4 Tz 15/2023-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 č. j. 5 T 83/2020-296, rozhodl t a k t o :
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému M. K. přerušuje výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 č. j. 5 T 83/2020-296.
Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 č. j. 5 T 83/2020-296 (právní moc 24. 2. 2021), jímž byl uznán vinným mj. dvěma zločiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, jelikož se skutků dopustil (zkráceně) v době vyhlášeného nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem coronaviru označovaného jako SARS CoV – 2. K výkonu uloženého trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o vině i trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020 sp. zn. 2 T 61/2020. Dále mu byla stanovena povinnost k náhradě způsobené škody. Stížnost pro porušení zákona je namířena proti výše uvedené právní kvalifikaci a v důsledku toho i proti výměře uloženého trestu odnětí svobody, jelikož v případě užití správné právní kvalifikace trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, by obviněnému byl trest odnětí svobody vyměřován v sazbě od šesti měsíců do tří roků.
Z předložených procesních spisů výše jmenovaných soudů bylo zároveň zjištěno, že obviněný vykonává uložený trest odnětí svobody (čtyřicet měsíců) včetně učiněných zápočtů vykonané vazby a doby zadržení od 18. 5. 2020, přičemž jeho konec má vyznačen na 16. 9. 2023. To znamená, že k dnešnímu dni má z tohoto trestu vykonáno více jak třicettři měsíců a existuje riziko, že by předpokládaný nový trest odnětí svobody uložený v rozmezí zákonné trestní sazby, nemusel dosáhnout délky již obviněným vykonaného trestu.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.
Aniž by Nejvyšší soud předjímal, jak bude o podané stížnosti pro porušení zákona v konečném výsledku rozhodnuto, dospěl k závěru, že u obviněného jsou splněny zákonné podmínky pro přerušení výkonu výše uvedeného trestu odnětí svobody a proto rozhodl, že se podle § 275 odst. 4 tr. ř. obviněnému M. K. přerušuje výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 č. j. 5 T 83/2020-296.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. František Hrabec předseda senátu
5. v době kolem 23:30 hod dne 31. 3. 2020 v XY na XY před domem čp. XY v okrese XY vnikl po rozbití skleněné výplně okna levých zadních dveří do vozidla tov. zn. Dacia Dokker, RZ XY, bílé barvy, odkud odcizil notebook zn. Dell po repasi, zakoupený v lednu 2019 černé barvy v hodnotě 14 000 Kč uložený v tašce na notebook černé barvy v hodnotě 100 Kč, pracovní tašku na nářadí šedočerné barvy v hodnotě 1 500 Kč, nejm. sadu šroubováků žluté barvy v hodnotě 1 000 Kč a sadu kleští zn. Knipex v hodnotě 2 500 Kč, vše v celkové hodnotě nejm. 19 100 Kč, ke škodě společnosti T. s. XY, XY, 1Č XY, poškozením vozidla způsobil uvedené společnosti škodu ve výši 2 955 Kč,
6. bod 4. z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020, č. j. 2 T 61/2020-338
v přesně nezjištěné době od 16:00 h dne 1. 4. 2020 do 14:40 h dne 2. 4. 2020 v obci XY v ul. XY u domu čp. XY se záměrem neoprávněně se majetkově obohatit pomocí šroubováku rozbil skleněnou výplň levého předního trojúhelníkového okénka zde zaparkovaného a uzamčeného vozidla Peugeot Boxer, RZ XY, do kterého následně vnikl a z odkládacího prostoru nad místem řidiče odcizil černou látkovou tašku zn. Mr. Brown v hodnotě nejm. 500 Kč obsahující řidičský průkaz č. XY, občanský průkaz č. XY, kartu pojištěnce VZP ČR, tři platební karty KB, a. s., platební kartu ČSOB, a. s., platební kartu Equa bank, a. s., vše na jméno V. Ch., nar. XY, čímž pošk. Ch. způsobil škodu odcizením ve výši 500 Kč a H.-s., IČ: XY, způsobil škodu poškozením ve výši 7 000 Kč,
jednáním popsaným pod body 1) až 6) způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 26 800 Kč a celkovou škodu poškozením ve výši nejméně 30 751 Kč,
přičemž všech shora popsaných jednání se obžalovaný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 32 T 176/2016, pravomocným dne 9. 10. 2017, odsouzen mimo jiné pro přečiny krádeže podle § 205 tr. zákoníku jednak k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, jenž vykonal dne 2. 3. 2019, jednak ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, který vykonal dne 5. 3. 2020,
jednání se zároveň dopustil v době, kdy byl usnesením vlády ČR č. 194 ze dne 12. 3. 2020, zveřejněným pod č. 69/2020 Sb., s účinností od 12. 3. 2020 pro území ČR z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) vyhlášen na dobu třiceti dnů nouzový stav, jenž byl usnesením vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020 a usnesením vlády ČR č. 485 ze dne 30. 4. 2020, následně prodloužen do 17. 5. 2020,
7. v době od 20:30 h dne 7. 4. 2020 do 14:50 h dne 8. 4. 2020 v XY v ul. XY vnikl po vypáčení levého zadního okna do vozidla tov. zn. Citroën Berlingo, RZ XY, červené barvy, z něhož odcizil tepláky černé barvy zn. Erima v hodnotě 250 Kč, mikinu zn. Basida vel. XL v hodnotě 250 Kč, šedočervenou mikinu vel. XXL, černé triko v hodnotě 50 Kč, šusťákovou pracovní bundu v hodnotě 50 Kč, černou pletenou čepici zn. Nordblanc v hodnotě 30 Kč, brusku zn. Asixs v hodnotě 200 Kč; nářadí, a to sadu klíčů, dva kusy sikových kleští a sadu šroubováků v hodnotě 3 000 Kč, okružní pilu zn. Narex v hodnotě 1 200 Kč; nožní pumpičku zn. Crivit v hodnotě 50 Kč a černý plastový držák na mobilní telefon v hodnotě 150 Kč, a svým jednáním takto způsobil J. S., nar. XY, škodu v celkové výši nejm. 5 230 Kč, poškozením vozidla pak jmenovanému způsobil škodu ve výši 2 163 Kč,
8. v době od 16:30 h dne 16. 4. 2020 do 7:15 h dne 17. 4. 2020 v XY v ul. XY před domem čp. XY v okrese XY vnikl po rozbiti skleněné výplně okna levých zadních dveří do vozidla tov. zn. Citroën C4 Picasso, RZ XY, šedé metalické barvy, odkud odcizil lékařský kufr Doctor's bag černé barvy zakoupený v r. 2015 v hodnotě 3 000 Kč, analyzátor Quikread GO firmy Orion Diagnostica Oy, výr. č. XY, v hodnotě 15 000 Kč, tonometr v hodnotě 2 000 Kč, fonendoskop v hodnotě 1 000 Kč a drobný zdravotnický materiál, a svým jednáním takto způsobil P. P., nar. XY, škodu ve výši nejméně 21 000 Kč, poškozením vozidla pak jmenovanému způsobil škodu ve výši 10 000 Kč,
9. v době od 20:00 h dne 18. 4. 2020 do 16:30 h dne 23. 4. 2020 v XY v ul. XY před domem čp. XY vnikl po rozbití skleněné výplně okna pravých zadních dveří do vozidla tov. zn: Opel Corsa, RZ XY, šedé barvy, z něhož odcizil krosnu Alpine Pro šedo červené barvy o objemu 40 l + 10 l v hodnotě 300 Kč, spací pytel zn. Warm Peace modrošedé barvy v hodnotě 3 000 Kč, čelovou svítilnu v hodnotě 1 000 Kč a hliníkovou karimatku v hodnotě 100 Kč, a svým jednáním takto způsobil P. S., nar. XY, škodu v celkové výši 4 400 Kč, poškozením vozidla pak jmenovanému způsobil škodu ve výši 1 500 Kč,
10. v době od 1:00 h do 8:30 h dne 1. 5. 2020 v XY v ul. XY před domem čp. XY v úmyslu zmocnit se věcí ve vozidle se pokusil vniknout do vozidla tov. zn: Ford Mondeo, RZ XY, tmavě modré barvy, což se mu nepodařilo, poškozením těsnění a plastového krytu skleněné výplně pravých předních dveří způsobil J. V., nar. XY, škodu ve výši 9 800 Kč,
jednáním popsaným pod body 7) až 10) způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejm. 30 630 Kč a celkovou škodu poškozením ve výši nejm. 23 463 Kč,
přičemž jednání pod body 7) až 10) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 32 T 176/2016, pravomocným dne 9. 10. 2017, odsouzen mj. pro přečiny krádeže podle § 205 tr. zákoníku jednak k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, který vykonal dne 2. 3. 2019, jednak ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, jenž vykonal dne 5. 3. 2020,
jednání se zároveň dopustil v době, kdy byl usnesením vlády ČR č. 194 ze dne 12. 3. 2020, zveřejněným pod č. 69/2020 Sb., s účinností od 12. 3. 2020 pro území ČR z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) vyhlášen na dobu třiceti dnů nouzový stav, který byl usnesením vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020 a usnesením vlády ČR č. 485 ze dne 30. 4. 2020 následně prodloužen do 17. 5. 2020.“
4. V další části stížnosti pro porušení zákona stěžovatel vyjádřil nesouhlas s aplikací ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku u obou trestných činů krádeže, jimiž byl obviněný uznán vinným. Poukázal na relevantní právní úpravu § 205 odst. 1 až odst. 6 tr. zákoníku a v této souvislosti i na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, zveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu s tím, že předmětné porušení zákona má i ústavně právní rozměr.
5. Stěžovatel dále zdůraznil, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil v období 24. 3. 2020 až 1. 5. 2020 trestné činnosti za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – standardní vloupání do automobilů - nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
6. Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Táboře v napadeném rozsudku nesprávně právně posoudil skutek, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být v tomto ohledu správně kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, a trest tak ukládán v trestní sazbě šesti měsíců až tří roků. Uložený trest odnětí svobody na čtyřicet měsíců, tj. v přepočtu tři roky a čtyři měsíce, se tudíž jeví jako zcela zjevně nepřiměřeně přísný.
7. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 č. j. 5 T 83/2020-296 byl v neprospěch obviněného M. K. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v řízení předcházejícím, konkrétně rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020 č. j. 2 T 61/2020-338, rovněž v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby oba tyto rozsudky zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu a poté aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř., případně podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně ministr spravedlnosti vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud za splnění zákonných podmínek rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
8. K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto vyjádření se ztotožnila s názory a argumenty ministra spravedlnosti, které učinil obsahem podané stížnosti pro porušení zákona a to včetně poukazu na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a důvodů v něm uvedené. Státní zástupkyně podanou stížnost pro porušení zákona označila za opodstatněnou a navrhla, aby bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, k němuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. 5 T 83/2020, a současně aby byl tento rozsudek zrušen včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbydou svého podkladu. Dále aby věc byla vrácena jmenovanému soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň vyslovila souhlas s rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání a to i pro případ neuvedený v § 274 odst. 2, 3 tr. ř.
9. Ustanovená obhájkyně obviněného se též ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřila. Ve svém podání se ztotožnila s argumentací i veškerými důvody, jež jsou v tomto mimořádném opravném prostředku obsaženy, s poukazem na zmíněný názor velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaný v jeho rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V závěru navrhla, aby vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení skutku bylo o napadeném rozsudku rozhodnuto v souladu se závěrečným petitem ministra spravedlnosti obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona.
10. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v níže uvedeném rozsahu.
11. Tresného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo podle písm. a) si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou; podle písm. b) čin spáchá vloupáním. Za to může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Za to může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
12. Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, (publ. pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.). Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§ 17 písm. b) tr. zákoníku].
Z uvedeného vyplývá, že aby případ krádeže mohl být posouzen jako zločin v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
13. Jestliže budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného M. K., je zřejmé, že útoků popsaných v odsuzujícím rozsudku Okresního soudu v Táboře se dopustil ve dnech 24. 3. 2020 až 1. 5. 2020, celkově dvěma pokračujícími skutky, a to v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky na dobu 30 dnů a tento byl jejím usnesením č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020 a následně jejím usnesení č. 485 ze dne 30. 4. 2020 opětovně prodloužen do 17. 5. 2020.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněnými skutky posouzenými soudem též jako pokračující trestné činy krádeže i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku – vloupal se do cizích vozidel a zde ke škodě jejich majitelů odcizil různé věci, přičemž celkově jím způsobená škoda na odcizených věcech nepřesáhla úroveň škody, jež by z hlediska uvedeného právního posouzení mohla být kvalifikována přísněji, než jako škoda nikoliv nepatrná, přičemž je zároveň zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě dopustil těchto jednání standardním způsobem, jenž odpovídá obdobným případům podřazovaným pod právní kvalifikaci podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, přičemž je spáchal ve lhůtě, která zakládá užití odst. 2 § 205 tr. zákoníku. Jednalo se též o věci, které nesouvisely s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem zde tudíž nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní soud
ohledně obviněného učinil nesprávné právní posouzení skutku v případech trestného činu krádeže, pokud u nich bylo dovozeno též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
14. Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou ohledně vznesené výhrady týkající se výše zmíněné právní kvalifikace, ale i pokud jde o výrok o trestu odnětí svobody, který v důsledku toho byl obviněnému uložen ve výměře, jež překračuje horní hranici trestní sazby, v rámci níž mu správně měl být tento druh trestu ukládán (§ 205 odst. 2 tr. zákoníku). V důsledku toho podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 č. j. 5 T 83/2020-296 byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. K. Pokud stěžovatel zároveň navrhl, aby bylo totéž porušení zákona vysloveno i v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020 č. j. 2 T 61/2020-338, a to v rámci porušení zákona v řízení předcházejícím, tak tomuto návrhu nebylo možno vyhovět. Řízení proti obviněnému vedené před Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 61/2020, nelze vůči řízení před Okresním soudem v Táboře vedené pod sp. zn. 5 T 83/2020 označit za řízení předcházející. Tímto označením má zákon na mysli řízení bezprostředně předcházející řízení před soudem, který napadené rozhodnutí vydal, tedy např. jeho vlastní řízení, nebo řízení před soudem prvního stupně, pokud bylo napadeno rozhodnutí soudu druhého stupně, popř. řízení přípravné. Rozhodně jím ale není řízení v jiné trestní věci, byť téhož obviněného. Proto Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil pouze napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak bylo přikázáno Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při respektování shora uvedených právních závěrů (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
15. Jelikož v důsledku tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu došlo i ke zrušení výroku v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. 5 T 83/2020, jímž podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině a trestu v již zmiňovaném rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020 sp. zn. 2 T 61/2020, tak tím tento rozsudek začal opět v plném rozsahu existovat. Okresní soud v Táboře ale v rámci svého rozhodování v této věci bude obviněnému znovu ukládat souhrnný a zároveň společný trest ve vztahu k pokračujícím a sbíhajícím se trestným činům, o nichž bylo rozhodnuto zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích. Čili opětovně bude v rámci svého rozsudku rušit výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, čímž bude vytvořena situace i pro nápravu nesprávné právní kvalifikace u trestného činu krádeže /§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku/, kterou tento soud též aplikoval na jednání obviněného. Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku je totiž Okresní soud v Táboře vázán pouze skutkovými zjištěními, které ve svém rozsudku vyjádřil Okresní soud v Českých Budějovicích, ale nikoli jím použitou právní kvalifikací. Takže svým novým rozhodnutím Okresní soud v Táboře napraví i dřívější pochybení tohoto druhu, k němuž došlo v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích. 16. O podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2023
JUDr. František Hrabec předseda senátu