U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8.
2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného
Ing. P. G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn.
9 To 136/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26
T 190/2016, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze
dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To 136/2017.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí
na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 1. 2017 sp. zn. 26 T
190/2016, byl obviněný Ing. P. G. uznán vinným pokusem zločinu vydírání podle §
21 odst. 1, § 175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové
věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
dne 28. 1. 2015, v 16:14 hod., z blíže neurčeného místa, se záměrem přimět
společnost LINET, spol. s r. o., k uzavření smíru spojeného s tím, že mu bude
vyplacena částka nejméně 1,9 mil. Kč na základě žalob, které obviněný na
poškozenou společnost podal a jimiž se domáhal zaplacení celkem 2.366.277 Kč,
zaslal e-mail jednateli poškozené společnosti Ing. Z. F., v němž mu hrozil, že
pokud s ním společnost spor o shora uvedenou částku nevyřeší do 31. 1. 2015
smírem, podá na ni další žalobu na zbylou ještě nezažalovanou část nevyplacené
mzdy a v choulostivé době před prodejem společnosti ostře zmedializuje v
odborném tisku problém se sexuálním obtěžováním a alkoholismem v nejvyšším
vedení poškozené společnosti, čímž by poškozené společnosti a jejímu vedení
vážně poškodil dobré jméno a obchodní vztahy.
Za to byl podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání dvou roků a podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon
tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 1. 2017,
sp. zn. 26 T 190/2016, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v
Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To 136/2017, kdy podle § 258
odst. 1 písm. d) tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil
a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 226
písm. b) tr. řádu obžaloby zprostil.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To
136/2017, podal nejvyšší státní zástupce jako osoba oprávněná, včas a za
splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí,
dovolání v neprospěch obviněného Ing. P. G., ve kterém uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel má za to, že podle učiněných
skutkových zjištění obviněný vyhrožoval stupňováním svých finančních požadavků
společnosti LINET, spol. s r. o., jednak z titulu údajného dluhu na mzdě,
jednak medializací záležitosti sexuálního obtěžování a alkoholismu jednoho z
jednatelů společnosti LINET, spol. s r. o. V důsledku jednání obviněného tedy
dle názoru dovolatele mohlo dojít k významnému zásahu do majetkové sféry
společnosti LINET, spol. s r. o., stejně tak jako k zásahu do její pověsti a
dobrého jména, a to zejména před plánovaným prodejem společnosti. Tyto hrozby
podle nejvyššího státního zástupce naplňují znak pohrůžky jiné těžké újmy ve
smyslu ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný ohledně uplatněných
nároků vůči společnosti LINET, spol. s r. o., podal žaloby u Okresního soudu v
Kladně. Podání těchto žalob k soudu, pokud jimi obviněný chtěl donutit
společnost LINET, spol. s r. o. k plnění, které neměla povinnost poskytnout,
jsou nedovoleným prostředkem a lze je kvalifikovat jako pohrůžku jiné těžké
újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může současně spočívat i v tom, že obviněný
vyhrožoval jednak navyšováním svých požadavků v rámci žaloby zaměstnance o
náhradu mzdy a dlužnou mzdu, jednak medializací skutečností, které mohly
výrazným způsobem zasáhnout do zvuku dobrého jména obchodní společnosti LINET,
spol. s r. o. Dle názoru dovolatele nelze přijmout právní názor odvolacího
soudu o absentující společenské škodlivosti jednání obviněného. Výše škody,
kterou zamýšlel způsobit, ale i povědomí o tom, že by zveřejnění
kompromitujících informací o vedení společnosti v době jejího prodeje způsobilo
společnosti LINET, spol. s r. o., a jejímu vedení poškození dobrého jména a
obchodních vztahů, vylučuje, že by jednání obviněného nedosahovalo ani spodní
hranice trestnosti, která odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané
skutkové podstaty. Jednání obviněného mající charakter jiné těžké újmy
směřovalo k získání neoprávněné částky přesahující hranici značné škody, ale s
ohledem na to, že společnost LINET, spol. s r. o., na jeho požadavky
nepřistoupila a částku nevyplatila, dospělo jeho jednání pouze do stadia pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu ke kvalifikační okolnosti podle § 175
odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce závěrem svého mimořádného
opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu
dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal
Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby za podmínek § 265r odst. 1 písm.
b) tr. řádu Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ,
že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným
způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, vyjádřil pro
tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis
dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek
stanovených v § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněnému (doručeno
dne 9. 7. 2017) i jeho obhájci Mgr. Petru Janečkovi (doručeno dne 4. 7. 2017).
Obviněný využil svého zákonného práva a prostřednictvím svého obhájce se k
podanému dovolání vyjádřil. Ve vyjádření uvedl, že námitky uváděné v dovolání
nelze podřadit pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod, neboť výtky
dovolatele směřují vůči učiněným skutkovým zjištěním. Dodal, že skutkový stav
věci tak, jak byl zjištěn odvolacím soudem, je zcela dostačující. Tvrdí, že v
době napsání e-mailu, ve kterém je spatřován projednávaný skutek, nevěděl ani o
prekluzi jeho žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ani o
negativních důsledcích na jeho finanční nároky vůči společnosti LINET, spol. s
r. o. Z toho dovozuje, že musel být v dobré víře, že mu svědčí jak nároky na
náhradu mzdy, tak i nárok na náhradu nemajetkové újmy. Neztotožňuje se také s
tvrzením nejvyššího státního zástupce, že hrozil stupňováním svých nároků.
Rozšiřování žaloby na náhradu mzdy je podle něj zcela běžnou praxí osob, jež se
domáhají určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého vyjádření k dovolání navrhl, aby
Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a
aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno
namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci
dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového
stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného
dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr.
řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti
dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nalézací soud posoudil danou věc zcela odlišně od odvolacího soudu. Zatímco
soud prvního stupně kvalifikoval jednání obviněného jako pokus zločinu vydírání
za užití okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 175 odst. 1,
2 písm. d) tr. zákoníku, soud odvolací vyloučil způsobení škody a uzavřel, že
obviněný v době činu jednal v dobré víře a že jeho jednání dosahovalo pouze
závažnosti přestupku.
Předně je třeba připomenout, že obviněný byl zaměstnancem společnosti LINET,
spol. s r. o., na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2014. Den nástupu do
práce byl stanoven na 3. 2. 2014 a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou
s tím, že byla sjednána zkušební doba v trvání šesti měsíců. Následně vznikl
spor ohledně ukončení pracovního poměru ve zkušební době ze strany společnosti
LINET, spol. s r. o. Obviněný podal dne 8. 10. 2014 u Okresního soudu v Kladně
žalobu zaměstnance na určení neplatnosti skončení pracovního poměru okamžitým
zrušením a zrušením ve zkušební době podle § 72 zákoníku práce a žalobu na
náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že jej
měl jeho nadřízený J. H. během služební cesty po jihovýchodní Asii sexuálně
obtěžovat ve smyslu § 4 odst. 1, 2 antidiskriminačního zákona. Zda skutečně k
sexuálnímu obtěžování obviněného J. H. došlo či nedošlo, soudy obou stupňů
nijak nezjišťovaly. V přípravném řízení byli k této otázce vyslechnuti J. H. a
S. K. a z jejich výpovědí vyplynulo, že k žádnému sexuálnímu obtěžování
nedošlo.
Dne 4. 11. 2014 pak podal obviněný žalobu zaměstnance o náhradu mzdy a dlužnou
mzdu, přičemž se domáhal úhrady částky 866.277 Kč. Následně dne 28. 1. 2015
jednateli společnosti LINET, spol. s r. o., Ing. Z. F. adresoval předmětnou
e-mailovou zprávu, v níž požadoval okamžité vyřešení celého sporu smírem s tím,
že pokud k takovému smírnému vyřešení nedojde, razantně a ostře bude
medializovat problém ohledně sexuálního obtěžování a alkoholismu v nejvyšším
vedení společnosti v odborném tisku. V předmětném e-mailu rovněž upozornil na
to, že v rámci antidiskriminačního zákona dochází k obrácení důkazního břemene,
takže právě společnost LINET, spol. s r. o., musí prokázat, že k
diskriminačnímu jednání nedošlo, a dále upozornil na to, že pokud nedojde k
uzavření smíru, podá další žalobu zaměstnance o náhradu mzdy a dlužnou mzdu s
tím, že navýší svůj nárok o částku vyšší než 500.000 Kč. V e-mailu obviněný
prezentuje i svoji vědomost o tom, že společnost LINET, spol. s r. o., by měla
být prodávána a jím zveřejněné informace by ji mohly poškodit. Dodal, že
nepřijde-li odpověď, dne 31. 1. 2015 bude nucen podniknout výše uvedené kroky.
Poškozená společnost však požadavky obviněného odmítla a spor byl
nakonec ukončen mediační dohodou ze dne 16. 8. 2016, v rámci níž obviněný
souhlasil s vyplacením částky ve výši 259.000 Kč jako náhrady za všechny jeho
požadované nároky.
Trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo
jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco
konal, opominul nebo trpěl. Odstavec 2 písm. d) citovaného ustanovení dopadá na
případy, kdy pachatel způsobí takovým činem značnou škodu.
Zásah do svobodného rozhodování člověka se tedy u tohoto přečinu děje použitím
násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy, přičemž pachatel těmito
prostředky nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Pohrůžka
jiné těžké újmy může přitom spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy,
vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti, může směřovat k rozvratu
manželství nebo rodinného života apod. Musí se však jako těžká újma objektivně
jevit a napadený ji jako těžkou újmu musí také objektivně pociťovat. Za této
podmínky to může být i hrozba újmou na majetku, která není násilím na věci, ale
např. zhoršením výdělečných možností poškozeného (srov. Šámal, P. a kol.
Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012,
1752 s.).
Podle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem nejvyššího státního zástupce,
je z učiněných skutkových zjištění zřejmé, že obviněný společnosti LINET, spol.
s r. o., vyhrožoval, a to jednak stupňováním svých finančních požadavků z
titulu údajného dluhu na mzdě, jednak medializací tvrzeného sexuálního
obtěžování a alkoholismu jednoho z jednatelů příslušné společnosti, čímž
nepochybně mohlo dojít k významnému zásahu do majetkové sféry této společnosti,
stejně tak jako k zásahu do její pověsti a dobrého jména, navíc před jejím
plánovaným prodejem. Současně nelze považovat z hlediska naplnění znaků
základní skutkové podstaty trestného činu vydírání za podstatné, zda byl či
nebyl v dobré víře, že mu uplatněné nároky náleží. Poškozené společnosti
pohrozil uskutečněním konrétních kroků a tato jeho hrozba byla prostředkem k
nátlaku na poškozenou společnost, aby s ním celou záležitost uzavřela smírem.
Pokud jde o výši způsobené škody, je v tomto směru rozhodná otázka, ve vztahu k
jakým nárokům mohl být obviněný v dobré víře. Lze připustit, že u nároku na
náhradu mzdy a dlužné mzdy jednal obviněný v dobré víře, že mu tento nárok
náleží. Jinak tomu však bude u nároku na nemajetkovou újmu ve výši 1.500.000 Kč
z důvodu údajného sexuálního obtěžování. Jak plyne již ze shora uvedeného dle
dosavadních skutkových zjištění tento nárok nelze považovat za oprávněný a
pokud se obviněný snažil dosáhnout požadovaným smírem částku 1.900.000 Kč, tak
i po odečtení nároku na náhradu mzdy a dlužné mzdy částka odpovídající nároku
na nemajetkovou újmu značně přesahuje částku 500.000 Kč. V případě prokázání
lživého tvrzení obviněného o sexuálním obtěžování ze strany tehdejšího
jednatele společnosti LINET, spol. s r. o., by výše způsobené škody činila
částku 1.500.000 Kč.
Stejně tak z okolnosti, že obviněný podal ohledně uplatněných nároků žaloby u
soudu, nelze rozhodně dovozovat, že mu tyto nároky náleží. Naopak podání těchto
žalob k soudu, pokud jimi obviněný chtěl donutit společnost LINET, spol. s r.
o., k plnění, které neměla povinnost poskytnout či k plnění na základě vědomě
nepravdivých skutečností, by bylo nedovoleným prostředkem a jednalo by se o
pohrůžku jiné těžké újmy ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku.
V tomto směru bude nutné doplnit dokazování o další důkazy, a to provedením
důkazů spisy Okresního soudu v Kladně sp. zn. 21 C 68/2014 a 123 C 77/2014, a
dále výslechem svědků J. H., Ing. Z. F. a S. K.
Z dosud provedených důkazů vyplývá, že cílem jednání obviněného bylo způsobit
poškozené společnosti značnou škodu, a to tím způsobem, že jí hrozil jinou
těžkou újmou ve formě stupňování svých nároků a medializací informací o údajném
sexuálním obtěžování a alkoholismu ve vedení poškozené společnosti, čímž se
domáhal smírného vyřešení žalob, které na tuto společnost podal. Je přitom
zřejmé, že uveřejnění příslušných informací by mohlo společnost výrazně
poškodit. Jednání obviněného mající charakter jiné těžké újmy směřovalo k
získání neoprávněné částky přesahující hranici značné škody, ale s ohledem na
to, že společnost LINET, spol. s r. o., na jeho požadavky nepřistoupila a
částku nevyplatila, dospělo jeho jednání pouze do stadia pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k § 175 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Vzhledem k tomu, že námitky nejvyššího státního zástupce byly z důvodů výše
rozvedených shledány právně relevantními, Nejvyšší soud nemohl akceptovat
rozhodnutí odvolacího soudu. Výše škody, kterou obviněný zamýšlel způsobit, ale
i povědomí o tom, že by zveřejnění kompromitujících a skandalizujících
informací o vedení společnosti v době jejího prodeje způsobilo společnosti
LINET, spol. s r. o. a jejímu vedení poškození dobrého jména a obchodních
vztahů, vylučuje, že by jednání obviněného nedosahovalo ani spodní hranice
trestnosti, která odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové
podstaty. Na tom nemůže nic změnit ani jeho tíživá finanční situace v době činu.
Nejvyšší soud proto dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně
všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1
tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním
názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. řádu).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu