4 Tdo 822/2025

4 Tdo 822/2025-7589

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání obviněného O. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 2 To 97/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 6/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 61 T 6/2023, byl obviněný O. L. uznán vinným pomoci k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pokusem přečinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 a § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, které spáchal skutky popsanými pod body 35 a 36 až 39 výroku o vině. Podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl za tyto trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to elektroniky přesně specifikované v předmětném výroku. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 52 000 Kč, finanční hotovosti ve výši 330 EUR a kazety s 9 kusy mincí. Ve zbylé části obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 3 KZV 7/2020, byl obviněný žalovaných skutků (dílčích útoků trestného činu úvěrového podvodu) podle § 226 písm. c) tr.

ř. zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by je spáchal.

2. Skutková zjištění popsal soud prvního stupně následovně [pozn. řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno i proti dalším 15 obviněným] včetně pravopisných chyb a překlepů:

– bod 35 výroku o vině: „obžalovaný I. D. dne 9. 8. 2018 na dosud nezjištěném místě bez vědomí obžalovaného J. B. vytvořil prostřednictvím sítě internet žádost o půjčku částky ve výši 330 000 Kč u společnosti Equa bank, a. s., IČO: 471 16 102, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, ve které uvedl, že obžalovaný J. B. je zaměstnán u společnosti BM - BAUMAS, s. r. o., IČO: 261 42 911, se sídlem Na Veselí 1703/51, Praha 4, s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 085 Kč, ačkoliv u této společnosti nikdy nepracoval, poté dne 16. 8. 2018 s obžalovaným O. L. po jejich předchozí domluvě odvezli obžalovaného J. B. do XY na pobočku společnosti Equa bank, a. s., kde obžalovaný J. B., s vědomím nepravdivosti údajů o svém zaměstnání, uzavřel smlouvu o půjčce č. 1808099565 na částku 150 000 Kč, poskytnutá půjčka poté nebyla řádně splácena, čímž všichni obžalovaní společně způsobili společnosti Equa bank, a. s. škodu ve výši 150 000 Kč“,

– bod 36 výroku o vině: „obžalovaný J. B. výroku o vině po předchozí domluvě s obžalovaným I. D. dne 20. 8. 2018 v XY, na ulici XY, na pobočce společnosti Česká spořitelna, a. s., IČO: 452 44 782, se sídlem, Olbrachtova 1929/62, Praha 4, za účasti obžalovaného O. L., který obžalované J. B. a I. D. na místo zavezl a obžalovaného J. B. při jednání v bance doprovázel a poskytoval mu součinnost, na základě instrukcí obžalovaného I. D. v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč uvedl, že je zaměstnán u společnosti BM - BAUMAS, s. r. o., IČO: 261 42 911, se sídlem Na Veselí 1703/51, Praha 4, s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 865 Kč, ačkoliv u této společnosti nikdy nepracoval, přičemž falešné potvrzení o zaměstnání mu předem opatřil obžalovaný J. K., který si byl také vědom toho, že obžalovaný J. B. u společnosti BM - BAUMAS, s. r. o., nikdy nepracoval a že tento doklad bude předložen k žádosti o úvěr, přičemž úvěr ve výši 300 000 Kč nakonec nebyl obžalovanému J. B. poskytnut“,

– bodem 37 výroku o vině: „poté, co blíže nezjištěná osoba, vydávaje se za obžalovaného J. B., bez jeho vědomí, podala dne 10. 9. 2018 prostřednictvím sítě internet žádost o poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč u společnosti COFIDIS, s. r. o., IČO: 271 79 907, se sídlem Bucharova 1423/6, Praha 5, v níž uvedla, že J. B. pobírá měsíční příjem ve výši 30 145 Kč, obžalovaný O. L. dne 11. 9. 2018 okolo 18 hodin telefonicky za obžalovaného J. B., jeho jménem a bez jeho vědomí, s pracovníkem společnosti domlouval další postup směřující k autorizaci žádosti a uzavření úvěrové smlouvy, přičemž úvěr ve výši 150 000 Kč nakonec nebyl obžalovanému J. B. poskytnut“,

– bod 38 výroku o vině: „vydávaje se za obžalovaného J. B., bez jeho vědomí a jeho jménem, sjednal dne 10. 9. 2018 v 18:10 hod. prostřednictvím telefonu úvěrovou smlouvu č. 714907003 na částku 20 000 Kč u společnosti Zaplo Finance, s. r. o., IČO: 294 13 575, se sídlem 5. května 1746/22, Praha 4, úvěr ve výši 20 000 Kč byl schválen, ale neodčerpán”,

– bod 39 výroku o vině: „vydávaje se za obžalovaného J. B., bez jeho vědomí a jeho jménem, požádal dne 12. 9. 2018 ve 14:11 hod. prostřednictvím telefonu o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč u společnosti Zaplo Finance, s. r. o., IČO: 294 13 575, se sídlem 5. května 1746/22, Praha 4, přičemž úvěr ve výši 20 000 Kč nakonec nebyl obžalovanému J. B. poskytnut”.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 2 To 97/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu propadnutí věci týkající se tabletu tov. zn. Samsung, v. č. RF2DB2CBPBW, a ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty 52 000 Kč, a konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro jejich uložení. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného O. L. nezměněn.

II. Dovolání obviněného

4. Usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaroslava Fuksy v zákonné lhůtě dovoláním, které směřoval i proti nezměněným výrokům z rozsudku soudu prvního stupně, která se ho dotýkají. Dovolání formálně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se slovní argumentací, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro právní kvalifikaci, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že soudy nižších stupňů opomenuly podstatné důkazy nebo že vycházely z důkazů procesně nepoužitelných.

5. Konkrétní dovolací námitky obviněného směřovaly proti správnosti skutkových závěrů o jeho participaci na útocích, které mu jsou kladeny za vinu. Rozporoval skutkové zjištění, že doprovázel spoluobviněného J. B. do banky, a konstatoval, že z výpovědí spoluobviněných J. B. a I. D., které jsou vzájemně rozporuplné, nelze bez rozumných pochybností takový závěr učinit a vyvodit jeho aktivní účast na jednáních o úvěrových produktech. Soudům obou stupňů obviněný současně vytknul, že se nevypořádaly s jeho obhajobou ve všech logických souvislostech a že závěry o motivu jeho jednání vystavěly na důkazně nepodložených dedukcích. Na tomto základě obviněný detekoval porušení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. deformujícím hodnocením důkazů a uzavřel, že přetrvávající pochybnosti o skutkovém ději u útoků pod body 35 až 39 měly být podle zásady in dubio pro reo vyloženy v jeho prospěch.

6. V další části dovolání se obviněný ohradil proti výroku o trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a proti výroku o propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Soudu prvního stupně vytknul, že nekonkretizoval vazbu jednotlivých propadlých věcí na projednávanou trestnou činnost, neuvedl důkazy, které byly z těchto věcí získány, a nevysvětlil, proč předmětné věci nelze obviněnému vrátit. V dovolání výslovně vyjmenoval, že má na mysli notebook Dell (v. č. 396GH52), tablet Samsung (v. č. RF2DB2CBPBW), mobil Samsung S10 (v. č. RF8M224DHYF) se SIM 703 146 999, mobil Cobalt (v. č. CO20170721SM5500787) se SIM 861 870 030 366 938, externí disk Western Digital MyBook Live (v. č. WCAZAH524345) se zdrojem, PC Dell (v. č. H7GZSX1) s příslušenstvím a pevný disk Seagate (v. č. 5LZ6JEAK), což jsou věci zajištěné při domovní prohlídce dne 2. 5. 2019.

7. Oběma soudům dále vytkl, že nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo a jejich skutková zjištění nejsou podložena dostatečně průkaznými důkazy, v důsledku čehož dospěly k nesprávným závěrům o vině, trestu i jeho povinnosti nahradit škodu.

8. Nejvyššímu soudu obviněný závěrem navrhl, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a případně i rozsudek soudu prvního stupně a všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 tr. ř.).

III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V úvodu připomněl dosavadní průběh řízení a v obecné rovině se s odkazem na respektovanou judikaturu vyjádřil k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Zdůraznil zákonný obsah každé z jeho tří alternativ a konstatoval, že dovolání obviněného žádné z nich obsahově neodpovídá.

10. Ke skutkovým námitkám obviněného státní zástupce uvedl, že představují pouhou polemiku s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již dříve, a snaží se tím dosáhnout pro něj příznivější verze skutkového děje. Popírá, že by doprovázel spoluobviněného J. B. do banky, poukazuje na rozpory mezi výpověďmi J. B. a I. D. ohledně popisu jeho spoluúčasti na činu a polemizuje s hodnocením důkazů provedeným soudy nižších stupňů, aniž by přitom určil konkrétní zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným, v intenzitě vyžadované § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce zdůraznil, že dovolatel nekonkretizoval, které důkazy podle něj nepodporují skutkové závěry soudů či je významně zpochybňují, ani neidentifikoval procesně nepoužitelný důkaz nosný pro výrok o vině. Stejně tak neoznačil jediný podstatný důkazní návrh obhajoby, který by soudy bez racionálního vysvětlení opomněly provést. Takto vystavěná dovolací polemika je podle státního zástupce nezpůsobilá založit přezkum pravomocného rozhodnutí podle citovaného dovolacího důvodu.

11. K majetkovým trestům státní zástupce připomněl, že odvolací soud vyhověl odvolacím námitkám vůči propadnutí věci, a to tabletu Samsung, a propadnutí finanční hotovosti ve výši 52 000 Kč jako náhradní hodnoty, zatímco u zbylých položek (tj. notebook Dell v. č. 396GH52, mobilní telefon Samsung S10 v. č. RF8M224DHYF se SIM 703 146 999, mobilní telefon Cobalt v. č. CO20170721SM5500787 se SIM 861 870 030 366 938, externí disk Western Digital MyBook Live v. č. WCAZAH524345, stolní počítač Dell v. č. H7GZSX1, pevný disk v. č. 5LZ6JEAK) odvolací soud po vlastní revizi ponechal výrok o propadnutí věci v platnosti. Dovolací námitky, které setrvávají u obecného tvrzení o absenci vazby věcí na trestnou činnost a o nedostatečném odůvodnění, podle státního zástupce nepřekračují rovinu skutkové polemiky a opět nenaplňují parametry uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Státní zástupce současně připomněl judikatorní východiska, podle nichž opakování odvolacích námitek bez nové kvalifikované právní argumentace zpravidla vede k závěru o zjevné neopodstatněnosti dovolání, neboť dovolací soud není třetí instancí způsobilou k plné revizi dokazování. Jeho zásah se uplatní jen tehdy, je-li tvrzen a konkrétně doložen kvalifikovaný exces (extrémní rozpor, procesní nepoužitelnost nosného důkazu, skutečné opomenutí podstatného důkazu). V nyní posuzované věci však dovolání zůstává na úrovni abstraktní kritiky hodnocení důkazů a předestření vlastní verze skutku. Z těchto důvodů státní zástupce dovodil, že dovolání není podáno z žádného z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. [materiálně se míjí s vymezeným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g)].

13. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek obviněného ve vztahu k jím označenému dovolacímu důvodu a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky obviněného pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud vzhledem k obsahu dovolání již na tomto místě připomíná, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Právně fundovanou argumentaci má při tomto restriktivním pojetí zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

15. Porovnáním dovolání s obsahem trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dovolací argumentace obviněného je téměř doslovným opakováním námitek, které vznesl v řízení před soudem prvního a druhého stupně a se kterými se jednotlivé soudy zákonným způsobem vypořádaly. K tomu je namístě poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ve kterém se mimo jiné Ústavní soud ztotožnil se stanoviskem Evropského soudu pro lidská práva, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku, č. stížnosti 30544/96). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.

16. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v textu dovolání rozvinul tvrzení o (i) zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, (ii) procesní nepoužitelnost některých důkazů a (iii) opomenutí jím navrhovaných podstatných důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy obviněný uplatnil ve všech třech jeho alternativách. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že zjevný rozpor ve smyslu tohoto dovolacího důvodu nastává jen tehdy, když obsah provedených důkazů vůbec neposkytuje racionální podklad pro přijaté skutkové závěry, je jejich pravým opakem, anebo by k nim nebylo možné dospět žádným logickým způsobem hodnocení. V případech procesní nepoužitelnosti určitého důkazu nebo jeho bezdůvodného opomenutí musí jít také o důkaz, který je nosným důkazem pro určující skutková zjištění. Ve všech třech alternativách § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy vyžaduje poukaz na kvalifikované vady skutkové povahy, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

17. V této věci obviněný nespecifikoval žádný nezákonně opatřený důkaz a nepoukázal na žádný důkazní návrh vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním, který by soudy bezdůvodně neopatřily a neprovedly. Pouze znovu popírá, že by doprovázel spoluobviněného J. B. do banky, jak uzavřel soud prvního stupně, a opětovně poukazuje na rozpory ve výpovědích spoluobviněných J. B. a I. D., které podle něj soudy dostatečně nevzaly v potaz. Dále oběma soudům nižších stupňů vytýká, že se s jeho obhajobou nevypořádaly konkrétně a v logických souvislostech a že spekulovaly o zištném motivu jeho jednání. Ve spojitosti s tím dovozuje porušení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a zásady in dubio pro reo. Dovolacími námitkami tak obviněný pouze polemizuje s hodnocením důkazní situace soudy nižších stupňů, aniž by blíže identifikoval rozpory mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a konkrétními důkazy, ze kterých soudy vycházely, nebo poukázal na nějaký opomenutý nebo procesně nepoužitelný důkaz. Jinými slovy, ačkoli obviněný formálně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově jeho námitky nejsou způsobilé citovaný dovolací důvod naplnit, protože jejich podstata spočívá v nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů, na jejichž základě soudy dovodily jeho podíl na jednání spoluobviněných.

18. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižšího stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, samo o sobě neopodstatňuje závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu.

19. Ve vztahu k shora uvedenému je třeba také zdůraznit, že argumentace, kterou obviněný opakuje z předchozích fází trestního řízení a která je v zásadě redukována na odkaz na zásadu in dubio pro reo s tvrzením o „přetrvávajících pochybnostech“, které ovšem soudy nižších stupňů samy nemají, není pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postačující.

20. V návaznosti na vlastní představu o skutkových závěrech obviněný napadl i výroky o majetkových trestech (propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty) s primární námitkou, že soudy nekonkretizovaly vazbu jednotlivých věcí, kterých se propadnutí týká, na projednávanou trestnou činnost a nevyložily, která data z jejich obsahu se trestné činnosti týkají. Formálně opět odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

21. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že výhrady vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 8 Tdo 970/2021). Uvedený dovolací důvod je přitom dán pouze tehdy, byl-li obviněnému uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu anebo trest, který zákon nepřipouští (druh trestu in abstracto nepřípustný).

22. V projednávané věci obecné námitky obviněného o absenci vazby propadlých věcí na trestnou činnost a o nedostatečném odůvodnění napadených výroků nepřekračují rovinu skutkové polemiky a nenaplňují parametry uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože neidentifikují nosný, resp. procesně vadný důkaz či konkrétní opomenutí, pro které by vznikly důvodné pochybnosti o tom, že propadlé věci nebyly nástrojem trestné činnosti či náhradou za výnos z ní, který se nedal přímo odčerpat. Nekorespondují ani s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je určen k nápravě nezákonně uloženého trestu, neboť obviněný nepoukazuje na absenci splnění některé ze zákonných podmínek stanovených v § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku pro uložení trestu propadnutí věci nebo v § 70 odst. 1 tr. zákoníku pro trest propadnutí náhradní hodnoty, které byly soudem prvního stupně aplikovány. Soudům obou stupňů obviněný vytýká jen to, že svá odůvodnění pojaly k zajištěné elektronice souhrnně s odkazem na obsah v nich zjištěných dat, přičemž sám jednotlivé položky blíže stejně jako ve svém řádném opravném prostředku nerozebírá a neuvádí konkrétní důvody, pro které je nelze trestem propadnutí věci nebo trestem propadnutí náhradní hodnoty postihnout. K tomu je nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud není oprávněn za obviněného dovolací námitky formulovat či si je snad domýšlet. O tom, že obviněný rezignoval na vznesení odpovídajících dovolacích výhrad a spokojil se s převzetím argumentace z odvolání, pak nejlépe vypovídá to, že v dovolání brojí proti výroku o propadnutí náhradní hodnoty 52 000 Kč v hotovosti nalezených při domovní prohlídce v bytě obviněného, přestože odvolací soud tento výrok k jeho odvolání bez dalšího zrušil.

23. Z uvedených důvodů Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolací námitky obviněného v podobě, ve které byly uplatněny, nejsou způsobilé založit přezkum v mantinelech žádného z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

24. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud pokládá za vhodné stručně objasnit, proč považuje přezkumný postup odvolacího soudu za provedený řádně, věcně, logicky a v souladu se zákonnými náležitostmi jak z pohledu výroku o vině, tak výroků o majetkových trestech. V prvé řadě je nutné poznamenat, že odvolací soud se věcí zabýval poměrně detailně, při svém přezkumu dospěl k totožným skutkovým závěrům jako soud prvního stupně, s výjimkou drobných nesrovnalostí, které náležitým způsobem při svém rozhodování reflektoval zrušením trestu propadnutí věci, který se týkal tabletu tov. zn. Samsung, a trestu propadnutí 52 000 Kč jako náhradní hodnoty. Svůj postup u trestu propadnutí náhradní hodnoty odůvodnil tím, že k hotovosti 52 000 Kč, zajištěné dne 2. 5. 2019 při domovní prohlídce v místě bydliště obviněného, existovaly spolehlivé indicie cizího vlastnictví (peníze byly nalezeny s popiskem zjevně označujícím, že jde o finanční hotovost ve vlastnictví dětí obviněného) a u trestu propadnutí věci odkazem na stejný protokol o domovní prohlídce a na odbornou kybernetickou analýzu zpracovanou oddělením analytiky a kybernetické kriminality KŘP Zlín zkoumající zajištěné elektronické předměty, z níž vyplynulo, že „zájmová“ data související s projednávanou trestnou činností zjištěna na pevném disku a ve všech ostatních zajištěných předmětech s výjimkou jednoho, a to právě tabletu tov. zn. Samsung, což koresponduje i s tvrzením obviněného, že tablet sloužil jako „dětské přehrávadlo pohádek“. Vycházeje z těchto zjištění odvolací soud nepotvrdil závěr soudu prvního stupně o splnění podmínky dané v § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, že jde o věc, která byla užita ke spáchání předmětného trestného činu nebo byla k jeho spáchání určena, u předmětného tabletu tov. zn. Samsung, a naopak potvrdil správnost výroku o trestu propadnutí věci ve vztahu k ostatním věcem ve výroku uvedeným s tím, že zde pochybnosti o tom, že se jedná o nástroje trestné činnosti náležející obviněnému, nejsou. Navíc k mobilnímu telefonu Cobalt, který byl nalezen v kuchyni v místě bydliště obviněného a je jeho vlastnictvím, odvolací soud nad rámec odůvodnění soudu prvního stupně vyzdvihl zjištění, že fotografie z období 15.–19. 9. 2018 související se spácháním projednávané trestné činnosti, které byly uloženy na pevném disku Seagate v. č. 5LZ6JEAK, byly pořízeny právě tímto mobilním telefonem. Ve zbytku Nejvyšší soud považuje za dostačující odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.

V. Závěrečné shrnutí

25. Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem uzavírá, že dovolání obviněného se obsahově míjí s taxativně vymezenými dovolacími důvody v § 265b tr. ř., a proto je namístě jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 10. 2025

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu

Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně