4 Tdo 965/2012-16
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2012 dovolání obviněného L. U., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 To 105/2012, který rozhodoval jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 PP 305/2008, a rozhodl t a k t o :
Dovolání obviněného L. U. se podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu o d m í t á .
Okresní soud v Chomutově rozhodl dne 10. 2. 2012 usnesením sp. zn. 2 PP 305/2008, že podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku odsouzený L. U. vykoná zbytek trestu z uloženého trestu odnětí svobody v trvání dva roky, sedm měsíců a tři roky, uložených rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. 33 T 168/2000, ze dne 23. 12. 1997, sp. zn. 33 T 110/96, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 3 T 126/2003, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn na podkladě pravomocného usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 5. 2008, č.j. 2 PP 305/2008-19.
Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení obviněný L. U. stížnost, v jejímž písemném odůvodnění namítl neúplnost a nesprávnost provedených důkazů, na jejichž základě nalézací soud dospěl k nesprávnému závěru, že ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu nevyhověl na něj kladeným podmínkám. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 To 105/2012 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněného zamítl jako nedůvodnou.
Ve lhůtě stanovené podle § 265e tr. řádu podal L. U. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Chomutově proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 To 105/2012, dovolání. Napadl jím usnesení tohoto soudu, aniž by v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu odkázal na kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V dovolání uvedl pouze některé skutkové okolnosti k vysvětlení, proč s napadeným usnesením nesouhlasí a má je za nesprávné. Mimořádný opravný prostředek však neobsahuje žádnou explicitně vyjádřenou námitku, kterou by bylo možno pod některý ze zákonných dovolacích důvodů podřadit
V petitu svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výše označená rozhodnutí soudů obou stupňů a popřípadě přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Přípisem ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 1 NZO 628/2010, se k podanému dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu a je tedy nepřípustné. Proto navrhl jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Současně souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas s projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné.
Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle § 265a odst. 2 tr. řádu se rozhodnutím ve věci samé rozumí a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
V posuzovaném případě je zjevné, že dovolání sice směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli však proti rozhodnutí ve věci samé, tedy proti některému z rozhodnutí uvedených ve výše citovaném taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu takovým rozhodnutím není.
Z uvedeného vyplývá, že posuzované dovolání nelze považovat za přípustné. Za tohoto stavu věci se Nejvyšší soud už nezabýval tou okolností, že dovolání nesplňuje ani formální náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, jeho obsah neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu a jako takové (i kdyby bylo přípustné) by muselo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) či § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Především však musí být dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnuto tehdy, není-li přípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání přípustné není, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání L. U. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á