4 Tdo 892/2012-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2012 dovolání obviněného M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 90/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 145/2011, a rozhodl t a k t o :
Dovolání obviněného M. N. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 2. 2012, sp. zn. 18 T 145/2011, byl obviněný M. N. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jako spolupachatel dle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že společně s obviněným P. Š.,
úmyslným společným jednáním v blíže nezjištěné době, nejméně od 15. 5. 2011, si blíže nezjištěným způsobem za účelem dalšího prodeje doposud blíže neztotožněné osobě „S.“ žijící v R. r., která užívá telefonní číslo, opatřili neoprávněně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, omamnou látku kokain, kterou se dne 16. 5. 2011 ve 14:20 hodin pokusili společně a vědomě vyvézt do R. r., přičemž byli v bezprostřední blízkosti státní hranice mezi Českou republikou a R. r. v obci Ch. – H. ve směru jízdy ke státní hranici po silnici, zastaveni a zkontrolováni příslušníky Celní správy ČR jako osádka osobního automobilu BMW 320i, který řídil P. Š., ve kterém převáželi v prostoru koženého krytu řadící páky oválný balíček o rozměrech cca 5,5 cm x 3,5 cm zabalený do hnědé plastové lepící pásky o hmotnosti 45,36 gramů brutto, přičemž odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že oválný balíček obsahoval 39,856 gramů směsi s 22,4% obsahem kokain base, což představuje 8,926 gramů čistého kokainu v daném množství, kdy kokain patří mezi omamné látky uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v aktuálním znění a toto množství směsi obsahující kokain, výrazně přesahuje obecně a orientačně stanovené množství i účinné množství kokainu pro značný rozsah.
Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný M. N. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání padesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo zabráno 39,856 gramů směsi s obsahem 22,4 % kokain base, zajištěné dne 16. 5. 2011 při prohlídce vozidla BMW 320i, označené jako stopa č. 1, přičemž podle § 104 odst. 1 tr. zákoníku zabraná věc připadá státu.
Proti označenému rozsudku Okresního soudu ve Znojmě podal obviněný M. N. v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 90/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o uloženém trestu vyhoštění a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění na dobu 10 let.
V zákonné lhůtě podle § 265e tr. řádu podal obviněný M. N. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 90/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 2. 2012, sp. zn. 18 T 145/2011, dovolání, ve kterém napadl oba rozsudky v celém rozsahu vyjma výroku o zabrání věci a výroku, že zabraná věc připadá státu. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný zopakoval svou předchozí obhajobu, když vznesl námitky vůči způsobu hodnocení provedených důkazů s tím, že soudy obou stupňů vyhodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch. Namítl, že při domovní prohlídce nebyly u něj nalezeny žádné psychotropní látky, že soudy pominuly jeho tvrzení, že nalezenou látku Piracetam používá jako lék. Namítl rovněž soudem nesprávně užitou interpretaci obsahu telefonických hovorů a SMS zpráv, nedostatečné vysvětlení údajného šifrování hovorů. Tvrdí, že ani neměl technickou možnost do vozidla psychotropní látky uložit, neboť se v tomto vozidle zdržoval do doby provedení celní kontroly jen po velmi krátkou dobu. Podle jeho názoru nebylo možno z provedených důkazů dovodit jeho vinu, přičemž proti němu svědčila pouze ta okolnost, že byl spolujezdcem ve vozidle, kdy byly psychotropní látky nalezeny.
Dle názoru dovolatele rozhodnutí obou soudů nemá oporu v provedených důkazech. Je mu sice známo, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně, avšak dle jeho názoru soudy obou stupňů dostatečně nezvážily všechny skutečnosti a jeho námitky a dopustily se pochybení při právním hodnocení skutku, když ve svých rozhodnutích nekriticky převzaly stanovisko obžaloby. Vyslovil požadavek, aby se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda v jeho případě došlo k naplnění znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a zda k jeho odsouzení postačuje skutečnost, že byl spolujezdcem ve vozidle, v němž byly nalezeny psychotropní
látky. Tvrdí tak, že nepožaduje nové hodnocení důkazů, ale nové právní posouzení jeho jednání s přihlédnutí ke skutečnostem, které byly v dosavadním řízení nesporně zjištěny.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přípisem ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 1 NZO 692/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatoval, že dovolatel se přes deklarovanou znalost rozsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhá pouze přehodnocení provedených důkazů a naprosto zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí a jeho námitky zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů, neodpovídají. Proto státní zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce u soudu prvního stupně a v zákonné lhůtě pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Dovolání rovněž splňuje obsahové náležitosti dle § 265f tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice uvedl, že nepožaduje nové hodnocení důkazů, nýbrž jen nové právní posouzení s ohledem na skutečnosti, které byly v předchozím řízení nesporně zjištěny, avšak v celém obsahu svého mimořádného opravného prostředku nevznesl jedinou námitku hmotně právní povahy a své tvrzení o údajně nesprávném právním posouzení opřel výhradně o vlastní hodnocení provedených důkazů, vytvoření vlastní konstrukce skutkového stavu, neodpovídající tomu skutkovému stavu, který byl soudem objektivně zjištěn. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku prakticky zopakoval pouze své námitky uplatněné v rámci obhajoby v průběhu předchozího řízení, a oběma soudům vytkl, že v nedostatečném rozsahu provedly a také nesprávně a jednostranně hodnotily důkazy, když dle názoru dovolatele z nich jeho vina jednoznačně nevyplynula a obhajoba nebyla vyvrácena. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které obviněný opakovaně uplatnil i v rámci svého dovolání. Skutečnost, že dovolatel sám se závěry soudu nesouhlasí nikterak nedokládá jejich nesprávnost a nezakládá nutnost jejich přezkumu. Ačkoli je Nejvyššímu soudu dostatečně známa část judikatury Ústavního soudu, dle které je ve zcela výjimečných případech extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a právním posouzením přípustný zásah i do skutkových zjištění i v rámci řízení o dovolání, dospěl v posuzovaném případě k závěru, že o takový výjimečný případ se zcela zjevně v dané trestní věci nejedná a dovolatel takový extrémní nesoulad ostatně ani výslovně nenamítá. Dovolání obviněného má pouze charakter dalšího odvolání.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. N. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 28. srpna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á