počátku roku 2008 převzala v měsíci únoru 2008 v hotovosti částku 1.200.000,- Kč a v měsíci březnu 2008 částku 1.350.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne, vyjma finanční částky ve výši 20.000,- Kč, vymoženou firmou B.D.SAFE s. r. o. U. H. je nevrátila, čímž poškozenému způsobila celkovou škodu ve výši 2.530.000,- Kč,

7. Ing. A. Č. na základě ústní žádosti o poskytnutí finanční půjčky z důvodů osobních finančních problémů učiněné v přesně nezjištěné době roku 2008 převzala v průběhu měsíců dubna až července roku 2008 ke škodě poškozeného celkovou finanční částku ve výši 1.085.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne je nevrátila,

8. R. V. na základě předchozí telefonické žádosti o poskytnutí finanční půjčky k blíže nespecifikovanému účelu pak dne 20. 2. 2007 přijala na svůj bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s., ke škodě poškozeného finanční částku 20.000,- Kč a následně dne 10. 4. 2007 opět částku 20.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne po opakovaných urgencích vrátila dne 11. 10. 2007 částku 30.000,- Kč, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 10.000,- Kč,

9. J. J. na základě předchozí telefonické žádosti o poskytnutí finanční půjčky v souvislosti se splácením nevýhodných splátek přijala na svůj bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s., ke škodě poškozené dne 23. 7. 2007 finanční částku 60.000,- Kč a následně dne 30. 7. 2007 částku 40.000,- Kč, dne 22. 8. 2007 částku 50.000,- Kč a dne 18. 2. 2008 částku 20.000,- Kč, kdy tyto peníze použila pro svou potřebu a do dnešního dne po opakovaných urgencích vrátila pouze částku 55.000,- Kč, čímž poškozené způsobila celkovou škodu ve výši 115.000,- Kč,

čímž spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

Za to byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 45 odst. 1, 2 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a tří měsíců. K výkonu tohoto trestu byla zařazena podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Dále bylo nově rozhodnuto i o náhradě škody.

O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku pak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 6 To 82/2011 rozhodl tak, že se podle § 256 tr. ř. zamítá.

Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 6 To 82/2011 podala obviněná rovněž dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo zároveň s dovoláním směřujícím proti rozhodnutí předchozímu, o němž je rozhodováno tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. V pořadí druhé dovolání obviněné je u zdejšího soudu evidováno pod sp. zn. 4 Tdo 798/2012 .

V pořadí první dovolání ze dne 3. 2. 2011 proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010 je namířeno proti jeho výrokům pod body I., II. a IV. Důvody dovolání obviněná opřela o ustanovení § 565b odst. 1 písm. g) tr. ř. (správně se mělo nepochybně jednat o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) a to pokud jde o výroky ad I., II. rozhodnutí odvolacího soudu. Dále pak o důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. do jeho výroku ad IV., neboť je názoru, že místo tohoto výroku chybí výrok o zamítnutí odvolání v částech rozsudku, které soud nezrušil.

Z dalšího obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku plyne, že dovolatelka vytýká soudu prvního i druhého stupně dostatečné nevěnování se pozornosti jednotlivým dílčím skutkům, jež podle názoru soudů tvoří pokračující zločin podle § 209 tr. zákoníku, když neobjasňovaly pečlivě u každého z nich znaky skutkové podstaty a též naplnění znaků pokračování podle § 116 tr. zákoníku. V další části specifikuje konkrétní výhrady k právnímu posouzení u jednotlivých skutků ad) 1 vůči poškozenému Ing. arch. Z. M., ad) 2 vůči poškozenému Ing. B. L., ad) 3 vůči poškozenému M. R., ad) 4 vůči poškozenému Ing. S. J., ad) 6 vůči poškozenému V. S., ad) 7 vůči poškozenému Ing. A. Č., ad) 8 vůči poškozenému R. V., ad) 9 vůči poškozené J. J. Taktéž poukazuje na své majetkové poměry, spoluvlastnictví domu s pozemky, umožnění věřitelům domáhat se uspokojení jejich pohledávek z jejího majetku atd. Dále na okolnost, že část svých dluhů splácela, např. Bc. K. více jak dva miliony. Chybí tak prokázání úmyslu uvést poškozené v omyl v úmyslu se obohatit ke škodě cizího majetku. Soudy se rovněž řádně nevypořádaly s dostatečným prokázáním toho, že všechny skutky tvořily pokračující trestný čin. Ve skutečnosti jednotlivé skutky byly zcela specifické a nelze mezi nimi dohledat žádnou souvislost, což dovolatelka v další části konkrétně u jednotlivých skutků rozebírá.

Dále zastává názor, že navzdory poučení soudu v napadeném rozhodnutí jeho výrok ad IV. není správný. Jestliže odvolací soud na základě odvolání obviněné a poškozené Bc. K. zrušil ve výroku o vině pouze dílčí skutek v bodě 5 rozsudku krajského soudu a na něj navazující výrok o náhradě škody, nevyhověl odvolání obviněné zcela. Měl tudíž rozhodnout o celém odvolání a tedy toto ve zbytku zamítnout podle § 256 tr. ř. Pokud se tak nestalo, zůstalo odvolání obviněné ohledně skutku 1 – 4, 6 – 9 nevyřešeno a uložený trest byl uložen za nepravomocné skutky ve výroku o vině.

V závěru proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se písemně vyjádřila. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poukázala na jeho obsahovou náplň a konstatovala, že část námitek obviněné, které jsou výhradně skutkové pod takový důvod podřadit nelze. Za relevantní námitku ale označila pochybnost o tom, zda se obviněná svým jednáním dopustila jednoho pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Dále pak i pochybnost o trestnosti všech útoků z hlediska naplnění zákonných znaků předmětného trestného činu podvodu u každého z nich, zejména z hlediska subjektivní stránky. Státní zástupkyně poukázala na legální definici pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku a učinila výklad jeho jednotlivých čtyřech znaků. V návaznosti na to učinila rozbor časových souvislostí ve vztahu k jednotlivým skutkům a vyslovila pochybnost, zda tyto beze zbytku skýtají spolehlivý závěr, že se obviněná trestné činnosti dopustila ve formě pokračování. S tím pak souvisí i to, jaká byla v těchto jednotlivých obdobích finanční situace obviněné a zda mohlo být jejím záměrem postupně lákat od poškozených finanční prostředky. Státní zástupkyně pak činí vlastní do jisté míry skutkové a zejména právní závěry ohledně jednotlivých skutků a dospívá ke konstatování, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by obviněná spáchala pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Nevylučuje však, že dovolací soud může na základě podrobného spisového materiálu, který neměla k dispozici, dospět k odlišným závěrům.

Pokud obviněná uplatnila též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jelikož odvolací soud měl odvolání obviněné částečně zamítnout jako nedůvodné, což neučinil, státní zástupkyně uvádí, že zamítnutí odvolání podle § 256 tr. ř. přichází v úvahu pouze v situaci, kdy odvolací soud v plném rozsahu potvrdí výrok o vině i trestu, Tedy když neshledá důvod ke zrušení napadeného rozsudku nebo jeho části. V případě obviněné odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek neodpovídá všem kriteriím zákonnosti pouze ve výroku o vině dílčím útokem pokračujícího zločinu podvodu, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené Bc. K. Tento oddělitelný výrok pak svým usnesením (správně rozsudkem) zrušil. Nemohl tedy již o zbytku odvolání rozhodnout tak, že se ohledně této jeho části zamítá podle § 256 tr. ř., neboť odvolání tvoří jeden celek, jeden opravný prostředek. Výrok odvolacího soudu pod bodem IV, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn, označila státní zástupkyně za nadbytečný, neboť nemá oporu v zákoně. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu ale není rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo vadou spočívající v absenci nebo neúplnosti některého výroku, jak v dovolání obviněná namítla.

V závěru státní zástupkyně s ohledem na důvodně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, to celé v neveřejném zasedání.

Nejprve je třeba v obecné rovině uvést, že obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněná je podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Kromě toho se ale Nejvyšší soud musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněné přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření. Odsuzujícím rozsudkem ve smyslu tohoto ustanovení je nepochybně též rozsudek odvolacího soudu učiněný podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř.

K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je pak nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku, pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě je dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku nepřípustné a bylo by je nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

V konkrétním případě tak nelze nevidět, že v mezidobí byl zrušen předmětným dovoláním obviněné napadený výrok rozsudku odvolacího soudu v bodě II., současně byl zrušen i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině, jakož i další navazující výroky, které v nich měly svůj podklad. To celé se stalo následným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 61 T 1/2010 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 6 To 82/2011, jímž byl obviněné po novém projednání věci v rozsahu původního zrušení rozsudkem soudu druhého stupně (jeho výrok ad I.) uložen společný trest. Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku je totiž v takovém případě nutné v původním rozsudku zrušit nejenom výrok o trestu, ale i výrok o vině, který je pak v novém, nastupujícím rozsudku třeba znovu celý vyslovit včetně nového dílčího útoku, což se také v přezkoumávaném případě stalo.

To jinými slovy znamená, že pokud dovolatelka v podaném dovolání napadla výrok rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v bodě II., jímž byl obviněné za nezrušené skutky pokračujícího zločinu podvodu, obsažené v rozsudku soudu prvního stupně (body 1 – 4, 6 – 9), uložen trest, nelze než konstatovat, že v době rozhodování Nejvyššího soudu již citované výroky rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, včetně výroků na ně navazujících, v důsledku jejich zrušení právně neexistují a tudíž je nelze považovat za součást rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. 11 Tdo 1509/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. 11 Tdo 239/2007). Nejvyšší soud proto takové rozhodnutí, resp. jeho dovoláním napadený výrok (včetně předchozího výroku o vině soudu prvního stupně) přezkoumat nemohl.

Dovolání obviněné z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo taktéž podáno proti výroku rozsudku odvolacího soudu v bodě I., jímž tento soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině dílčím útokem pokračujícího zločinu podvodu (bod 5 výroku o vině rozsudku krajského soudu), ve výrocích o trestu a náhradě škody ve vztahu k poškozené Bc. K. Na něj pak navazuje výrok pod bodem III., jímž odvolací soud věc v takto zrušené části vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, jenž dovoláním napaden nebyl.

Zde je třeba konstatovat, že pokud obviněná podala proti výše citovanému výroku rozhodnutí odvolacího soudu v bodě I. dovolání, tak takový výrok dovoláním napadnout nelze. Nejedná se totiž o rozhodnutí ve věci samé (viz § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. – výčet rozhodnutí ve věci samé), neboť jde o rozhodnutí mezitímní, procesní, kdy ve věci bude v rozsahu jejího zrušení znovu rozhodovat soud prvního stupně, k čemuž také v dané věci následně došlo. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že odvolací soud do poučení uvedl, že proti výrokům pod body I., II., III. je možno podat dovolání. Ve skutečnosti ale bylo v tomto případě a v té době z procesního hlediska zmíněný mimořádný opravný prostředek možno podat výhradně proti výroku rozsudku v bodě II., nikoli v bodě I., případně III., a v tomto smyslu mělo být také poučení ze strany odvolacího soudu koncipováno.

Protože nikdo nemůže mít více práv, než mu přiznává zákon, tak navzdory nepřesnému poučení obviněné ze strany odvolacího soudu platí to, co výše konstatoval Nejvyšší soud, tedy že podané dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu v bodě I., není přípustné.

Závěr dovolacího soudu je tudíž takový, že pokud by dovolání obviněné směřovalo pouze proti výše zmíněným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v bodech I. a II. a jemu předcházející nezrušené části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (skutky 1 – 4, 6 – 9), musel by Nejvyšší soud takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř, jako nepřípustné.

Dovolání obviněné ale bylo podáno též z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., kdy rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010 je též vytýkáno, že v něm absentuje výrok, jímž mělo být odvolání obviněné zamítnuto podle § 256 tr. ř. ohledně skutků 1 – 4, 6 – 9 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Jestliže se tak nestalo, byl obviněné údajně uložen trest za nepravomocné skutky.

Zde je třeba nejprve říci, že výrok v bodě IV. rozsudku odvolacího soudu o tom, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn, vychází z určité usance, kdy soud druhého stupně tímto usiluje o maximální zpřehlednění případných změn napadeného rozhodnutí, které svým vlastním rozhodnutím v rámci odvolacího řízení modifikoval. Nejedná se ale o procesní výrok vycházející z konkrétního ustanovení trestního řádu, a jako takový je třeba jej označit za obsolentní, takže ho pak ani nelze napadnout dovoláním.

Stěžejní je ale vlastní námitka dovolatelky, že v dovoláním napadeném rozsudku vrchního soudu chybí výrok, kterým mělo dojít k zamítnutí jejího odvolání v rozsahu, v němž mu nebylo odvolacím soudem vyhověno.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Obviněná, jako oprávněná osoba k podání řádného opravného prostředku v tomto případě disponovala právem podat proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, kterým bylo možné napadnout tento rozsudek ve všech jeho výrocích, případně jeho jednotlivé výroky. Podané odvolání působí ale z procesního hlediska vždy jako celek. To znamená, že odvolání obviněné nelze současně vyhovět a zároveň ho zamítnout. Čili dovolatelkou požadovaný výrok, jímž podle jejího názoru mělo být podané odvolání (pouze v jeho určité omezené části) zamítnuto, nemohl odvolací soud v projednávaném případě učinit. K zamítnutí odvolání obviněné by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že podané odvolání je ve svém celku nedůvodné ve smyslu § 256 tr. ř. Pokud ale odvolací soud byť i jen částečně změnil původní rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že podanému odvolání obviněné v části vyhověl, nemohl zároveň rozhodnout, že se odvolání obviněné zamítá. Takové rozhodnutí by totiž bylo protichůdné a nelogické.

Trest obviněné tak rozhodně nebyl uložen nepravomocně, neboť okamžikem vyhlášení rozhodnutí ohledně viny a trestu odvolacím soudem, bylo učiněné rozhodnutí pravomocné. Úvaha dovolatelky o nepravomocnosti uloženého trestu je tak v konkrétním případě zcela mylná. Zde je třeba souhlasit s názorem státní zástupkyně obsaženém v jejím písemném vyjádření a uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vytýkanou vadou netrpí a tudíž podané dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a vysloveným závěrům Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání obviněné Ing. M. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010 se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2012

Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c