4 Tz 156/1999
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 1. prosince 1999 ve veřejném
zasedání v senátě složeném z předsedy Mgr. J. H. a soudců JUDr. D. N. a JUDr.
J. P. stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České
republiky v neprospěch obviněného mladistvého J. V., proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 1 T 1/99 a rozhodl podle § 268 odst.
2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. řádu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272
tr. řádu t a k t o :
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 1 T 1/99 ze dne 29. 3. 1999, v části,
jíž byl obviněný ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst.
1 tr. zákona a v řízení, které tomuto výroku předcházelo, byl porušen zákon v
ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, tr. řádu .
Citovaný rozsudek se ve výroku o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1
tr. zákona, ve výroku o trestu obviněného ml. J. V., výroku o náhradě škody a
uložení ochranného léčení zrušuje.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl obviněný ml. J. V. uznán vinným
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, jehož se měl dopustit
tím, že dne 12. 7. 1998 kolem 13.00 hodin v P., P., po předchozí slovní rozepři
fyzicky napadl poškozenou Z. P., tak, že ji kuchyňskými noži o délce čepele 12
cm a 15 cm 10 x bodl do krku, hrudníku a zad a způsobil jí tak 2 bodné rány
vpředu na hrudníku ve vnitřním kvadrantu pravého prsu, pronikající do hloubi
skrze druhý mezižeberní sval hluboko do pravé plíce, bodnou ránu vpředu na
hrudníku nad dvorcem levé prsní bradavky, pronikající zpředu a protínající
chrupavčitou část druhého žebra s průnikem do horního laloku levé plíce, přední
stěny osrdečníkového vaku a přední stěny plicní tepny, 7 bodných ran za pravým
ušním boltcem, na zadní ploše levého ramena nad horním okrajem levé lopatky, na
zádech těsně vpravo od střední čáry vpředu na krku uprostřed a vpředu hrudníku
vpravo, vždy pronikající pouze do podkoží nebo svalů, 2 hluboké řezné rány v
týlní krajině, zasahující do měkkých tkání až na kost a řeznou ránu na konečném
článku čtvrtého prstu pravé ruky, protínající nehet a nehtové lůžko, těmto
zraněním poškozená v důsledku pokrvácivého šoku při zakrvácení dutiny hrudní
podlehla, přičemž smrtelný následek nešlo odvrátit ani okamžitým odborným
zákrokem.
Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a),
odst. 2 tr. zákona, který měl spáchat tak, že dne 12. 7. 1998 v odpoledních
hodinách tamtéž, poté, co Z. P. usmrtil, odcizil z jejích věcí mobilní telefon
v hodnotě 3 990,- Kč, kroužkový diář v hodnotě 190,- Kč, klíče od bytu v
hodnotě 160,- Kč, na hotovosti 200,- Kč, osobní doklady poškozené s částkou
50,- DM, tedy vše v hodnotě 5 237,- Kč a dále odcizil osobní automobil Škoda
Favorit 136 L, v hodnotě 54 400,- Kč a klíče od tohoto vozu, čímž majiteli K.
H. způsobil škodu 54 548,- Kč a s odcizeným vozem z místa činu ujel.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením
pro výkon trestu do věznice s ostrahou odděleně od ostatních odsouzených ve
zvláštních věznicích nebo odděleních a podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zákona
mu bylo současně uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozené Z. P.
škodu ve výši 53 811,40 ,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 18. 12. 1998 do
zaplacení, přičemž se zbytkem svých nároků byla tato poškozená odkázána na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Společně s obviněným J. V. byli dále odsouzeni obvinění A. H., J. J. a ml. J.
S., a to pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zákona, jehož se
dopustili tím, že obvinění H. a J. po předchozí dohodě s obviněným ml. V. poté,
co se dne 12. 7. 1998 od něho dozvěděli o usmrcení Z. P., dne 13. 7. 1998
dopoledne v bytě Z. P. společně ničili stopy vedoucí k dopadení obviněného ml.
V. tak, že otírali jeho otisky prstů a z bytu odnesli sportovní tašku, nůžky,
autorádio, CD nosič, dálkový ovladač televizoru, sluneční brýle, mapu Prahy,
tričko, ponožky a hřeben, o kterých se domnívali, že by na nich mohly být
otisky prstů ml. J. V., z bytu pak odjeli odcizeným vozem, který pro poruchu
odstavili ve Š., přičemž obviněný H. si ponechal klíče od vozu v úmyslu zařídit
jeho likvidaci, věci z bytu poškozené s jejími osobními doklady pak různě
likvidovali po P. Obviněný ml. J. S. poté, co se od ml. V. dne 12. 7. 1998
dozvěděl o usmrcení Z. P., převzal od něj dne 16. 7. 1998 svazek klíčů
poškozené a klíče postupně naházel do kanálů na různých místech v P. Obviněný
A. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon mu
byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců, obviněný ml. J. J. k trestu
odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební
dobu 2 roky a obviněný ml. J. S. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíce s
podmíněným odkladem jeho výkonu na 1 rok.
Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 3. 1999.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze v části, jíž byl ml. J. V. uznán
vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, podal ve lhůtě
stanovené v § 272 tr. řádu v neprospěch obviněného V. stížnost pro porušení
zákona ministr spravedlnosti.
Především poukazuje na to, že Městský soud v Praze rozhodoval o skutku, právně
kvalifikovaném jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, na
podkladě neúplného dokazování a provedené důkazy nehodnotil v souladu s
ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu. V této souvislosti namítá, že znalecký
posudek psychiatrický a psychologický, vypracovaný znalci prof. MUDr. J. R.,
DrSc., doc. MUDr. K. H., CSc., a PhDr. J. P. dne 20. 9. 1998, vychází pouze z
vlastního vyšetření obviněného, z jeho první výpovědi před vyšetřovatelem a ze
zprávy MěÚ P. o jeho osobních poměrech. Znalci opakovaně zdůrazňují, že
vycházejí při svých závěrech ze subjektivní výpovědi obviněného.
Osobnost obviněného hodnotí jako anomální, s rysy nezdrženlivosti. Duševní
chorobou či poruchou netrpí a netrpěl. V době činu se měl nacházet ve stavu
třídenní intoxikace pervitinem, která na něj měla působit velmi intenzivně
vzhledem k předcházející třítýdenní abstinenci a vzhledem k jeho věku.
Psychický stav je hodnocen jako doznívající intoxikace pervitinem, provázená
zvýšenou psychickou dráždivostí, rozmrzelostí a náchylností ke zkratkovým
reakcím, navíc mezi ním a poškozenou došlo k hádce. V silném afektu pak
zkratkovitým způsobem reagoval na vulgární urážky, zejména na jím uváděné
urážky rodiny a matky. Na tyto urážky byl již z minulosti velmi senzibilován.
Rozpoznávací schopnosti obviněného jsou znalci hodnoceny jako zachovalé,
ovládací schopnosti však jako podstatnou měrou snížené. Rozvoj závislosti
obviněného na pervitinu je v počátečním stadiu.
Dne 5. 12. 1998 znalci stručně doplnili, že závěry posudku z 20. 9. 1998 se
vztahují i na majetkovou trestnou činnost, které se ml. J. V. v inkriminované
době dopustil. V průběhu hlavního líčení znalci setrvali na svých závěrech s
tím, že pokud soud uvěří výpovědi obviněného, lze uzavřít, že silná intoxikace
u něho vyvolala podstatnou měrou snížení ovládacích schopností.
Stížnost pro porušení zákona Městskému soudu v Praze vytýká, že vycházel
především ze změněné výpovědi obviněného v hlavním líčení a ze znaleckého
posudku. Nelze však přehlédnout skutečnost, že v krvi poškozené nebyly zjištěny
nejmenší stopy po drogách. Přitom obviněný opakovaně (mimo hlavní líčení)
uváděl, že těsně před smrtí si s ním dala „čáru“ velmi kvalitního pervitinu.
Závěr nalézacího soudu, že obviněný jednal ve zlobném afektu, není provedenými
důkazy bezpečně doložen. Znalci v hlavním líčení nebyli podrobně vyslechnuti ke
všem okolnostem, která tvrzení obviněného zpochybňují. V posudku např.
zdůrazňují, že obviněného krajně popudily urážky jeho matky a rodiny (to
vlastně měl být spouštěcí mechanizmus jeho útoku), o kterých znalcům podrobně
vypovídal, i když o těchto urážkách se vůbec nezmínil ani před vyšetřovatelem
ani před soudem. Sporné je i znalci zdůrazňované nevyspání se obviněného. Podle
jeho opakovaných výpovědí spal před činem cca od 03.00 hod. až 04.00 hod. do
12.00 hod., tedy nejméně 8 hodin. Zejména však nebyla náležitě objasněna
otázka, zda ve stavu, ve kterém se údajně nacházel, byl schopen podrobně si
pamatovat všechny okolnosti předcházející útoku na poškozenou, průběh vlastního
útoku a následné zcela chladnokrevné zahlazování stop.
Stížnost pro porušení zákona pak zvláště vytýká Městskému soudu v Praze to, že
usmrcení Z. P. obviněným ml. J. V. kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle
§ 219 odst. 1 tr. zákona. Obviněný zřejmě nejednal z okamžitého popudu a v
nekontrolovatelném afektu, jeho útok byl neobyčejně brutální, vedený extremně
vysokou intenzitou, za použití dvou vražedných nástrojů současně proti zcela
bezbranné oběti. Rovněž počet a umístění zasazených ran nasvědčuje mimořádné
surovosti útoku. Soud se sice těmito skutečnostmi zabýval, jeho závěry jsou dle
názoru ministra spravedlnosti nepřesvědčivé. Proč jednání obviněného je
hodnoceno jako surový způsob spáchání činu, nikoliv však jako zvlášť surový
způsob, není soudem odůvodněno.
Ministr spravedlnosti České republiky na závěr stížnosti pro porušení zákona
navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu
vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 1 T
1/99, v části, jíž byl ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219
odst. 1 tr. zákona, byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení § 219 odst. 1 tr. zákona,
podle § 269 odst. 2 tr. řádu aby tento rozsudek v napadené části výroku o vině
zrušil, dále zrušil celý výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na
zrušené výroky obsahově navazující a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr.
řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1, 2 tr. řádu z
podnětu podané stížnosti pro porušení zákona správnost výroků napadeného
rozsudku, jež se dotýkají obviněného ml. J. V., jakož i řízení, které jim
předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby
byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytně nutný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran
objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch
obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení
povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Po přezkoumání spisového materiálu, včetně napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud
dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, neboť
Městský soud v Praze se uvedenými zákonnými ustanoveními, ve vztahu k jednání
obviněného ml. J. V., kvalifikovaného podle podané obžaloby jako trestný čin
vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, důsledně neřídil.
Stížnost pro porušení zákona správně poukazuje na skutečnost, že Městský soud v
Praze se při dokazování opíral především o výpověď obviněného ml. J. V. v
hlavním líčení a o znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie
a psychologie, který byl v průběhu trestního řízení vypracován příslušnými
znalci. Závěr soudu, že obviněný jednal ve zlobném afektu, však není
provedenými důkazy bezpečně prokázán.
Nalézací soud se především dostatečně nevypořádal s rozpory v jednotlivých
výpovědích obviněného J. V., který se postupně v rámci své obhajoby snažil
uvést do souladu svá tvrzení s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Dále lze
konstatovat, že stejně tak se nalézací soud náležitě nevypořádal se
skutečnostmi, které jsou v rozporu s tvrzeními obviněného J. V. V této
souvislosti je třeba poukázat na první výpověď obviněného, kterou učinil před
vyšetřovatelem za přítomnosti své obhájkyně dne 18. 7. 1998. K rozhodným
skutečnostem obviněný vypověděl, že v sobotu dne 11. 7. 1998 se odpoledne
společně s poškozenou a její kamarádkou J. O. vrátili do bytu poškozené. O. kolem 21.00 hod. odjela do Ch. Poté za poškozenou přišli do bytu tři její
kamarádi, všichni pili šampaňské, slivovici a kouřili „ trávu“. Obviněný vypil
jen jednu skleničku šampaňského, „trávu“ kouřil s ostatními. Po půlnoci
návštěvníci odjeli sehnat pervitin, vrátili se asi za půl hodiny a přivezli cca
2 gramy, takže si všichni mohli šňupnout. Mezi 03.00 hod. až 04.00 hod. dne 12. 7. 1998 odejeli návštěvníci pro další várku, ale jemu a poškozené se chtělo
spát, proto už na ně nečekali. Probudili se v neděli kolem 12.00 hod.,
poškozená šla udělat něco k jídlu, sama nejedla. Kolem 13.00 hod. si s p o l e
č n ě dali další „čáru“ - každý asi 0,5 gramu pervitinu. Zatím co poškozená
uklízela, obviněný se díval na televizi. Ona se jej zeptala, zda by jí nepomohl
sehnat do pondělí 12 000,- Kč na nájem, a když jí řekl, že žádnou možnost nemá,
urazila se a začala mu nadávat, že žádný chlap za nic nestojí. Chodil za ní po
bytě a stále jí říkal, aby toho nechala, ona ale pořád do něj hučela. Obviněný
tedy došel do kuchyně, kde vzal z kuchyňské linky nůž a stále opakoval, aby ho
nechala na pokoji. Na to mu měla poškozená říci, aby vypadl. Šel si proto do
pokoje pro své věci, nůž přitom stále držel v ruce. Poškozená šla před ním a
opakovala, že většího hajzla ještě nepotkala, že to tak nenechá, a že když má
problémy ona, může je mít také. Dostali se tak před postel, on stále držel nůž
v pravé ruce a pěstí proti ní naznačil úder. Ona se rychle ohnala, jako by ho
chtěla uhodit do obličeje, proto proti ní udělal přímý výpad a bodl ji do
hrudníku. Vykřikla, otáčela se od něho, v ten okamžik se naštval a bodl
poškozenou do krku. Poté poškozená spadla na postel na záda, těžce dýchala,
chtěl jí to ulehčit, protože to pro něho byl hrozný pohled a proto ji 2x bodl
se zavřenýma očima do horní části těla. Pak nůž odložil na stůl, chodil po bytě
a přemýšlel. Přes poškozenou hodil deku a začal po sobě uklízet. V kuchyni
nalezl igelitovou tašku, do které dal do ilgelitového sáčku zabalený zakrvácený
nůž, utěrkou otřel všechny své případné otisky, sebral její diář s adresami,
mobilní telefon a ze stolu vzal 200,- Kč, neboť chtěl odjet autem poškozené a
peníze potřeboval na benzín. Vzal i její klíče od bytu a odejel ke Z. pro další
pervitin. Protože na něj neměl peníze, vyměnil za 2 gramy drogy mobilní telefon
poškozené. Kolem 18.00 hod. si v autě dal další „čáru“ pervitinu a jel za
kamarádem J. S.
do herny Š., kde se mu svěřil, že někoho zabil. Naznačil, že
asi spáchá sebevraždu. S. to dále řekl svému kamarádovi A. a později se to
dozvěděl i další kamarád J. J. V herně se zdrželi až do uzavírací hodiny. Kamarádi mu sebevraždu rozmluvili a A. mu nabídl pomoc při zahlazování stop. Proto mu dal tašku se dvěma zakrvácenými noži - tím menším sice poškozenou
nebodal, ale vzal ho proto, že na něm byly jeho otisky. Poté přemýšleli, jak
se zbavit oběti. V pondělí dne 13. 7. 1998 ráno kolem 06.00 hod. zajeli do bytu
poškozené a protože tato byla již ztuhlá, nemohli realizovat plán, že ji jako
opilou mezi sebou ponesou do auta, a pak se na příhodném místě těla zbaví. Proto všechno v bytě otřeli, vzali z bytu nějaké další věci, na kterých by
mohly být jeho stopy a odejeli k A. na chalupu s tím, že ještě zlikvidují auto
poškozené. U Š. jim však došel benzin, A. ho šel shánět a on si zatím prohlížel
adresář poškozené, kde našel její cestovní pas a 50,- DM. Protože se auto
nepodařilo nastartovat, obviněný s J. odejeli autobusem do P. a H. zřejmě
autobusem pokračoval na chalupu s tím, že se o auto postará. Obviněný se vrátil
domů a ve čtvrtek se sešel s H., J. a S. opět v Š. Tam ho A. ujistil, že nože
už zlikvidoval, písemnosti spálil a auto má jeho známý, který je rozebere. Od
té doby kamarády neviděl. K dotazům vyšetřovatele obviněný uvedl, že byl 4 dny
na pervitinu, že droguje asi 1 a čtvrt roku nepravidelně. Když vezme pervitinu
více, běží mu hlavou moc myšlenek, chce udělat hrozně moc věcí a vsugeruje si
různé věci. Pervitin za 500,- Kč (0,5 gramu) měl naposledy ve čtvrtek dne 16. 7. 1998, přičemž abstinenční příznaky nemá.
V dalších výpovědích se obviněný zmiňuje, že ve čtvrtek 9. 7. 1998 mu poškozená
ukázala zkumavku, kde měla cca 5 až 6 gramů pervitinu a dali si poprvé spolu
„čáru“ - asi 0,5 gramu. Totéž množství měl užít i v pátek, v sobotu a v neděli
v poledne. V sobotu večer ještě vykouřil „trávu“. Byl unavený, opilý, nervózní
a naštvaný. P o k a ž d é si dával stejnou dávku se Z. V sobotu měli jejím
kamarádům zapřít, že poškozená pervitin má. Pokud jde o bezprostřední okamžik
napadení poškozené obviněný uvedl, že když se v neděli po poledni začali s
poškozenou hádat, vzal v kuchyni 2 nože, ona se mu smála, že je s nimi trapný.
První ránu jí zasadil velkým nožem, pak ji opakovaně bodal o b ě m a noži.
Kam se poděla zkumavka s pervitinem, který si měl aplikovat, neví. Valuty,
které nalezl v pase poškozené, vyměnil a společně s H., J. a S. Takto získané
peníze propili a prokouřili. Podle jeho tvrzení poškozená žádné jiné peníze s
výjimkou 200,- Kč, které našel na stole, neměla.
V průběhu hlavního líčení obviněný svoje výpovědi z přípravného řízení změnil v
tom, že v neděli si dal pervitin ze zkumavky sám, jestli si brala drogu i
poškozená, nevěděl a neviděl ji při tom. Poškozenou chtěl noži postrašit, bodl
ji spíše instinktivně proto, že proti němu udělala nějaký pohyb a on se lekl.
Něco mu řekla, proto ji začal oběma noži bodat, protože ho rozčílila hádka,
přičemž byl nevyspalý, unavený a podrážděný. Oba nože byly od krve, on si ale
útok nepamatoval. Uvedl, že není pravdou, že by chtěl poškozené ulehčit její
trápení, nedokázal vysvětlit, proč ji opakovaně bodal. Když se probral, hodil
na ni deku, protože se na ni nemohl dívat. Když si uvědomil, co se stalo,
dostal strach a začal odstraňovat stopy. Mobilní telefon vzal proto, že tam
poškozená měla jeho telefonní číslo, a auto odcizil proto, že si chtěl ještě
jeden až dva dny užívat a pak s ním chtěl spáchat sebevraždu. Mobil nevyměnil
za pervitin hned v neděli, ale až ve středu nebo ve čtvrtek. Po činu se chtěl
předávkovat.
Vzhledem k situaci, kdy se v inkriminovanou dobu na místě činu nacházeli toliko
poškozená a obviněný, je třeba pečlivě vážit všechny zjištěné skutečnosti a
velmi pečlivě hodnotit všechny provedené důkazy, zejména pokud jsou v kolizi s
jediným přímým důkazem - výpovědí obviněného. V projednávané věci jde především
o posouzení subjektivní stránky obviněného z hlediska faktorů, které mohly
ovlivnit jeho jednání, zejména tvrzené nevyspání a míra jeho ovlivnění užitou
drogou.
Kamarádka obviněného i poškozené J. O. sice potvrdila, že v sobotu oba jevili
stopy drogování. Svědci J., V. a M. však tvrdí, že v sobotu večer navštívili
byt poškozené, a protože ona pervitin neměla a dokonce jim vrátila peníze, za
které měla pro ně drogu sehnat, obstarali sami pro všechny dávku. Poté, když se
v neděli v ranních hodinách do bytu poškozené vrátili, obviněný a poškozená již
spali. Za sporné je tedy třeba považovat obviněným a především znalci
zdůrazňované nevyspání, když podle uvedených svědků i opakovaného tvrzení
obviněného měl spát před činem nejméně 8 hodin.
Závažné pochybnosti o věrohodnosti původních opakovaných výpovědí obviněného
(které změnil v hlavním líčení) vzbuzuje také skutečnost, že v krvi poškozené,
odebrané při pitvě, nebyl zjištěn žádný alkohol ani jiné těkavé toxické látky
exogenního původu. V parenchymatosních orgánech nebyla prokázána přítomnost
extraktivních toxických látek ani jejích metabolitů, či štěpů. Také pokud jde o
zkumavku se zbytkem pervitinu, kterou měl obviněný po jeho aplikaci zanechat
na stole (viz jeho výpověď v hlavním líčení), skutečnost, že tato nebyla nikde
nalezena, a přitom obviněný podrobně popsal, jak a které stopy na místě činu
byly likvidovány, činí jeho výpověď nevěrohodnou.
Podstatný rozpor mezi výpověďmi obviněného a dalšími důkazy shledal Nejvyšší
soud i v případě finanční částky, kterou měla mít poškozená u sebe v bytě.
Svědek J. potvrdil, že poškozené dal v pátek večer částku 5 000,- Kč.
Přítelkyně J. O. k této otázce uvedla, že ještě před jejím odjezdem do Ch. v
sobotu večer kolem 21.00 hod. poškozená před ní a obviněným přepočítávala
několik tisíc a ptala se jí, jak výhodně prodat valuty, aby mohla částku na
nájem doplnit. Tato svědkyně jí prodej valut rozmlouvala s tím, že jí zbytek v
neděli půjčí. Tyto důkazy verzi obviněného, že poškozená neměla žádné peníze,
což mělo být i příčinou jejich hádky, rovněž zpochybňují.
Nejvyšší soud dále shledal, že obstojí i námitky podané stížnosti pro porušení
zákona, týkající se znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví
psychiatrie a psychologie a jeho hodnocení nalézacím soudem. V této souvislosti
je nutno poukázat na skutečnost, že znalci opakovaně zdůraznili, že vychází
pouze z výpovědi obviněného. Přitom nebyli v hlavním líčení podrobně
vyslechnuti ke všem okolnostem, které výpověď obviněného zpochybňují. V posudku
se uvádí, že obviněného měly popudit urážky jeho matky a rodiny, jak jim
obviněný uvedl při vlastním vyšetření, o kterých se však nezmínil ani v
přípravném řízení ani v řízení před soudem. Náležitě nebyla objasněna otázka,
zda ve stavu, ve kterém se měl údajně nacházet, byl schopen si podrobně
pamatovat na všechny okolnosti, které předcházely útoku na poškozenou, jeho
vlastního průběhu a následné zcela chladnokrevné zahlazování stop. Nelze tedy
pokládat za přesvědčivé závěry soudu, že obviněný J. V. v době spáchání činu
jednal ve zlobném afektu.
Konečně ani námitka podané stížnosti pro porušení zákona, týkající se pochybení
soudu v otázce právní kvalifikace jednání obviněného J. V., pokud byl uznán
vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, není nedůvodná.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, nalézací soud se sice zabýval
otázkou, zda jednání obviněného lze posuzovat jako zvlášť surový způsob
provedení činu ve smyslu ustanovení § 219 odst. 2 písm. b) tr. zákona, či
nikoliv, jeho závěry v tomto směru však Nejvyšší soud shledal jako
nepřesvědčivé. Jak bylo již výše uvedeno, vzhledem k neúplnosti dokazování
nebyla objasněna otázka, zda obviněný jednal v nekontrolovaném afektu. Z
pitevního protokolu i přiložené fotodokumentace je patrné, že jeho útok proti
bezbranné poškozené byl neobyčejně brutální, vedený extremně vysokou
intenzitou, za použití dvou vražedných nástrojů současně, přičemž množství a
umístění 10 bodných a 3 řezných ran svědčí o mimořádné surovosti útoku, která
se vymyká z běžného rámce většiny trestných činů tohoto druhu. Za této situace
lze označit útok obviněného ml. J. V. proti poškozené jako zvlášť surový způsob
spáchání činu.
Nejvyšší soud, když neshledal pochybení ve výroku o vině ml. J. V. trestným
činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona ani vady v
řízení, které tomuto výroku předcházelo, podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil,
že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 1 T 1/99, v
části, jíž byl obviněný ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §
219 odst. 1 tr. zákona a v řízení, které tomuto výroku předcházelo, byl porušen
zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Vzhledem ke splnění podmínek
§ 272 tr. řádu podle § 269 odst. 2 tr. řádu citovaný rozsudek ve výroku o vině
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona zrušil. Protože zrušil byť
zčásti výrok o vině, zrušil i celý výrok o trestu, který byl obviněnému ml. J.
V. uložen, jakož i výroky o náhradě škody a o uložení ochranného léčení.
Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. řádu pak Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení bude na tomto
soudu, aby doplnil dokazování konkretizací znaleckého posudku, jak je výše
naznačeno, důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 vyhodnotil a ve věci
znovu rozhodl (§ 270 odst. 4 tr. řádu).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost
pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 1. prosince 1999
Předseda senátu:
Mgr. J. H.
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. prosince 1999 ve veřejném zasedání
v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného ml. J.
V., v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 1/99 t a
k t o :
Podle § 275 odst. 3 tr. řádu se obviněný ml. J. V. bere do vazby z důvodů §
67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
O d ů v o d n ě n í :
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.9.1999 sp. zn. 1T 1/99
byl obviněný J. V. uznán vinným trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1 tr.
zákona a krádeže podle § 247 odst. 1písm. a), odst. 2 tr. zákona. Za to byl
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením pro výkon
uloženého trestu do věznice s ostrahou odděleně od ostatních odsouzených ve
zvláštních věznicích nebo odděleních. Dále mu bylo uloženo ochranné
protitoxikomanické léčení v ambulantní formě a bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti
České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu mimořádného opravného prostředku zrušil
napadený rozsudek v části, týkající se obviněného ml. J. V. ve výroku o vině
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona a ve výrocích o trestu a
náhradě škody a Městskému soudu v Praze uložil, aby věc znovu v potřebném
rozsahu projednal a rozhodl.
Podle § 275 odst. 3 tr. řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona
výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že původní řízení bylo proti
obviněnému od počátku vedeno vazebně z důvodů § 67 odst. 1 písm. a),b) tr.
řádu, po provedeném dokazování byly důvody vazby korigovány pouze na důvod dle
§ 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. I přes skutečnosti, které vedly ke zrušení
napadeného rozhodnutí v řízení o stížnosti pro porušení zákona, nelze vyloučit,
že obviněný bude opětovně odsouzen a bude mu dokonce uložen citelnější trest
odnětí svobody, než v původním řízení. I s ohledem na jeho drogovou
závislost podle názoru Nejvyššího soudu i nadále trvá hrozba předpokládaná
ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy že by obviněný v případě
propuštění na svobodu mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se tak vyhnul
dalšímu trestnímu řízení a uloženému trestu. Z těchto důvodů je proto nezbytné,
aby do opětovného projednání a rozhodnutí věci Městským soudem v Praze byla
vazbou omezena osobní svoboda obviněného J. V.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. prosince 1999
Předseda senátu:
Mgr. J. H.