4 Tz 100/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. ledna 2003
v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka
Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal
ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti
trestnímu příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4
T 225/95, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12.
1995, sp. zn. 4 T 225/95, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e
n z á k o n v ustanoveních § 272c odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 30.
6. 2002, a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
Napadený trestní příkaz se z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Pardubicích se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4
T 225/95, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu
civilní služby podle § 272c odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že jako
řádně uznaný k výkonu základní vojenské služby požádal dne 31. 5. 1993 o
zařazení do výkonu civilní služby, a když mu bylo Okresním úřadem v P.
vyhověno, tuto civilní službu odmítl vykonávat. Podle § 272c odst. 1 tr. zák. a
§ 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši sedm
tisíc Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest
nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání
čtyř měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 9. 1. 1996.
Proti citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky ve
prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona. Okresnímu soudu v
Pardubicích vytýká, že tímto trestním příkazem porušil zákon v ustanoveních §
272c odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný byl vyzván k nástupu civilní
služby do G. C. v P., kam však nenastoupil a i výkon civilní služby odmítl s
poukazem na své náboženské přesvědčení, které mu to nedovoluje. Okresní soud v
Pardubicích proto pochybil, pokud skutek kvalifikoval jako trestný čin
nenastoupení civilní služby podle § 272c odst. 1 tr. zák., neboť správně měl
být kvalifikován podle § 272a tr. zák. Byť jsou oba trestné činy ohroženy
stejnou trestní sazbou, obviněný byl užitím nesprávné právní kvalifikace
poškozen. Užití právní kvalifikace podle § 272c odst. 1 tr. zák. znamená, že by
obviněnému hrozilo při jejím užití další trestní stíhání, neboť novela
trestního zákona, účinná od 1. 7. 2002 stanoví, že opakovaný trestní postih je
vyloučen pouze u trestných činů kvalifikovaných podle § 272a a § 272b tr. zák.,
nikoli však u trestného činu kvalifikovaného podle § 272c odst. 1 tr. zák.
(nyní § 272d tr. zák. po novele provedené zákonem č. 134/2002 Sb.). Pokud
Okresní soud v Pardubicích skutek nesprávně kvalifikoval jako trestný čin
vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272c odst. 1 tr. zák. a nikoli jako
stejný trestný čin podle § 272a tr. zák., porušil zákon v neprospěch obviněného.
Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch
obviněného M. K. v namítaném rozsahu, podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený
trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně
podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněný M. K. dostal v lednu 1993
povolávací rozkaz k nástupu vojenské základní služby, který však nepřevzal, a
poté dne 31. 5. 1993 učinil prohlášení podle § 1 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb,
o civilní službě, že mu jeho náboženské přesvědčení výkon vojenské služby
nedovoluje, přičemž tímto aktem mu vznikla povinnost výkonu civilní služby ve
smyslu citovaného zákona. Okresní úřad v P., referát sociálních věcí, vydal dne
20. 6. 1995 podle § 3 odst. 3 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě,
povolávací příkaz č. j. 593/cs/95/286, jímž byl obviněný povolán k civilní
službě do G. C. nemocnice v P., s nástupem dne 20. 7. 1995 v 8.00 hod.,
kteroužto službu však obviněný nenastoupil. Obviněný poté v průběhu let 1993 –
1995 opakovaně žádal o odklad výkonu civilní služby a poté o zproštění civilní
služby, avšak tyto žádosti byly opakovaně kompetentními orgány zamítnuty.
Obviněný dne 18. 7. 1995 zaslal pracovnici G. C. nemocnice v P.paní D. dopis, v
němž jí sdělil, že výkon civilní služby uvedeného data ani nikdy jindy v
budoucnu nenastoupí, neboť i výkon civilní služby by byl v rozporu s jeho
náboženským přesvědčením, přičemž si je vědom toho, že zřejmě bude za toto
jednání trestně stíhán. Pokud na základě těchto skutkových zjištění okresní
soud v souladu s podanou obžalobou jednání obviněného kvalifikoval jako trestný
čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272c odst. 1 tr. zák., je tato
právní kvalifikace činu nesprávná.
Výklad trestního zákona (účinného v době rozhodování okresního soudu),
konkrétně hlavy jedenácté oddílu druhého o trestných činech proti civilní
službě, je nutno provést systematicky z hlediska řazení jednotlivých zákonných
ustanovení. Z tohoto řazení a v nich uvedených forem jednání je zřejmé, že
nejprve přichází v úvahu nenastoupení civilní služby po doručení povolávacího
příkazu, a teprve poté, již ve výkonu civilní služby, spáchání dalších jednání,
jejichž trestnost upravují ustanovení § 272c a 272d tr. zák. Takovému pojetí
výkladu citovaných ustanovení odpovídá i slovní znění nadpisů uvozujících
jednak § 272a a § 272b tr. zák., jednak § 272c a § 272d tr. zák. Zatímco první
dvě ustanovení jsou uvozena nadpisem „nenastoupení civilní služby“, pak v
nadpisu dalších ustanovení se již uvádí „vyhýbání se civilní služby“. Trestného
činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272c odst. 1 tr. zák. se dopustí
ten, kdo odpírá konat civilní službu. Pachatelem tohoto trestného činu tak může
být pouze osoba, která má povinnost k výkonu civilní služby a již tuto službu
nastoupila. Trestného činu nenastoupení civilní služby podle § 272a tr. zák. (v
tehdy účinném znění) se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale civilní
službě tuto službu nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v
povolávacím příkaze. Správně tak mělo být jednání obviněného M. K. vzhledem k
skutkovým zjištěním posouzeno jako trestný čin nenastoupení civilní služby
podle § 272a tr. zák.
Oba trestné činy - § 272a i § 272c odst. 1 tr. zák. byly v kritické době
ohroženy stejnou trestní sazbou, tj. trestem odnětí svobody na šest měsíců až
tři roky. Důsledkem užití nesprávné právní kvalifikace činu je možnost
případného dalšího trestního postihu obviněného, neboť novela trestního zákona
ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinná od 1. 7. 2002, stanoví, že opakovaný
trestní postih je vyloučen pouze pro trestný čin podle § 272a a § 272b tr.
zák., nikoli však pro trestný čin podle § 272c odst. 1 tr. zák., nyní podle
novely podle § 272d tr. zák.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4 T 225/95, a
řízením, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5,
odst. 6 tr. ř. a § 272 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6.
2002) v neprospěch obviněného M. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený
trestní příkaz zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený
trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 170 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu
soudu v Pardubicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude na soudu prvního stupně, aby ve věci po řádném vyhodnocení všech důkazů
znovu rozhodl, přičemž Okresní soud v Pardubicích bude při svém rozhodování
vázán v intencích ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. právním názorem Nejvyššího
soudu, který byl v této věci vysloven, a současně musí respektovat i ustanovení
§ 273 tr. ř. upravující zákaz reformace in peius.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á