4 Tdo 816/2025-739
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podala obviněná M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 5 To 83/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 41/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 11. 2024, sp. zn. 2 T 41/2024, byla obviněná M. M. uznána vinnou jednak přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jednak přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 19. 4. 2022 okolo 22:45 hodin v prostoru silnice I. třídy číslo XY, v katastrálním území obce XY, v okrese XY, jako řidička vlastního osobního motorového vozidla tovární značky Citroën Xsara, registrační značky XY, v rozporu ustanoveními § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b), § 6 odstavec 1 písmeno d) a § 11 odstavec 2 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, při jízdě ve směru od Brna na XY, při průjezdu táhlou pravotočivou zatáčkou se plně nevěnovala řízení vozidla a pravými koly vozidla najela na pravou nezpevněnou krajnici a ve snaze vrátit vozidlo zpět do jízdního pruhu, uvedla vozidlo do levotočivého smyku, ve kterém přejela do protisměrného jízdního pruhu, kde se bočně střetla s protijedoucím osobním motorovým vozidlem tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, které následně narazilo do kovových svodidel majitele Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO: 65993390, a jeho bezpečnostním pásem řádně upoutaný řidič a majitel vozidla Škoda Octavia M.
R., při střetu utrpěl zhmoždění hrudníku a břicha, natažení a zhmoždění krční páteře, zhmoždění obou kotníků s podvrtnutím pravého kotníku s poraněním šlachy, což si vyžádalo výrazné omezení na obvyklém způsobu života po dobu tří týdnů, v podobě nutnosti dodržování klidového režimu a možnosti chůze jen za pomoci francouzské hole, a dobou léčení 83 dnů, jeho na zadním sedadle vpravo, v bezpečnostním pásem upoutané dětské autosedačce, bezpečnostními pásy dětské autosedačky řádně upoutaný, spolujedoucí nezletilý AAAAA (pseudonym), neutrpěl žádná poranění a byl z preventivních důvodů hospitalizován jeden den v nemocnici a jeho bezpečnostním pásem řádně upoutaná spolujedoucí ze zadního sedadla vlevo B.
R. K., utrpěla mnohačetné poranění pobřišnice s krvácením do dutiny břišní s krvácivým šokem, nedokrvenost a protržení tenkého střeva s nutností resekce tenkého střeva 10+40 cm, otevřenou zlomeninu kosti kyčelní vlevo, zlomeninu kosti kyčelní vpravo, zlomeninu výběžku 5. bederního obratle, tržně zhmožděnou ránu pravého bérce, zlomeniny dvou článků prstů levé nohy, což vedlo k respiračnímu selhání s nutností připojení na umělou plicní ventilaci, rozvoji trombosy ve vnitřní hrdelní žíle vpravo a rozvoji syndromu krátkého střeva s průjmy a poruchou vstřebávání živin, a tím trvajícím zažívacím obtížím spojených s váhovým poklesem, do současné doby a posttraumatické stresové reakci, s dobou léčení a výrazným omezením na obvyklém způsobu života, v podobě ztížené sebeobslužnosti a odkázání na blízkost toalety, nejméně po dobu 10 měsíců, a ve vozidle Citroën Xsara, bezpečnostním pásem řádně upoutaná spolujedoucí z předního sedadla vpravo P.
R., utrpěla mnohačetná poranění, zejména četné povrchní oděrky obličeje, trupu a končetin, zlomeninu pravé klíční kosti, četné tržně zhmožděné a řezné rány těla a podkožní krevní výrony, zlomeniny pravé pažní kosti a pravé stehenní kosti se zhmožděním a prokrvácením přiléhajících měkkých tkání, sériové zlomeniny žeber s protrháním přiléhající pohrudnice, zhmoždění plic, mnohačetné trhliny jater, zlomeniny klenby a spodiny lební s rozhmožděním mozku, zakrvácení do komorového systému mozku, ložiskové prokrvácení měkkých plen mozkových s rozvojem otoku mozku, na následky kterých na místě dopravní nehody zemřela, a v bezpečnostním pásem upoutané plastové kostře dětské autosedačky, bez potřebného čalounění, mající zásadní vliv na bezpečnost dítěte, na zadním sedadle vpravo bezpečnostními pásy dětské autosedačky upoutaná nezletilá BBBBB (pseudonym), která byla po střetu a následné rotaci vozidla v důsledku působících setrvačných sil vymrštěna z autosedačky a následně i z vozidla přes rozbité okno dveří zavazadlového prostoru, jež dopadla do betonového žlabu v pravém silničním příkopu, ve směru jízdy obviněné, utrpěla mnohačetná poranění, zejména úrazový otok mozku při zhmoždění mozku a krvácení mezi obaly mozkové se zlomeninami klenby a spodiny lební, na následky kterých dne 20.
4. 2022 v nemocnici zemřela“.
2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 7 let.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, částku 457 989 Kč.
4. Dále byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložena povinnost zaplatit poškozeným B. R. K., částku 103 500 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, poškozenému M. R., částku 59 250 Kč jako náhradu nemajetkové újmy a poškozenému nezl. AAAAA, částku 59 250 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla rovněž obviněné uložena povinnost zaplatit poškozeným J. B., částku 200 000 Kč k náhradě nemajetkové újmy, poškozené J. B., částku 200 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, poškozenému J. B., částku 200 000 Kč k náhradě nemajetkové újmy.
5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. M., L. M., J. M., L. Z., T. M., M. M., odkázáni s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 11. 2024, sp. zn. 2 T 41/2024, podala obviněná M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 5 To 83/2025, tak, že podle § 258 odst. l písm. b), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy týkajícím se poškozených J. B., J. B. a J. B. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozeným nemajetkovou újmu za duševní útrapy, a to J. B., částku 151 356 Kč, J. B., částku 75 678 Kč a J. B., částku 75 678 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. B., J. B. a J. B. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
8. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 5 To 83/2025, podala následně obviněná prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Obviněná v dovolání namítla, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně uvedla, že „uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je v dané věci trestem zjevně nepřiměřeným, a tedy v rozporu se základními zásadami pro ukládání trestů, zejména se zásadou přiměřenosti trestních sankcí a principem subsidiarity trestní represe, což představuje jiné
nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu“. Dále uvedla, že nepodmíněný trest odnětí svobody je druhem trestu nejpřísnějším a má být ukládán pouze tehdy, nelze-li účelu trestu dosáhnout mírnějšími prostředky. V projednávané věci odvolací soud princip ultima ratio nereflektoval. Přestože na straně obviněné existovala řada významných polehčujících okolností (doznání, lítost, dosavadní řádný život a bezúhonnost), soud bez dalšího uzavřel, že podmíněný trest je vyloučen s ohledem na závažnost následku. Tento závěr je však paušální a nedostatečně odůvodněný. Soud se měl zabývat otázkou, zda by účelu trestu, zejména ve vztahu k osobě obviněné, nebylo možné dosáhnout uložením podmíněného trestu odnětí svobody, případně za zpřísňujících podmínek. Dále soudům vytkla nedostatečné posouzení dopadu trestu na zájmy dítěte obviněné.
10. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 11. 2024, sp. zn. 2 T 41/2024, a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky proti výroku o trestu lze úspěšně uplatnit (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3, § 41 a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 trestního řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takové výhrady však obviněná neuplatnila.
12. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Obviněná své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jí vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. Pro úplnost lze připomenout, že k naplnění obviněnou označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení,
17. Úvodem je třeba upozornit, že samotný výrok o trestu je možno z hmotněprávních pozic napadat především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména například nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, v zásadě nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Pod zmíněnou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřazovat jen taková pochybení, která spočívají např. v nesprávné aplikaci ustanovení o ukládání úhrnného a souhrnného trestu v případě souběhu trestných činů, nebo třeba při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, neboť se jedná o jinou problematiku hmotněprávní povahy než týkající se otázky druhu a výměry uloženého trestu, na kterou míří, jak bylo již uvedeno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sb. rozh. tr.).
18. Jak již bylo uvedeno, obviněná se vůči uloženému trestu vymezila námitkou vytýkající soudu prvního stupně, že při ukládání trestu nezohlednil její osobní a rodinné poměry. Argumentovala tím, že soudy se měly zabývat otázkou, zda by účelu trestu nebylo možné dosáhnout uložením podmíněného trestu odnětí svobody, a dále, že nedostatečně posoudily dopad trestu na zájmy dítěte obviněné.
19. K otázce přiměřenosti ukládaného trestu odnětí svobody se připomíná, že Ústavní soud již v minulosti poznamenal, že při určování výměry v rámci trestní sazby určitého trestu se zpravidla vychází z poloviny této sazby, jež se následně koriguje oběma směry prostřednictvím kritérií podle ustanovení § 39 tr. zákoníku, zejména s využitím katalogu polehčujících a přitěžujících okolností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 9/17). Za exemplární trest považuje Ústavní soud disproporční zostření trestní represe (byť i v rámci zákonných hranic trestních sazeb) v individuální či v obecné rovině, tedy ukládání takových postihů, které by před účelem trestu jako spravedlivé zásluhy za spáchaný čin upřednostňovaly účely preventivní, výchovný, zábranný apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
20. Ve věci obviněné se nicméně nejedná o případ, kdy by Nejvyšší soud měl ke kasaci dovoláním napadeného výroku přistoupit na podkladě zjištění o zjevně excesivním trestním postihu, resp. jí namítané nepřiměřené přísnosti trestu a jeho neslučitelnosti s ústavním principem proporcionality trestní represe. Obviněná se zaměřuje toliko vůči trestu odnětí svobody (proto není důvod se vyjadřovat k současně jí uloženému trestu zákazu činnosti), který jí byl uložen v dolní třetině trestní sazby, která činí jeden až šest let. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je podstatné to, že jeho uložení nezakládá opodstatnění závěru, že by se tento trest vymykal požadavkům na proporcionalitu ukládaného trestu. Z rozsudku soudu prvního stupně (bod 4.), jakož i rozsudku odvolacího soudu (bod 8. a násl.) jednoznačně vyplývá nejen skutečnost, že se označené soudy všemi rozhodnými okolnostmi zabývaly. Především okresní soud jasně vymezil, které polehčující a přitěžující skutečnosti bral při rozhodování o trestu v úvahu. Z jeho závěrů je zřejmé, že jsou na straně obviněné polehčující okolnosti (k trestné činnosti se doznala, napomáhala při objasňování trestné činnosti a vedla před spáchání trestného činu řádný život), okolností přitěžující je, že spáchala více trestných činů. Povaha obviněnou spáchaného skutku se vzhledem k okolnostem případu a zejména závažnému vícečetnému následku vyznačuje značnou škodlivostí a odráží tak závažnost spáchaného trestného činu. Proto soud prvního stupně uložil obviněné trest odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, přičemž byla podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku ohrožena trestní sazbou od jednoho do šesti let. Takto uložený trest nelze považovat za nepřiměřeně přísný, natož pak za excesivní.
21. Trestní soudy jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu povinny při ukládání trestu zohlednit nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Projevem této povinnosti je zvážení uložení alternativních trestů namísto trestu nepodmíněného, který má ze své podstaty dopady na dítě. Podle Ústavního soudu to však neznamená, že „by nejlepší zájem dítěte dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte absolutně znemožňoval uložení [nepodmíněného trestu odnětí svobody] jeho rodiči. Obecné soudy tak při ukládání tohoto druhu trestu musí k nejlepšímu zájmu dítěte přihlížet a přiznat mu náležitou váhu, neznamená to však, že by konkurující veřejný zájem na přiměřeném potrestání pachatele nemohl v konkrétním případě převážit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19-2).
22. Z uvedeného vyplývá, že námitky obviněné neodpovídají obsahovému vymezení zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Taktéž je zřejmé, že nebyla porušena základní práva obviněné či ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a ani v tomto směru tudíž nevyvstal důvod pro kasační zásah Nejvyššího soudu.
23. Z výše uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že námitky obviněné se zcela minuly se zvoleným dovolacím důvodem a nebyl zjištěn ani jiný důvod pro kasační zásah Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
24. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
25. Pokud v dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. v jejím případě odložil, resp. přerušil, výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným (negativním) výrokem, resp. i samostatným rozhodnutím.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu