4 Tz 101/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. R., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného V. R.
V napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn.29 T 187/2002, s e z r u š u j í všechny výroky o trestech.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 11. 1. 2002 ve 12.15 hod. v Obchodním centru v Ú. n. L. odcizil 48 ks balení po 4 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 228,- Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 10.994,- Kč, 7 ks balení žiletek Gillette senzor Excel v hodnotě 499,90 Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 3 499,30 Kč a 10 balení po 8 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 409,80 Kč za jedno balení – celkem v hodnotě 4.098,- Kč. Věci následně uložil do batohu, vystlaného vložkou z hliníkové folie, která je přelepena lepenkou, bez placení prošel přes pokladnu, kde byl zadržen bezpečnostními pracovníky. Věci v celkové hodnotě 18.541,30 Kč byly vráceny poškozené organizaci Obchodnímu centru Ú. n. L. Za to byl obviněnému V. R. podle § 247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný V. R. podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. R. uložen trest propadnutí věci, a to batohu černomodročerveného, bez značky, o velikosti asi 70 cm na 30 cm, ve kterém je speciálně upravený vrch z alobalu, který je celý přelepen jak z vnější, tak z vnitřní strany lepenkou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl uložen obviněnému V. R. trest zákazu pobytu na okrese Ú.n. L. na dobu 2 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 1. 2002.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Uvedený trestný čin spáchal tím, že:
1) dne 2. 1. 2002 kolem 16.00 hod. v B. odcizil z OD společně se dvěma dosud neustanovenými muži 10 ks parfému Adidas, 1 ks za 489,- Kč, 10 ks parfému Excla Ulation, 1 ks za 549,- Kč a 5 ks parfému Excla Mation, 1 ks za 719,- Kč, a to tak, že zboží přenesl v upraveném batohu přes pokladní zónu, čímž T. S., a. s., P. způsobil celkovou škodu ve výši 13 975,- Kč, přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 4 T 181/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které nabylo právní moci dne 5. 12. 1998, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 1999,
2) dne 11. 1. 2002 ve 12.15 hod. v Obchodním centru v Ú. n. L. odcizil 48 ks balení po 4 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 228,- Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 10.994,- Kč, 7 ks balení žiletek Gillette senzor Excel v hodnotě 499,90 Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 3.499,30 Kč a 10 balení po 8 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 409,80 Kč za jedno balení – celkem v hodnotě 4.098,- Kč. Věci následně uložil do batohu, vystlaného vložkou z hliníkové folie, která je přelepena lepenkou, bez placení prošel přes pokladnu, kde byl zadržen bezpečnostními pracovníky. Věci v celkové hodnotě 18.541,30 Kč byly vráceny poškozené organizaci Obchodnímu centru Ú. n. L., přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 4 T 181/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které nabylo právní moci dne 5. 12. 1998, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 1999.
Za to byl obviněnému V. R. podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. uložen společný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný V. R. podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2002. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. R. uložen trest propadnutí věci, a to batohu černomodročerveného, bez značky, o velikosti asi 70 cm x 30 cm, ve kterém je speciálně upravený vrch z alobalu, který je celý přelepen jak z vnější, tak z vnitřní strany lepenkou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl uložen obviněnému V. R. trest zákazu pobytu na okrese Ú. n. L. v trvání 2 let a trest zákazu pobytu ve statutárním městě B. v trvání 4 let.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, podal obviněný V. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 42 To 77/2002, podle § 256 tr.ř. zamítnuto.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že 30. 12. 2001 v P., v H. T. odcizil se samostatně stíhaným P. K., z volného prodeje 43 balení žiletek Gillette Mach 3 v celkové hodnotě 22.317,- Kč, zboží ukryl v batohu, u pokladny jej nezaplatil a následně byl zadržen pracovníkem ostrahy, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 4 T 181/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které nabylo právní moci dne 5. 12. 1998, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 1999.
Tímto rozsudkem byl obviněný V. R. podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný V. R. podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. R. uložen trest propadnutí věci, a to batohu černomodročervené barvy, bez značky, o velikosti 70 cm x 30 cm, ve kterém je speciálně upravený vak z alobalu. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl uložen obviněnému V. R. trest zákazu pobytu na okrese Ú. n. L. a na území města P. na dobu 2 let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek byl vyhotoven jako zjednodušený podle § 314d odst. 3 tr. ř. a nabyl právní moci dne 29. 8. 2002.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. R. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 37a tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 5 neshromáždil všechny potřebné písemnosti týkající se věci, a to spis Městského soudu v Brně, z něhož by bylo možno zjistit, že rozsudkem ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, byl výrok o vině i o trestech uložených rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, již zrušen. Další pochybení spočívá podle ministra spravedlnosti v tom, že Obvodní soudu pro Prahu 5 nepovažoval jednotlivé skutky krádeže, kterých se obviněný V. R. dopustil, za jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu krádeže, nýbrž za samostatné trestné činy krádeže vzdor tomu, že šlo o pokračování trestného činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. R. ve vytýkaném směru, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v celém výroku o trestech a dále postupoval podle § 270 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
V případě posuzovaných trestních věcí se obviněný V. R. dopustil ve dnech 30. 12. 2001, 2. 1. 2002 a 11. 1. 2002 jednání, která naplnila vždy skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. Jednání ze dne 11. 1. 2002 bylo Okresním soudem v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a obviněnému V. R. byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, trest propadnutí věci a trest zákazu pobytu.
Městský soud v Brně, který následně rozhodoval o jednání obviněného V. R. ze dne 2. 1. 2002, považoval jednotlivá jednání obviněného V. R. z 2. 1. a 11. 1. 2002 za dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Podle § 37a tr. zák. rozsudkem ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, zrušil v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem výrok o vině o pokračujícím trestném činu a celý výrok o trestu, a poté znovu rozhodl o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, a obviněnému V. R. uložil za pokračující trestný čin krádeže jako společný trest nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, trest propadnutí věci a trest zákazu pobytu.
Za této situace rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 5 o jednání obviněného V. R.
ze dne 30. 12. 2001. Nejvyšší soud se v této souvislosti zabýval nejprve námitkou ministra spravedlnosti, že Obvodní soud pro Prahu 5 považoval jednání obviněného V. R. ze dne 30. 12. 2001 v rozporu se zákonem za samostatný trestný čin, přestože se jednalo o dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže, a proto uložil obviněnému V. R. nesprávně trest souhrnný podle § 35 odst. 2 tr. zák., namísto trestu společného podle § 37a tr. zák.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 187/2002, Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému V. R. bylo vyšetřovatelem dne 31. 12. 2001 sděleno obvinění pro jeho jednání ze dne 30. 12. 2001. Podle ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. přitom platí, že pokud pokračuje obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek, jinak řečeno, sdělení obvinění je mezníkem, který odděluje jeden (pokračující) trestný čin od druhého.
K uvedenému Nejvyšší soud dodává, že ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. se po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., uplatní i ve vztahu k ustanovení § 37a tr. zák. o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, neboť postup podle § 37a tr. zák. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud pokračující trestný čin nebyl ukončen sdělením obvinění. Jakmile došlo k zahájení trestního stíhání pro trestný čin a obviněný poté spáchá další útok (či útoky) naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky § 89 odst. 3 tr. z., jde již o další skutek – trestný čin, u kterého použití ustanovení § 37a tr. zák. nepřichází v úvahu.
Z uvedeného vyplývá, že jednání obviněného V. R. ze dne 30. 12. 2001 je třeba považovat za samostatný skutek a samostatný trestný čin ve vztahu k jednání, kterého se obviněný V. R. dopustil 2.1. a 11. 1. 2002 a které bylo Městským soudem v Brně kvalifikováno jako jeden pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Obvodní soud pro Prahu 5 tedy nepochybil, pokud při rozhodování nepostupoval podle § 37a tr. zák. a neuložil obviněnému za jeho trestnou činnost společný trest, který lze uložit pouze v případě, že soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu.
Naproti tomu je plně důvodná námitka ministra spravedlnosti, že Obvodní soud pro Prahu 5 nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí o trestu, když neshromáždil všechny potřebné důkazy týkající se věci, a to zejména spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 70 T 7/2002.
V době vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 187/2002, tj. dne 29. 8. 2002, byl obviněnému V. R. pravomocně uložen pouze výše označený společný trest z rozsudku Městského soudu v Brně, trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem byl naopak v této době již zrušen, stejně jako byl zrušen výrok o vině obviněného V. R. za trestný čin (resp. dílčí útok pokračujícího trestného činu) spáchaný dne 11. 1. 2002.
Je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 5 pochybil, když rozsudkem ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, uložil obviněnému V. R. souhrnný trest na základě již zrušeného výroku o vině i výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, a naopak nevzal v úvahu pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně, jehož výroky byly pro uložení souhrnného trestu relevantní. Obvodní soud pro Prahu 5 měl správně při ukládání souhrnného trestu vycházet z rozsudku Městského soudu v Brně a v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák. měl spolu s uložením souhrnného trestu zrušit výroky o trestech uložených obviněnému V. R. rozsudkem Městského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 5 nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.), při chybném zhodnocení důkazů v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. a následně porušil pravidla pro ukládání souhrnného trestu uvedená v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.
Nejvyššímu soudu tedy nezbylo než podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného V. R. S ohledem na skutečnost, že uvedená porušení zákona se vztahují pouze k výrokům napadeného rozhodnutí o trestech, Nejvyšší soud v napadeném rozsudku zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. pouze všechny výroky o trestech, a dále všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr.ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby shromáždil všechny podklady potřebné pro další rozhodování ve věci, zejména spis Městského soudu v Brně, sp. zn.70 T 7/2002, a následně při ukládání trestu respektoval ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal