4 Tz 135/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. září 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. G., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. G.
Napadený trestní příkaz s e v celém rozsahu z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, byl obviněný L. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., kterého se popustil tím, že dne 17. 1. 2003 kolem 12.00 hodin v T., okres F.-M., na parkovišti u obchodního domu D., společně s dalším pachatelem, po vylomení plexisklového krytu okna levých dveří kabiny zaparkovaného nákladního automobilu zn. Avia 31, stáhl okno kabiny, zevnitř otevřel dveře a z kabiny odcizil příruční kabelku se dvěma peněženkami a částkou 18.000,- Kč, osobní doklady, doklady od automobilů a způsobil tak škodu L. Š. v celkové výši 20.000,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 12 T 28/2002, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem do 5. 12. 2003.
Za to byl obviněnému uložen v zákonné sazbě § 247 odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a za použití ustanovení § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 8. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. G. Vytýká v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 35 odst. 1, 2 § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., a v předcházejícím řízení také v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti především poukázal v podaném mimořádném opravném prostředku na skutečnost, že se Okresní soud ve Frýdku -Místku neřídil ustanoveními § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, vzhledem k již dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu dne 12. 9. 2002, sp. zn. 4 T 143/2002. Tento trest obviněný dosud ani zčásti nevykonal. Stěžovatel dále upozornil na pochybení samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku, k němuž došlo neuložením souhrnného trestu podle zásad stanovených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Nezohlednil totiž skutečnost, že obviněnému ukládal trest za skutek, který spáchal dříve než mu byl dne 17. 2. 2003 doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 143/2002.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. G. ve vytýkaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 92/2003 Nejvyšší soud zjistil, že dne 12. 6. 2003 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku příslušnému soudu obžalobu na obviněného L. G. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudce tohoto soudu vydal dne 15. 7. 2003 ve věci trestní příkaz, jímž při stejném popisu skutku a při užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznal L. G. vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již trestním příkazem téhož soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 4 T 143/2002, který nabyl právní moci ohledně obviněného G. dne 26. 2. 2003, byl obviněnému pro trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2003 pod zn. 0 Nt 2071/2003, které je součástí trestního spisu 4 T 143/2002 (č. l. 102), obviněnému trest obecně prospěšných prací dosud nebyl nařízen. Byť samosoudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo známo, že proti obviněnému bylo u stejného soudu vedeno řízení pod sp. zn. 4 T 143/02, neboť na existenci tohoto spisu upozorňovalo lustrum soudní kanceláře uvedené na opisu návrhu na potrestání (č. l. 49 spisu), tento spis si nevyžádal a s jeho obsahem se neseznámil. Neučinil také žádný jiný dotaz, z něhož by podrobnosti, jež se vztahují ke stavu řízení v trestní věci sp. zn. 4 T 143/2002, zjišťoval. Nezjistil tudíž základní skutečnosti, které byly rozhodující z hlediska úvah o trestu v posuzované trestní věci sp. zn. 6 T 92/2003, a tento vadný postup vedl k níže popsaným pochybením. Pro úplnost je třeba samosoudci vytknout i okolnost, že vycházel zřejmě z údajů uvedených v rejstříku trestů ze dne 27. 2. 2003, byť ve věci rozhodoval až 15. 7. 2003, a je nutno konstatovat, že skoro pět měsíců neaktualizovaný rejstřík trestů neskýtá záruku objektivních a úplných údajů.
Důsledkem nedostatečně provedených skutkových zjištění v posuzované trestní věci bylo především porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, byť se obviněný L. G. trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. v posuzované trestní věci dopustil dne 17. 1. 2003, tedy před tím, než mu byl dne 17. 2. 2003 v trestní věci sp. zn. 4 T 143/2002 doručen trestní příkaz. Tento trestní příkaz sice byl ve věci vydán již dne 12. 9. 2002, avšak z pohledu ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř. vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají dnem doručení trestního příkazu obviněnému. Pokud byl trestní příkaz ve věci sp. zn. doručen dne 17. 2. 2003, musel samosoudce užít ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., uložit souhrnný trest, neboť pro jeho uložení byly dány zákonné předpoklady.
Ustanovení § 36 tr. zák. stanoví soudu povinnost, aby v případě, že odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženou dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Pokud samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ukládal v posuzované trestní věci trest obecně prospěšných prací za stavu, kdy měl obviněný uložen stejný druh trestu trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 143/2002 ve výměře 280 hodin, mohl Okresní soud ve Frýdku-Místku v posuzované trestní věci uložit samostatně tento druh trestu maximálně ve výši 120 hodin. Výměra trestu obecně prospěšných prací, kterou může soud uložit je stanovena ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák. v rozmezí od 50 do 400 hodin. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin byl nastolen stav, kdy má obviněný vykonat dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 680 hodin. Takto uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, což je nutno konstatovat vždy, je-li při uložení trestu překročena nejvyšší povolená výměra trestu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 92/2003, jakož i okolnostem uvedeným výše vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku v této trestní věci neshromáždil všechny potřebné poklady pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis téhož soudu vedený pod sp. zn. 4 T 143/2002, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného a nezjistil údaje o tom, zda obviněný zcela či zčásti vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Okresní soud ve Frýdku-Místku tak nezjistil skutkový stav ve věci v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, v důsledku čehož napadeným trestním příkazem nebyl respektován procesní postup upravený v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Nedostatečně zjištěný skutkový stav se negativně promítl i do hodnocení důkazů, které tak nekonvenovalo ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. G. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, přičemž současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc přikázal podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku v uvedené trestní věci doplní dokazování jednak vyžádáním nového opisu rejstříku trestů obviněného, spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 143/2002, zprávou Probační a mediační služby ČR, středisko Ostrava, zda obviněný z předchozího trestu obecně prospěšných prací něco vykonal, pokud ano, v jakém rozsahu. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám z pohledu ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku však bude ve svém rozhodování o trestu významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á