4 Tdo 952/2020-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného D. J., nar. XY,
bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, sp. zn.
67 To 92/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.
1 T 173/2019, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. 5. 2020, sp. zn. 67 To 92/2020.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 1 T
173/2019, byl obviněný D. J. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst.
2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku
dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 17.12.2019 v době mezi 14:17 hod. a 14:19 hod. v XY, v prodejně Kaufland
vzal z volného prodeje čokoládu Merci mléčná 250g v prodejní ceně 89,90 Kč, dvě
čokolády Merci oříškové 250g v prodejní ceně 89,90 Kč za kus a dvě čokolády
Merci Mouse 210g v prodejní ceně 89,90 Kč za kus, tedy zboží v celkové hodnotě
449,50 Kč, které ukryl do přinesené tašky a bez zaplacení s ním prošel přes
prostor pokladen, čímž způsobil obchodní společnosti Kaufland Česká republika
v.o.s., IČ: 25110161, škodu ve výši 449,50 Kč, a tohoto jednání se dopustil
přes skutečnost, že byl pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního
zákoníku odsouzen mj. rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 06. 2017,
sp. zn. 3 T 36/2017, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců,
který vykonal dne 05.05.2019.“
Za uvedené jednání byl obviněný D. J. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 1 T
173/2019, podal obviněný D. J. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze
usnesením ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 67 To 92/2020, tak, že ho podle § 256 tr.
ř. zamítl.
Nejvyšší státní zástupce podal ve prospěch obviněného D. J. v zákonné lhůtě
dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 67
To 92/2020. Úvodem nejvyšší státní zástupce shrnul dosavadní průběh trestního
řízení a uvedl, že odvolací městský soud ohledně podmínek pro konání veřejného
zasedání v nepřítomnosti obviněného konstatoval, že obviněný byl řádně a včas o
termínu veřejného zasedání vyrozuměn, přičemž mu bylo vyrozumění doručeno fikcí
uložením na doručovací adresu, přesto se bez omluvy nedostavil. Odvolací soud
proto dovodil, že pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného měl
splněny všechny zákonné podmínky.
V rámci vlastní dovolací argumentace nejvyšší státní zástupce uvedl, že s výše
uvedeným procesním postupem odvolacího soudu při projednání odvolání se nelze
ztotožnit. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného, který
je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího
soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při
veřejném zasedání vzdává. Uvedeným ustanovením se však odvolací Městský soud v
Praze při projednávání odvolání v trestní věci obviněného D. J. důsledně
neřídil. Jak vyplývá z dostupných informací, obviněný byl dne 6. 5. 2020 vzat
do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 1029/2020 v
trestní věci vedené u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 pod sp. zn.
1 ZT 134/2020, v níž byl přitom zadržen dne 4. 5. 2020 v 19:55 hodin. Ve výkonu
vazby v této trestní věci je do současné doby. Osobní svoboda obviněného vazbou
tak byla omezena i dne 27. 5. 2020, kdy Městský soud v Praze konal veřejné
zasedání o odvolání v nyní předkládané věci. Uvedené skutečnosti pak
korespondují i s aktuálním výpisem z centrální evidence vězněných osob.
Důsledkem omezení osobní svobody obviněného vazbou bylo striktní omezení
podmínek pro konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného,
které by tak bylo možno konat pouze tehdy, pokud by se obviněný výslovně své
účasti vzdal. Stanovisko obviněného v tomto směru však zjišťováno nebylo, a to
zjevně z toho důvodu, že městský soud o omezení osobní svobody obviněného
vazbou nevěděl, třebaže tato okolnost mohla být patrná právě například z výpisu
z centrální evidence vězněných osob. Tímto postupem tak byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a v širším smyslu
právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, jakožto komponent
širšího práva obviněného na spravedlivý proces (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod). Za tohoto stavu je zřejmé, že odvolací Městský soud
v Praze postupoval nesprávně a zasáhl do práva obviněného na projednání věci v
jeho přítomnosti. Tím tento odvolací soud svůj postup zatížil vadou ve smyslu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst.
1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020
sp. zn. 67 To 92/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému
soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se ve svém vyjádření k podanému mimořádnému opravnému prostředku
ztotožnil s návrhem nejvyššího státního zástupce.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.],
bylo podáno osobou oprávněnou, tedy podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a v
souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu
§ 265e tr. ř. zachována.
Nejvyšší soud dále zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání
podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání
podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému
rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce
je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném
zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v
rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti
obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým
postupem soudu může dojít ke zkrácení obviněného na právu, aby věc byla
projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům
(čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Městskému soudu v Praze byla věc s odvoláním podaným proti rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 9 předložena dne 30. 3. 2020. Městský soud v Praze dne 2. 4.
2020 nařídil veřejné zasedání na den 27. 5. 2020 s tím, že obviněnému D. J.
poštou zaslal vyrozumění o veřejném zasedání na adresu jeho tehdejšího bydliště
v XY. K veřejnému zasedání se obviněný nedostavil, načež Městský soud v Praze
bez jakéhokoli dalšího opatření směřujícího ke zjištění, zda tu není pro takový
postup zákonná překážka, usnesením rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v
nepřítomnosti obviněného. V návaznosti na to bylo veřejné zasedání provedeno v
nepřítomnosti obviněného a posléze v něm byl vyhlášeno napadené usnesení.
V souladu s § 263 odst. 4 tr. ř. lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v
nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
svobody, jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při
veřejném zasedání vzdává.
Ve skutečnosti byl obviněný D. J. ve vazbě od 4. 5. 2020, přičemž byl
vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 5. 2020,
sp. zn. 20 Nt 1029/2020, v trestní věci vedené u Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 ZT 134/2020. Osobní svoboda obviněného
tedy byla omezena nepřetržitě od 4. 5. 2020 vazbou (tedy i dne 27. 5. 2020),
když ve Vazební věznici XY je do současné doby.
Odvolací soud však v případě obviněného neověřil aktuální stav jeho pobytu,
tedy zda se případně nenachází ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a
konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti. Vycházel pouze z fikce doručení,
aniž by si vzhledem k osobě obviněného ověřil na Centrální evidenci vězněných
osob, zda v době konání veřejného zasedání jeho svoboda není omezena vazbou či
výkonem trestu odnětí svobody. Vyrozumění o konání veřejného zasedání sice
odvolací soud doručoval na doručovací adresu obviněného, ale tento si jej s
ohledem na pobyt ve Vazební věznici XY nemohl vyzvednout, ani se s ním seznámit
a případně souhlasit s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Postup
odvolacího soudu tak byl v rozporu s § 263 odst. 4 tr. ř. a znamenal zásah do
základního práva obviněného zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II.
ÚS 2152/08).
Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze,
zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila
podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc obviněného D. J. v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze odstraní vadu vytknutou tímto usnesením Nejvyššího
soudu a znovu rozhodne o odvolání obviněného D. J. proti rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 1 T 173/2019.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu