4 Tz 131/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 v řízení o
stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve
prospěch obviněného R. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu ve Věznici Bělušice-Bečov, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v
Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187, o návrhu ministryně
spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 275 odst. 4 tr. ř. z
rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187,
Návrh se zamítá.
Ministryně spravedlnosti podala dne 15. 12. 2021 k Nejvyššímu soudu stížnost
pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. proti pravomocnému rozsudku
Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187, jímž byl
uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst.
4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři
roky, jelikož se skutku dopustil (zkráceně) v době vyhlášeného nouzového stavu
z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem coronaviru označovaného jako
SARS CoV-2. K výkonu uloženého trestu byl obviněný zařazen do věznice s
ostrahou. V petitu podané stížnosti pro porušení zákona ministryně
spravedlnosti mj. navrhla, aby obviněnému R. K. byl výkon uvedeného trestu
odnětí svobody podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušen, neboť jej od 18. 3. 2020
vykonává, přičemž předpokládaný konec výkonu trestu je u něj vyznačen na 18. 3.
2023. Existuje zde proto riziko, že by předpokládaný nový trest odnětí svobody
uložený v rozmezí zákonné trestní sazby, nemusel dosáhnout délky již obviněným
vykonaného trestu.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro
porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána
stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu
rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu
usnesením nejpozději do čtrnácti dnů od obdržení spisu.
Aniž by Nejvyšší soud předjímal, jak bude o podané stížnosti pro porušení
zákona v konečném výsledku rozhodnuto, dospěl k samostatnému závěru, že návrhu
na přerušení výše uvedeného trestu odnětí svobody ohledně obviněného R. K. není
důvodné vyhovět. Je tomu proto, že obviněný sice výše uvedený trest odnětí
svobody, který mu byl uložen rozsudkem, proti němuž podaná stížnost pro
porušení zákona směřuje, t. č. vykonává, ale současně nelze v existujících
procesních souvislostech opominout ustanovení § 275 odst. 3 tr. ř. Podle něj,
vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený původním rozsudkem a
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší,
rozhodne zároveň o vazbě. To jinými slovy znamená, že v případech jako je
tento, musí být nejprve posouzeno, zda u obviněného vykonávajícího trest odnětí
svobody, k jehož zrušení by mohlo dojít v důsledku podané stížnosti pro
porušení zákona, existuje některý z vazebních důvodů, v důsledku čehož
obviněného nelze propustit na svobodu, ale bude nezbytné jej vzít do vazby.
Právě taková situace existuje u obviněného R. K., z jehož opisu rejstříku
trestů vyplývá, že je speciálním recidivistou zaměřeným na páchání majetkové
trestné činnosti, zejména ve formě krádeže, přičemž již byl i několikrát ve
výkonu trestu odnětí svobody. Tyto okolnosti budou mj. rozhodující jak z
hlediska jeho případného vzetí do vazby, pokud bude podané stížnosti pro
porušení zákona vyhověno, tak i při úvaze, jakým trestem odnětí svobody bude
obviněný ohrožen v případě jeho ukládání podle trestní sazby, jež podle zákona
u něho správně bude připadat v úvahu. V této souvislosti Nejvyšší soud
nepředpokládá, že trest nově hrozící obviněnému by nemusel převýšit jím dosud
vykonaný trest odnětí svobody.
Nejvyšší soud tak na základě výše uvedených zjištění a závěrů podaný návrh
ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody)
obviněnému R. K. z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j.
2 T 24/2020-187 podle § 275 odst. 4 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není
událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení
směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně
odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst.
4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl
vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl
vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na
daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam
vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v
možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť
přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel
minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového
stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je
uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí“ [§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím,
že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako
SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen
časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i
určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem
projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např.
tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím
důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného
činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení
a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby
je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.,
o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a
spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty
trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení
nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm
však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo
k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom
alespoň měl a mohl vědět [§ 17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako
zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také
určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou
souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke
spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či
usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku
této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude
odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod.
Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin
pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné
situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě
subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla
tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní
odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být
jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak
povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní
odpovědnosti pachatele.
Pokud budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného R.
K., je zřejmé, že útoku dne 18. 3. 2020 se dopustil v době jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2
na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která
usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila
podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České
republiky, nouzový stav na území České republiky.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným útokem posouzeným okresním
soudem též jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a
událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve
smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění,
obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale
současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou
událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání
deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru
nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné
činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod
tutéž právní kvalifikaci podle § 205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem
dopustil jednání, kterým se zmocnil cizích věcí (a to i vloupáním) tím, že si
je přisvojil. Jednalo se současně o věci, které nesouvisely s řešením události
(výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo
posouzeno jako trestný čin krádeže i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní
souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak
nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto
událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní soud ohledně obviněného učinil
nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj
dovodil též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou
a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v
Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187 byl porušen zákon v
ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. K.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil a dále zrušil i všechna další
rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal
Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu (§
270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s
novelizovaným zněním ustanovení § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č.
418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl
napadeným a nyní zrušeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově uložen, byl
Nejvyšší soud současně povinen podle § 275 odst. 3 tr. ř. rozhodnout o jeho
případné vazbě. K tomu zjistil, že trestní stíhání obviněného v předmětné věci
bylo vedeno až do jeho pravomocného skončení vazebně, když byl vzat do vazby
usnesením soudkyně Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 3. 2020 sp. zn. 0 Nt
119/2020 z důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. ř. V současné procesní situaci,
kdy obviněnému již nehrozí též v důsledku předpokládané změny právní
kvalifikace jím spáchaného jednání vysoký trest odnětí svobody a tudíž zde není
předpoklad, že by se dalšímu trestnímu řízení vyhýbal, nelze již u jeho osoby
důvodně deklarovat vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. Pokud jde ale o
důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř., tak i nyní hrozí důvodná
obava, že na svobodě by opakoval majetkovou trestnou činnost, pro niž je
stíhán. Svědčí o tom zejména jeho předchozí bohatá trestní minulost (celkem 6
záznamů – viz opis RT) a způsob života, kdy si prostředky ke své obživě
opatřuje krádežemi cizího majetku a to i prostřednictvím vloupání do různých
objektů. Valný výchovný vliv na něj neměly ani dosud uložené a vykonané tresty
odnětí svobody. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný R. K. bere do vazby
z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. Zde je třeba zároveň
zmínit, že Nejvyšší soud návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu
napadeného rozsudku podle § 275 odst. 4 tr. ř. svým usnesením ze dne 21. 12.
2021 sp. zn. 4 Tz 131/2021 zamítl z důvodů v něm obsažených.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu