4 Tz 106/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. A., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49,
a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:
Výrokem o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, byl v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného L. A.
Citovaný rozsudek se ve výroku o trestu zrušuje.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Zlíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, byl obviněný L. A. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že na pozemku mezi obcemi L. a L., okres Z., v přesně nezjištěné době na počátku měsíce května 2002, se pokusil odcizit tři cívky z transformátorové stanice zn. KT 0350722 v hodnotě minimálně 10.266,- Kč, která byla majetkem společnosti M. – R., s. r. o., O., kterou částečně demontoval a přitom došlo k vypuštění provozní náplně do okolní zeminy, cívky však neodcizil vzhledem k jejich značné hmotnosti.
Za to byl podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. a § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Podle § 35 odst. 2 věty druhé tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 6. 2002, čj. 1 T 127/2002-42, který byl obžalovanému doručen dne 28. 6. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poškozená společnost FE M. R., s. r. o., O. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci kromě výroku o náhradě škody dne 1. 5. 2002, když jak obviněný tak státní zástupce se vzdali práva odvolání. Výrok o náhradě škody nabyl právní moci usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 3 To 282/2003, kterým bylo odvolání poškozeného zamítnuto.
Proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. A. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 6 tr. ř. Ministr spravedlnosti uvádí, že Okresní soud ve Zlíně v hlavním líčení konaném dne 25. 2. 2003 podle § 213 odst. 1 tr. ř. sice přečetl podstatný obsah připojených soudních spisů, mj. i spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 1 T 175/2002, z něhož vyplývalo že obviněnému byl trestním příkazem ze dne 29. 8. 2002 uložen pro trestný čin pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, tuto skutečnost však nevyhodnotil důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a při rozhodování o trestu k ní nepřihlédl. Tak se stalo, že v rozporu s ustanoveními § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., jimiž je stanovená maximální hranice trestu obecně prospěšných prací výměrou 400 hodin, bylo obviněnému uloženo celkem 550 hodin obecně prospěšných prací. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného L. A., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud ve Zlíně neřídil. Při vydání napadeného rozsudku již existoval pravomocný trestní příkaz téhož soudu ze dne 29. 8. 2002, čj. 1 T 175/2002-40, jenž byl obviněnému L. A. doručen dne 30. 9. 2002, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Předchozí odsouzení přitom vyplývalo z podané obžaloby a navíc v protokolu o hlavním líčení (č. l. 47) je uvedeno, že jako důkaz byl tento trestní příkaz čten současně s trestním příkazem tohoto soudu sp. zn. 1 T 127/2002. Okresní soud ve Zlíně, přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že z uloženého trestu obecně prospěšných prací obviněný nevykonal ani hodinu.
Napadeným rozsudkem, jímž byl obviněnému L. A. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry vyplývající z ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Při ukládání trestu Okresní soud ve Zlíně nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu. Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného L. A. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, včetně všech dalších rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu ve Zlíně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Konkrétně to znamená, že okresní soud v trestní věci sp. zn. 2 T 196/2002 znovu rozhodne o trestu pro obviněného za dodržení zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu ve Zlíně zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první, tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k