4 Tvo 64/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2001 stížnost obžalovaného P. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 4 Ntv 5/2001 a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný P. F. včasnou stížnost, v níž mimo jiné uvádí, že nebylo jednoznačně prokázáno, že peníze u něho doma nalezené pochází z trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, neexistují u něho vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., nijak se nepokoušel ovlivňovat svědky, před vzetím do vazby řádně pracoval a zdržoval se v místě trvalého bydliště, má pevné rodinné zázemí, v závěru stížnosti obžalovaný navrhl zrušení napadeného usnesení a propuštění na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Předně bylo zjištěno, že návrh na prodloužení vazby byl v souladu s ustanovením § 71 odst. 6 tr. ř. podán včas předsedou senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Obžalovaný P. F. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. Nt 630/99, s účinností od 29. 4. 1999 z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., nyní se nachází ve vazbě z těchže důvodů.
Obžalovaný P. F. je stíhán spolu s dalšími třemi spoluobžalovanými na základě obžaloby podané krajským státním zástupcem v Ostravě, pobočka Olomouc pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zák., který měli spáchat 6. 12. 1998 přepadením Pošty v O. na ul. J. a odcizením 19.426 203,- Kč. Věc je ve stadiu řízení u soudu I. stupně, který opakovaně odročoval hlavní líčení pro nedostavování se svědků a vyžadování důkazů a doručování předvolání cestou právní pomoci v Rusku a na Ukrajině.
Důvody vazby obžalovaného P. F. podle § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. velice podrobně popsal a vyložil v napadeném usnesení Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. K námitkám uvedeným ve stížnosti obžalovaného Nejvyšší soud dodává, že existuje reálné podezření, a to na podkladě výpovědi spoluobžalovaného Z. S., že obžalovaný P. F. má na svobodě k dispozici část odcizených peněz, které může použít jednak k útěku před hrozícím trestem v sazbě 10 - 15 let odnětí svobody, jednak k působení na dosud nevyslechnuté svědky, které jako rusky hovořící muže znal. Vazební důvody uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. jsou u něho tedy dány.
Pokud jde o podmínky § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného P. F., spatřuje je Nejvyšší soud v jiných závažných důvodech, pro které nebylo možno skončit trestní stíhání ve lhůtě 2 let. Jsou jimi jednak nutnost opakovaně odročovat hlavní líčení pro nedostavování se svědků, jednak nutnost opatřovat některé důkazy cestou právní pomoci v Rusku a na Ukrajině. Nejvyšší soud nezjistil žádné průtahy v řízení, které by byly zaviněny nečinností orgánů činných v trestním řízení.
Pokud by byl obžalovaný P. F. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.).
Prodloužení vazby obžalovaného do 31. 10. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle § 71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného P. F. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l