4 Tvo 181/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20.
prosince 2001 stížnost obžalovaného D. J., proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 10 Ntv 19/01, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v zákonné lhůtě stížnost. V jejím
odůvodnění odmítá, že by se trestné činnosti pro níž je stíhán dopustil. Dále
poukazuje na pochybení jichž se policie v průběhu přípravného řízení dopustila
a žádá, aby na tato pochybení ve svém postupu reagoval krajský soud. Rovněž
popisuje průběh dosavadního řízení před soudem prvního stupně a vyslovuje
názor, že ze strany soudu dochází k průtahům, a to rovněž tím, že nechce k
hlavnímu líčení předvolat svědky, kteří s tím sami souhlasí. V závěru pak
obžalovaný konstatuje, že neustálé odročování hlavního líčení nelze akceptovat
ani jím odůvodňovat další trvání jeho vazby.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného
usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost
není důvodná.
Obžalovaný D. J. je stíhán na základě obžaloby státního zástupce
Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka v Liberci spolu se
spoluobžalovaným J. R. pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák.
a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. Tato obžaloba
byla u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci podána dne 26. 7.
2000. Hlavní líčení bylo nařízeno dne 3. 10. 2000, a to na dny 22. 11. až 24.
11. 2000. Vzhledem k tomu, že dne 20. 11. 2000 došla předsedovi senátu písemná
omluva od obhájce obžalovaného D. J., v níž uvádí, že se k hlavnímu líčení z
důvodu nemoci nedostaví a zároveň žádá o odročení hlavního líčení, byl jeho
termín předsedou senátu přeložen na dny 28. 2. až 2. 3. 2001. V tomto termínu
se hlavní líčení konalo, přičemž byli vyslechnuti obžalovaní, řada svědků a
znalci. Protože se ale někteří svědci k hlavnímu líčení nedostavili (např. M.
K.) a strany trvaly na jejich osobním výslechu, jakož i na výslechu dalších
osob, které dosud v postavení svědků vyslechnuty nebyly (např. K. S.), bylo
hlavní líčení odročeno na 17. 5. 2001. V tento den bylo v hlavním líčení
pokračováno výslechem dalších svědků, ale pro nedostavení se svědků S. a K.
muselo být opětovně odročeno, a to na 26. 9. 2001. Pro onemocnění předsedy
senátu musel být následně termín hlavního líčení přeložen, a to na 9. 11. 2001.
Protože podáním došlým soudu dne 7. 11. 2001 požádal obhájce obžalovaného J. R.
o odročení hlavního líčení pro onemocnění obžalovaného, bylo hlavní líčení
přeloženo na 15. 2. 2002. Mezitím předseda senátu podal k Vrchnímu soudu v
Praze žádost o prodloužení vazby obžalovaného D. J. nad dva roky.
Výše jmenovaný obžalovaný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Liberci
ze dne 24.11.1999, sp. zn. 20 Nt 298/99, a to z důvodů uvedených v § 67 odst. 1
písm. a), b), c) tr. ř., přičemž jeho osobní svoboda byla omezena dne 22. 11.
1999, a všechny uvedené vazební důvody jsou u něho spatřovány i v současnosti.
Je třeba konstatovat, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného byl podán
osobou k tomu oprávněnou (§ 71 odst. 5 tr. ř.) a ve lhůtě k tomu stanovené (§
71 odst. 6 tr. ř.). Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že obžalovaný D. J. je
stíhán mj. i pro zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odst. 2 tr. zák.). Na tomto
poznatku nic nezmění ani okolnost vyplývající z novely trestního zákona
provedené zák. č. 265/2001 Sb., kdy od 1. 1. 2002 bude skutek popsaný v podané
obžalobě možné právně posuzovat pokud jde o trestný čin loupeže pouze podle
ustanovení § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Obžalovaný tak bude nadále
ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě od pěti do dvanácti let, přičemž
vzhledem k jeho trestní minulosti (viz opis rejstříku trestů) nelze
předpokládat, že při uznání jeho viny by případný trest mohl být ukládán při
její spodní hranici, ale bylo by tomu právě naopak. Tím je u jmenovaného dána
zvýšená obava z toho, že by na svobodě mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se
dalšímu průběhu trestního stíhání nebo hrozícímu trestu vyhnul. V daném případě
obžalovaný trvá na slyšení některých svědků, kteří dosud ve věci nebyli
vyslechnuti. Vzhledem k charakteru projednávané věci a významu výpovědí
takovýchto svědků je nezbytné zajistit, aby nemohli být obžalovaným
ovlivňováni, což by v případě odpadnutí koluzního důvodu vazby reálně hrozilo.
Obžalovaný je osobou v minulosti vícekrát odsouzenou, zejména za majetkovou
trestnou činnost, a to i k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Trestné
činnosti, pro níž je nyní stíhán, se měl dopustit ve zkušební době podmíněného
propuštění. Tyto okolnosti odůvodňují obavu, že by na svobodě v trestné
činnosti obdobného charakteru mohl pokračovat, a to i jako ve zdroji svých
příjmů. Nejvyšší soud se tudíž ztotožnil se závěrem, že u obžalovaného D. J.
jsou i v této fázi trestního stíhání dány vazební důvody uvedené v § 67 odst. 1
písm. a), b), c) tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti ale poukazuje na znění
ustanovení § 71 odst. 2 tr. ř., účinné od 1. 1. 2002, pokud jde o podmínky a
lhůtu dalšího možného trvání koluzního důvodu vazby v případě obžalovaného.
Ztotožnit se bylo možné i s dalším závěrem, že v dosavadní dvouleté vazební
lhůtě nebylo možné trestní stíhání obžalovaného skončit ze závažných důvodů ve
smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Délka trestního stíhání není důsledkem nečinnosti
orgánů trestního řízení nebo jejich liknavosti. Jak bylo výše uvedeno, ve dvou
případech musel být termín již nařízeného hlavního líčení změněn z důvodů,
které byly zapříčiněny obžalovanými, či jejich obhájci (nemoc). V jednom
případě se tak stalo ze stejného důvodu, a to pro onemocnění předsedy senátu. V
ostatních případech bylo hlavní líčení odročenou pouze proto, že se k němu
nedostavili předvolaní svědci a nebo proto, že strany trvaly na vyslechnutí
osob, které ve věci dosud nevypovídaly, případně na provedení dalších důkazů.
Tyto okolnosti nelze rozhodně označovat za nečinnost soudu nebo neodůvodněné
průtahy v řízení, jak to činí ve své stížnosti obžalovaný.
Splněna je i další zákonná podmínka, která předpokládá, že propuštěním
obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení
účelu trestního řízení ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní
projednávané trestné činnosti, způsobu jakým měla být spáchána, následku, který
tím měl vzniknout, jakož i poznatkům, jež se váží přímo k osobě obžalovaného,
je zřejmé, že další trvání vazby je u něho nezbytné též k dosažení účelu
trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř. Vyžaduje to totiž zájem na náležitém
zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné
činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez zabezpečení přítomnosti
obžalovaného na dalším řízení před soudem, a kdyby mu zároveň nebylo zabráněno
v případném pokračování v trestné činnosti, jakož i v případném maření průběhu
dosavadního trestního stíhání.
Napadenému usnesení nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou Vrchní
soud v Praze vazbu obžalovaného D. J. prodloužil. Byla zohledněna jednak
skutečnost, že hlavní líčení bylo krajským soudem odročeno na 15. 2. 2002, ale
bylo bezpochyby přihlédnuto i k tomu, že podle ustanovení § 71 odst. 4, 6 a čl.
II bod 4 zák. č. 265/2001 Sb., jímž byl s účinností od 1. 1. 2002 novelizován
trestní řád, delší prodloužení vazby podle stávajících předpisů ani neumožňuje.
V této tříměsíční lhůtě - od 1. 1. 2002 do 31. 3. 2002 - pak bude krajský soud
muset rozhodnout, zda se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se
propouští z vazby na svobodu.
Pokud se týká ostatních výhrad stěžovatele směřujících proti zákonnosti důkazů
provedených v přípravném řízení (rekognice) a nebo obecně proti postupu
vyšetřovatele, může je v tomto stadiu trestního řízení uplatnit výhradně u
procesního soudu, jímž je Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.
Nejvyšší soud v tomto typu řízení nemůže jakkoli zasahovat do nezávislosti
soudu prvního stupně, kterému jedinému náleží pravomoc rozhodnout o případné
vině obžalovaného.
Protože Nejvyšší soud neshledal, že by napadeným usnesením ani v řízení, které
jeho vydání předcházelo, došlo k porušení trestního řádu, byla stížnost
obžalovaného D. J. jako nedůvodná zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec