4 Tz 146/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12.
září 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců
JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných A. S., a P.
K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp.
zn. 1 T 229/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř.
rozhodl t a k t o :
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp.
zn. 1 T 229/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení
§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněných A. S. a P. K.
Tento trestní příkaz se v jeho dosud pravomocné části ohledně těchto obviněných
z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušenou část trestního příkazu
obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Okresnímu soudu ve Znojmě se p ř i k a z u j e , aby věc obviněných A. S. a
P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 1 T
229/2000, byli obvinění A. S., P. K. a M. M. uznáni vinnými trestnými činy
porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. a)
tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2
tr. zák. Za to byli všichni obvinění odsouzeni podle § 148a odst. 2 tr. zák., §
314e odst. 2 tr. ř. a § 45 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných
prací, který jim byl podle § 45a odst. 1 tr. zák. shodně uložen ve výměře 300
hodin.
Skutkově jednání obviněných spočívalo v tom, že společně dne 27. 1. 2000 v
prodejně D. F. v celním prostoru státní hranice H. a státní hranice H., okr.
Z. na parkovišti před hraničním přechodem H. zakoupili dohromady, včetně od
neznámých osob, 28 kartonů nekolkovaných cigaret různých značek, které dováželi
do České republiky s úmyslem uvést do oběhu, kdy svým jednáním porušili ust. §
293 písm. g) zák. č. 13/1993 Sb., a § 4 odst. 1 zák. č. 303/1993 Sb. a
způsobili tak čs. státu škodu na cle, DPH a SPD ve výši 9 336 Kč.
Ohledně obviněných A. S. a P. K. nabyl výše uvedený trestní příkaz právní
moci shodně dne 13. 5. 2000. Obviněná M. M. byla po včasném podání odporu a po
projednání věci v hlavním líčení rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17.
8. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000, podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby pravomocně
zproštěna.
Proti dosud pravomocné části zmíněného trestního příkazu podal ministr
spravedlnosti ve prospěch obviněných A. S. a P. K. stížnost pro porušení
zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. a v
řízení, které vydání trestního příkazu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, 6
tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a § 148a odst.
1, 2 písm. a) tr. zák. v neprospěch obviněných. Poukázal na důkazy opatřené v
průběhu vyšetřování a zaujal názor, že ve věci nebyly splněny zákonné podmínky
pro vydání trestního příkazu. K objasnění skutkového stavu mělo být nařízeno
hlavní líčení a v něm měly být veškeré důkazy provedeny. Teprve poté bylo možno
dospět k závěru o trestněprávní odpovědnosti obviněných. Nadto v této
souvislosti vyslovil pochybnost o správnosti aplikace ustanovení o trestných
činech podle § 124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle § 148a odst. 1, 2 písm.
a) tr. zák. na jednání obviněných A. S. a P. K., když v průběhu přípravného
řízení nebyly zjištěny žádné takové důkazy, které by výrok o vině obviněných v
daném směru odůvodňovaly.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud vytýkaná porušení zákona vyslovil, napadený trestní příkaz
Okresního soudu ve Znojmě v jeho dosud pravomocné části zrušil a poté
postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle
§ 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného trestního příkazu, které se
týkají osob obviněných A. S. a P. K., jakož i řízení, jež této části
rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že vznesené výhrady jsou důvodné.
Skutkový stav, jak je popsán ve výrokové části napadeného trestního příkazu,
neodpovídá důkazům provedeným v přípravném řízení. V jeho průběhu byli ve věci
v postavení obviněných vyslechnuti A. S., P. K. a M. M., přičemž P. K. využil
svého práva vyplývajícího z ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. a odmítl vypovídat.
Jako svědci byli vyšetřovatelkou vyslechnuti příslušníci Policie ČR Z. P. a P.
N., kteří při kontrole vozidla obviněných předmětné nekolkované cigarety
zjistili a vedli následné úkony k jejich zajištění. Svědeckou výpověď učinil i
P. H., pracovník celního úřadu ve Znojmě, který byl na oddělení pohraniční
policie v D. povolán výše jmenovanými policisty k sepsání protokolu ohledně
nekolkovaných cigaret zjištěných u obviněných.
Z výpovědí učiněných obviněnými A. S. a M. M. vyplynulo, že dne 27. 1. 2000
postupně všichni tři obvinění navštívili hraniční přechody v H. a H., okr. Z.,
kde každý z nich v tzv. mezipásmu v prodejnách (zjevně D./ T. F.) zakoupil
jeden karton cigaret a jeden litr alkoholu. Na parkovišti v blízkosti celnice
hraničního přechodu H. na území České republiky obvinění A. S. a P. K.
koupili od neznámých osob polské národnosti dalších 22 kartonů cigaret různých
značek. Tyto platil A. S., neboť P. K. u sebe neměl dostatek peněz a došlo k
dohodě, že se o ně později podle potřeby rozdělí. U obce H. při kontrole
hlídkou Policie ČR, oddělení pohraniční policie D., byly ve vozidle objeveny
zakoupené cigarety a tyto obviněným odebrány. Obviněná M. M. kromě dalšího
uvedla, že z celkově převážených věcí byly její 2 kartony cigaret a dva litry
alkoholu, přičemž cigarety si vezla pro soukromou potřebu a alkohol chtěla
věnovat synovci. K problematice cigaretových kolků se obviněná nevyjádřila ani
k ní nebyla vyšetřovatelkou dotazována. Obviněný A. S. prohlásil, že si nebyl
vědom toho, zda cigarety zakoupené od polsky hovořících osob byly označeny
kolky či nikoliv, neboť byly zabaleny v kartonech a z těchto se to poznat nedá,
přičemž se na to ani neptal, neboť je kupoval na našem území. Cigarety chtěl
pro sebe, protože je kuřák. Dohodli se, že to celé bude sepsáno na jeho osobu.
V pořadí první protokol sepsaný celním úředníkem odmítl podepsat, neboť v něm
bylo nepravdivě uvedeno, že všechny cigarety byly nakoupeny v bezcelním pásmu,
a že je hodlali prodávat v malém cizím státním příslušníkům. Nakonec mu byly
zabaveny i 2 kusy kartonů cigaret, které skutečně v bezcelním pásmu zakoupil.
To samé udělali i jeho dvěma spolucestujícím.
Ze svědeckých výpovědí policistů je patrné, že kontrolu vozidla obviněných
prováděli na území České republiky, v těsné blízkosti hlavní silnice mezi
obcemi D. a H. Pracovník celního úřadu ve své výpovědi uvedl, že při
sepisování protokolu A. S. požádal, aby tzv. jiný správní delikt byl napsán
pouze na něj. Ohledně původu zajištěných cigaret měnil výpověd, když nejdříve
tvrdil, že všechny nakoupil v prodejnách D. F. u hraničního přechodu H. a H.,
ale nakonec tvrdil, že jich z těchto prodejen pochází pouze část a zbytek
nakoupil od Poláků ve vnitrozemí.
Ostatní důkazy, jako fotodokumentace, protokol o ohledání místa činu a jeho
náčrtek,rozhodnutí a protokol o zajištění neznačených cigaret, výše uvedené
skutečnosti obecně potvrzují, ale pro právní posouzení věci nepřinášejí žádné
podstatné poznatky.
Z výše citovaných důkazů tedy prokazatelně vyplývalo, že ve vozidle obviněných
bylo policisty při prováděné kontrole nalezeno 28 kartonů nekolkovaných
cigaret. Z toho o 6 kartonech obvinění S. a M. uváděli, že každý z nich třech
si pro sebe postupně zakoupil celkově 2 kartony v bezcelních prodejnách na
hraničních přechodech. Zbytek, tj. 22 kartonů bylo zakoupeno na území České
republiky od blíže neurčených osob obviněnými S. a K. Žádný z opatřených důkazů
naproti tomu nepotvrzoval, že obvinění přes hraniční přechod dovezli do České
republiky všech 28 kartonů nekolkovaných cigaret, a že je zde uváděli nebo
alespoň hodlali uvádět do oběhu, což je uvedeno ve skutkové větě výroku
napadeného trestního příkazu, do kterého tyto skutečnosti byly mechanicky
převzaty z podané obžaloby.Je tedy evidentní, že v trestní věci obviněných
skutkový stav, jak jej prokazovaly důkazy opatřené v přípravném řízení,
neumožňoval věc bez jejího projednání v hlavním líčení rozhodnout formou vydání
trestního příkazu. Pouze při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 314e
odst. 1 tr. ř. je takovýto postup přípustný. Ve věci tudíž mělo být nařízeno
hlavní líčení, vyslechnuti obvinění a všichni svědci, konstatovány opatřené
listinné důkazy, a teprve poté po vyhodnocení všech provedených důkazů postupem
podle § 2 odst. 6 tr. ř. bylo možné zjistit skutkový stav věci, o němž by
nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Zvolený postup - vydání
trestního příkazu - dodržení zásad vyplývajících z výše uvedených ustanovení
trestního řádu nezajistil, a z tohoto důvodu je takové rozhodnutí nezákonné.
Tento závěr je podporován i poznatkem vyplývajícím z trestního spisu, kdy
obviněná M. M., jejíž věc byla po podání odporu v hlavním líčení projednána,
byla nakonec obžaloby zproštěna.
Ohledně možné aplikace ustanovení o trestných činech porušování předpisů o
oběhu zboží ve styku s cizinou a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží
v této předmětné trestní věci je třeba obecně zdůraznit následující.
Trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124
odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo podstatně ohrozí obecný zájem tím, že
poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží. Toto ustanovení
chrání hospodářské i jiné zájmy, např. zdravotnické, kulturní, bezpečností,
veterinární apod., pokud mohou být ohroženy nekontrolovaným pohybem zboží přes
státní hranici. Tento trestný čin je dokonán již tím, že pachatel úmyslně
poruší právním předpisem vyslovený zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo
průvozu zboží a tím podstatně ohrozí obecný zájem. Porušení předpisů o oběhu
zboží ve styku s cizinou vymezuje zejména celní zákon (zák. č. 13/1993 Sb., ve
znění pozdějších předpisů), a je jím mj. nezákonný dovoz zboží, přičemž
dovozem se rozumí režim, při kterém dovozce dopravuje zboží pocházející z
cizího státu přes státní hranici do České republiky. Ohrožením obecného zájmu
je sice již samo porušení zákazu nebo omezení stanoveného k jeho ochraně, ale
to samo o sobě ještě automaticky neznamená, že se jedná o jeho podstatné
ohrožení. To jinými slovy znamená, že porušení předpisů o oběhu zboží ve styku
s cizinou je trestným činem jen tehdy, když pachatel ohrozí obecný zájem
podstatně. Za podstatné ohrožení obecného zájmu lze např. považovat takové
porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, u nějž cena zboží překročí
zpravidla 80 000 Kč, popřípadě jsou dány jiné okolnosti, které by znamenaly
podstatný zásah do ochrany veřejného, resp. obecného zájmu. Takovými okolnostmi
by bylo porušení dalších zvláštních předpisů nebo zvláštního režimu, např.
pokud by se jednalo o vývoz významné památkově chráněné věci, o nebezpečné
zbraně, omamné a psychotropní látky, zboží, které může obsahovat původce nákaz,
nebo jež může být nositelem škůdců apod.
V posuzované věci obviněných A. S. a P. K. by tedy v rámci dokazování
provedeného v hlavním líčení muselo být prokázáno, že v rozporu s platnými
celními předpisy nezákonně dovezli přes státní hranici do České republiky
zboží, jehož cena dosáhla alespoň částky 80 000 Kč, a nebo se jednalo o zboží,
jehož samotný dovoz znamenal podstatný zásah do ochrany obecného zájmu. Protože
podstata protiprávního jednání obviněných měla spočívat v dovozu nekolkovaných
cigaret, je třeba v této souvislosti poukázat na ustanovení § 4 odst. 1 zák. č.
303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím
souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž pro neznačené cigarety,
mj. prodávané v prodejnách typu D. / T. F., neplatí zákaz jejich dovozu do
České republiky. Podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a), odst. 2 vyhl. č.
136/1998 Sb., ve znění vyhl. č. 125/1999 Sb., o osvobození zboží od dovozního
cla, je od dovozního cla v rámci osvobození uvedeného v § 46 odst. 1 této
vyhlášky osvobozeno každému cestujícímu 200 ks cigaret, pokud jde o osobu
starší 16 let. To jinými slovy znamená, pokud by z provedeného dokazování
vyplynulo, že obvinění cigarety, byť neoznačené kolky, zakoupili v prodejnách
D./T. F. a dovezli je pouze v množství výše uvedeném přes hraniční přechod do
České republiky, nepodléhaly by takové cigarety dovoznímu clu, neboť od něho
byly osvobozeny. Tyto cigarety by byly rovněž osvobozeny od spotřební daně,
neboť to vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 587/1992 Sb., o
spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
Bude proto nezbytné, aby okresní soud v hlavním líčení provedl všechny opatřené
důkazy a to včetně výslechu M. M., té ale již v postavení svědka, a zjistil
veškeré okolnosti ohledně nákupu cigaret, včetně jejich množství, obviněnými A.
S. a P. K., a jejich následného dovozu přes hraniční přechod do České
republiky. Pouze cigarety takto dovezené a jejich obvyklá tržní hodnota (viz §
89 odst. 12 tr. zák.) mohly být relevantní při posuzování trestní odpovědnosti
obviněných ve smyslu ustanovení o trestném činu podle § 124 odst. 1 tr. zák., a
jen v případě naplnění všech zákonných znaků základní skutkové podstaty tohoto
trestného činu by bylo důvodným se zabývat i otázkou, zda byly splněny též
podmínky pro použití přísnější právní kvalifikace podle odst. 2 citovaného
ustanovení zákona. Bude proto nezbytné zjistit i tržní hodnotu obviněnými
dovezených cigaret, ale pouze v případě, že bude prokázán jejich dovoz ve
větším množství než je výše uvedenými předpisy o osvobození zboží od dovozního
cla a o spotřebních daních povoleno. Hodnota cigaret, jak byla vyjádřena v
rozhodnutí celního orgánu o zajištění neznačených cigaret a v protokolu o
zjištěném jiném správním deliktu (č. l. 3, 4 spisu), totiž evidentně neodpovídá
kritériím obsaženým v již zmíněném ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. a zde
uvedená suma je proto pro potřeby trestního řízení nepoužitelná. Tento
nedostatek by proto bylo nezbytné odstranit vyžádáním patřičného odborného
vyjádření podle § 105 odst. 1 tr. ř. a jeho provedením v hlavním líčení v
podobě důkazu.
Pokud jde o důvodnost aplikace ustanovení o trestném činu porušení předpisů o
nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. na jednání
obviněných A. S. a P. K., je nutné rovněž poukázat na znaky obsažené v
základní skutkové podstatě tohoto trestného činu. Podle její alinei druhé lze
postihnout toho, kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez
nálepek k jeho označení pro daňové účely. Pachatelem tedy může být kdokoli, kdo
takové zboží, v konkrétním případě nekolkované cigarety, uvádí do oběhu, tedy
jinými slovy je prodává, ale i jiným způsobem je uvádí na trh. Například vymění
je za jiné zboží nebo je daruje prodejci, který je pak dále prodává či jiným
způsobem rozšiřuje mezi zákazníky.
Jak již bylo dříve zmíněno, z důkazů opatřených v přípravném řízení nevyplynul
žádný konkrétní poznatek, že by obvinění získané nekolkované cigarety, které u
nich byly policií zjištěny, uváděli do oběhu, nebo že by toto měli v úmyslu
učinit. Obvinění S. a M. ve výpovědích učiněných před vyšetřovatelkou shodně
prohlašovali, že cigarety měli pro svou potřebu a obviněný K. vypovídat odmítl.
Jiné důkazy, jež by tvrzení obviněných vyvracely a nasvědčovaly tomu, že
cigarety byly a nebo měly být rozšiřovány mezi další osoby, nebyly orgány
přípravného řízení zajištěny. Okresní soud proto pochybil, pokud vzal za
prokázané, že obvinění jednali ve shora uvedeném úmyslu a jejich počínání
posoudil dokonce jako dokonaný trestný čin porušení předpisů o nálepkách k
označení zboží, tedy jako by bylo dostatečně potvrzeno, že si obvinění počínali
způsobem, který lze považovat za uvádění nekolkovaných cigaret do oběhu.
Každopádně tedy i v tomto ohledu měly být shromážděné důkazy provedeny v
hlavním líčení a teprve poté mělo být odpovídajícím způsobem rozhodnuto o
případné vině obviněných.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že pravomocným trestním příkazem okresního soudu ve Znojmě ze dne 28.
4. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000, byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 1
tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, 6
tr. ř. v neprospěch obviněných A. S. a P. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento
trestní příkaz ohledně těchto obviněných v jeho dosud pravomocné části zrušil,
a to včetně všech dalších rozhodnutí, jež na zrušenou část trestního příkazu
obsahově navazují, pokud touto změnou pozbyly podkladu. Poté podle § 270 odst.
1 tr. ř. věc obou obviněných přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby ji v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku
Nejvyššího soudu (viz § 270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec