4 Tz 131/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. září 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5, 6, a § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. G.
Napadený rozsudek s e z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 9. 3. 2003 ve 21.15 hodin v Ú. n. L., O., řídil osobní automobil tov. zn. Škoda 120 L bílé barvy, přesto, že není držitelem řidičského průkazu a řidičského oprávnění, a přesto, že si byl vědom toho, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 6 T 220/2002, ze dne 5. 9. 2002, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2002, byl uznán vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, jakož i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Za to byl obviněnému v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 a § 45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. Vytýká v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, že při svém rozhodování nezohlednil existenci trestního příkazu Okresního soudu v Děčíne ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 4 T 61/2003, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2003, jímž byl obviněný za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm.c) tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a dále rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 68/2003, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl obviněný pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Jelikož obviněný v době rozhodování Okresního soudu v Ústí nad Labem ani jeden z uložených trestů obecně prospěšných prací dosud nevykonal, uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací byl nastolen stav, kdy by měl obviněný vykonat tento trest v celkové výměře 830 hodin, přestože trestní zákon stanoví nejvyšší možnou výměru tohoto trestu hranicí 400 hodin.
Stěžovatel dále namítá, že Okresní soud v Ústí nad Labem pochybil i tím, že neukládal souhrnný trest podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., i když skutku, který byl předmětem řízení v této trestní věci, se obviněný dopustil před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích a před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. G. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle ustanovení § 270 odst. 1, popř. aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí učinil sám.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ustanovení § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. přikazuje, že rozsudek musí po úvodních slovech „Jménem republiky“ obsahovat označení soudu o jehož rozsudek jde, jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili, jakož i den a místo vyhlášení rozsudku.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 6 T 45/2003, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal u tohoto soudu dne 18. 3. 2003 návrh na potrestání na obviněného J. G. Samosoudkyně tohoto soudu rozhodla v hlavním líčení konaném dne 6. 10. 2003 ve věci rozsudkem sp. zn. 6 T 45/2003, jímž byl obviněný J. G. uznán vinným v rozsahu podaného návrhu na potrestání při nezměněném popisu skutku a užití právní kvalifikace činu, přičemž mu byl uložen dle § 45 a 45a tr. zák. (správně měla být citována ustanovení § 45a odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák.) trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
V době vydání citovaného rozsudku však již byl trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 4 T 61/2003, doručenému obviněnému dne 7. 4. 2003, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2003, obviněnému pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Nadto byl obviněný J. G. rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 68/2003, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. rovněž k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 45/2003 obviněný J. G. ani jeden z dříve uložených trestů obecně prospěšných prací ani zčásti nevykonal.
Existenci obou předcházejících rozhodnutí mohla samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 37), kde jsou obě odsouzení vyznačena. Uvedené skutečnosti měly vést v rámci úvah o uložení trestu, stanovení jeho adekvátního druhu a výměry k prověření, zda a v jakém rozsahu byly předchozí tresty obecně prospěšných prací vykonány.
Okolnost, že samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem nevyžádala výše citované spisy Okresního soudu v Děčíně a Okresního soudu v Litoměřicích a neprovedla jimi důkaz, vedla především k porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť rozsudkem, jež je napaden stížností pro porušení zákona, nebyl uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., byť trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl spáchán dříve, než byl obviněnému v trestní věci sp. zn. 4 T 61/2003, doručen trestní příkaz a než byl v trestní věci sp. zn. 3 T 68/2003 vyhlášen odsuzující rozsudek. Pro uložení souhrnného trestu tak dle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. byly dány zákonné předpoklady. K porušení zákona došlo též uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, když celková výměra tří trestů obecně prospěšných prací činí 830 hodin, ačkoliv ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. připouští maximální výměru tohoto druhu trestu 400 hodin. Dále bylo porušeno i ustanovení § 36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem a nebyl dosud vykonán, a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřesáhl nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.
V neposlední ředě konstatuje Nejvyšší soud porušení zákona i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nutno vztáhnout i zjištění, která mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Okolnost, že samosoudkyně neprovedla v tomto ohledu řádné dokazování se poté promítla i do vadného hodnocení důkazů.
Konečně pak Nejvyšší soud konstatuje, že písemně vyhotovený rozsudek v posuzované trestní věci nekonvenuje zákonným požadavkům stanoveným § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Povinnost vydávat rozsudky jménem republiky platí pro všechny druhy soudů a vyplývá z čl. 81 Ústavy. Navazuje na její čl. 2, podle něhož je lid zdrojem veškeré moci a vykonává ji též prostřednictvím moci soudní.Vazba moci soudní není bezprostřední a je vyjádřena zájmem lidu na nestranném rozhodování soudů a spravedlivém procesu. Její výkon je svěřen nezávislým soudům, které ji uskutečňují jménem republiky a jejím jménem také vyhlašují rozsudky. Označení soudu musí obsahovat jeho úplný název, t.zn. stupeň, sídlo, respektive pobočku, přičemž tyto úřední názvy jsou explicitně stanoveny zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Jména a příjmení soudců musí být uvedena i s jejich funkčním označením a akademickým titulem. Přesnost zde slouží k zabezpečení možnosti přezkoumání, zda byl soud řádně obsazen a ve svých důsledcích vyjadřuje také požadavek na spravedlivý proces a zákonného soudce. Jde o obligatorní součást písemně vyhotoveného rozsudku a jeho nedostatek zpochybňuje správnost celého rozsudku.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je třeba konstatovat v případě každého trestu, který je uložen ve výměře nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze den 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6, a § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. G.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, byť nesprávnost výroku o vině namítána nebyla a Nejvyšší soud ji také nekonstatoval. Porušení zákona v ustanovení § 120 odst. 1 tr. ř. však zpochybňuje správnost celého rozsudku, přičemž nejde o pochybení, které by mohlo být napraveno kupř. procesním postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento okresní soud provede ve věci znovu hlavní líčení, vyžádá spisy Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 3 T 68/2003 a Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 4 T 61/2003, opatří si nový opis rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko Ústí nad Labem, zda a případně v jakém rozsahu obviněný již něco z uložených trestů obecně prospěšných prací vykonal. Řádným provedením těchto důkazů a vyhodnocením v kontextu důkazů, které jsou již součástí trestního spisu, může Okresní soud v Ústí nad Labem dospět k zákonnému rozhodnutí o trestu, který bude ukládán jako trest souhrnný dle § 35 odst. 2 tr. zák. při zrušení výroků o trestech jak v trestním příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 4 T 61/2003, tak v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 68/2003. Bude však významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného, jeho situace se tudíž v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.
Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á