4 Tz 154/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. října
2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr.
Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. K., proti
trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T
23/2002 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Výrokem o náhradě škody pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v
Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 23/2002, b y l p o r u š e n z á k
o n v ustanoveních § 228 odst. 1 a § 43 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného
K. K.
Výrok o náhradě škody z tohoto trestního příkazu se z r u š u j e .
Zrušují se všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresní soud v Hodoníně vydal dne 22. 1. 2002 pod sp. zn. 3 T 23/2002 trestní
příkaz, jímž obviněného K. K. uznal vinným trestným činem neodvedení daně,
pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Podle citovaného
trestního příkazu se uvedeného trestného činu dopustil tím, že od prosince 1998
do května 2001 včetně v L., okr. H., jako jediný jednatel a společník s. r. o.
H. T. L., neplnil řádně svou zákonnou povinnost odvádět za zaměstnance této
firmy pojistné na zdravotní pojištění, na sociální zabezpečení a daň z příjmu
fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, ač jim byly sraženy ze
mzdy a takto ve shora uvedeném období neodvedl za zaměstnance pojistné na
zdravotní pojištění V. z. p. ČR, Okresní pojišťovna H., částku nejméně 98 756,-
Kč, pojistné na sociální zabezpečení českému státu zastoupenému Okresní
správou sociálního zabezpečení H. částku nejméně 129 274,- Kč, za rok 2000 a
období leden – květen 2001, daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a
funkčních požitků českému státu zastoupenému Finančním úřadem H. částku nejméně
41 579,- Kč. Za to mu byl v sazbě § 147 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí
svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst.
1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný K.
K. byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti uhradit poškozeným
škodu, a to: 1) V. z. p.ě ČR, okr. pojišťovna H.se sídlem P., částku 98 756,-
Kč, 2) Okresní správě sociálního zabezpečení H. se sídlem K., částku 129
274,- Kč, 3) Finančnímu úřadu H.n se sídlem D. h., částku 41 579,- Kč.
Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 2. 2002, stejně jako státnímu
zástupci a poškozeným V. z. p. H., Okresní správě sociálního zabezpečení H. a
poškozenému Finančnímu úřadu H. dne 7. 2. 2002. Vzhledem k tomu, že nikdo z
oprávněných nepodal v zákonné lhůtě proti tomuto trestnímu příkazu odpor, nabyl
dne 15. 2. 2002 právní moci.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti citovanému trestnímu příkazu
ve prospěch obviněného K. K. stížnost pro porušení zákona. Okresnímu soudu v
Hodoníně vytýká porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 228 odst. 1 tr.
ř. ve vztahu k § 147 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.
Podstata stížnostních námitek ministra spravedlnosti spočívá v tom, že ani
jeden z poškozených subjektů neměl postavení poškozeného ve smyslu § 43 odst.
1, 3 tr. ř., neboť vymáhání daňových nedoplatků a nedoplatků zdravotního a
sociálního pojištění je upraveno zvláštním předpisem a samotný výpočet zkrácené
dávky je tudíž zpravidla základem pro platební výměr. Podle názoru stěžovatele
tady jde o speciální případ ve smyslu § 44 odst. 3 tr. ř., který uvádí, že
návrh na náhradu škody v adhezním řízení nelze podat bylo-li již o nároku
rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném příslušném řízení. Pokud jde o daně,
pak podle zákona č. 337/1992 Sb. je přímým titulem pro daňovou exekuci
vykonatelní výkaz nedoplatků. Pokud jde o nedoplatky za zkrácené pojistné na
zdravotním pojištění rozhodují přímo zdravotní pojišťovny platebními výměry,
které jsou vykonatelné.
Za této situace neměl okresní soud procesní podmínky pro postup podle § 43
odst. 3 tr. ř. a § 228 odst. 1 tr. ř. a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle
§ 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně
ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 23/2002, byl porušen zákon v namítaném rozsahu
a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v napadeném trestním příkazu
výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. zrušil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 43 odst. 3 tr. ř. má poškozený, který má podle zákona proti obviněnému
nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, oprávnění
navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit
tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením
dokazování a z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok
na náhradu škody uplatňuje.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud pro trestný čin, kterým způsobil
jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému
nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn. Nebrání-li tomu zákonná překážka,
soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody
součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává
vinným a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudce Okresního soudu v Hodoníně se uvedenými
zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že
vyšetřovatel poučil všechny tři poškozené subjekty ve smyslu § 43 odst. 1, § 43
odst. 2 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001) o nároku na náhradu škody. Z
obsahu spisu naopak není zřejmé, že by některý z poškozených subjektů se
výslovně k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody způsobem, který je
podrobně uveden v ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř., připojil a z písemných
důkazů, jež jsou obsahem spisu, je patrno pouze to, že všechny tři poškozené
organizace podrobně vyčíslily nedoplatky, které obviněnému v souvislosti s jeho
trestnou činností vznikly. Je třeba dále konstatovat, že samosoudce Okresního
soudu v Hodoníně si neadekvátně vyložil povinnost jež mu vyplývá z věty za
středníkem uvedené v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., neboť nevyhodnotil
okolnost, že přiznání nároku na náhradu škody brání nejen to, že se poškozený
včas a řádně k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojili, ale
také to, že i k kdyby se tak stalo, by takovému postupu bránily zákonné
překážky.
V tomto směru je třeba plně přisvědčit argumentaci jež je uvedena ve stížnosti
pro porušení zákona a s níž se pro její správnost Nejvyšší soud plně ztotožnil.
Obviněný K. K. byl odsouzen za nesplnění své zákonné povinnosti za poplatníka
odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a daň z
příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, avšak nárok na
zaplacení a odvedení daně, poplatku nebo podobné povinné platby nevzniká
oprávněnému z trestného činu podle § 147 tr. zák. Vymáhání daňových nedoplatků
a nedoplatků zdravotního a sociálního zabezpečení se děje na základě zvláštních
předpisů a samotný výpočet zkrácené dávky je základem pro platební výměr. Jde
tudíž o onen speciální případ, který má na mysli ustanovení § 44 odst. 3 tr.
ř., pakliže cituje, že návrh na náhradu škody v adhezním řízení nelze podat,
bylo-li již o nároku rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném příslušném řízení.
Pokud se týká daní, je podle § 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a
poplatků, přímým titulem pro daňovou exekuci vykonatelný výkaz nedoplatků,
vykonatelné rozhodnutí jímž se ukládá peněžité plnění, a to splatná částka
zálohy na daň, přičemž tento titul vydává správce daně přímo a přímo také může
vydat exekuční příkaz a exekuci provést, pokud o výkon exekuce nepožádá soud.
Pokud jde o nedoplatky vzniklé zkrácením pojistného na zdravotní pojištění,
rozhodují podle § 18 odst. 1 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zdravotní pojišťovny platebními
výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech
občanskoprávních. Z tohoto důvodu se ani zdravotní pojišťovny nemohou domáhat
exekučního titulu v adhezním řízení.
Obdobně nedoplatky na sociálním zabezpečení byť by vznikly na základě trestného
činu, nelze vymáhat v adhezním řízení z titulu zvláštní úpravy v zákoně č.
582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle ustanovení
§ 104c a následujících citovaného zákona rozhoduje příslušná okresní správa
sociálního zabezpečení platebním výměrem popř. výkazem nedoplatku, které jsou
přímým titulem pro soudní výkon rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedeným argumentům nejsou zkrácená daň, zkrácené pojistné na
sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvek na sociální politiku
zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. majetkovou škodou, kterou by bylo
možno uplatnit v adhezním řízení. Nárok na zaplacení těchto plateb nevzniká v
jednání, které má znaky trestného činu podle § 147 tr. zák., a tento nárok ani
nelze uplatňovat podle § 43 odst. 3 tr. ř. v adhezním řízení jako škodu, jež
byla způsobena trestným činem, neboť v adhezním řízení lze uplatňovat pouze
takovou škodu, o které by jinak rozhodovaly soudy v občanskoprávním řízení.
Vzhledem k tomu, že v případě obviněného K. K. o vyměření a platbách rozhodují
přímo dotčené organizace ve správním řízení a jejich rozhodnutí jsou také
exekučním titulem, nebylo v posuzované trestní věci jednak zákonného podkladu
pro procesní postup podle § 228 odst. 1 tr. ř., nadto poškozené organizace
neměly právo na náhradu škody ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem ke všem těmto argumentům Nejvyšší soud poté podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že výrokem o náhradě škody byl v trestním příkazu Okresního soudu v
Hodoníně ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 3 T 23/2002, porušen zákon v ustanoveních
§ 43 odst. 3 tr. ř. a 228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K. Poté
podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl v trestním příkazu zrušen výrok o náhradě škody
učiněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. Zrušena byla i všechna další rozhodnutí na
tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á