4 Tdo 941/2012

4 Tdo 941/2012-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2012 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 4 To 112/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 192/2011, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. K. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 32 T 192/2011, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

dne 2. 11. 2011 kolem 10.00 hodin z obce K., okres P., po předchozím požití 0,7 l jamajského rumu řídil nákladní vozidlo zn. BMW X5, černé metalické barvy, mimo jiné i po silnici I. třídy č. 3, na níž byl v 11.45 hodin pod železničním nadjezdem v katastru obce Š. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje České Budějovice, Odboru služby dopravní policie, oddělení silničního dohledu České Budějovice, která jej podrobila téhož dne v 11.57 hodin, ve 12.04 hodin a 12.11 hodin dechovým zkouškám, jimiž bylo pomocí přístroje Dräger Alcotest zjištěno v jeho dechu 1,52 g/kg alkoholu, 1,36 g/kg a 1,41 g/kg alkoholu.

Za tento přečin byl obviněný podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvaceti měsíců.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou let.

Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 32 T 192/2011, podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 4 To 112/2012, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

V zákonné dvouměsíční lhůtě podle § 265e tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 4 To 112/2012, ve spojení s výše označeným rozsudkem soudu prvního stupně dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu s tím, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo v nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný zopakoval část námitek, které již dříve uplatnil v řízení před soudem druhého stupně jako námitky odvolací.

Opakovaně uvedl, že soud prvního stupně provedl hlavní líčení bez jeho přítomnosti a nezohlednil omluvu přednesenou jeho obhájcem, že vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek se nemůže k hlavnímu líčení dostavit včas. Dovolatel v tom spatřuje odnětí práva účastnit se hlavního líčení a aktivně uplatnit svoji obhajobu. Dovolatel se nespokojil s odůvodněním rozhodnutí soudu druhého stupně, kdy tento na námitku obviněného reagoval konstatováním, že pokud se obviněný soudu neomluvil sám a cestoval v zimních podmínkách z horské oblasti Š., měl vzít v potaz možné komplikace a přizpůsobit tomu dobu jízdy.

K této argumentaci odvolacího soudu dovolatel namítl, že omluvu provedl jeho obhájce, který má shodná práva s obviněným a že se jednalo jen o nepatrné zpoždění, které nebylo překážkou pro posečkání jeho příjezdu, zvláště v okamžiku, kdy se dovolatel skutečně v čase 14.40 hod. dostavil do budovy soudu, avšak hlavní líčení již bylo ukončeno. Dle dovolatele není pravdou, že jednání bylo ukončeno ve 14.53 hod., jak je uvedeno v protokolu o hlavním líčení.

Další námitky dovolatele směřovaly do oblasti dokazování s tím, že pokud bylo trestní řízení vedeno zkrácenou formou, měly být provedeny všechny významné důkazy navrhované nejen obžalobou, ale také obhajobou. V hlavním líčení byly navrhovány výslechy zakročujících policistů, aby došlo k vysvětlení, co vedlo policejní orgán k opakování dechové zkoušky ve třech případech a k objasnění, co bylo důvodem sepsání úředního záznamu bez jakékoli parafy obviněného, kde je uvedeno, že odmítl provedení odběru krve. Dle dovolatele měl být vysvětlen i skutečný důvod jeho odvezení do protialkoholní záchytné stanice údajně jen proto, aby mohlo dojít k posouzení, zda je schopen výslechu či nikoli.

Dle dovolatele měl soud vyhovět jeho návrhu na výslech znalce z oboru zdravotnictví, který by fundovaně soudu vysvětlil skutečnosti ohledně přesnosti a objektivnosti měření alkoholu v dechu. Dovolatel tyto skutečnosti doložil vyjádřením znalce, soud však na toto vyjádření nebral zřetel a odbornost znalce zpochybnil.

Dovolatel vyslovil nesouhlas s konstatováním odvolacího soudu, že nalézací soud provedl všechny potřebné důkazy. Poukázal na skutková tvrzení nalézacího soudu, který opřel výrok o vině výlučně jen o záznamy dechové zkoušky, když tyto jsou dle dovolatele neprůkazné a dle vyjádření znalce i nepřesné a zkreslující. Obdobnou výtku dovolatel směřoval i vůči soudu odvolacímu, který dospěl k závěru, že všechny naměřené hodnoty vysoce překračují povolenou toleranci a proto je vina obviněného prokázána dostatečně. Dovolatel namítl, že soud zcela pominul časové okolnosti měření, které jsou dány směrnicí Českého metrologického institutu a že tak soud povýšil své znalosti nad znalosti kvalifikovaných znalců, aniž by měl zásadní informace, či dokonce tyto znalce slyšel v průběhu řízení.

Dovolatel vyslovil názor, že vytýkané nedostatky jsou v rozporu s právem na spravedlivý proces a v rozporu s použitou právní kvalifikací.

V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, přičemž žádný další postup ve věci nenavrhl.

Přípisem ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 1 NZO 711/2012, se k obsahu dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.

Pokud jde o část dovolání, v níž dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, státní zástupkyně upozornila na právní úpravu, dle které lze hlavní líčení provést bez přítomnosti obviněného, jakož i konkrétní okolnosti, za kterých hlavní líčení v předmětné trestní věci bez přítomnosti obviněného proběhlo. V postupu soudu neshledala pochybení.

Tu část dovolání, ve které dovolatel odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupkyně označila za podanou z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu, neboť dovolatel v této části svého mimořádného opravného prostředku vznesl výhrady pouze ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu, ačkoli formálně deklaroval námitku nesprávného právního posouzení. Státní zástupkyně rovněž neshledala extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, který by výjimečně odůvodňoval zásah do skutkových zjištění i v rámci řízení o dovolání.

S ohledem na toto stanovisko státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §

265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a prostřednictvím soudu prvního stupně. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze uplatnit tehdy, jestliže dovolatel tvrdí, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Tímto dovolacím důvodem jsou řešeny zejména podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení, ve smyslu ust. § 202 odst. 2 až 5, § 204 odst. 2, § 209 odst. 1 a § 211 odst. 1, 5 tr. řádu.

V posuzovaném případě dovolatel namítl, že hlavní líčení nemělo být bez jeho přítomnosti zahájeno a konáno, neboť prostřednictvím svého obhájce se řádně omluvil pro zpoždění z důvodu dopravní situace, což však soud nezohlednil a provedl hlavní líčení bez jeho přítomnosti. Kromě toho dovolatel namítl nesprávné údaje o době hlavního líčení dle protokolu o hlavním líčení.

Podle § 202 odst. 2 tr. řádu se může hlavní líčení bez přítomnosti obžalovaného provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1).

V trestní věci dovolatele nebylo zjištěno, že by nebyly splněny podmínky explicitně uvedené pod písm. a) a b) citovaného zákonného ustanovení a dovolatel nesplnění těchto podmínek ani nenamítal. Podstatou námitek dovolatele byla skutečnost, že soud nezohlednil omluvu pozdního příjezdu k hlavnímu líčení, kterou přednesl jeho obhájce s návrhem na posečkání se zahájením hlavního líčení. S touto námitkou pak dovolatel spojil své výhrady vůči nedostatečnému dokazování.

Podle § 202 odst. 3 tr. řádu nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211. Toto ustanovení postihuje případy, kdy obviněný svou neúčast neomluví vůbec nebo pokud omluví z důvodů, které nelze považovat za „řádné“.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Z výše citovaného ustanovení § 202 odst. 2 a odst. 3 tr. řádu totiž jednoznačně vyplývá, že je zcela na hodnotící úvaze soudu, zda lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného při hlavním líčení. Okolnost, že tutéž skutečnost hodnotí sám obviněný jinak než soud, není z hlediska dodržení zákona relevantní a nezakládá právo obviněného na přezkum dovolacím soudem.

Z tohoto ani žádného jiného ustanovení také nevyplývá, že by byl soud povinen uznat jakoukoli omluvu obviněného, tedy ani omluvu z důvodu nepříznivé dopravní situace, musí se jednat o omluvu řádnou. Je tedy ryze na zvážení soudu, které okolnosti uzná za závažné a zohlední je (jako tomu bývá např. v případech náhlých zdravotních komplikací účastníků apod.) a které nikoli. V posuzovaném případě je zjevné, že omluvu přednesenou obhájcem obviněného vzal soud na vědomí a posoudil její závažnost. Skutečnost, že důvody omluvy neshledal soud (prvního i druhého stupně) dostatečně závažnými, rovněž nelze považovat za porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a nelze se tedy domáhat jejího přezkumu dovolacím soudem.

Z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu není relevantní námitka dovolatele, že hlavní líčení skončilo dříve, než je uvedeno v protokolu o hlavním líčení. Kromě toho ani z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, že by přítomný obhájce obviněného vznesl proti časovým údajům uvedeným v protokolu o hlavním líčení jakékoli výhrady. Za výhrady v tomto směru Nejvyšší soud nepovažuje prohlášení obhájce po skončení hlavního líčení, „že si vždy myslel, že chodské právo je nejhorší, ale mýlil se“ (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 33 spisu).

Z výše uvedených okolností je zřejmé, že v posuzovaném případě k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení nedošlo a tvrzení dovolatele, že tím současně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, nelze přiznat opodstatněnost.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.

Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).

V posuzovaném případě je z obsahu podaného dovolání zcela zjevné, že ty námitky dovolatele, které uplatnil s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s tímto dovolacím důvodem v souladu nejsou. Dovolatel, i když deklaroval, že pochybení obou soudů nespatřuje jen v oblasti procesní, ale i v oblasti hmotného práva, neuplatnil ve skutečnosti žádnou námitku hmotně právní povahy. Omezil se zcela výhradně na námitky vůči postupu soudu při dokazování (nevyhovění návrhům obhajoby na doplnění dokazování) a při hodnocení důkazů (věrohodnost a způsob provedení dechových zkoušek, hodnocení znaleckého

vyjádření předloženého obhajobou apod.). Svými námitkami tedy dovolatel napadl primárně skutkové závěry soudu a údajná „pochybení i v oblasti hmotného práva“ od těchto námitek až druhotně odvodil, přičemž je nijak nekonkretizoval. Znamená to, že dovolatel z velké části nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Takovou procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, jak dovolatel namítá. Soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci skutková zjištění doplnil a upřesnil, a dospěl ke skutkovým závěrům, o nichž nelze mít důvodné pochybnosti. Z těchto skutkových závěrů pak dospěl k právní kvalifikaci jednání obviněného, které je s těmito skutkovými závěry zcela v souladu. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Skutečnost, že obviněný se závěry obou soudů nesouhlasí, nezakládá naplnění zmíněného dovolacího důvodu a právo na přezkum skutkových zjištění soudů obou stupňů soudem dovolacím. Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že je výsostným a nezadatelným právem soudu hodnotit důkazy, v daném případě tedy i lékařské vyjádření doc. MUDr. K., které obviněný předložil jako důkaz v řízení před odvolacím soudem. Nejde tedy o „povýšení znalosti soudu nad znalosti kvalifikovaných znalců“, ale o aplikaci základní procesní zásady vtělené do ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, v níž odpovídá zvoleným dovolacím důvodům, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. srpna 2012

Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á